Durancie komentáře u knih
Jak se mi do toho zpočátku nechtělo, tak jsem se nakonec nemohla odtrhnout. Skvělá detektivka, promyšlená, napínavá, a s patřičně všesvazujícím závěrem.
Maxi Marysko má můj nehynoucí obdiv, jelikož napsala historickou kriminální trilogii, za kterou by se nemusel stydět žádný současný autor. Líbí se mi krásný styl psaní, rozvětvenost příběhu, emocionální hloubka postav i myšlenkový přesah. Věčná škoda, že toho nenapsala víc.
Můj nejoblíbenější doktor, ďábelští plačící andělé a zásadní okamžik dějin. Vše krásně a dynamicky vykresleno. Nemám co vytknout.
Knihu jsem si půjčila, abych se připravila na seriál. Pratchetta ani Gaimana neznám, tedy jsem ohledně jejich spolupráce neměla žádná očekávání. Bylo to těžké, kniha mě nudila a mátla a skoro jsem ji ani nedočetla. Zařekla jsem se, že se na seroš nepodívám, jelikož to bude ztráta času. Svá předsevzetí ale nikdy nedodržuju a seriál mě naopak nadchl. Líbilo se mi tam všechno, co se mi v knize nelíbilo. Dobrým znamením zkrátka lépe sedí obrazovka než papírové stránky.
Těch 400 stránek mi uteklo ani nevím jak. Při čtení jsem měla pocit, že se mi snad rozskočí srdce …. Nikdy jsem nečetla nic podobného, kde bych se natolik ztotožnila s hlavní hrdinkou a vytvořila si citový vztah ke všem postavám. Zbožňovala jsem Finna, který, ačkoli se tam fyzicky vyskytl jen na začátku, provázel svou neteř June celou knihou a jistě i dlouhými roky poté. Něco na té knize je, něco charismatického a neodolatelného, co mě přimělo sundat z police apartní čínskou konvici a uvařit si čaj. Nebo někomu stisknout ruku, když chci upozornit na něco zajímavého. Kniha se točí kolem smrti, zármutku a truchlení, ale přesto je to jedna z nejkrásnějších knih, které se mi dostaly do ruky. Nečetla jsem ji naposledy.
Tak reálně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Nikdo neví, čeho je schopen, dokud ho život nedonutí to zjistit.
Jak pod měsíční záplavou
vše mizí v jednom letu!
Jak míhají se nad hlavou
světélka hvězdných světů!
"Máš strach? - Nám luna posvítí!
Hoj, mrtví, ti jsou střelhbití!
Strach z mrtvých trápí pannu?"
"Ne! Nech však mrtvé v Pánu!"
- Lenora
Pokaždé se rozplývám nad romantickou linkou Marie a Maxe a jsem ráda, že se i tentokrát opět posunula do kýženého cíle. Jinak ale tuto knihu beru spíš jako halloweenský speciál a těším se na další standardní díl.
Nezničitelná superkostra, Nigreon Veliký coby český drak Šmak, škola čar a kouzel na zderazském klášteře. To a ještě víc zasazeno do magického prostředí českého středověku. Fantastické.
Nebudu zastírat, že jsem na prvních stránkách knížku považovala za plytké počteníčko pro fanoušky Wattpadu, jelikož jen tak opatrně klouzala po hladině. Ovšem jakmile se hlavní hrdinové poznali blíž, knížka se kolmo ponořila pod hladinu a začala odhalovat netušený psychologický rozměr.
Objevilo se hodně momentů, při kterých mě mrazilo, i které mě naopak rozesmály.
Poselství knihy je jasné. Nebát se být k sobě i ostatním upřímný. Zbourat své opevnění a nechat zasvítit světlo na to, co za ním číhá ve tmě. Žít naplno. Snažit se být šťastný. Možná se to nepovede hned napoprvé, možná to bude i bolet, ale bolest je součástí ozdravného procesu. Nevzdávat to.
Zkrátka tento muffin mi velmi chutnal a ještě dlouho po konzumaci mi zůstala značně euforická nálada, a dokonce i víra, že se zázraky přece jenom dějí.
Rozhodně doporučuji přečíst.
Panebože, to byla ale blbost. Postav jak na orloji a děj přitom žádný.
Macek poslintal Jirotkovu múzu a napsal pokračování Saturnina.
Že se to tam hemžilo odkazy na předlohu a vyčpělými vtipy, už zmínili jiní před mnou. Za sebe můžu ještě dodat, že Macek ze všech postav nadělal totální karikatury.
A zvláště se mi líbily do omrzení opakované věty
- Již tradičně jsme se uvelebili v lenoškách.
- Slečna Barbora měla nejkrásnější úsměv na světě.
- Chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde získal takové znalosti ohledně (čehokoli), ale zrovna někdo přišel/zazvonil telefon/nebyl čas, tak jsem se nic nedozvěděl.
Ačkoli nejsem přímo Plzeňačka, většina slov je mi důvěrně známá. V dětství jsem si navlékala korálky na saturnu, s tátou míchala maltu v radvánci, a s mámou smažila vošouchy. Při čtení tudleté knihy jsem se skvěle bavila a můžu ji jen doporučit.
Dostalo mě, jak Marie Terezie šikovně vyřešila otázku nešťastného manželství svého syna Josefa.
Mám sadistický pocit, že pokud by Graciin plán vyšel, knihu by to zakončilo lépe.
Skvělá kniha, napsaná úžasným a čtivým stylem, který vás pohltí a nepustí. Postavy jsou do detailu propracované, dějinné události dobře zasazené do kontextu. Austerberg a Nebeldach jsou skvělá detektivní dvojka, a tajemný Daniel je pomyslnou třešinkou na dortu.