Edana | Komentáře u knih | Databáze knih

Edana Edana komentáře u knih

Tanec s draky Tanec s draky George R. R. Martin

Nejsem si úplně jistá, jestli 5 hvězdiček nedávám čistě ze setrvačnosti a z nostalgie...ne že by se jednalo o špatné a nudné čtení. Jen jsem se ke čtení musela "nutit" o něco víc než u předcházejících dílů (ano, i velmi nedávno přečtená Hostina mi "odsýpala" daleko rychleji). Možná to bylo subjektivní únavou, možná subjektivním nezájmem o řadu postav (ach, ta Daenerys...).
Možná to bylo čistě objektivně tím, že skutečný děj a zvraty začínají až cca. na straně 1000. Posléze na čtenáře v rychlém sledu "vybafne" několik šokujících, zamyšleníhodných a velmi překvapivých okamžiků a...je konec. Pár postav umře, jedna možná umře (a tady si nejsem jistá, jaký výsledek mě více zklame - zda život či smrt mé doposud celkem oblíbené postavy).
Ovšem týden strávený opět v Martinově světě nakonec ve výsledku stejně rozhodně nepovažuji za ztracený, spíše naopak. A na Vichry se těším jak malá holka. Jenom si říkám....nestačila by těch popsaných stran třebas polovina? (Poněvadž se bohužel nemůžu ubránit dojmu, že Martinovy knihy jsou tlustější a tlustější také z toho důvodu, že se v nich stále znovu opakuje to, co už bylo napsáno jinde v sáze...)

07.01.2013 5 z 5


Arthur & George Arthur & George Julian Barnes

Výborně napsáno, zvlášť bych ocenila Georgeovo dětství - když neznáte reálnou předlohu a poprvé se objeví jeho příjmení, tak jako by se rozsvítila lampička a vše najednou "dává smysl". Přestože závěrečné líčení velkolepé seance se mi zdálo naprosto zbytečné, jako celek se jedná o velmi zajímavé počtení, ráda jsem si udělala trochu (samozřejmě fiktivní) obrázek o autorovi Sherlocka. A ani tak moc nevadí, že mnohé zůstane pod rouškou tajemství.

03.01.2013 5 z 5


Dvanáct povídek o poutnících Dvanáct povídek o poutnících Gabriel García Márquez

Krásně magické a magicky krásné. Kratičká knížka po které zůstane zvláštně příjemný pocit (přestože příběhy jsou často velmi smutné) a alespoň na chvíli se na svět díváte jinýma očima. Asi nejsilnější z povídek pro mě byla ta poslední - Stopa tvé krve ve sněhu.

17.12.2012 5 z 5


Po Valentýnu Po Valentýnu Esther J. Ending

Přečteno prakticky jedním dechem. Samozřejmě za to může jistá zvrácená přitažlivost celé řady témat, která jsou v knize obsažena. Zrovna tak je ale také skvěle napsána. Od jisté chvíle se člověk musí ptát: "Co tu Rain ve skutečnosti tak žere?" Závěrečné (a pro mě osobně nečekané a hodně překvapující) odhalení pak dává zpětně smysl naprosto všemu. A představa Oceana v králičím oblečku mi asi hodně dlouho zůstane.

20.11.2012 5 z 5


Temné léto Temné léto Dan Simmons

Tak jo. Tak já toho Simmonse ještě asi vezmu na milost :-) Skóre bylo zatím 2:2 (vynikající Terror a Black Hills proti zoufalostem Děti noci a Ohně z ráje). Temné léto bych sice jako vynikající úplně neoznačovala... přesto mě to bavilo. Nostalgická atmosféra letních dětských prázdnin z dob, kdy byl svět ještě mladý a děti svobodně mohly chodit stanovat do lesa. V jedenácti letech. Bez dozoru. A taky nebyl problém ukrást tátovi bouchačku, řídit auto.... Kluci jsou super a přirostou vám k srdci, obzvlášť Duane. Místy na mě až dýchla ozvěna hrdinů z Terroru :-) Škoda jen, že v úvodu sám autor jen tak mezi řečí prozradí, který z chlapců zemře. Resp. průměrně inteligentní opice si to domyslí. Trochu to celé připomíná Kingovo "To", ale jenom maličko.... Temné léto je úplně jiné. Také je daleko méně děsivé (zvon Borgiů, Osiris ani zombíci na mě prostě nezabrali....). Ale na horké letní dny je to super čtení, po kterém zůstane příjemná vzpomínka (což pravda u hororu asi není úplně optimální :-)

