Eldar80 komentáře u knih
Kniha je docela rozporuplná. Na jednu stranu vidíme značný přehled autora jak o filozofii, historii, ale třeba i umění. Ano, kniha kupodivu obsahuje i kapitolu pojednávající o vlivu čtvrtého rozměru na umění. Na druhou stranu se u žádného tématu nepouští dostatečně do hloubky, což je zvláštní, protože kniha není pro úplně neznalé. Některé věci Kaku zkrátka nevysvětluje - asi očekává, že knihu budou číst pouze zájemci o současný stav fyziky částic a kosmologie. Tudíž je otázka, komu je kniha vlastně určena... 70%
Kniha je spíš pro studenty dzogčhenu nebo pro větší zájemce o budhismus. Ikdyž je popis knihy fascinující, tak životopis sám je pouhým životopisem s neuvěřitelným závěrem. Běžní lidé tedy budou nejspíš zklamaní, protože kniha neobsahuje žádnou "senzaci". 70%
Tahle knížka to asi schytá. Česky vyšla dilogie jako jedna kniha a má fest přehnané hodnocení. Tohle je jen první díl. Všechno teprve začíná. Má to otevřený konec. Je to jen příprava pro druhý díl.
U českého vydání pár výtečníků napsalo, že je to i pro dospělé. Není. Primárně je to pro děti. Celý děj jsem vnímal jaku hru na hromadění zápletek a tak mě to nudilo. Možná to podněcuje dětskou fantazii.
Asi musí zaujmout sentimentální rovina. Nedokázal jsem tomu podlehnout. Nevím jak bych to hodnotil jako zlé autistické dítě. Porovnal bych to s Vernem, který by vyhrál. U pohádky by mě infantilita nevadila.
Jenže ono si to hraje na dobrodružný příběh. Nemělo to napětí. Bylo až moc znát, že nebezpečí hrdinové překonají bez potíží. Je to fakt pro mladší čtenáře. Dospělí se musí umět nadchnout pro dojímavý příběh.
Nebo ocenit poetický styl. Číst to samostatně fakt nedoporučuju. (Ani druhý díl bez prvního.) Smysl to dává pouze jako celek. Je to velmi výpravné, vizuální, barvité, citlivé a nudné. 50% 2,5*
Uznávám, že těch 5 hvězdiček je možná moc, ale i tak mě překvapilo poněkud nízké hodnocení. Kniha není ani tak o osobním růstu nebo motivaci, ale spíš popisuje tuhle část člověka z psychologického pohledu. Je tak užitečná pro manažery a podobné profese. První dvě třetiny jsou klasická naučná literatura.
Na začátku jsou popisovány původní výzkumy o motivaci, které už ve 40. letech nevycházely jak se obecně očekávalo. Jeden z autorů těchto výzkumů byl dokonce vyhozen z univerzity, (aby byl vzápětí vzat na jiné), když jeho výzkum nevyšel tak, jak se na ekonomické fakultě očekávalo. Výsledky těchto výzkumů byly ovšem od té doby opakovaně potvrzeny.
Autor velmi dobře spojuje dnešní témata z osobního růstu, která jsou často popisována v samostatných knihách. Kniha je i přesto velmi stručná. I tak přináší hodně informací, jak těží ze souvislostí dnešní psychologie.
Touha po seberealizaci, vnitřní motivace nebo stav flow jsou termíny známé již dlouho. V češtině už vyšla kniha o statickém a růstovém myšlení od Carol Dweck. O flow též apod. Všechna tato fakta jsou v knize spojena do jednoho celku. Teorie v knize, ale víc čerpají z původních výzkumů než z moderně přepracovaných knih. Zkrátka víc psychologie než motivační literatury.
Poslední třetina naopak odpovídá současnému trendu, protože obsahuje jen různé rady jak se zařídit. Některé rady bohužel vyznívají po předchozím úvodu dost lacině.
