DitaV. komentáře u knih
Moc hezký příběh o stárnoucím bručounovi, který se vyrovnává se smrtí své ženy, s vlastním stárnutí i s tím, že je větší dobrák, než si dám o sobě myslel. Kniha je spíš mile úsměvná než humorná a místy spíš dojemná. Pro mně tedy hodně dojemná :) Když jsem si spočítala, kolik bylo autorovi, když to napsal, ani se mi nechtělo věřit, že mohl tolik rozumět pocitům toho stárnoucího muže i ostatním postavám. Vím jistě, že k této knize se časem ráda vrátím.
Těšila jsem se na ni a nezklamala. Krásná lidská knížka o lidech, o složitosti lidské povahy i o tom, že nikdy nemůžeme soudit druhého člověka, protože jsme nežili jeho život.
Nejsem čtenářka detektivek, ale tato trilogie mne dostala. Na pozadí detektivní zápletky se odvíjejí zajímavé lidské příběhy. Dozvíte se i trochu historie jednoho skotského ostrova a nahlédnete do života obyčejných lidí. Celkově hodnotím jako velmi povedené a jako nejlepší knihu trilogie vybírám Muže z ostrova Lewis.
Moc se mi to líbilo. Mám ráda dětskou logiku a upřímnost a tady jsem ji našla. A záviděla jsem otci hlavních hrdinů, že se vždy dokázal zachovat správně. K tomu člověk dospěje až s věkem (a asi ne každý), takže je někdy výhoda mít starší rodiče :)
No a jinak - otázka maloměsta je vykreslena perfektně se všemi klady a zápory. Nenásilnou formou jsem si užila trochu historie USA. Rasismus 30. let a jeho pomalé prolamování, společenské odsouzení bílých, kteří se necítí nadřazeni. Musela to být těžká doba a vzácné charaktery, všichni ti, kdo navzdory předsudkům nakonec ukázali, že barva kůže nerozhoduje o kvalitě člověka.
Prostě Backman :) Mám ráda jeho styl, absurdní situace, ve kterých dokáže citlivě popsat všední lidi. Nahlas jsem se rozhodně nesmála, ale usmívala jsem se často. Zatím to byla asi jeho nejpraštěnější kniha, kterou jsem četla. Pobavila, potěšila a byla opravdu dobrá.
Nádhera. Kniha mne opravdu pohltila, Britt-Marie byla tak mile šáhlá,až byla uvěřitelná. Bylo to mé první setkání s Fredrikem Backmanem, ale určitě ne poslední. Našla jsem tu laskavý humor i životní moudrost a jsem naprosto nadšená.
Nádherná lidská kniha, která podrobně nelíčí hrůzy holocaustu a nepopisuje nelidské týrání lidí v koncentračních táborech, ale ukazuje dopad okupace a holocaustu na osud jedné židovské rodiny a vlastně i na ostatní obyvatele malého města, kteří se museli vyrovnat s tím, jaký postoj zaujali v dané době. Pro mne opravdu velmi emotivní záležitost.
Navíc - kniha nikoho neodsuzuje a to se mi líbí.
Nejdřív jsem byla zklamaná. Hrdina nehrdina, děj žádný, četlo se to těžko. Teprve po čase, když už byla kniha dočtená, jsem se k ní v myšlenkách vracela. Představa, že je to vlastně reálné, mne děsí. A s tím, jak se všichni bojíme označovat věci pravými jmény, umetáme cestičku nejen islámu. Ztrácíme národní identitu, nevíme, na co máme být hrdí, stáváme se multievropany. Pro mne to satira nebyla.
Perfektní čtení to bylo. Celou dovolenou jsem se těšila, že si večer někam zalezu s knížkou a budu pokračovat v pátrání spolu s Joonou. Nemělo to žádné slabé místo, nechtělo se mi přestat. Dokonce jsem byla ráda, že jeden den prší :)
Tahle kniha mne okouzlila především nádherným jazykem. Je to už pár let, co jsem ji četla, ale pořád si pamatuju tu radost ze čtení. No a příběh byl také krásný. Pro mne ale druhořadý :)
Jednoduchý prvoplánový humor. Opravdu mne to zklamalo a rozhodně jsem se nesmála nahlas. Film si odpustím a knihu posílám dál do světa.
Hmmm. Lehká oddychová literatura. Asi z toho bude dobrá komedie. Je to jedna z těch knížek, ke které se nevrátím. Takže přečteno, už vím, jak píše Patrik Hartl, další knížku si nekoupím a tahle půjde dál :)
Krásná kniha. Drsná a smutná tak, jak to muselo být v dané době nejen v Dánsku. Těžší než si vůbec umíme představit.
Zajímavá myšlenka, dobrý námět. Hodně mne to navedlo na přemýšlení o tom, co by bylo, kdyby...
Prvních 50 stran jsem se nemohla do knihy začíst. Zdálo se to zdlouhavé, spíš novinářsky popisné. Pak sem si zvykla a nemohla přestat číst. Pořád to bylo těžké, tak jako Gertin osud. Přála jsem jí aspoň trošku toho štěstí, ale nedočkala jsem se. Osudy Němců byly po válce opravdu kruté a přiznávám, že jsem netušila, že za to, že jsou Němci, pykali ještě v 70. letech. Bylo to poučné, příběh ve mně dozrával ještě minimálně 14 dní po dočtení a hodně to změnilo můj pohled na vítěze i poražené.
Jen ten konec se mi zdál odbytý. O co byl zdlouhavější začátek, o to víc byl useknutý konec. A na můj vkus bylo v knize dost editorských chyb. Škoda :)
On to nebyl tak humorný deník, jak psali recenze a autor tiráže knihu pravděpodně nečetl. Z mého pohledu to byla tak trošku sociologická sonda a tak trošku deník jednoho starého muže, který má rád život. Začátkem jsem se musela prokousat, forma deníku se mi příčila, ale pak jsem se vyloženě těšila na další čtení. Kéž by se seniorům dařilo dívat se na svět takovýma očima! Moc bych jim to všem přála. Takoví jsou i u nás, věřte mi. Jen nežijí v domovech důchodců.
Čtivá detektivka, na mě moc brutální. Ale dočíst jsem to prostě musela. Závěr byl překombinovaný a asi už si další dílo této dvojice nepřečtu.
Výborná knížka - o životě, o smrti, o lásce, o závislosti, o pokoře, o smíření... o lidech i o víře, Ne se všemi myšlenkami souhlasím, ale určitě jsou k zamyšlení.
Nemyslím si, že tuhle knížku ocení děti. Ale mně jako rodiče odrostlých puberťáků pobavila. Dokonce mne donutila k zamyšlení nad tím, kde jsem asi udělala chybu a že to, co jsem považovala za chybu (hodně svobody, neplánování volného času na minuty, žádné moje ambice...), možná chyba nebyla.
Rodičům puberťáků doporučuji :))