eiramka
komentáře u knih
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Zvláštní kniha. Napsaná v třicátých letech minulého století, jazykem živým a poetickým. Poutavý příběh hrdých lidí, rodu nezdolného z drsného kraje Norska. Je tam vše - život a smrt, vášeň a hřích, život tichý a bohabojný i nespoutaný a krutý. A k tomu lesy, věčně zpívající lesy. Nevšední zážitek.
Brána osudu
Agatha Christie
Nedoporučovala bych číst tuto knihu jako první od Agathy, udělali byste si možná špatný obrázek. Tohle je něco jako návštěva u staré tetičky, kterou milujete a odpustíte jí tedy, že je občas popletená, občas se opakuje, občas jí není moc rozumět. Vy jí ale všechno tohle odpustíte, protože jí máte rádi, protože stále ještě je zábavná a protože je zajímavé vidět Pentličku jako starou paní .
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Není mnoho knih, které by mne přinutily číst do dvou do rána - ale tahle k nim patří. Příběh mě úplně pohltil , způsob vyprávění, prolínání dějů, hlavní postavy , to všechno vycizelováno do nejmenšího detailu . Autor líčí hrůzy války bez patosu, ale o to víc je jeho podání účinné - na příběhu obyčejný lidí, kteří právě svou obyčejností jsou nám blízcí a my musíme držet palce , bát se o ně a radovat se s nimi . Díky také za skvělý překlad.
|Mám podezření, že tohle bude moje nejlepší kniha roku 2017.
Poletování jednoho ptáčka
Josef Kroutvor
Tuhle knihu jsem četla na etapy, když jsem potřebovala zklidnit mysl. Vzpomínky na to, jak plynul život mého téměř vrstevníka, rezonovaly mnohdy se vzpomínkami mými , někdy naopak mne překvapily rozdílnou zkušeností. Tak trochu jako rozhovor na večírku s přáteli, setkání po letech, kdy se probere všechno možné od dětí až po politiku a pak jdete domů spokojeni , těšíce se na další setkání.
Vetešník
Jess Kidd
Tohle jsem potřebovala! Příběh do kterého se mohu ponořit, který upoutá moji pozornost, protože chci vědět, kam mne spisovatelka zavede. A nutno říct, že tato spisovatelka umí vyprávět! Přistoupila jsem na její hru, uvěřila na duchy a svaté, oblíbila si starého nevrlého pána i přítelkyni Renatu a Maud mi byla velmi sympatická svým lehce ironickým přístupem k životu. Sáhla jsem po Vetešníkovi skoro bez rozmyslu, protože v knihovně už zavírali a já potřebovala něco na víkend - takže Vetešník si mne vlastně našel sám a já mám z této náhody radost (nebo že by to byla svatá Dympna, kdo vedl mou ruku? :)
Nech mě lhát
Clare Mackintosh
Tak tohle mne hodně bavilo. Autorka si s čtenářem pohrává jak kočka s myší: už, už si myslíte, že to máte a šup, zákruta a všechno je jinak. Psychologie postav funguje, napětí je umně stupňováno až k překvapivému závěru, netečou tam potoky krve a nenajdete tam žádné drastické detaily, které by vám nedaly usnout - tohle všechno u kvalitní detektivky hledám a toho se mi bohatě dostalo.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Máte to taky tak? Dostanete bomboniéru, rozbalíte ji, ochutnáváte jednotlivé kousky a velmi si je vychutnáváte a ten poslední, zabalený ve zlatě a slibující největší pochoutku, si necháváte nakonec. Pak to poslední cukrátko rozbalíte a zjistíte, že je to přeslazený fondán. A tak jsem to měla já s touhle knihou. Britt je přesně hrdinka podle mého gusta - milovala jsem její postřehy, Faxin a a vzorně uklizené šuplíky a pak přišel konec a já mám chuť tuhle báječnou knihu vrátit autorovi k přepracování, protože takový konec si příběh o této fantastické ženské nezasloužil.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Tuhle knihu nečtěte prosím v dopravním prostředku v ranní špičce - docela určitě si vysloužíte pohoršené pohledy od zakaboněných spolucestujících, když každou chvíli hlasitě vyprsknete smíchy. Hlavně začátek příběhu má vtipných situací dost a už nikdy neprojedu stanici Pankrác, aniž by se mi nevybavila hraběnka Vivien: Na pankrchasi, na malým vršíšků stojí pékný stromošatí...