Koho tohle téma zajímá, určitě doporučuji. Taktéž všem vedoucím pracovníkům. Někomu může kniha přijít utopická, ale stejně časem bude nutné současný systém změnit. Téměř celá kniha je shrnuta v jeho TED přednášce. (viz Zajímavosti) 85%
Zklamala mě nosná myšlenka knihy a v průběhu čtení mě to dost otravovalo. Hlavně ke konci, kdy se ještě více upřesňovala. Clarkova vize budoucnosti pro mě byla nestravitelná a náš okolní svět je stejně mimo možnou realizaci jeho úvah. Hlavně po filozofické stránce to bylo slabé. Jedině že bych snad nechápal historický kontext - Clark knihu psal před koncem 60. let.
Ikdyž se jeho představa budoucnosti příliš nezdařila, při čtení to nakonec příliš nevadilo. Jenže od sci-fi bych očekával nějaký hlubší kontext. Náznaky na konci mi moc nestačily. Clark tam zapojil do děje možnou evoluci světových náboženství a ikdyž se mi jeho představa moc líbila, tak skutečný běh událostí šel i zde jiným směrem. Naštěstí děj byl příjemně pozvolný a zachycoval tři různá časová období ze života hlavního hrdiny. Příběh měl dostatečnou hloubku a moc hezky se to četlo. Jako relaxační četba dobré.
Mám obavu, že k některým takovým knihám je čas neúprosný. Jakákoliv předpověď třeba jen na 20 let nutně selhává. Svět je nevypočitatelný. Hlavní hrdina to zjišťuje jak v hlubinách vesmíru tak i oceánu. 70%
Vůbec nerozumím koho v nakladatelství napadlo, dát knize tak bláznivou obálku. Aspoň u mě obálka evokuje něco zábavného až bláznivého. Obálka a obsah knihy jsou tak vůči sobě v rozporu. Zatímco obálka by mohla vybízet ke knize plné senzačních příběhů a velkých výkonů paměti, tak obsah knihy je naprosto seriózní a bohužel neskutečně suchopárný.
Celá kniha je totiž skutečně pouze o paměti a prakticky o ničem jiném. Pár příkladů a životních příběhů samozřejmě v knize je, ale podle mě málo. Celá kniha tak působí spíš jako učebnice. Text je na můj vkus poměrně špatně strukturovaný. Přináší velké množství faktů, ale ty významné v knize zapadají. Celý výklad je monotónní a připomíná spíš nudnou přednášku.
V knize jsou po různu paměťové testy, takže při čtení budete někdy potřebovat papír a tužku. Mě osobně přišly testy málo vypovídací, protože v knize chyběly komentáře k výsledku. Nebo jen bylo řečeno, běžní lidé to mají tak a tak nebo v takovém rozsahu. I rad pro život kniha obsahuje poměrně málo. Text má 300 stran, ale je spíše popisný než praktický.
V knize se postupně probírá celá struktura paměti od krátkodobé až po dlouhodobou a jejich příslušné teorie. Bohužel kniha je napsána před nástupem fMRI a tak bude text nutně zastaralý. Na druhou stranu se v této problematice moc neorientuji a tak nemám žádné srovnání s jinou podobnou knihou. Doporučil bych ji spíš studentům a učitelům. Mohla by být užitečná pro policisty nebo třeba právníky. Koho však zajímá něco více laického neměl by se do knihy raději pouštět. Velmi vyčerpávající a dost nudné a proto jen 75%
Kniha začala přesně tak jak sliboval první díl: velmi dobře. Chvílemi jsem si až říkal, že něco tak perfektního jsem už dlouho nečetl. Všechny dějové linie se vyváženě střídaly a dále se rozvíjely. Narozdíl od prvního dílu je tohle pokračovaní napsané chytlavě už od začátku. Jenže kolem sté strany mi začalo docházet, že i přes vyjímečné podání začínají dějové linie stagnovat. Naštěstí to vůbec nevadilo, protože v knize bylo dost dobrých komických situací a díky většímu sžití s hrdiny je kniha mnohem napínavější než první díl. Co mě však dost zamrzelo bylo opětovné natahování příběhu a hlavně skutečnost, že Bayaz podle mě v knize nedostává tolik prostoru kolik by si zasloužil.
