Edona
komentáře u knih

Nechápu, jak někdo může napsat komentář, že se jedná JEN O DENÍK DOSPÍVAJÍCÍHO DÍTĚTE! Na něco takového nemůžu ani pomyslet, jen z úcty, co si Anne za svůj krátký život prožila. Při čtení mě mrazilo, uvědomovala jsem si všechny hrůzy války daleko palčivěji, ta autenticita je neskutečná. S Anne jsem při čtení sympatizovala, její distance od zbytku rodiny.. jako bych se před pár lety viděla. Její nadání, sny, tužby, myšlenky na budoucnost... Skutečně mě to zasáhlo. Určitě si deník přečtěte, je obdivuhodný.


Na Shari Lapenu jsem se moc těšila a konkrétně na všude vychvalovaný thriller Jeden z nás. Bylo to napínavé, strhující a v podstatě neodložitelné. Ano, občas jsem měla pocit, že se ve všech postavách ztrácím, ale autorka mě vždy znovu navedla, kdo je kdo. Přijít na to, kdo je vrah, nemáte asi šanci až do úplného závěru. Moc doporučuji.


Osm rozhovorů se šumavskými samotáři, kniha u které musím ocenit už vůbec jen ten nápad, vyhledat samotáře a vyzpovídat je. Některé rozhovory byly zajímavější, u jiných jsem se chytala za hlavu. Občas jsem souhlasila s některými výroky. Na závěr připojuji dva "citáty", které mě v knize zaujaly.
"Kdo je bdělý, nemůže být osamělý."
"Iluze o radosti může být stejná jako radost sama."


Ruta Sepetys napsala a zpracovala tragédii na lodi Wilhelm Gustloff skvěle. Ač kniha popisuje hrůzné události, líbilo se mi zpracování. Přiznám se, že jsem o této lodní tragédii nikdy předtím neslyšela. Hned jsem si pak hledala informace na internetu a za příběh Rutě moc děkuji. Probudila ve mě zájem i o další historické události, které v knize popsala. Poslední dobou mě historické díla zajímají čím dál víc. A tato je rozhodně jedna z nejpovedenějších.
"Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."


Pátý díl se posouvá mnohem dál, než díly předchozí. Ukazuje nám mnohem více tajemství, které je protkáno okolo Harryho a Voldemorta. Zároveň je to asi nejvtipnější kniha z celé série. Nechybí tady spousta vtipných momentů, např. vyhlášky profesorky Umbridgeové či útěk po Weasleyovsku.


Myslím, že bylo načase, abych si konečně i já přečetla slavného Romea a Julii. Moc se mi to líbilo, nečetla jsem naposledy! Nádherné verše, příběh nesmrtelné lásky, i když.. opravdu? Spíše povrchní poblouznění!


Znáte ten pocit, když čtete skvělou knihu, kterou zároveň chcete rychle dočíst, ale na druhou stranu nechcete příběh tak rychle opustit? To přesně platí pro knihu Jako zabít ptáčka. Prostředí, postavy i děj - všechno naprosto dokonalé. Postava Atika je pro mě jednou vůbec z nejlepších postav. A filmové zpracování s Gregorym Peckem stojí také za to. Doporučuji obojí.


Kdekoliv jsem se ptala na doporučení knih z prostředí starověkého Egypta, pokaždé zazněla Řeka Bohů. Neváhala jsem tedy, dala na doporučení ostatních čtenářů a knihu si přečetla. Byla jsem mile překvapena vykreslením celého románu, vypravěčem Taitou a nechala jsem se unést kouzelným prostředím Egypta. Je pravda, že jsem knihu četla skoro měsíc, ale o to více jsem si ji užila a o to více se mi vryla pod kůži. Řeku bohů rozhodně doporučuji, protože stojí za přečtení. Na závěr dodám varování, aby jste se knihy nedrželi jako pohledu do historie, neboť historické události je opravdu třeba brát s rezervou. Nakonec je to přece příběh o lásce, která tady byla, je a vždy bude.


Zajímavý memoár se známým kriminalistou, který vás nechá nahlédnout do tajů policejní práce. Normální člověk se k případům nedostane a vůbec vlastně neví jak to probíhá mezi kriminalistou a zločincem. Velice záživná a čtivá kniha... Doporučuji!


