dutch komentáře u knih

Hezky detektivně pojatý příběh pro děti. Probouzí fantazii a představivost. Vůbec mi nevadila zkratkovitost a nelogičnost v některých částech děje. Při psaní první knihy ještě autorka nevěděla jak povede celou sérii, je na místě být shovívavý a příběh si jako dítě užívat. S malým "magičem" objevovat bradavická zákoutí a prožívat jeho malá velká dobrodružství.

5 16.11.2024

Jakási reportáž, a to nejen o životě v KLDR. Spíše o tom, jak si člověk mnohé namlouvá, buduje si funkční koncepty, které mu zakrývají smysly, aby neviděly zlo, utrpení, nespravedlnost. Procházíme se Severkou po cestě a toužíme po tom, aby to byla cesta ke svobodě. A ono to není tak jednoduché. Stejně jako v životě. Žití svobody vnitřní je projekt a výzva na celý život a projev důstojnosti člověka. Knihu vnímám jako jakýsi kontrapunkt Londonovu Tulákovi po hvězdách. Díky autorce, která odkrývá zlo, které je přítomno v tomto světě, ne historické smutnění, jak tenkrát jsme byli zlí, ale upozorňování na to, že i dnes se dějí zvěrstva nemenší a já podotýkám, že to nemusí být ani přede dveřmi našich bytů.

9 12.06.2024

Autorku mám rád nejen pro její odvahu a otevřenost. Tato brožurka se mi líbila, jsou to takové krátké poznámky spojené s dvěma studijními pobyty v KLDR. Syrové, prosté. Moc pěkný je závěr první návštěvy, kdy Nině je emočně až líto, že odjíždí z toho hnusu. Je to soucitná bojovnice.

04.01.2024

Za největší přínos tohoto spisu nepovažuji samotný Tertuliánův text, který je jistě důležitým svědectvím o pojímání křesťanského křtu na začátku 3 st., toto poměrně neuspořádané pojednání v knize zabírá nějakých 23 s. Pro běžného čtenáře považuji za zvláště hodnotnou úvodní studii vysvětlující mnohé osobité Tertuliánovy výrazy (které následně v západní církvi zdomácněly) a celkové nastínění kontextu doby v které autor žil, tato část zaobírá úctyhodných 55 s. a je velmi cenná. Kniha obsahuje i použitou bibliografii 5 s., rejstříky (biblický, starověkých a středověkých autorů, tematický, latinských pojmů, řeckých pojmů, moderních autorů) 21 s. V knize mi snad jen trochu chybí alespoň stručná životopisná zmínka o samotném Tertuliánovi, avšak autor knihy naše kroky směřuje ke spisům, kde tento životopis již byl zpracován. Citace z T. Pratcheta svědčí o autorově otevřené hlavě. :-)

23.02.2022

Tomášovo myšlení, jeho dělení a kategorizace jsou stálým zdrojem inspirace, jak se na "věc" dívat hlouběji a pravdivěji. Komu leze emociální rozplizlé křesťanství krkem, tak nechť zapojí rozum, který člověka jasnou a přímou cestou vede k Jádru, jedinému Pánu, Pánu Ježíši Kristu.

13.08.2021

Poctivý závan Svatohoreckého pravoslavného mnišství, které je soustřeďuje na Boha, který se stává poctivému posluchači vším a Jeho oheň rozněcuje srdce mnicha a dává slzy do jeho očí. Stručné a jasné návody, jak žit svůj každodenní život, jak prolévat svou krev a získávat Ducha. Skvělý překlad. Perla v asketické knihovně.

