Eldar80 komentáře u knih
Je to mnohem víc příběh než lidské tělo. Jedná se především o evoluční biologii člověka. Lieberman chronologicky popisuje náš vývoj od našich opičích předků až po nástup zemědělství. Dále vliv zemědělství na naše zdraví v průběhu historie. A jakým výzvám čelí naše zdraví dnes.
Ikdyž podtitul zní „Evoluce, zdraví a nemoci“, tak první polovina knihy je pouze o našem vývoji. Je zde třeba popsána evoluce chůze skoro na 50 stranách. Co by mělo varovat necílové čtenáře je, že Poznámky a Rejstřík mají 100 stran. Kniha sice má 500 stran, ale ke čtení ani ne 400. Koho zajímá hlavně zdraví asi neocení popis naší evoluce na 200 stranách.
Celý tento teoretický úvod slouží k lepšímu pochopení, jak souvisí civilizační onemocnění s naším evolučním vývojem. Člověk je vlastně tlustá opice s velkým mozkem. A protože ten potřebuje neustálý přísun energie, adaptovalo se naše tělo na ukládání tuku. Co bylo v naší minulosti nutnou adaptací k přežití, stává se dnes prokletím. A problémy způsobuje víc adaptací.
Konečně jsem se třeba dozvěděl, jak vznikají zuby moudrosti. V dětství málo koušeme a tak nám nedoroste čelist.
Celá první polovina je úžasná. Hlavně díky dobře vysvětlené evoluci. Vývoj člověka je zde popsán, jako zcela přirozený přírodní proces bez nutnosti nějakého vnějšího zásahu. Celá naše evoluce vychází z přizpůsobování našich předků neustále se měnícímu přírodnímu prostředí.
Druhá část o zemědělství a dnešní době je slabší. Výklad už není chronologický a některá témata se opakují. Kdyby autor udržel stejnou úroveň výkladu jako v první polovině, bylo by to skvělé. Kniha tak ke konci působí jako jakási učebnice. Jenže text už je dost samozřejmý a hodně faktů je obecně známých. 85%
Hodnocení prvního dílu podle mě záleží na osobním vkusu a jak se zalíbí celkové pojetí knihy. A to od samotného příběhu až ke zpracování historické látky. Mě se to do vkusu ohledně děje moc netrefilo a tak bude můj komentář adekvátně zabarvený.
Komu zde naopak Sapkowského styl vyhovuje, bude se výborně bavit. Kniha je určená všem zájemcům o středověk a zejména těm, kteří se vyznají v období husitských válek. Ne že by to pro jiné čtenáře nebylo, ale je třeba počítat s historickými narážkami. Čtenář očekávající pouze fantasy takové narážky nejspíš vůbec neocení.
Ságu o zaklínači jsem četl dvakrát a vše co jsem u ní kritizoval se objevuje zde, větší měrou. Prostě mi nesedí příběh. I tak se mi prvních 100 stran hodně líbilo. Sapkowski má skvělý vypravěčský talent. Bohužel vůči zaklínači, kde atmosféra vrcholného středověku funguje dokonale, zde ji člověk očekává samo sebou. Popis reálné historie na vytvoření atmosféry nestačí.
Další slabinou po příběhu je kombinace žánrů. Když budu přísný, není to ani dobré fantasy ani dobrá historická kniha. Je to taková svérázná syntéza obou. Jak prokázal už v sáze, Sapkowski si rád s dějem hraje a dojde tak na mnoho různých situací od humorných po tragikomické. Fantastická rovina se objevuje minimálně a prakticky nenarušuje středověkou autenticitu příběhu.
Ve fantasy nemám příliš rád putování a tady se cestuje téměř celou knihu. Dalších 100 stran jsem přežil, protože Sapkowski je schopen dále vymýšlet originálních příhody. Jak postupuje děj, Sapkowski text obohacuje mnoha historickými odkazy. Dalších 100 stran toho samého už na mě bylo moc a čtení mě přestalo bavit.
Z mého pohledu tak kniha selhává jak v kombinaci žánru, tak příběhově. Hlavní zápletka se pouze nastíní a když si po 300 stranách začnu myslet, že se děj posune, opět ustrne prakticky až do konce knihy. Samotný závěr je naopak dramatický, ale díky tragikomičnosti celé knihy a jejímu pojetí, nemá potřebnou působivost a málem vyznívá do prázdna.
Vadil mi také hlavní hrdina. Pokud se ze začátku choval jako úplný naivka, bylo to vtipné, jenže ke konci knihy to už jen štve. Na knize je fascinující překlad. Jako by to Sapkowski napsal přímo v češtině. Až si zopakuji historii husitských válek, přečtu si to znovu a uvidím jak to zapůsobí pak. Úžasný humor, geniální hlášky, originální nápady a filozofické úvahy zanikají v rozvláčnosti. Narrentrum naprosto exceluje jako výlet do naší historie a selhává jako příběh, proto dávám jen 70%
(Tohle vůbec nedělám, ale tady jsem musel: komentáře: Rocker-Tialk)
Chtěl bych poděkovat nakladateli, že taková kniha vůbec vyšla. A tak brzo po německém vydání. Autor zde částečně reaguje na Arabské jaro v letech 2011 a válku v Sýrii. Kniha je tak aktuální a pomáhá lépe porozumět co se nyní děje. Co mě překvapilo, že kniha není nějak bombastická, ale věcně popisuje historická fakta a blízkovýchodní politiku.