14.08.2015 4 z 5


Domov Domov Toni Morrison

Taková jednohubka na jedno deštivé odpoledne. Jenom se netráví tak úplně snadno... Chce to trochu času vstřebat tyhle ve stručnosti, v náznacích, pragmaticky a bez zbytečných omáček odvyprávěné lidské osudy.

08.07.2015 5 z 5


Svědkyně ohně Svědkyně ohně Lars Kepler

Asi bych kecala, kdybych řekla, že mě to nebavilo. Spíš tomu bylo naopak. Potřebovala jsem něco na odreagování a Svědkyně ohně mi naprosto přesně sedla - četla jsem a četla. Kdo je vrahem jsem se neodvažovala tipnout, bylo to pro mě docela překvapení. I tak ale občas zavrtal červíček pochybností... Joona Linna jako neohrožený superman, který všechno zařídí a spasí, přestože se do ničeho nemá míchat. Ledově krásná a nesmírně bohatá (a citově silně labilní) Elin, která netouží po ničem jiném, než po obnovení vztahu matka-dcera s nevyrovnanou puberťačkou, která je podezřelá z dvojnásobné vraždy. Jo, a taky ještě touží prakticky po jakémkoliv hezkém chlapovi, na kterého narazí... když náhodou žádného neuloví, pomůže si sama. V autě. U lesa. Tuhle scénu měl fakt někdo soudný radši vyškrtnout. A bylo by toho možná i víc... Sečteno a podtrženo: srovnání se Stiegem Larssonem tahle "literatura" asi určitě neustojí, nicméně je to příjemně odpočinkové a čtivé.

17.06.2015 3 z 5


Alabama Song Alabama Song Gilles Leroy

Kolik životních dramat, zvratů a neštěstí se může vejít do takové tenké knížky? Zdá se, že opravdu hodně. Leroyův pohled na Zeldin život je tak... uvěřitelný a strhující. Na malém prostoru vykresluje prakticky celý životní příběh, se všemi vzestupy i pády. Co na tom, že je to nejspíš jen bohapustá fikce, když je to skvěle napsaná fikce? A třeba je na tom i něco skutečného, kdo ví...

25.03.2015 5 z 5


Doplavat domů Doplavat domů Deborah Levy

Je to poetické (taky je to trochu o básnících...). Přestože je příběh malinko souhrnem klišé, má jakousi zvláštní přidanou hodnotu. Zcela typicky jsou všichni dospělí v příběhu ztracení ve svých vlastních světech, plánech a představách a jediný, kdo vidí věci trochu střízlivě, je dospívající dívka (alespoň já jsem měla ten dojem). Závěr byl tak nějak nějak očekávatelný, alespoň částečně.

24.03.2015 4 z 5


Očista Očista Sofi Oksanen

Jednoznačně kniha, kterou stojí za to číst! A v tomto případě jde to čtení prakticky samo, stránky se otáčejí jedna za druhou, tajemství vyplouvají postupně na povrch, všechno směřuje k dramatickému vyústění. A tady mám trošičku problém, protože v závěru se uzavře pouze příběh Aliide, kdežto ten Zařin (a vpodstatě i ten Ingelin) zůstává otevřený, navíc v něm zůstává spousta bílých míst (ovšem ani Aliide o sobě neprozrazuje všechno...). Dá se to překousnout s tím, že kniha se vlastně měla týkat především Aliide. Zara byla jen takový katalyzátor vzpomínek a šokující "zpestření" (zatímco "výslechy" v obecním domě se skrývají pod mnoha neurčitými slovy, Zařiny zážitky jsou popisovány naprosto konkrétně a bez ostychu - což vnímám jako spisovatelský záměr s hlubší pointou). Stejně by mě zajímalo, jak všechno viděla a prožívala Ingel...