03.08.2021

Kniha rozhovorů římskokatolického kněze s dvěma Romy, kteří prošli bahnitými kaly světa, aby se dostali k pramenu živé vody a dokázali se z Něho napít svýma ušmudlanýma rukama. Nejprve sledujeme příběh Viktora, divokého obra, který život zaměří k ženám a drogám a zde hledí do chřtánu Ďábla, protože žije poživačností. Avšak Bůh se o něho popere a Viktor to spatřuje a nachází v srdci „pokoj, který není z tohoto světa,“ který není vyrobený ve varně či zaplacený v klíně žen. Druhý příběh Františka se odvíjí od jeho běsů vnitřních, které mu berou možnost spatři zářící slunce, které těší svět. Jsou zde těžké sny, hrůzné výjevy a deprese. Ani zde není člověk ponechán na holičkách. Něco se stane a člověk nejen že spatří, ale zjistí, že může i mluvit a svou radost šířit. Životy se spojí a není to Škoda, která by jim ublížila. Prožívají mladé i staré bolesti (i radosti) v Mladé Boleslavi (v kostele Nanebevzetí). Vzájemně se obohacují, nejen oni dva, ale i jejich rodiny se protkaly a následně nacházejí Boha, který je poslal do světa, dal jim úkol, umístil je do zahrady, kde jsou stromy různého druhu a kde On čekal trpělivě na jejich srdce, které po Něm zatouží. O světe div se, ono to začalo kvést, ono to začalo plodit. Člověk by nevěřil. Jsme pozváni do světa, kde se mluví na „plnou hubu“, kde se mluví nepokrytě o hříchu a ukazují se jeho důsledky. Co však je mnohem důležitější, jsme diváky rozplétajícího se příběhu Milosti, která sestupuje shůry na dobré i zlé a jsou chvíle, kdy maličká kapička skane do srdce člověka a on zjistí, že tento Jediný má smysl.

4 16.06.2020

Pohled z konzervativních pozic na římskokatolické kněžství a přiblížení, proč je celibát tak důležitý pro život v Bohu. První část napsal Benedikt XVI. a je pro něho typické, že téma pojednává spíše akademickým suchým způsobem, avšak zakořeněným v Písmu a Tradici a hluboké myšlenkové reflexi. Další část je dílo kardinála Saraha a tuto část sám nazývá studií, ale v pravém slova smyslu je to spíše hluboké duchovní sdílení toho, co miluje - tzn. kněžství. Obě části se výborně doplňují a potkává se zde bystrý rozum s láskou a životem v Bohu. Vřele doporučuji zvláště osobám zasvěceným.

3 26.05.2020

V Kartágu je malá skupinka křesťanů uvězněna pro svou víru. Křesťanů tam ve společnosti bylo asi 1% a nebyli systematicky pronásledováni (zatím). Do vězení jim píše teolog Tertullianus útěšný dopis. Mohli bychom spatřovat určitou podobnost se Senecou. Avšak tento dopis je tak prozářen Boží přítomností, že jakákoliv deprese a chmura je přetavena v radost. Úžasný překladatelský počin, výborný úvod i poznámky vytvořil Petr Kitzler.

"Nenechte se zaskočit tím, že jste byli od světa odděleni. Uvážíme-li totiž, že vězením je spíše tento svět, pochopíme, že jste z vězení vyšli, ne že jste do něj vešli. Ve světě panují větší temnoty, jež oslepují lidská srdce. Svět si nasadil těžší řetězy, jež stahují samotné duše lidí. Svět vydechuje horší nečistoty ̶ lidské žádostivosti. Ve světě je dále mnohem více viníků, totiž celé lidské pokolení. Konečně, soudit ho nebude prokonzul, ale Bůh. Proto se, požehnaní, považujte spíše za ty, kdo se z těžkého žaláře dostali do lehčího vězení. Je tam tma, ale vy jste svobodni v Bohu; jsou tam okovy, ale vy jste svobodni v Bohu. Jsou tam odporné výpary, ale vy jste líbeznou vůní. Očekává se soudce, ale soudce samotné budete soudit vy."

