Edona
komentáře u knih

Z této série je pro mě zatím Ostrov šedých mnichů nejslabší. Předchozí knihy jsem hltala a s hodnocením rozhodně nešetřila. Zato v tomto případě.. Na jednu stranu nemohu autorce upřít skvělé popisy ostrova, přírody a moře. Ale na stranu druhou jsem zklamaná. Příběh se rozvíjel strašně pomalu a do všech možných stran. Postav bylo mnoho a občas jsem si je i spletla. Mnoho důležitých indicií k odhalení vraha vůbec nebylo zmíněno. Závěr pro mě byl naprosto neuvěřitelný, nesedlo mi to.
I tak se ale nenechám odradit, protože předchozí detektivky byly skvělé. Zřejmě Bergmanovi mnohem více sedí České prostředí.. k němuž se doufám autorka vrátí.


Třináct záhad je kniha povídek. Prvních šest povídek vycházelo časopisecky a čtenáři tak poprvé poznali venkovskou slečnu Marplovou. Osobně mě nejvíce zaujalo prvních šest sedm povídek.


Jedna z nejznámějších klasik, kterou jsem si chtěla přečíst už několik let nazpátek, vyšla v novém vydání (Odeon,2022) a já konečně měla možnost ponořit se do tohoto dobrodružného románu. Nečetla jsem převyprávění od Plevy, takže nemohu srovnat, kolik toho z příběhu vypustil. Každopádně všem doporučuji pustit se do originálu. Je to krásná, dobrodružná a poutavá četba.


Kříďák je pro mě nejslabší knihou autorky, ale i tak stojí za to. Zpočátku jsem byla naprosto nadšená, rychle jsem se začetla a ponořila do příběhu. Postavy, byť nejsou nijak zvlášť představeny, mi připadaly jako bych je znala už roky. Příběh se odehrává ve dvou časových liniích. Osobně se mi lépe četla ta z 80. let. Asi za polovinou knihy mé nadšení ale lehce opadlo. Byť je kniha velmi čtivá, poutavě napsána, postavy věřitelné, tak.. Zkrátka rozuzlení bylo slabší a rozhodně jsem si z něho nesedla na zadek. A protože konec ve mě zanechal rozporuplné pocity, tak je moje hodnocení taky takové. Nicméně i přes to finále, musím vyzdvihnout styl psaní autorky. To jak živě jsem si dokázala představit městečko, postavy i děj, to jen tak každý spisovatel napsat neumí. Autorku doporučuji. Možná však začněte její jinou knihou.


Morgan a Clara si prochází těžkým a zdrcujícím životním obdobím, plným vzteku a žalu. Dospívající dcera a matka nedokáží najít společnou řeč a jejich cesty se vzdalují.
Krásný, avšak smutný příběh kombinující tragické životní události, mateřství a problémové dospívání.
Mě osobně se příběh líbil, neřeším klišé, ani uvěřitelnost. Naopak chci vyzdvihnout, jak krásně Colleen popsala žal a to, že v ten moment se čas nezastaví, ale uhání dál a kolem nás a s námi se dějí věci. Věci, které nám třeba na chvíli pomůžou posunout žal do pozadí. Také se mi líbilo, jak byl popsán vztah matky a dospívající dcery. Colleen to prostě umí.
Nenechte se odradit některými komentáři.. je to krásný příběh, který vás pohladí po duši.


Papírová princezna je vcelku fajn oddechová četba, ale tím to pro mě asi hasne. Knihu jsem četla strašně dlouho, vyloženě mě nijak nezaujala. Taky je celkem děsivá představa, že toto čtou čtrnáctileté holky. Spíše bych doporučila starším s tím, že mohou očekávat takovou moderní popelku s prvky červené knihovny. ;)


Jak já jsem se na Anthonyho těšila! Zamilovala jsem si jeho příběh díky námětu hate-to lovers. Hlavní hrdinové byli lidští, zábavní a milí. Tento příběh pohladí duši, při čtení vypnete a najednou se uculujete, protože tak to zkrátka u takových romantik je.


Knihu jsem si chtěla přečíst už několik let a škoda, že jsem si ji nepřečetla už kdysi. Jako mladší čtenář bych si ji jistě užila více. Každopádně i tak se mi Škola dobra a zla moc líbila. Je to rozhodně originální fantasy a zajímá mě, kam příběh bude směřovat. Takže vzhůru na druhý díl.


Tento feministický manifest v patnácti doporučeních předkládá mnoho témat, výzev a problémů, ale stejně tak i doporučeních, jak s nimi jednat. Je to sice útlá knížečka, přesto skrývá mnoho (teď se budu opakovat) poučných a krásných doporučení nejen pro rodiče!
Tuto knihu bych doporučila všem a hlavně rodičům, aby se vychovala nová generace, která bude chápat, že feminismus není sprosté slovo a nedává ženy na piedestal. Je to hlavně (jak autorka v knize uvádí) o genderové rovnoprávnosti.
Na závěr uvádím pár úryvků (z mnoha!), které mě zaujaly:
"Když někdo něco kritizuje u žen, ale u mužů mu to nevadí, pak nemá problém s tím, co kritizuje, ale se ženami."
"Kolik by se našlo ochotných mužů změnit si po svatbě příjmení?"
"Společenské normy vytvářejí lidé a neexistuje jediná norma, kterou by nešlo změnit."