04.03.2015 5 z 5


Hvězda kruhu knížat Hvězda kruhu knížat Aleš Novotný

Srdce naivního historika při začtení do knihy zaplesalo. Citlivě volený jazyk a styl, znalost (alespoň zdánlivá) dobových reálií... Něco takového v dnešní době náročný čtenář těžko nalezne. Jenže zdání může klamat. Zpočátku jsem měla dojem, že by příběh snad mohl být veden ve stylu "Hry o trůny" (a a v zásadě bych asi proti takovému přístupu nic nenamítala) - plný intrik, překvapivých zvratů a dynamického vývoje událostí. Autor se bohužel zbytečně zamotává do vlastních pseudohistorických interpretací, věty a myšlenky se stále opakují a děj se chvílemi dost vleče. Ač pocházím z Moravy, trochu mi vadilo celé to "vyzdvihování" Moravy a její slávy a starobylosti - zbytečně křečovité, často nepodložené... Spor mezi králem a jeho nejstarším synem vzniká na hodně slabých základech (proč by král chtěl vydědit nejstaršího syna jen proto, že mu neoznámil, kam pojede?). Korunu všemu nasadila skutečnost, že Břetislav a Božetěch jsou v knize velcí přátelé a přitom to byl právě Břetislav, kdo vyhnal sázavské mnichy... a autor se už neobtěžoval vložit do svého příběhu alespoň zárodek nějaké budoucí nevraživosti. Interpretace maleb ve znojemské rotundě je sice zajímavá, ale bohužel jsem měla dojem, jako by příběh byl ohýbán a tvořen tak, aby do ní zapadl.
Jako celek a jako historický román se mi kniha líbila (i přes zmíněné výhrady), se skutečnou historií má tento příběh asi málo společného, ale to už je právo romanopisců... :-)

04.01.2015 4 z 5


Tělo a krev Tělo a krev Michael Cunningham

Jaksi tradičně je kniha napsaná krásným, vysokým (a pro někoho možná i složitým) stylem. Jsem moc ráda, že existují i takové knihy. Co vidím jako drobný problém, je skutečnost, že kniha je skoro 20 let stará a u nás se vydává poprvé. Což mě jako čtenáře prostě trošičku mate, jelikož témata a příběhy se mi zdají lehce klišoidní a stokrát omleté. Sám o sobě je příběh rodiny Stassosových takřka strhující a četl se jedním, zatajeným dechem. Ale při zpětném pohledu a zamyšlení se musím ptát, jestli toho nebylo trošičku moc. Na jednu rodinu hned dva gayové (trochu nám to nabourává teorii o 4%), jediné napohled zlaté a dokonalé dítě samozřejmě čeká tragický osud, transvestita nejlepším kámošem upjaté "ženušky" (bývalé kleptomanky), .... Tuhle rodinu muselo stihnout snad nějaké prokletí. Ze všech tří sourozenců mi nejvíc k srdci přirostla Zoe (Susan ani Billy mi moc sympatičtí nebyli), ovšem její osud byl opět předvídatelný už od chvíle, kdy začala dospívat...
Nakonec jsem se rozhodla dát "pouze" čtyři hvězdičky, čistě proto, že jsem v knize nenašla nic nového. Kdyby se jednalo o nový román, hodnotila bych ještě níž - jako prvoplánovou a marnou snahu šokovat něčím, co už prostě nikoho šokovat nemůže.