Vzhledem ke svému egyptskému původu autor používá svůj vlastní pohled a nemusí se opírat o pohled médií jako my. Co je velmi zajímavé, tak kniha se nijak nedotýká tématu politické korektnosti. Fakta použitá v knize se této rovině úplně vyhýbají.
I v této knize se logicky vracíme ke vzniku islámu. Kniha se tak výrazně zabývá historií, která v průběhu čtení přináší poznání jak šaría ovlivňuje politiku a kulturu islámských zemí. Vzhledem k tomu, že o náboženství je kniha zcela minimálně, dal by se i zde použít termín politický islám. Ten však logicky není v knize nikde použit.
Už před čtením této knihy jsem věděl, že islám je fašistické náboženství, ale netušil jsem, že historicky tam vazby na fašistické režimy skutečně byly. Nejsem expert na politiku blízkého východu ve 30. letech a v průběhu druhé světové války a tak mne mnohé informace velmi překvapily. Ke spoustě faktů se nedá nic říct. Je to tak neutrální, že arabisté nebo islamofobové vůči textu nemohou nic namítnout.
V knize se dokonce nikdy neřeší otázka, zda samotný islám je fašistický. O samotném islámu autor kupodivu moc nemluví. Popisuje hlavně jeho vliv na jednotlivé země. Vysvětluje, že islámské teokratické režimy vždy inklinují k fašistickému státnímu zřízení. A teď co s tím? Autor totiž v knize nenabízí nějaké řešení. Očividně totiž žádné není… Pouze v závěru se apeluje na ještě větší sekularizaci Německa a schopnost multikulturního soužití.
Se samotným závěrem se tedy nedokážu ztotožnit. Zde už je místo pro dialog. Já totiž na multikulturalismus absolutně nevěřím. V historii to prakticky nikdy nefungovalo.
Co bohužel musím konstatovat, tak tahle kniha totálně rozsekává všechny brožurky, které dosud vydalo CSPI. (Na všech je však napsán Level 1, tak kdo ví co přijde dál.)
Pokud vás tohle téma zajímá, tak si to rozhodně přečtěte. Kniha je mnohem kratší než Warraq, ale poskytuje mnohem více relevantních informací a kvalitativně přesahuje všechny brožurky o politickém islámu.
Islám vytváří státní útvary, které mají fašistické nebo totalitní rysy. A? … a nic. Pokud máte pocit, že je svět šílený, není závada na vašem přijímači. Nesnažte se srovnat obraz. Vysílání teď řídíme my. Nastavujeme obraz … (omluvte sníženou kvalitu záznamu): https://www.youtube.com/watch?v=J8VWBf1diPs
Tak tohle sme nechtěli slyšet. 90%
(Pro mě mělo čtení pointu navíc, protože zde byl odstavec přesně k tématu předchozí knihy co jsem četl. Je zde zmíněn Averroes i Maimonides.)
Pro mě jednoznačně zklamání. Tomu kdo se o konspirační teorie nebo alternativní pohled na svět zajímá, kniha nepřinese nic nového. A ten kdo bude doufat, že se v této problematice zorientuje, nejspíš poselství knihy nepřijme.
První velká kapitola vysvětluje, že ve světě ve kterém vládnou peníze budou mít logicky největší vliv bohatí lidé. Jsou popsány některé finanční instituce, které místo toho, aby dělaly svět lepším místem, jsou spíše byrokratickou a zkorumpovanou zátěží. Myslím, že skepticky smýšlejícím lidem bude spousta uvedených informací přirozeně samozřejmá. Naopak lidé, kteří si myslí, že kapitalismus a evropská unie je to nejlepší co nás potkalo nejspíš knihu zhnuseně odloží. Kdo očekává kvalitní analýzu toho jak funguje globální ekonomika a centrální banky bude zklamán. Pohled celé knihy je značně povrchní a zjednodušující. Zkrátka kniha vychází vstříc konspiračním teoretikům a pouze jim říká co chtějí sami slyšet. Tomu odpovídá i odborná úroveň knihy.
Autor se sice trochu věnuje příčinám finanční krize v roce 2008, ale bez toho jak fungují swapy úvěrového selhání nelze tuto problematiku zcela vysvětlit. V tomto už je lepší dokument Inside Job:
https://www.csfd.cz/film/283075-financni-krize/prehled/
Autor se věnuje bankovnictví, ale i zde jsou jeho znalosti docela tristní. Přednáší tvorbu peněz jako senzační fakt, ale už neříká, že tímto způsobem banky běžně fungují. Moderní přednáška o tvorbě peněz:
https://www.youtube.com/watch?v=SfgsKdeS9Ek
Mluví o FEDu, ale tuhle problematiku mnohem lépe zpracovaly různá konspirační videa jako např. zde:
https://www.youtube.com/watch?v=i8SKl4qZHLo
Takže opět nic. Mluví o rodinách, které vládnou světu, ale já v tom žádnou šokující pravdu nespatřuju. Vnímám to jako přirozenou součást tohoto světa. O tom jakou moc mají peníze myslím mnohem lépe mluví dokument Korporace:
https://www.csfd.cz/film/166135-korporace/prehled/
V další kapitole popisuje různé bankéřské rodiny a organizace, které mají globální vliv. Opět nic nového. Třetí kapitola popisuje snahu těchto rodin a organizací prosadit Nový světový řád (NWO). A nejbídnější závěrečná kapitola popisuje některé dnešní konspirační teorie.