Daniel Stein, překladatel
Ljudmila Ulická (p)
Měla jsem tuto knihu půjčenou z knihovny, vlastně ani nevím, proč jsem po ní sáhla - možná to byla to náhoda. Většinou je to tak, že první věta románu ukáže, jestli román stojí za přečtění - a tahle kniha za přečtení rozhodně stojí . Není to jednoduché čtení a asi musíte být na podobné téma právě "nastaveni" - ale u mě to tak bylo a nedokázala jsem se od Daniela odtrhnout. Ulická se dotýká snad všech oblastí, které jsou pro člověka důležité - víra, láska, hledání, historie, odpovědnost, náboženství a církve, rodina, zázrak - nepoužívá jednoduchou formu - je tam spousta postav, děj se vrství, probíhá v různých časových plánech, forma je rozmanitá - deníkové záznamy, přepisy rozhovorů, vzpomínky...člověk si na ten styl musí nejdřív zvykmout, ale pak je to zážitek...
Pro mě jedna z nejlepších knih, ke které se budu určitě ještě mnohokrát vracet.
Velmi osobní kniha o zdraví
Margit Slimáková
Na tuhle knihu jsem si v knihovně vystála frontu, tedy rezervaci jsem měla si půl roku a tak jsem byla dost zvědavá, co tolik čtenáře přitahuje. A musím bohužel říct, že je to pro mne trochu zklamání. Asi nejsem tak úplně cílová skupina . Některé věci se v poslední době opakují pořád dokola - jíst jídlo a ne průmyslově zpracované polotovary. Tak to snad už dneska ví každý? Nevyhýbat se ničemu , nepočítat kalorie - ale stejně potom předloží zdravý talíř, takže zase určitý druh počítání a výběru:) Některé názory mi pak neseděly vůbec - takže bylo zajímavé si to přečíst, ale té popularitě moc nerozumím, nic převratného jsem tam nenašla.
Člověk má dělat to, nač má sílu
Pavel Kosatík
Je jasné, že autor přistupoval k paní Olze s respektem - a nemám mu to za zlé. Jestli si někdo respekt zaslouží, tak je to paní Olga Havlová . Přesto se mu podařilo vykreslit první dámu lidsky, poodhalit určité aspekty jejího života, které nejsou mnoha lidem známy - bez toho, aby v puse zůstala pachuť bulváru. Četla jsem před mnoha lety Dopisy Olze a tato knihy teprve dotváří celý obraz té doby . Jen si musím povzdechnout - co by asi řekla dnes, jak by komentovala politický vývoj - a obávám se, že nic pěkného bychom si od ní nevyslechli.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Možná je to tím, že od přečtení předchozích dílů uběhl nějaký čas. Možná tím, že jsem knihu četla na zámecké dovolené. Mařenka Kostků mě prostě zase "dostala". Tohle pokračování je vskutku velmi povedené, postavy dokonce prodělávají určitý vývoj a autor si drží skvělou úroveň svými jazykovými hříčkami a situačním humorem. Pobavila jsem se báječně!
Sbor chilburských dam
Jennifer Ryan
Kdo má rád knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, tomu se určitě bude líbit i tato kniha - v lecčems jsou si podobné. Je to milé čtení, i když se píše o válce - je vidět, že autorka má prostě svoje postavy ráda a příběhy nejsou napsány proto, aby čtenáře dostaly na kolena - naopak, mají povzbudit a zahřát jako šálek silného anglického čaje. Je někdy dobré přečíst si o odvaze žen za druhé světové války v Anglii , o všedním životě a způsobu, jak se s nelehkou situací vyrovnávaly. Je prostě dobré, občas si dát šálek čaje.
Svíce dohořívají
Sándor Márai
"Když se osud v nějaké podobě obrátí přímo k naší osobě, jako by nás oslovil jménem, ze dna, zpod úzkosti a strachu nás vždycky k němu něco přitahuje, protože člověk chce nejenom žít stůj co stůj, ne , člověk chce úplně poznat a přijmout svůj osud, za každou cenu, i za cenu nebezpečí a záhuby."