05.12.2014 4 z 5


Orlova kořist Orlova kořist Simon Scarrow

Ne že by se to četlo špatně. Spíš naopak, za 2 dny jsem to měla sfouknuté. Jenom mě tak úplně nebavilo téma. Catonovo věčné bědování bylo k uzoufání. Navíc je moc hezké sledovat, jak je Vespasianus v jednom díle skoro šmejd, v druhém zase velký kladný hrdina. A docela by mě zajímalo, jak skončil Figulus, protože jestli jsem na něco nezapomněla já, tak rozhodně musel autor. Ale v sérii zas za čas budu nejspíš pokračovat...

06.08.2014 3 z 5


Dítě v pravý čas Dítě v pravý čas Ian McEwan

Propojit lehkou kritiku politického prostředí v Británii konce 80. let s komorním příběhem jednoho muže (resp. jednoho manželství), kterému "zmizela" dcera? Nemožné? Přinejmenším ne v důstojném provedení? Pro McEwana žádný problém. A ještě k tomu to zvládá na výbornou, píše nádherným stylem, dokáže vše v pravou chvíli okořenit až magicky snovými vzpomínkami na Stephenovo dětství a seznámení jeho rodičů a zakončit neuvěřitelně akčním hořkosladkým koncem. Snad jedině právě s tou uvěřitelností jsem místy měla maličko potíž (a právě ten konec nemusel být až tak akční, nemuselo se vše vyřešit během jediné noci...). Ale jinak jsem velmi spokojená.

24.07.2014 5 z 5


Pod znakem orla Pod znakem orla Simon Scarrow

Kde jen najít skutečně kvalitní historický román? Nějak se mi asi vyhýbají... Nebo jsem příliš náročná. Protože tato kniha asi není úplně z těch nejhorších, ale těch nedostatků je stejně dost. Nabízí se mi srovnání s "Pilíři země" od Kena Folleta. To pro mě bylo skutečně peklo. "Pod znakem orla" není až tak naivní, má i celkem schopnou zápletku, dovede si udržet napětí a není tam tolik červené knihovny... Ale stejně. Nadávky z dnešní doby by působily nepatřičně i v románech z 19. století - natožpak v císařském Římě (tuto oblast krásně zvládl třeba Mika Waltari v Egypťanu Sinuhetovi). Postavy mají opět stejné vzorce chování jako dnešní lidé. A jako bonus to nepokryté "fandění" Britům (nejen když se Catonovi více líbila řeč Britů než Germánů). Celkem dávám 2,5 bodu.

19.02.2014 3 z 5


Freudova sestra Freudova sestra Goce Smilevski

Přiznávám se bez mučení, že kniha pro mě byla docela značným soustem. Nečetla se úplně špatně, přestože na svého čtenáře klade poměrně vysoké nároky. Ale prázdný život "Freudovy sestry" a její neschopnost bojovat za svůj život a životní štěstí mají moc zapůsobit a rozhodně nevyvolávají příjemné pocity. Ostatně to snad žádná postava v knize, v jednu chvíli jsem si dokonce říkala, že všichni v tomhle příběhu jsou až zoufale nesympatičtí (či snad nesympaticky zoufalí). Samozřejmě tady jde spíš o myšlenky než o postavy.... ale stejně. Ono z těch idejích tady taky zrovna nesrší životní optimismus. Možná jsem knihu četla jenom v nevhodném životním období. Možná to prostě není můj šálek čaje.

29.01.2014 4 z 5


Domov na konci světa Domov na konci světa Michael Cunningham

Zajímavý příběh, svého času možná naprosto nezvyklý a originální. Ačkoliv je to rodina netypická, může být dle mého názoru klidně funkční. Klidně víc funkční než tradiční rodiny. Nebo taky nemusí. Těžko říct, sám autor to vyřešil po svém. Spíš tak trochu tradičně. Což mě docela mrzí. Ale knize to rozhodně neubírá na kráse. Ano, ačkoliv pojednává dost často o nehezkých věcech jako jsou drogy, smrt, nevyléčitelné nemoci.... pořád je to v jistém slova smyslu krásné. Krásně napsané, promyšlené. Hřbitovní scény (a nejen ony) sice mohou být skličující... ale obávám se, že to je účel.
Postavy, obzvlášť ty mužské mi jakoby maličko utíkaly, někdy jsem Jonathana a Bobbyho nedovedla pochopit ("Proč udělal zrovna tohle?? Jaktože mluví zrovna takhle??"). Alice jsem sice rozuměla, ale rozhodně bych se s ní neztotožňovala. Což sice ani s Clare, ale ta mi byla aspoň v jistých chvílích sympatická.