Nemůžu si pomoct, ale podle mě tahle kniha spíše škodí než pomáhá. Může nadchnout snad jen konspirační teoretiky a pak lidi, kteří jsou rádi, že se tyto informace dostávají ven. Jenže já bych raději skutečně odbornou analýzu. Jenže logicky si s tím nikdo nechce špinit ruce a tak u psaní takových knih zůstanou asi jen amatéři. Ani důvěryhodnost autora není zrovna co by člověk čekal. Na internetu o něm nenajdete prakticky nic.
Myslím, že kdo má v dnešní době internet musel na spoustu uvedených informací mnohokrát narazit. Kniha může být přínosná hlavně pro lidi 50+, kteří jako hlavní zdroj informací používají televizi a noviny.
Přínosem knihy je snad jen shrnutí problematiky. Po informační stránce bída. A ohledně koloidního stříbra - opravdu není dobrý nápad to pít. Tedy pokud nechcete vypadat jako šmoula:
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-zajimavosti/80737/vypada-jako-tatka-smoula.html
Je mi líto a ikdyž jsem příznivcem konspiračních teorií, nemohu dát lepší hodnocení než 65%
Není překvapující, že si tato lacině vyhlížející lehce esoterická novela, protože za román se nedá považovat, získala takovou slávu. Možná proto, že zde i slepý vidí mezi řádky. Jedná se o pohádkový příběh určený všem věkovým kategoriím od 15 let výše. Autorovo sdělení je zcela prosté. Smysl života není nic vysoce intelektuálního, co nalezneme v knihách, ale spíše se jedná o cestu do vlastního nitra. Zde použitá cesta do srdečního centra logicky vyvolává dojem naivnosti nebo až infantilnosti. Ani z esoterického pohledu není novela zcela správná. Je tedy pochopitelné, že velmi rozumoví lidé budou mít problém knihu strávit.
Ono totiž o nic nejde.
Samotný děj úplně odpovídá pohádce a literární úroveň díky psychicky jednoduchým postavám není valná. S velkou kritikou se dá říct, že se někomu nemusí líbit literární podbízivost. Navzdory nedostatkům se kniha dá doporučit všem, protože každý si tam něco najde a doufejme, že těch zklamaných bude málo. Naštěstí je kniha docela krátká. Mě se ten pohádkový příběh líbil a esotericky zaměřeným lidem doporučuju. 70%
Tohle je kniha přesně pro ty, kteří ji číst nebudou. Pro všechny zapřisáhlé materialisty a pro všechny moderní pseudoesoteriky.
Dalajlama v knize ukazuje co vše můžeme získat spoluprací vědy a budhismu. Kniha začíná vyprávěním jak se Dalajlama postupně od dětství seznamoval se světem vědy a techniky. Popisuje svoje dětství v Potale a poté jak byl postupně ve svém životě konfrontován se západní vědou. Vysvětluje, že budhismus má mnoho co říci k filozofickým závěrům plynoucím z objevení relativity a kvantové fyziky. Je vážně fascinující vidět jak nauka mající kořeny v dávném starověku je i dnes vysoce aktuální. Dále se věnuje hlavně problému vědomí a poukazuje na problém zkoumání vlastní mysli. Vysvětluje jak mnoho by nám pomohla spolupráce vědy a znalostí z budhismu k většímu pochopení fenoménu vědomí. Na konci knihy vybízí k opatrnosti ohledně rychlých pokroků v genetice a neschopností etiky držet s vědeckými objevy krok. Kniha je docela intelektuální záležitost, ale mnohem lepší než třeba Mosty k porozumění. 85%
Nejsem věřící a tak mi chybí odpovídající vztah. Bibli hodnotím jako jakoukoli jinou knihu. Přečetl jsem ji jako beletrii. Od začátku do konce. Ale Starý zákon (SZ) chronologicky. Vím, že se tak číst nemá.
Zarazilo mě, jak je Bible nudná a nezáživná. Četl jsem ji 2 měsíce a je to děsivá ztráta času. Nemá žádný spád. Prakticky se nedá číst. Je to málo působivý mýtus nijak zvlášť poetický. To je nejvíc fascinující.
Že zrovna tohle je jedna z nejrozšířenějších knih. Krutý vtip historie. Pokud chybí náboženský kontext, tak to tak prostě je. Hodnotím obsah. Ne co je za Biblí. Je to historický dokument ze starověku.
Navíc se mu nedá rozumět. Už dopředu musíte vědět, jak ho uchopit. Je to jen pro křesťany. Fascinují mě zástupy ateistů, kteří si přečtou Bibli a mají pocit, že rozumí křesťanství nebo judaismu. Ve skutečnosti neví nic.
Pokud chcete něco vědět o křesťanství, tak si přečtěte něco o křesťanství. Ale nečtěte Bibli. Pokud chcete něco vědět o judaismu, přečtěte si něco o judaismu. Ale nečtěte Bibli. Teprve až po něčem naučném.
Začíná to jako mýtus, který se změní v historii židovského národa. Tím je dán charakter SZ. Text byl formován historickými událostmi, se kterými se museli starověcí Izraelité vyrovnat. (Wright: Evoluce boha)
Je to sbírka mnoha textů od mnoha autorů a vznikala v průběhu stovek let, což se vymyká naší životní zkušenosti. Vzhledem k časové propasti, která nás dělí od sepsání, to jen primitiv může hodnotit současnými měřítky.