Inspektor J. Bergman řeší vraždu mladé dívky na vesnici, která možná souvisí s nedávným řáděním sériového vraha v Praze. Kromě toho nás tentokrát paní Klevisová bere do dostihového prostředí a mezi obyvateli malé vesnice je možná více tajemství, než by člověka mohlo napadnout.
Za mě se Dům na samotě oproti předchozím dílům pomalu rozbíhá, což mi trochu dělalo problém se začtením. Autorka se zaměřuje na popis postav a na jejich mezilidské vztahy, příběh se rozpíná do více stran. Ale závěr a zápletka ten pomalý začátek zase hezky vyvažují.


Příběh služebnice.. zvláštní to kniha. Sice jsem to dočetla, ale přiznám se že jen díky výzvě tady na DK. Do čtení jsem se totiž musela nutit. Každopádně se podívám i na seriál a porovnám..


Mé druhé setkání s M. Klevisovou a opět to bylo skvělé. Nemohu říct, zda bylo pokračování lepší než první díl, ale rozhodně si udrželo laťku. Ne, vlastně to asi bylo o chlup lepší.. a vraha jsem tentokrát uhádla jen o chvíli dříve, než bylo naznačeno.
Moc doporučuji a slibuji, že s paní Klevisovou nejde šlápnout vedle. Úžasné čtení a já si jdu rovnou zarezervovat další díl.


Krásná knížka z mého dětství, kterou mám po mamince. Je to milý a tak trochu detektivní příběh o tom, jak je důležité přátelství. Moc ráda doporučím dál a to nejenom dětem. Samotnou mě bavila, když jsem byla dítě a i teď jako dospělou. :-)


Původně jsem tady chtěla napsat příspěvek s tím, proč mě ta Databáze knih tak trápí se svou čtenářskou výzvou a musím číst tuhle knihu naprosto mimo můj klasický žánr, knihu kterou bych si ke čtení nevybrala jen tak (mluvím o výzvě z roku 2022: přečíst knihu od autora, který je o 22 let starší, než já). Taky že jsem si po prvních pár kapitolách myslela, že s tím seknu. Nicméně jsem nakonec byla vlastně mile překvapena. Sice to je trochu jako přes kopírák s Padesáti odstíny šedi, ale přeci se autorce povedlo do příběhu vměstnat ještě něco, nebudu však vyzrazovat co. I přes příjemné překvapení si nemyslím si, že budu dál v sérii pokračovat. Vlastně mi to konec této knihy uzavřel a nemám potřebu pokračovat.


K této krásné knize jsem se dostala na rozdíl od většiny čtenářů přesně naopak. Až nějakou dobu po přečtení Jany Eyrové jsem zjistila, že vyšla kniha Sirotek lowoodský, která mapuje úvodní část Jany Eyrové, tedy Janino dětství.
Shodou okolností jsem si chtěla přečíst něco kratšího a milého, tak jsem po této knížce sáhla. A znovu se aspoň na chvíli ponořila do života Jany. A jak milé, i když smutné setkání to zase bylo.
Jana je jedna z mých nejoblíbenějších postav. Její nezkrotná a horlivá povaha, kterou ani nejhorší útrapy nezlomily, mi zkrátka přirostla k srdci.
V doslovu knihy je zmíněno, že Charlotta Bronte zúročila své vlastní zkušenosti při vyprávění o životě Jany v Lowoodském ústavu pro výchovu sirotků. A tak je mi to líto, protože život v ústavu rozhodně nebyl jednoduchý.


Opět se mi potvrdilo, že čeští autoři se mi čtou nejlépe. Michaela Klevisová napsala skvělou detektivku s charizmatickým a sympatickým inspektorem Bergmanem, který už je jen třešničkou na dortu.
Oceňuji umístění detektivky na pražskou babu a okolí. Stejně tak množství postav, které byly uvěřitelné a téměř každý druhý mohl být vrahem.
Jakožto majitelku koček mě příběh zaujal už od prvních stránek. :-)


Koruna byla rozhodně lepším pokračováním, než Dcera. Jedinou výtku vidím v tom, že se ve velké části knihy vlastně nic neděje. Ke konci to pak vypadá, jako by tam autorka chtěla vše natlačit a knihu dopisovala ve spěchu. Což je škoda. I přesto se mi však konec série vcelku líbil a jsem ráda, jak to dopadlo.


Dcera je oproti původní trilogii opravdu trochu slabší. Do čtení jsem se musela nutit.. možná za to mohla "záporná" hlavní postava, i když záporná asi není správné slovo. Zkrátka Eadlyn působila jako namyšlená, sebestředná a nejmocnější budoucí královna. A to zrovna sympatické není. Pozitivum čtvrtého dílu byli mužští nápadníci, kteří mi přirostli k srdci a bavili mě. Zejména Erik, Henry a Kile.


První je z celé série zatím nejlepší. Nejsem sice cílová skupina, ale moc mě to bavilo. A opět nechápu zdejší negativní komentáře, které v literatuře pro mládež hledají něco, co tam nenajdou. Ano, mohla bych se taky dívat kritickým okem a ukazovat na nedodělky, nelogičnosti, nepropracovanost, ale proč? Myslí, že literatura pro mládež má být taková jaká je tato série. A pokud si chci přečíst něco náročnějšího, propracovanějšího, tak logicky sáhnu po něčem jiném..
Za mě doporučuji a já jdu na další díl.


Pokračování Selekce je opět milé a naivní čtení, zkrátka ideální oddychová četba. V druhém díle dochází k několika překvapivým zvratům, odkrývají se tajemství a hrdinové se vyvíjí. Je to čtivé, mě se to moc líbilo a naopak si tu jednoduchost vychutnávám (i když nejsem cílová skupina). Těším se na pokračování.