2 09.05.2020

Jako první seznámení s profesorem Černým jistě dobré. Avšak je zde příliš mnoho Bělohoubka a málo Černého (profesor přikyvuje). Co však je nepřehlédnutelné je rozhled a ponor Černého. Dokáže být i velmi přísný, ale není to jen tím, že by druhý měl jen jiné názory, ale také tím, že s oním člověkem měl on sám špatné zkušenosti. Co je zvlášť hodnotné v této publikaci je delší stať o Janu Masarykovi a polemika pana Bělohoubka s dehonestačním textem Milana Šimečky týkající se Černého Pamětí.

04.05.2020

Zamyšlení se nad bídou světa. V tomto hledisku výborné. Avšak od křížové cesty bych očekával nejen chválihodný (křesťanský) humanismus, ale i rys Kristologický. V křížové cestě přeci primárně nejde o bolest světa, ale o záchranu člověka a to naprosto konkrétním způsobem - záchrana v tom, že se sjednotíme s Bohem. Necháme se uzdravit jeho ranami. Za další negativum považuji značnou rozsáhlost, která prakticky znemožňuje použít tento text jako klasickou křížovou cestu, neboť tento text je tak na 1,5 hodiny. Pokud člověk chce roznítit své soucitné srdce, dobrá kniha, pokud však chce prohloubit víru, naději a lásku v Kristu, nic moc.

20.03.2018

Útlá brožurka obsahující zamyšlení se nad třemi tématy, čekáním, vnitřním pokojem a tím co je pravou mocí věřícího křesťana. Hezké, avšak poněkud stručné.
"Proto Slovo Boží leží vždy uprostřed shromážděných. Čteme je, aby se v nás stalo tělem a započalo v nás zcela nový život." (str. 11)

20.03.2018

V této knize Henri Nouwen popisuje své prožívání sedmiměsíčního pobytu v trapistickém klášteře Gethsemani v Kentucky. Knihu bych rozdělil na dvě části. V první je autor nadšen z klášterního života, objevuje jeho vnitřní integritu, ve svém životě zajíždí na hlubinu a já tuto první část považuji za výtečnou. S druhou částí již mám trochu obtíž, již zde nacházíme mnoho témat, která až tak nesouvisejí s podstatou klášterního života a zde, jako by si již autor uvědomil, že takovýto život není pro něho a následně hledal úniková témata, aby nemusel zajíždět na mnohdy tíživé hlubiny. Jakoby autor rezignoval a již se více zabýval životem vně opatství. Tuto druhou část hodnotím jako zklamání, neboť po skvělém a úžasném začátku, člověk rozpoznává, že Henri Nouwen spatří zadní vrátka a k nim se začne upínat. Avšak i v této druhé části se dají nalézt mnohé impulzy k životu. Kniha je psána formou deníku, kdy téměř každý den nese své poselství. Kniha rozhodně stojí za pozornost.

1 20.03.2018

Kněz Štěpán Smolen nám předkládá úvod k zamýšlení se nad tématem lidské touhy. Nastiňuje různé přístupy a na příkladu romantických autorů poskytuje vhled do jejich myšlenkových pochodů. V závěru dospívá ke křesťanskému vyústění, kde onen hledaný předmět touhy (modrá květina) již na zemi může být nacházen a co víc, dokonce zakoušen a to v Eucharistii. A následně je člověk volán k tomu, aby svět rozpoznával jako soubor symbolů, které ho vedou ke svému Stvořiteli. A já jsem zván k tomu, abych prožíval tuto dobrodružnou cestu. Kniha vyšla v nakladatelství Oikoymenh a již z toho lze odvodit, že se bude jednat o rozumově náročnější záležitost, avšak mohu říci, že se podařilo sladit akademickou formu textu a zároveň byla zachována čtivost. Vřele doporučuji, především všem romantikům.