Je to mýtický popis dějin starověkých Izraelitů a spílání proroků. Mluví to k lidem, kteří jsou 2 tisíce let mrtví. My si nedokážeme představit život našich praprarodičů, natož se vcítit do lidí z doby bronzové.
Zmínky o fantasy v komentářích ukazují na nulové vzdělání. Mýty se vyskytují ve všech kulturách. Navíc polyteismus připomíná fantasy víc. Sepsání textů je dáno historií a historie nemá žádnou vlastní inteligenci.
Je to běh mnoha událostí a procesů. Upozorňuju, že předmluvy v ekumenickém překladu k pochopení nestačí. Tam se uvádí především historické souvislosti. Doba vzniku, autorství apod. Je to kniha určená k výkladu.
Už od začátku je zřejmé, že je to alegorie. Ostatně někteří rabíni říkají, že chápat Bibli doslovně je ten největší hřích. K mnoha křesťanům se tahle informace ještě nedostala. To je na tom absurdní.
Bible totiž ty sbírky obsahuje dvě. SZ už jsem zmínil a pak Nový zákon (NZ) o příchodu a zabití hlavního hrdiny. Před NZ je násilně našroubován SZ. Výsledek je nekončící náboženská nenávist. Gratulujeme.
Svatou knihu judaismu si přivlastní křesťanství, vymyslí si k tomu vlastní mýtus, slepí to dohromady a tváří se, že je to naprosto v pořádku. Něco takového se fakt může stát jen na této hloupé planetě. :D
Pokud nejste věřící, tak to nečtěte. Nemá to smysl. Pro věřící je to zas něco, co se nedá hodnotit. Je to zcela jiná kategorie literatury, kterou databazeknih nedokáže zohlednit. Věřící to budou vnímat absolutně jinak.
Abyste Bibli správně porozuměli, což samo je extrémně diskutabilní, tak musíte vystudovat teologii. Nebo ješivu pokud chcete chápat SZ. Nebo aspoň chodit do kostela. Nebo být religionista. Nebo historik.
Zdravý rozum nestačí. Hebrejština používá pro čísla písmena. Každé slovo je číslo a číslo může být slovo. Třeba Noemova archa. Její rozměry mohou být slova, která dávají další význam. Jakýkoli překlad SZ je díky tomu na nic.
Další informace, která se ke křesťanům nedostala. A pak křesťané v USA postaví repliku Noemovy archy. :-) Däniken vidí ve SZ mimozemšťany. Křesťané tam vidí příchod Krista. Oboje je stejně relevantní.
Podle kabaly má Tóra 4 druhy výkladu: doslovný, alegorický, homiletický a mystický. Křesťané si však myslí, že SZ rozumí lépe než lidé, kteří mluví jazykem, kterým je napsán a vyznají se v jeho symbolice. Tak určitě. :-)
SZ se skládá z 39 knih a doporučit se nedá nic. Snad Genesis, Přísloví a Kazatel. A z NZ 4 evangelia. Takže asi tak 10 % textu. Musíte sami vědět, co vlastně v tomto prastarém dokumentu hledáte. Pokud to i přesto chcete číst:
1. Nečtěte to. Nevyplatí se to. Sežeňte si něco naučného o náboženství.
2. Přečtete si evangelia. Ježíše a jeho učení se vyplatí znát.
3. Celý NZ. Je dobré znát základy křesťanství. Zjevení můžete vynechat.
4. Přidejte SZ: Genesis (jak to začalo), Přísloví a Kazatel (nějaký moudra)
5. Pak beletrie: Rút, Ester, Jób, Píseň písní a Daniel (nejpoutavější z proroků)
6. Pokud budete mít sílu, můžete dočíst Pentateuch a pokračovat až po Druhou Královskou a zbytek pak chronologicky.
Číst Bibli má smysl jen pro věřící. Jedná se o zásadní text, který utvářel Západní civilizaci. Jeden ze základů naší kultury. Historická hodnota se nedá popírat. Rád bych hodnotil líp, ale systém hvězdiček to neumožňuje. 30% 1,5*
(Muselo by se hodnotit jednotlivě nebo aspoň po částech.)
Na knihu jsem se těšil snad 10 let. Viděl jsem TED přednášku autora z roku 2008 a hodně mě oslovila. Je to vynikající shrnutí odkud se berou naše morální zásady. Doporučuju! Jedna z nejlepších TED přednášek.
Zde jsou veškeré argumenty k přednášce. Autor to napsal v roce 2011, kdy měl pro svůj výzkum odpovědi od 132.000 respondentů. Netuším, proč to není všeobecně známé. Celá problematika je nesmírně důležitá.
Výsledky výzkumu by měly být součástí vzdělání. Stejně jako znalost introverze a extroverze. (Jung: Psychologické typy) Ikdyž zrovna to není správně pochopené. Kdo ví, jak by dopadlo tohle. Autor má čistě americký pohled.
Liberální je levice. Konzervativní je pravice. Volič konzervativní KSČM je počítán k pravici a liberální volič SPOLU k levici. Radost to neudělá nikomu. :-) Naštěstí tento redukcionismus nevadí. Jen hloupě komplikuje čtení.
Ani u nás nejsou tyto pojmy pevně dané a opakovaně na tohle téma vznikají hádky. Je to tlustá kniha, ale předává málo informací. Ta hlavní je jedna. Autor vysvětluje, proč jsme konzervativní nebo liberální.