Některé knihy Colleen mám ráda hodně, některé méně. Avšak příběh Lily a Ryle musím zařadit mezi ty, které se mě dotkly hodně. Stejně jak píše autorka v doslovu, i já jsem si v průběhu čtení přála, aby byly některé věci jinak.
Zpočátku jsem si říkala, že tahle kniha je nějaká moc sladká a romantická, všechno se jevilo jako dokonalé.. dokud však nepřišla první "facka".
Colleen Hoover vždy dodává svým románům něco navíc. V případě Námi to končí je to téma vážnější, než se třeba objevuje v jiných Colleeiných knihách.
Tato kniha vás zahřeje, rozesměje, rozesmutní a naštve. Doporučuji.


Malé dílko s velkým přesahem. Nadčasové jako román 1984. Oboje právem dané do povinné četby.
K zamyšlení..
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."


Myslím, že Princ dvojí krve mi nejvíce přirostl k srdci. Poutavý díl, který pobavil, ale také zarmoutil. Když jsem ho četla poprvé, na konci knihy jsem propukla v pláč, přes který jsem ani neviděla na písmena. Nemám co bych vytkla, každou stránku jsem hltala.


Myslela jsem, že na Svědkyni ohně nic nemá. Ale to jsem ještě nečetla Písečného muže! Napínavé čtení, které se nedá odložit, dokud nejste u konce. Každý díl ze série Joony Linny je lepší a lepší. A já nutně potřebuji přečíst další!


Ač mě se do ruky dostala až ve dvaceti (díky za čtenářskou výzvu), svým dětem ji dám mnohem dřív. Krásné povídaní, doplněné ilustracemi a nakonec i fotkami "nebezpečné" Dášenky.


Neudělejte stejnou chybu jako já, která si před přečtením pustila jeden díl seriálu a následně nechtěně! zhlédla všechny dostupné řady. Pokud již jste v situaci, kdy jste viděli seriál a nyní se chystáte na knihu - přece jenom jednu výhodu to má. V žádném případě, pokud jste byli pozorní diváci, nebudete mít guláš v postavách. Oněch postav je tam opravdu mnoho, ale nebojte - zase to není žádný kritický realismus.
George Martin vytvořil mnohem více než klasickou fantasy. Hra o trůny lehce připomíná evropský středověk a je úžasně komplexní. Svět je originální a do detailů propracovaný.
Martin je také vynikajícím vypravěčem. Ve hře o trůny nám představí množství pozoruhodných a propracovaných postav, kniha je psaná v er formě, avšak kapitoly střídají své hrdiny, jejichž pohledem je příběh vyprávěn. Mě osobně se nejvíce líbily kapitoly s Jonem, Aryou a Cat.
Nemohu hodnotit jinak, než-li plným počtem hvězd.


Pokračování Čtvrtého křídla mělo velký potenciál. A já jsem zklamaná. První díl byl mnohem lepší. Toto pokračování bylo plné vaty, mileneckých projevů, nelogičností. Kde jsou ty časy, kdy knihy s takovým počtem stran byly zábavné, poutavé.. kdy autoři opravdu uměli psát a vytvářet propracované světy?


Velmi napínavý a čtivý thriller. Od první stránky vás chytí a nepustí, dokud ho nedočtete.


Těšila jsem na další detektivku s Josefem Bergmanem. Tentokrát zpátky u nás a navíc v mých milovaných Beskydech. Čtivá detektivka vás tentokrát vezme do Kotlové, vesnice v Beskydech, kde dojde k vraždě realitní makléřky. Tato vražda možná může souviset s podobným případem, kdy před nedávnem zemřela realitní makléřka v Praze. Do Kotlové proto přijíždí pátrat Bergman a Sedláková.
Doporučuji k přečtení. Paní Klevisová prostě umí. A také jsem potěšena, že je Bergman zase zpátky doma.


Inspektor J. Bergman řeší vraždu mladé dívky na vesnici, která možná souvisí s nedávným řáděním sériového vraha v Praze. Kromě toho nás tentokrát paní Klevisová bere do dostihového prostředí a mezi obyvateli malé vesnice je možná více tajemství, než by člověka mohlo napadnout.
Za mě se Dům na samotě oproti předchozím dílům pomalu rozbíhá, což mi trochu dělalo problém se začtením. Autorka se zaměřuje na popis postav a na jejich mezilidské vztahy, příběh se rozpíná do více stran. Ale závěr a zápletka ten pomalý začátek zase hezky vyvažují.


Přečíst tuhle knihu mi trochu trvalo, možná to bylo tím, že mě značná část příběhu až tak nebrala. Nicméně od určitého zvratu jsem se nemohla odtrhnout a když jsem si už myslela, že vím, jak to dopadne, tak jsem se sakra mýlila. Její konec je opravdu pecka z pera Shari Lapeny. Moc doporučuji.