Když jsem si už myslel, že kniha začne mít nějaký malinký přesah a že tohle fantasy bude i něčím víc než jen dobrodružným příběhem, tak to zase skončilo. Co však zamrzí, že není příliš vhodné používat rozum a zkoumat příběh do podrobností. Začnou se pak objevovat v ději trhliny a i tohle pokračování tak zůstává hlavně zábavnou literaturou - tohle zamrzí o to víc, že to tak nemuselo být. Abercrombie má svůj svět a jeho historii vymyšlenou opravdu dobře a potenciál v postavách i příběhu je. 80%
Knihu nemohu doporučit z jednoho prostého důvodu:
není dostatečně dobře vysvětleno propojení PHP a MySQL, což je podle mě zásadní chyba.
Uznávám, že je možná problém na mé straně a jsem ve skutečnosti úplně blbej, ale na můj vkus byla kniha příliš stručná. Pokud PHP vůbec neumíte a chcete se pomocí této knihy tento jazyk naučit, tak bez studia dalších materiálů se nejspíš nikam nedostanete. Ostatně v knize jsou pořád poznámky s odkazy, kde se problematika vysvětluje podrobněji. Kniha tak nějak ztrácí smysl, pokud si člověk musí dostudovat spoustu věcí z odkazů v angličtině. Kniha se dá doporučit jen pokud jste rození programátoři a umíte anglicky. (Když mi došlo, že z tohoto se PHP nenaučím, knihu jsem odložil a nedočetl.) 50%
Následující komentář neberte moc vážně, protože se budu vyjadřovat z pozice neznalosti a naivity. Sečtělé čtenáře prosím o shovívavost.
Po přečtení marně přemýšlím co se nám profesor Keller vlastně snažil říct. Až se skoro domnívám, že jsem tuto esej nepochopil. Rozhodně si nechci hrát na žádného politologa. Jen mě možná knížečka zklamala, protože jsem v závěru čekal nějakou pořádnou pointu a ta nepřišla. Další věc, která se mi pořád drala na mysl je poplatnost době, kdy byla tato esej napsána. Mám totiž pocit, že hlavně reflektuje první polovinu 90. let. A o čem knížka je?
Keller vysvětluje jak liberalismus, konzervatismus a socialismus nedokáží úspěšně vyřešit otázku ekologického přístupu k životnímu prostředí. Popisuje jak se tyto tři směry zaměřují hlavně na ekonomický užitek, každý svým vlastním způsobem. Jak se liberalismus snaží hájit svobodu člověka na úkor přírody, protože není nucen přiznávat stejnou měrou svobodu ostatním živočišným druhům, natož prostředí jako takovému. U konzervatismu si všímá jeho nejednoznačnosti, protože není přesně dané co jsou vlastně konzervativní hodnoty a všímá si jeho strnulosti v čase. Tato strnulost je demonstrována reklamami na nové výrobky. Možná to byl v 90. letech trochu kulturní šok, že pan Vajíčko odešel do hlubin reálného socialismu a byl nahrazen zářivými barevnými reklamami, které náhle nabízely užasné výrobky, bez kterých nemůže být moderní spotřebitel šťastný. A socialismus? No v kontextu knihy se spíš jednalo o náš minulý režim. Takže zatímco u předchozích politických ideologií Keller mluvil spíše obecně, zde náhle otáčí pohled čistě na naši republiku a vysvětluje jak kuponová privatizace poskytla jen iluzi jakési občanské rovnosti. To že se to nepovedlo, dnes už víme.
Tahle jen v závěru na příkladu jaderných elektráren demonstruje jak všechny tři politické ideologie selhávají nejen z pozice ekologie, ale i schopností reflektovat technologický vývoj. Koho zajímá kritika výše zmíněných směrů a shoduje se názorově s Kellerem bude možná nadšen. Mě také často Keller mluví z duše, ale mám zkrátka dojem, že je tohle malé dílo přece jen příliš svázáno se svou vlastní dobou. Možná tak tím hlavním poselstvím je skutečnost, jak současný systém postupně ztrácí svou lidskost, když vyžaduje přepočítat lidský život na peníze, aby bylo možné vyčíslit náklady na ochranu životního prostřední, které je dál poškozováno. 80%
Kniha prakticky nemá děj, což mě v tomto podání trochu vadilo. Věděl jsem samozřejmě, že to není žádná gangsterka, ale novinářská literatura faktu. Saviano to však píše jakoby formou příběhu, který je v knize ani ne potlačený jako spíš úplně vynechaný. Možná ve mě tento pocit vzbuzuje sugestivní začátek, protože člověk nedostal úplnou odpověď o tom jak to bylo dál. Místo toho se dozvídáme jaký má mafie ekonomický vliv a do jakých odvětví podnikání zasahuje.