Zdrojem nejsou názory nebo racionální argumenty, ale morální hodnoty. A ty máme vrozené. Proto nám je nikdo nevymluví. (Koukolík: Rozhodování, kap. 32.) Náš zdravý rozum se neopírá o racionalitu, ale o morální intuici.
Navíc intuitivní myšlení vždy předchází pomalému přemýšlení, protože odpovídá naší přirozenosti. (Kahneman: Myšlení) Evoluce zlepšovala intuici půl miliardy let. Racionální myšlení je moderní výstřelek.
Proto se nedomluvíme, když jsme liberální nebo konzervativní. Argumentačně se míjíme. Chybí logika a proto svoje zásady nedokážeme racionálně obhájit. Nejde to z podstaty věci. Lidé si neuvědomují racionalistický blud.
Naše životy určují emoce, intuice a hodnoty. To má vážné filozofické následky. Všechny redukcionistické filozofie ztrácí užitečnost. Proto Haidta obdivuju. S odvahou sebevědomě píše proti novému ateismu.
Další důležitá naučná kniha, kde ateismus vychází špatně. Kdo není ochoten změnit své názory, tomu to nepomůže. Argumenty nebudou fungovat. Haidt je vědec a nepsal to pro fanatiky s jasným názorem.
Ještě si na tom zakládá. Úplně zbytečně vymýšlí následky evoluční psychologie, které už skvěle zpracoval Wright. Vůbec ho necituje. Protože Wright není vědec. Je novinář. :-) Morální zvíře a Evoluce boha jsou jen v bibliografii.
Jenže jsou lepší. Morální zvíře v evoluční psychologii a Evoluce boha líp rozvádí, proč je náboženství potřebná evoluční kulturní adaptace. Úplně chybí Matt Ridley. Protože je Brit nebo protože je konzervativní? :-)
Jenže ve vší úctě - oba jsou v biologii lepší. Proto je to tak strašně dlouhé. Haidt pečlivě argumentuje a cituje jen vědce. Všechno chce vysvětlit sám. Netřeba se bát délky, pochopí to každý. Je to podrobné a srozumitelné.
Nevýhoda je zmatení v politice. V otázce hodnot si můžete udělat víc jasno. Stačí navštívit jeho stránky yourmorals a vyplnit dotazníky. Autor je liberál a na knize je to znát. Výklad a argumenty to naštěstí neovlivňuje.
Je nutné, aby to četlo co nejvíc lidí. Nebo aspoň viděli jeho 2 přednášky na TEDu. Mohlo to být stručnější. Délka může odradit a kdo lpí na svých názorech, toho dlouhý výklad nepřesvědčí. Doporučuju. Zcela zásadní věc. 90%
Výborně se to četlo. A to vydrželo až do samého závěru. Ten byl docela napínavý na rozdíl od celého předchozího děje. Ve všem ostatním je to úplně průměrná literární práce. Aspoň já bych vůbec nepoznal, že to psal King.
Je to napsané jako reálná pohádka. Děj a postavy tak odpovídají středověku. Díky tomu se zde objevuje alkoholismus, deprese, sociální krize způsobená daněmi, tendence davu k lynčování apod. Mě tohle pojetí míjí.
Číst knihy s modrým hodnocením (nyní 79%) je riskantní a tady se to nevyplatilo. Možná špatný dojem způsobilo, že jsem to nedopatřením četl příliš dlouho. Závěr to mělo dobrý, ale těch 200 stran předtím mě nudilo. 65%
Velmi rozpačité dojmy. Stalo se neštěstí. Autor bohužel nečekaně zemřel už v roce 97 a kniha vyšla až v roce 2001. Někdo to nejspíš musel dokončit. Minimálně poslední pátá kapitola má trochu jiný styl.
A taky je to nejhorší kapitola. Je to prakticky jen výčet literárních zdrojů buddhismu. Tady je to čistě religionistická literatura. Jinak to nepůsobí jako akademická práce, ale jako syntéza načteného.
Co mě dál zarazilo, byla chybějící diskuse na téma historický a "náboženský" Buddha v první kapitole. Podobně jako se řeší historicita Ježíše. Dnes se ví, že životopis Buddhy jako prince je legenda. Realita byla prostší.
Tady tragicky chyběla aspoň nějaká mapa Buddhova putování. U některých měst se stále opakuje jejich přesné umístění, místo aby se do knihy umístila jedna názorná mapa. Tohle je pro mě fakt nepochopitelné.
Není to primárně historické, takže místo popisu vývoje buddhistických škol pokračuje popis a vývoj buddhistického společenství. Třetí kapitola popisuje teoretické základy buddhismu. A čtvrtá filozofii.
O filozofii se nezajímám, takže tady nemám přehled. V knize bylo na můj vkus dost pochybných tvrzení. To jsem nečekal. Floskule, že Buddha se narodil, žil a zemřel jako hinduista, mi přišla směšná.
Označit Buddhu nálepkou vymyšlenou v 19. století fakt dává smysl. Nedivím se, že to plácla nějaká Britka. A označit buddhismus za ateistickou filozofii chápu jako nevkusnou urážku. Navíc to není pravdivé.
Buddha přece na otázku existence Boha odmítl odpovědět. Mám obavy, že po přečtení by mě nenapadlo se o buddhismus dál zajímat. Z knihy není znát, že to je užitečné učení i v dnešní době.