2 21.02.2018

Jak již název napovídá, jedná se o krátké zamyšlení. Zamyšlení se nad tématem svatosti a s tím související dokonalosti. Je možno již zde na zemi kráčet cestou dokonalosti? Kateřina Sienská je přesvědčena, že ano. V tomto útlém svazku Vymezuje tři stupně dokonalosti: 1. vzdání se vlastního ega, které je determinováno stvořením, 2. život nastaven na režim chvály (modlitba, slova, skutky), 3. splynutí s Vyšším a jakási indiference ke stvoření. Knihu mohu vřele doporučit. Na závěr snad jen jedna citace: "Ať se stane cokoliv nebo jakkoliv v tomto bídném životě, jak ve věcech časných, tak duchovních, ani v nejmenším nechť se neporuší tvůj klid a nezachvěje se pokoj tvé duše, nýbrž pevnou vírou vždy buď přesvědčena, že já, tvůj Bůh všemohoucí, více tě miluji, než ty sama miluješ, a že já o tebe velmi dobře pečuji, mnohem více než ty sama."

2 05.12.2017

I přes jednostrannost pohledu, kniha odhaluje bolestnou problematiku zneužívání dětí a mladistvých svěcenými osobami. Do desáté kapitoly se jedná o historické nastínění situace v Bostonu, kde nekritická jednostrannost vyznívá poněkud černobíle, nevěrohodně. Následně se již probírají konkrétní případy, kdy člověk zjišťuje zlo, které způsobili "predátoři", ale i zlo, které bylo spojeno s krytím těchto násilníků zvláště ze strany biskupů. Závěrečná devatenáctá kapitola shrnuje vyřčené a do značné míry nastiňuje východiska a vlévá člověku i naději, že je možno tuto krizi překonat. A to ne mlžením, ale jasným demaskováním a návratem ke stále platným křesťanským hodnotám, které se opírají o Boha a ne o oblibu u lidí a požitkářství. Zvláště pozitivně zaujal dodatek, kde se uvádí další zdroje poznání, nadstandardem je výčet a nástin filmů, nějak souvisejících s daným tématem. Knihu doporučuji ke kritickému čtení.

1 29.03.2017

Ani napodruhé nejsem schopen dočíst. Moc malý kus másla natřený na moc velký kus chleba. O tom, že Stephen umí psát není pochyb.

30.05.2016

Precizní, jasná a kompaktní publikace, která systematický pojednává o daném tématu. Založeno na kvalitní teologii a biblické exegezi.

1 22.02.2016

Spisek ruského teologa upoutá pozornost svou otevřeností a důstojností. Tím, že nezabředává do titěrností, tak pregnantně odhaluje podstatu víry v Ježíše Krista a ukazuje živou víru, která je schopna činu a je vždy motivována Láskou. Ač v jednotlivostech je dílo značně polemické ve vztahu k Římskokatolické církvi, tak jako celek jasně poukazuje na jádro pravé Církve a ukazuje na podstatu na kterou se dá při vzájemném sbližování navazovat. Ne náhodou tento spisek hrál důležitou roli na Druhém vatikánském koncilu.

2 17.09.2015

Je třeba poznamenat, že se nejedná o duchovní deníky, spíše se jedná o zamýšlení se nad událostmi autorova života a vnitřní recepce, duchovní deník by měl být více dialogický. Jaltský deník považuji za poměrně slabý a těžko z něho něco hlubokého vytěžit, snad jen nasát jakousi existenciální úzkost. O to přínosnější je deník konstantinopolský, kde několik témat je odhalováno z více úhlů pohledu s větším smyslem pro pochopení. Témata těchto deníků jsou převážně emigrace, odloučení od dětí, hledání pojítka mezi římskou a pravoslavnou církví, spočinutí nad krásou světa. Knihu bych doporučil těm, kdo jsou již v nějaké náboženské tradici zakotveni, neboť jinak těžko nalezneme těžiště z kterého vychází vertikála k věčné Pravdě.

17.09.2015