Musím říct, že jsem o této problematice prakticky nic nevěděl až mě to v jednu chvíli donutilo sednout ke googlu a začít vyhledávat zmíněné osoby. A ony opravdu existují nebo nedávno žily. Při čtení sem totiž občas nevěděl, zda tomu mám skutečně věřit a nebo se jedná o nějakou nadsázku. Předkládaná fakta pro mě byla docela šokující, protože jsem si neuvědomoval ekonomický dosah mafiánských klanů.
Saviano popisuje jakým způsobem camorra funguje a často zmiňuje jejich aktéry, které si však nemáme moc šancí zapamatovat. Díky částým výčtům jmen, rodin a oblastí je kniha méně čitelná, protože v tomto se skutečně budou orientovat pouze rodilí Italové. Myslím, že knize by taky neškodilo více příběhů, aby člověk lépe nasál atmosféru.
Dílo na mě působilo jak určitý výsledek našeho ekonomického systému, kdy jakákoliv poptávka je dříve nebo později uspokojena. Nikdy ne z morálního hlediska, ale vždy z pohledu absolutně neosobního zisku. Černý trh se tak spíš jeví jako určitá neodstranitelná systémová chyba, která je navíc živena kulturou a zvyky jižní Itálie. Dalo by se říct, že tak jako se Indové nedokáží vzdát kast, tak se Italové nedokáží vzdát bossů a klanů. Protože když ne já, tak někdo jiný zaplní poptávku na trhu.
Všem koho zajímá problematika organizováného zločinu ve formě Italské mafie doporučuju. I přes občasné příběhové a poměrně podařené filozofické vsuvky je však kniha hlavně naučná a informující. 85%
Obálka knihy mluví jasně, protože je skutečně pouze pro úplné začátečníky a bohužel nenabízí o mnoho víc. Jediné co se člověk naučí je vytvořit čistě statické stránky s jednoduchou grafikou odpovídající letům po roce 2000, tedy (X)HTML4 a CSS2. Kniha je skutečně velmi srozumitelná, že jejímu obsahu porozumí úplně každý. Já se však obávám, že zacílení na čtenáře bylo v knize přehnané, protože stránky bude přece jen vytvářet někdo víc technicky zdatný. Těch málo skutečných laiků by určitě větší podrobnosti překouslo. Z knihy se tak dozvíme skutečně jen základní informace. Část knihy byla věnována designu, kdy se text příliš věnoval příkladům ke knize. Doba prvního vydání v roce 2008 je prostě už příliš znát. Já sám jsem znal HTML4 a CSS1 z 90. let, kdy se layout dělal pomocí tabulek, ale i tak jsem snad 3/4 knihy znal a tak jsem si spíš znalosti shrnul a srovnal. Co mě však ještě vadilo, byla určitá nesystematičnost výkladu a chybějící shrnující tabulky tagů a stylů. Podle mě by něco takového mělo v knize být. Doporučuju jen těm, kteří jsou zmínění v nadpisu, pro ně bude kniha výborná. Vzhledem k HTML5 je kniha zastaralá. 65%