Působí to vyloženě jen jako popis náboženství ze starověku, které nakonec v zemi původu zaniklo. Přitom je dnes populární tibetský buddhismus. Současné hledající oslovuje především mahajána a vadžrajána.
Zdá se mi to zastaralé. Spousta informací bude samozřejmě dál platit, ale ohledně životopisu Buddhy to bude asi jinak. Pokud vás zajímá buddhismus, tak si raději přečtěte něco od Dalajlamy nebo jiného buddhistického učitele.
Tohle je pro zájemce o buddhismus z odborné stránky. Za duchovní knihu se to moc považovat nedá. Největší nevýhoda je zaujatost sečtělého indologa. Zatím si to asi nechám, ale zkusím si časem sehnat něco lepšího. 70%
Doporučuju pečlivě promyslet, zda se do toho pustit. Zůstat na straně 300 s tím, že té filozofie a promyšlenosti je moc, by byla škoda. Já bych to nečetl, ale dostal jsem to jako dárek a možná proto je to takové zklamání. :(
Na Anatém jsem se dlouho těšil, jenže pak jsem si přečetl Diamantový věk a zjistil, že mě Stephensonův styl vůbec nesedí. Nápady má geniální, ale samotné provedení je bída. Postavy by ještě ušly, ale děj je špatný.
Stephensonovy knihy jsou skutečná výzva. Je to náročné čtení, žádná oddechová literatura. Místy to vyžaduje stejnou pozornost jako naučné knihy. Asi nemá smysl víc psát. Cílová skupina bude absolutně nadšená. Závidím jim.
Stephenson se na čtenáře vůbec neohlíží. Co Zelazny zmáslí na 200 stranách, tak Stephenson na 700. Není umění vychrlit tuny textu, ale vyhodit co není dost dobré. Zelazny má texty hravé. Tohle je těžkopádné a vypřemýšlené.
Trochu se vrací k tradici filozofických sci-fi z 50. a 60. let, ale jeho úvahy jsou zcela dnešní. Líbilo se mi, jak to bylo napsané. Vnější popis by odpovídal fantasy, ale zevnitř to bylo klasické sci-fi.
Jen ta filozofická rovina na mě byla příliš intelektuální. Úplně nejhorší bylo, když přišel nejzajímavější okamžik, který následovalo přes 100 stran filozofických keců. Po 400 stranách by se mohlo něco dít. Jenže zas ne.
Závěrečná část byla geniálně vymyšlená. Pořád jsem si říkal, že to všechno je kvůli nějakému bombastickému závěru. Jenže konce jsem si všiml jen proto, že to tam bylo napsáno. A to je jako všechno?
Jo. Tady je to napsaný: konec. Máte fakt brutální nápady a nakonec to dopadne tahle. I ten Míla moc dobře věděl, že by do toho neměl moc zabrušovat, protože pak by z toho musel vybrušovat.
Je to lepší než Diamantový věk. Zde není tolik vaty a je to čtivější. Ale je to celé nezvládnuté. Zkrátit by to nešlo. Muselo by se to napsat jinak. Pokud volíte mezi těmito knihami, tak jednoznačně doporučuji Anatém.
Hodně záleží, co jste za čtenáře. Zda obdivovatel Stephensona nebo někdo jiný. Je to pro všechny, kdo milují spojení filozofie a sci-fi. Akorát je to moc nevyvážené. Druhá a poslední kniha co od něj čtu. Nedokážu to náležitě ocenit. :( 70% 3,5*
Tak jo. Na konci byly slzičky. A když jsem se sebral a přečetl posledních pár stran znovu. Tak zas. Jak tohle ohodnotit hvězdičkami? Funguje to i u ostatních? A nebo se nad lidskými osudy jen rád dojímám? To fakt nevím.
A tak budu zlá cynická příšera a dám tomu jen tři hvězdy. Vydání je asi určené pro děti a tak to má větší písmena. Proto těch 700 stran a ještě je to taková cihla. Je to dilogie, ale u nás to naštěstí vyšlo jako jedna kniha.
Ta první by byla fakt špatná. I přes nečekané zvraty to jen volně plyne a tak tomu chybí napětí. Prakticky je to jen začátek. Pouze se připravujeme na pozdější provázanost životních osudů a sžíváme se s hlavními hrdiny.
Zasazení do meziválečného období se povedlo, je to hodně výpravné, ale něco mi tam chybělo. Možná mi vadila ta pohádkovost, nepravděpodobnost situací. Nevěrohodnost a občas divné jednání postav. Dvě hvězdy.
Horší je, že druhá kniha je skoro stejná. Zlomí se to až v její polovině. Teprve pak začne mít děj aspoň nějaký spád. Vnímám to jako tajemný a dobrodružný příběh pro náctileté a pohádku pro dospělé.
Napsané je to fakt moc hezky. Jak popis prostředí, tak postav. Ty jsou uvěřitelné a živé. To jak se lidé potkávají a míjejí je zpracované úžasně. Po této stránce je to ohromující. Ale to je asi tak všechno. Čtyři hvězdy.
Je to hlavně propletené než napínavé. A moc zdlouhavé. Už během čtení jsem vůbec nerozuměl tak vysokému hodnocení. (Nyní 93%.) Zas se ukazuje, že se tím nemůžu řídit. A nebo mi něco uniklo. (Konec. 27.2.2022)
Bohužel se po roce přikláním k průměrnému hodnocení.