Tohle je malý poklad, kniha nevelká rozsahem ale hluboká a temná jako pradávné lesy. Dva staří přátelé se sejdou po 40 letech . Je to jejich poslední setkání a oba to vědí. Před čtenářem se rozvíjí příběh jejich přátelství a najednou si uvědomíte, že čtete krásné věty, vystávají před vámi nádherné obrazy vystavěné ze slov a vy začnete přemýšlet - o přátelství, o životě, o smrti, o lásce.
Není to jednoduchá kniha a číst by se měla pomalu a pozorně - ale odmění se čtenáři nevšedním zážitkem .
Vybledlá krajina s kopci
Kazuo Ishiguro
Nic není takové, jaké se to zdá na počátku. Tak bych asi uvedla tento příběh, aniž bych chtěla čtenáře připravit o překvapení. Protože pečlivý čtenář bude překvapen, tím jsem si jista. A jista jsem si také, že zdejší anotace ke knize nemá nic společného s knihou Kazuo Ishigura. Ecuko rozhodně není "poddajná ženuška" (ach bože...). Mohu jen radit - čtěte pomalu, vnímejte detaily, soustřeďte se na jemné nuance vyprávění a vzpomínek. A pokud už budete úplně v koncích, najděte si rozhovor s autorem, kde o této knize - své prvotině - hovoří.
Váha inkoustu
Rachel Kadish
Ten pocit, když začnete číst knihu a noříte se do příběhu stále hlouběji, postavy před vámi ožívají a vy s nimi žijete, nemůžete se od nich odtrhnout. Dvě ženy - Ester a Helen - si podávají ruce ač je dělí několik staletí. Je toho tolik, co je spojuje, obě jsou silné, nepokořené, navzdory všemu a všem. Jejich okolnosti se liší, ale mají toho tolik společného . A vy čtete, bez dechu sledujete ten zápas, nechcete se odtrhnout a pak zase číst moc rychle, protože kniha k vám mluví a rozeznívá něco, tak hluboko uloženého, souznění se všemi Ester a se všemi Helenami světa.
Profesor
Charlotte Brontë
Díky, Charlottko, tohle jsem potřebovala. V časech jako je tento jsem se potřebovala ponořit do jiného dávno minulého světa, do dlouhých pasáží o charakteru jednotlivých postav, do příběhu, kde lidé přijímají svoje osudy s odvahou a bojují každý svým způsobem s nepřízní osudu. Nebylo to možná nejlepší tvoje dílo, ale mně v tuto chvíli pomohlo se začíst a aspoň na chvíli se odpoutat od starostí dneška
Za sklem
Sajaka Murata
Keiko si najde svoje místo v životě - je spokojená v obchodě, kde pracuje, kde je přesně stanoveno, jak se má chovat, jak se má tvářit, jak má komunikovat. Nic není ponecháno náhodě, vše je předem dané , existují zde přesná pravidla. To je její svět, tam se cítí bezpečně. Všude jinde je nejistá, protože nedokáže číst lidské emoce, nerozumí jim - myslím, že spisovatelka tady popsala to, jak se ve světě cítí lidé autistického spektra - vidí svět jakoby za sklem. Je to skvělá kniha, pro Evropany odhalující mnoho zajímavých aspektů života v Japonsku (např. problém mladých lidí, kteří odmítají opustit po celá léta svůj byt). Velmi dobře napsané a ráda si od autorky něco dalšího přečtu.
Pohřbené tajemství
Val McDermid
Výborně napsaná skotská detektivka - Karen Pirie je sympatická svým odhodláním dobrat se pravdy a vyšetřuje případy s vysokým nasazením, třebaže jde o vraždy mnoho let staré . Děj se odvíjí chvilkami ve dvou rovinách, ale není to nijak rušivé, naopak to přispívá k atmosféře. Autorka nám dává nahlédnout i do soukromí hlavních postav a to mám u detektivek ráda. Oceňuji také, že to není nervy drásající, že se autorka vyhnula přehnanému líčení násilí - prostě kvalitní odpočinkové čtení Můžu doporučit
Skryté okno
Rachel Abbott
Tohle nefungovalo, prostě ne. Začátek dobrý, karty rozdány slušně, pak ale autorka rozehrává podivnou hru, klopýtá a motá se v kruhu a nakonec z toho vyjde takový podivný konec - no fuj, tohle přece ne. Úplný odpad to není, ale na světě jsou daleko lepší detektivky, nač ztrácet čas s touhle?