Příběh je tak uvolněný, že při čtení prakticky nevzniká napětí. Kniha je psána stejně hravě jako předchozí díl. Opět to bylo svým způsobem komické, ale oproti prvnímu dílu zde chyběly situace s nějakou bizarní pointou. Kniha velmi zdařile paroduje část evropského hermetismu, alchymie a okultismu. Opět se jedná o souboj milénia Dobra a Zla, ale hlavní postavy jsou zde jiné. Azzie se tak stává vedlejší postavou a na scéně se objevují nové hlavní postavy. Jejich chování se mi však vůbec nelíbilo a ani jsem si k nim nedokázal vytvořit žádný vztah. Příběh je však natolik členitý, že se v knize ztrácí spojitost a kniha má jakoby přerušovaný děj. Díky tomu čtenář stále nechápe o co přesně jde a slabý závěr nedokáže zvrátit předchozí zmatenost. Kdo byl z prvního dílu nadšený, tomu se bude líbit i pokračování, ale jinak je to spíš pro fanoušky tohoto žánru. I přes velmi zdařilé propojení evropského okultismu s jinými starověkými mýty knize něco chybí. 70%
Kniha se mi těžko hodnotí, protože je určená jen pro určitou část lidí. Nejvíce bude užitečná hlavně pro lidi v řídících nebo provozních pozicích, kdy je nutné umět ukončit nerentabilní projekt nebo část výroby. Rady lze však vztáhnout i na osobní život, protože mnohé psychologické rady jsou analogické osobním problémům. Může se hodit třeba lidem, kteří o sobě ví, že mají problém ukončovat problematické vztahy. Původně jsem myslel, že v knize spíše naleznu i ukončování nějakých zaseklých myšlenkových vzorců, ale toho v knize příliš nebylo. Takže pro lidi, kteří jsou nezdravě sentimentální nebo mají problém zbavovat se nepotřebných věcí může být kniha dost přínosná a dá se jim doporučit. Musím se však přiznat, že pár věcí jsem si u sebe taky našel. Díky příkladům a krátkým příběhům je kniha srozumitelná, ale podle mě to mohlo jít trochu víc do hloubky. Je však možné, že ten, kdo se v knize úplně najde, bude po přečtení mírně namotivován. 70%
Na rovinu říkám, že popularita autora na mě nedělá žádný dojem. První část obsahuje některá základní cvičení na pozornost, ale celé podání je jakoby duchovně přeslazené. A už od začátku mě šokovalo zjištění, že autor nabádá k potlačení ega. Třeba na straně 83 vyloženě píše: "Jenomže pravda, jak víme, je stavem bez ega." Opravdu nevím jak tomu mám rozumět. Je třeba možné, že nechápu kontext tohoto požadavku v nauce E.T. Já si totiž naopak myslím, že právě duchovní člověk by měl mít zdravé ego. Ego je přece základ lidské psychiky, ale není špatné samo o sobě, ale pokud se prosazuje na úkor celé osobnosti člověka. Je přece něco jiného potlačování ega a neztotožňování sebe s egem.
(Lidem se západním paradigma možná pomůže tohle: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/236x/74/fe/8a/74fe8a2148af6c09722a6b01011f69ae.jpg
a nebo zde vyloženě pohled ovlivněný Freudem: http://www.watkinsmagazine.com/wp-content/uploads/2014/07/Psyche-in-detail2.jpg)
V knize se objevují občas bizarní tvrzení, protože autor očividně nikdy neslyšel o gurujóze. Možná další moje nepochopení. Možná je to tím, že jako člověk s budhistickým pohledem mám problém s paradigmem indické jógy.