Zážitek na konci skvělý, ale nestačí mi vyvážit 500 stran úvodu. Některá tajemství byla trochu průhledná. Je to spíš pro mladší čtenáře, kterým nevadí dlouhé knihy. A pro ty, kdo mají rádi dojemné a malebně napsané romány. 75% 3,5*
Už od začátku jsem nechápal, co vlastně čtu. Co tím A. C. Clarke chtěl říct? Vůbec netuším. Je to sice pokračování, ale setkání s Rámou je událost stará 70 let. Liší se i světová politika. Prvních 20 stran bylo vyloženě utrpení.
Byl to nevěrohodný popis historie. A výběr postav je také podivný. Sci-fi je to jen tím, že se to odehrává v budoucnosti ovlivněné existencí Rámy. Oproti prvnímu dílu to nepřináší téměř nic nového.
Co je lepší, že je to skoro normální beletrie a ne strohá technická zpráva. Jenže vývoj světových dějin je pochybný a co páchají hlavní postavy při výzkumu Rámy, se nedá. Díky tomu je to nezáživné a čtení fakt nebaví.
Působí to jako snaha něco sdělit, která se nepovedla. Děj je slabý a nedává to smysl. Možná to nějak odráží studenou válku nebo dobu napsání. Opět se trochu řeší i náboženství, ale myšlenkově nic extra.
Tak jako je drama a absurdní drama, tak tohle je absurdní sci-fi. Smysl to začne dávat až necelých 50 stran před koncem. Toho se někteří nedočtou a já se jim vůbec nedivím. Do té doby je to příliš samoúčelné.
Napsat druhý díl se vyloženě nabízelo a tak to autoři napsali. Román má příliš mnoho vrstev, na které není prostor. Nakonec se jako jedna z hlavních ukáže ta šamanistická či náboženská. Takže je to spíš soft sci-fi.
Závěr je podařený a napínavý. Rád bych hodnotil lépe, ale většina knihy je špatná. Hlavně chování postav je bída. :( Výborné zakončení na lepší hodnocení nestačí. Je to spíš na pokec s někým, kdo to taky četl. 55% 2,5*
Je to volně plynoucí vyprávění. Hodně přes 200 stran je jen monotónní popis Théseova života. A on je vypravěčem. Úplně všechno vidíme jen z jeho pohledu. To značně omezilo možnosti románu.
Co Théseus neví a neviděl v knize není. Prostředí, kultura a lidé jsou jeho očima popsáni hezky, ale prakticky úplně chybí jakékoli naučnější pasáže. Kvůli zvolené formě tam ani logicky nemůžou být.
Tak jako jakékoli delší popisy. Myslel jsem, že se něco dozvím z doby starověkého Řecka a Kréty, ale moc toho nebylo. Pouze vidíme dobu bronzovou pohledem tehdy žijícího člověka. Jenže jaksi nezaujatého.
Většina vyprávění postrádá napětí. Teprve až ke konci je děj hektický a napínavý. Samotný závěr je rozpačitý. Pořád to zůstává v mezích, které autorka nějak nedokáže překročit. Vztahy mezi lidmi jsou jakési povrchní.
Celkově je to nevýrazné. Tady se ich forma fakt nepovedla. Mě to neoslovilo ani jako odpočinková literatura. A taky jsem jantar, protože tohle bych vůbec neměl číst. Zase jsem naletěl. Čtu souborné vydání, které má 94%. Tomuhle dávám 70%
Zajímavé komentáře: kritický Yarwen, neutrální Plútarchos, pozitivní nightlybird
Asi nejsilnější pocit je, že ze 600 stran dlouhé knihy o Jungově psychologii někdo vydal jen prvních 160 jako samostatnou knihu. Je to jen stručné shrnutí základních termínů a některých hlavních myšlenek.
Co mě překvapilo, že jsem z toho měl dost rozpačitý pocit. Sice se zajímám o duchovno a esoteriku, ale když jsem v knize narazil na alchymii, jógu a Buddhu v jednom odstavci, tak to nepůsobilo moc věrohodně.
Skoro od začátku se mi to zdálo dost intelektuální. Místy jako jakási syntéza všeho možného. K tomu nemám moc důvěru. Autorka však říká, že Jung to má podložené mnohaletou zkušeností. Tak asi nezbývá než důvěřovat.
Některé termíny jako třeba duše či duch mě trochu zklamaly. Do syntézy jsou sice zahrnuty i východní filozofie, ale pohled je západní. Po čtení mnoha buddhismem ovlivněných knih už v něčem nevidím mystiku, ale spíš mysticismus.
Před 20 lety bych to asi celé sežral i s navijákem. Teď jsem možná přehnaně kritický. Když uvážím, jaký odpor dnes v některých lidech vzbuzuje esoterika, tak nevím jak to na někoho takového zapůsobí.
Ale je toho tak málo, že to nejde nijak posoudit. Ta stručnost je podle mě přehnaná. Uvidím nakolik to bude užitečné při četbě dalších Jungových knih. Časem třeba hodnocení změním až uvidím jak se kniha osvědčí.
Co musím rozhodně ocenit jsou schematické obrázky různých konceptů. Sice jsou značně zjednodušující, ale pomáhají s pochopením. A taky kvalitní obrazovou přílohu. To často naučným knihám chybí.
3 hvězdy neznamenají, že by kniha byla špatná. Ale sama o sobě se těžko hodnotí. Uvidím až si toho přečtu víc. Prozatím 75% 3,5*
Něco tak napínavého jsem už dlouho nečetl. A hlavně tak dobrého. K čemu romány dlouhé stovky stran, když nedokáží zapůsobit? Důležité jsou stejně originální myšlenky a pak něco navíc. Proč k tomu přidávat zbytečný text?