11.10.2013 4 z 5


Pán much Pán much William Golding

Spousta podnětů k zamyšlení. Nějak nepochybuji o tom, že dnes by se ani nikdo pořádně nedivil, kdyby se podobný příběh odehrál ve skutečnosti (a s největší pravděpodobností by společnost obvinila počítačové hry). Jenže u chlapců pravidla "civilizované" a "demokratické" společnosti ještě nebyla zcela zakořeněná (a při dostatečně dlouhém nedostatku masa by ani u většiny dospělých hodnotový žebříček nevydržel), proto stačilo maličko. Na začátku byl zvolen vůdce hlasováním, na konci byl vůdcem prostě ten nejsilnější (a nebýt podivně useknutého konce, Jack by byl možná sesazen Rogerem). Ten, který obstaral maso a stesk po domově zahnal nekonečnou hrou v pevnosti.
Hodně by mě zajímalo, co si autor osobně myslel o Čuňasovi. Už jen to, že nikde není zmíněno jeho skutečné jméno je trochu mrazivé, ale ačkoliv má Čuňas často pravdu a snaží se Ralphovi předložit ta nejlepší řešení, zároveň je to v zásadě tlustý, neohrabaný a rozmazlený lenoch, na kterém jsou nejvíce užitečné jeho brýle. Zrovna tak Ralph přijde na začátku ke svému postavení prakticky jako slepý k houslím a ani on sám často nemá úplně jasno, kterou cestou se vydat (kromě neustálého opakování o nutnosti udržovat oheň).
Trochu mi přijde, že se autor možná lekl toho, kam nechal příběh zajít (resp. poté, co by shořel celý ostrov, už nevěděl, jak dál). Nebo mu přišlo dostatečně šokující, co napsal, a nepotřeboval to dál rozvíjet nebo vylepšovat. Dnešní čtenář by možná nějaké to "vylepšení" i snesl, přestože se nepochybně jedná o výbornou knihu.

26.08.2013 4 z 5


Vzorové dny Vzorové dny Michael Cunningham

První povídka se mi velmi špatně četla, třináctiletý Lucas byl pro mě velmi nevěrohodný, celý ten příběh je jako schovaný za nějakým snovým závěsem - a pointa sice teoreticky vynikající, ale já měla takový pocit "tohle už jsem někde viděla/četla". Dokonce jsem u první povídky zvažovala, že knihu odložím. Naštěstí pro mě jsem se pustila i do druhé povídky a v tu chvíli mě kniha chytila a už nepustila. Zbývající dvě povídky jsou totiž vynikající, napínavé, mrazivé, dechberoucí. Třetí je ještě lepší než druhá :-)
Oceňuji také různé možnosti a témata pro interpretaci díla. Cunningham (a Whitman - jeho verše dílo úžasně "doplňují") tam vepsal nějaké to "poselství" snad pro každého. Např. to, že pro lidi vždy existuje nějaká skupina, na kterou se budou dívat "skrz prsty" (ať už to byli špinaví chudí dělníci, černoši nebo Nadiané). A přitom "...každý atom, který je můj, je nejinak tvůj."

19.05.2013 5 z 5


Hněv celého světa Hněv celého světa Maarten Hart

Výborná "detektivka". Kniha toho totiž nabízí daleko víc než jen detektivní zápletku a já osobně pomalu začínám podléhat kouzlu nizozemských autorů, jelikož dovedou psát velmi "čtivě", vymýšlet skvělé a neotřelé zápletky a zároveň nutí čtenáře k zamyšlení.

15.05.2013 5 z 5