Druhá část knihy je autorovým výběrem blízkých témat k józe pozornosti. První kapitola o Bruntonovi mě nijak nezaujala. Před 50 lety možná, ale v dnešní době, kdy jsou dostupná učení dzogčhenu, vadžrajány nebo kašmírského šivaismu, je jeho nauka překonaná. Kupodivu mnohem staršími tradicemi. Asi nejzajímavější byly úryvky z přednášek Jiddu Krishnamurtiho, ale rušily mě autorovy vsuvky. Následoval Šrí Ramana Mahárši a pro mě opět nic. Zkrátka úplně jiný směr duchovního přístupu. Poslední kapitola autorových zážitků byla pro mě za hranicí čitelnosti. Sice jsem tam objevil jeden shodný zážitek co jsem měl na šalvěji, ale opět nic pro mě. Jedna z věcí co v duchovnu nemám příliš rád, je zavádějící literatura a tohle mě bohužel přišlo zavádějící dost. Dokonce i motání pojmu mysl, který je jednou synonymem myšlení a jednou ne, pochopení knihy nepřispívá. Racionálním lidem a budhistům nedoporučuju. 50%
Od knihy jsem očekával trochu něco jiného. Dalo by se možná říct, něco trochu víc psychologičtějšího po vědecké stránce, ale kniha je víc orientovaná na osobní rozvoj. Je rozdělená na tři části. Nejdříve se dozvídáme základní odlišnosti extrovertů a introvertů, u kterých se pak rozebírají jejich silné a slabé stránky. Tahle část by se skutečně mohla hodit i neintrovertům, protože v některých bodech porozumí odlišnosti introvertního myšlení a vnímání světa. V některých rysech se týkala psychologie a byly zmíněny dokonce i odlišnosti na fyziologické úrovni. V druhé části se pak řeší osobní a pracovní vztahy. Popisují se různé postupy jak využít dobrých vlastností introverta a jak se nenechat ovlivnit těmi špatnými. V poslední části se uvádělo jak introvertních vlastností využít pro úspěch v životě a hlavně zaměstnání.
Bohužel nejsem typický introvert a tak jsem si z druhé části nedokázal prakticky nic vzít. Některé rady mi občas přišly banální. Ale nejspíš to nedokážu posoudit nebo dostatečně ocenit. První kapitola se mi tedy docela dost líbila, protože jsem se v mnohém našel nebo si něco uvědomil a někdy i u druhých. Věřím, že tato část je skutečně přínosná pro všechny, ale další dvě jsou podle mě určeny jen introvertům. Některé návody jsou skutečně dost praktické. Vyhraněným introvertům doporučuju. Pro běžné lidi to moc není, možná tak pro introvertní vedoucí nebo manažery. 65%
Ze začátku zvláštně napsaná kniha, ale možná tento dojem vznikal díky stručnosti. Představoval jsem si, že se z knihy dozvím víc. Mám spíš pocit, že jsem dostal pouze povrchní informace o učení manicheistů a jeho zakladateli. Co se po jeho smrti dělo dál, je popsáno mnohem lépe. Kniha se více než doktríně manicheistů nebo životem proroka zabývá historií tohoto již dávno zaniklého náboženství. O manicheismu jsem dosud nic nevěděl až na pár zmínek z různých knih. Po přečtení však nevím kolik toho dnes víme a jak moc je kniha vyčerpávající. Ani ohledně vazeb na gnózi jsem se toho moc nedověděl. Je však možné, že je to moje chyba. Možná se opravdu nedá tohle téma zpracovat v tak tenké knize. Pro zájemce asi dobré, ale mě to spíš zklamalo. I ten závěr mi přišel takový povrchní. Je zřejmé, že manicheismus byl více spirituální než křesťanství. Proč vlastně byla pronásledována tahle náboženská sekta, když měla zanedbatelný politický vliv se moc nerozebírá. Byla pro omezenou část obyvatel a tohle malé množství mohlo sotva omezit politickou moc jiných náboženství. Lidi mají asi zakódováno útočit na nositele jiných názorů, o kterých si myslí, že je nábožensky ohrožují a tak byli manicheisté neustále pronásledováni. 65%
Kniha na mě působila spíš jako praktická příručka tibetské medicíny a teprve až od strany 117 se v knize objevuje učení dzogčhenu. Do této stránky kniha vysvětluje pouze systém tibetské medicíny vycházející z učení školy ňingma. Celý systém je založený na pochopení systému tří šťáv jako určité symboliky živlů. Kniha je tak spíš určená pro léčitele a zájemce o alternativní medicínu, kteří se věnují dzogčhenu. Na několika stránkách jsou občas přehledné tabulky a bohužel myslím, že by se hodily ve více případech. Tato část knihy mi upřímně mnoho nedala. Jako racionálně smýšlejícímu člověku se mi špatně uchopovala povaha tří šťáv. Ale určité povědomí mě v hlavě zůstalo. Hodně mě zaujalo, že i zde se nedoporučuje míchat v jídle maso a mléčné výrobky jako v košer stravování. Náhoda? Těžko říct. Podobných rad ohledně stravování je tam samozřejmě mnohem víc. Kniha má určitou druhou osnovu, protože tibetská medicína je postupně vysvětlována od narození až do smrti a kniha tak má jakoby děj, jak procházíme lidským životem.
Od 117 strany se pak popisuje učení dzogčhenu, které bychom se měli snažit uplatnit v životě. Bdělé vědomí přítomnosti vysvětleno velmi jednoduše a přirozeně. Poslední kapitola je o smrti a popisují se vize, které se v průběhu smrti objevují. Upřímně řečeno, pro praktikující dzogčhenu povinnost, pro zájemce o tibetský budhismus dobré pro rozšíření znalostí, pro zájemce o alternativní léčbu výborné a pro všechny ostatní nejspíš nezajímavé. 70%
Stejně jako u předchozího komentáře, i já jsem si knihu koupil na základě recenze od Kojota. A jsem spokojen. Některé životní zážitky autora jsou skutečně extrémně vtipné a způsob podání tomu napomáhá. DuQuette nám sděluje svůj původ a od dětství přes dospívání k dospělosti. Kniha mě trochu zklamala, protože jsem si myslel, že v knize bude přece jen trochu víc z oblasti okultismu, kterému se DuQuette věnuje. Spousta okultistů si ráda povídá jak se k tomuto druhu poznání dostala a zde máme možnost si poslechnout příběh od jednoho moderního mága. Kniha je stručná (možná až moc) a skvěle se čte. Pro duchovní hledače výborné, ale pro ostatní moc ne, informací je poskrovnu a získáme pohled jen na určitý výsek ze života v USA v období hippies. 85%
Další psycho skvost. Jste normální? Nečtěte to. Nebude vás to bavit. Akce a napětí? To je něco, čemu se Zelazny vysmál.
Kniha je svým způsobem klasickým sci-fi, což není u tohoto autora úplně běžné. Patří tedy mezi jeho slabší knihy. Už od začátku moc nevíte na čem jste. Ostatně neví to ani hlavní hrdina. Čtenář je však ještě více zmaten, protože kapitoly začínají retrospektivně. Příběh se postupně stává bizarnějším a jakoby z odstupu sledujeme co vše se valí na hlavního hrdinu, který sám nechápe co se s ním děje. Kde se bere nový tajemný hlas? Není to schizofrenie? Nebo někdo jiný?
Tohle mohl být dobrý psycho-thriller, ale bez napětí zůstává jen to psycho. A upřímně ani to nestojí zamoc. Další promarněná šance napsat něco skutečně přelomového. A nebo to tak Zelazny schválně napsal? Možná jo, protože tohle úplně kašle na nějaký obyčejný sci-fi mainstream. Možná Zelazny záměrně zůstává ve svém vlastním stínu. Opět originální a fanouškům doporučuju. 75%
Tato maličká kniha se skládá ze tří pojednání na téma chasidské mystiky. V první Buber vysvětluje přístup chasidů k životu jako něčemu nutně žitému teď na této zemi. Vidíme zde odlišnou fixaci na jiný svět v protikladu mezi křesťanstvím a judaismem. Chasidští mystikové říkají: je pouze jeden sjednocený svět. Vidíme zde stejné napomínání k bdělosti a právě teď žitému životu jako třeba v tibetském budhismu. Už z této velmi krátké práce lze rozlišit značné rozdíly mezi myšlením křesťanů a Židů. Je to několik vysvětlení ke krátkým chasidským příběhům. Druhé pojednání ukazuje jak by navrát k myšlenkám chasidů mohlo pomoci vyléčit západní společenský svět. A ve třetí stati odpovídá Scholemovi na jeho kritiku pojetí mystiky v chasidismu. Kniha je zakončená na velikost knihy dlouhým doslovem popisující hlavní body Buberova života. Dvě poslední pojednání byly na můj vkus příliš filozofické. Horší však bylo, že při čtení třetí jsem vlastně nevěděl na co vlastně Scholemovi reaguje. To se mi vysvětlilo až po dočtení doslovu, který i tohle zmiňuje. 70%