Tohle je ten případ, kdy se vám stránky přilepí k očím. Doporučuju si na čtení vyčlenit potřebný čas (2-4 hod.), protože odtrhnutí od očí docela bolí. Nejraději bych knihu přečetl v kuse. Takto jsem se dva dny výborně bavil.
Nevím co tomu vytknout. Není tam nic navíc ani tam nic nechybí. Jistě, je to přímočaré a předvídatelné. Ale já bych to napsat nedokázal. Současné hodnocení 71% koncem roku 2020 nechápu. Na 130 stran je to podle mě geniální.
Musíte si to prožít s hlavním hrdinou. Jinak to fungovat nebude. Čtení není jen pasivní zábava a vyžaduje aspoň nějakou investici. Dějem jsem se nechal unést a tak jsem si to výborně užil. Z předvídatelnosti se stane děsivá neodvratnost.
Popisy stručné a přitom dostatečně vystihující. Jak postav, tak atmosféry a prostředí. Díky vtažení do děje to působí hekticky, ikdyž se toho moc neděje. Cením si hlavně toho, že jsem se ani chvíli nenudil.
Jediné co se dá vytknout, že některé situace mohly být promyšlenější. Samotná zápletka je jednoduchá. Je to spíš taková skica, kterou nemá smysl rozepsat do románu. Víc od této novely nelze očekávat. Krátké a úderné. 90%
Bylo pro mě hrozně těžké napsat komentář. Každý můj pokus popsat nějaký pocit z knihy zároveň sděloval něco osobního. Nedokázal jsem zdůvodnit svoje dojmy a zároveň neříct něco o sobě.
Nejvíc mě zmátlo, že jsem asi polovinu knihy znal. A to jsem o lásce a vztazích nic nečetl. A zkušenosti mi taky chybí. Je to totiž o lásce jako takové. To o čem autor mluví se někdy označuje jako bezpodmínečná láska.
Název nového vydání je tak podle mě zavádějící. Očekával jsem, že se dozvím něco o lásce ve vztahu, ale to se víc řeší až ve druhé polovině. Na druhou stranu mám dojem, že autor neuvěřitelně předběhl svou dobu.
O čem autoři esoteriky píšou v dnešní době, on psal už v roce 1982. Lauster však naprosto vítězí v tom, že je sekulární. Píše bez „ezo“ patosu. I on totiž mluví o potřebě bdělé přítomnosti. Mluví o meditaci. O seberozvoji.
Nejdříve vyvrátí mýty o lásce a pak vysvětlí, že láska je spíš životní postoj nebo stav vědomí. Mluví o nutném aktivním přístupu k životu. A až pak mluví o problémech, které brání prožívat lásku.
Na konci je pár modelových situací. Krátké rozhovory klienta s Lausterem. Podle mě mohly být mnohem delší, ale Lauster se nechtěl zbytečně rozepisovat. To podstatné ostatně řekl už na začátku.
Podle mě je to nesmírně inspirující. A to i pro lidi, kteří s obsahem nebudou souhlasit. Měli by být schopni si své argumenty obhájit. Má autor pravdu? A může mít vůbec pravdu? Jako muž? Nebo právě proto?
Je to hlavně o sebeobjevování. Být duševně živý. Dnes si čtenáři stěžují na délku knih a zbytečné opakování. To tady neplatí. Je tam vše podstatné a je to stručné. Ke čtení rozhodně doporučuju. K sexualitě se vyjádřil přiměřeně, ale té lásky v partnerství tam na mě bylo málo. 85%
Musím upozornit, že kniha je přes 20 let stará. To neznamená, že by se nějak zásadně měnil její význam, ale podrobnosti už zkrátka nebudou platné. Naopak musím říct, že navzdory stáří je kniha pořád informačně hodnotná.
Očekávat něco nového samozřejmě nedává smysl. Kniha je určitou syntézou mnoha oblastí, které popisují schopnosti či vlastnosti člověka. Koukolík je dává do souvislostí s lidskou evolucí a vysvětluje, kde se u nás vzaly a jak jsme k nim přišli. Škoda, že kniha nemá nějaký závěr nebo shrnutí. Má totiž poměrně dobrý úvod, kde vysvětluje vše podstatné od vzniku života po evoluci.
Co je nevýhoda, že to působí jako učebnice. Na můj vkus píše Koukolík extrémně suchopárně. Výhodou naopak je, že píše vědecky korektně. Osobně musím obdivovat, jak je kniha napsaná. Výklad není ateistický ani materialistický. Koukolík se drží čistě vědecké roviny a nemotá tam představy, které tam nemají co dělat. Tohle asi nikdo neocení. Za naprosto vynikající považuju kapitolu o spiritualitě. Je vidět, že Koukolík byl v době psaní knihy perfektně zorientován v aktuálním poznání. V některých ohledech tak kniha skoro nezastarala.
Objevuje se zde spousta vědních oborů. Od biologie až po antropologii, psychologii a neurologii. Protože se vše dává do souvislosti s evolucí, zasahuje se do spousty dalších oborů od historie až po lingvistiku, epistemologii apod. Jenže díky tak širokému záběru je výklad poměrně povrchní. Limit je počet stran.
Číst tohle na střední škole byl bych nadšený. Jenže domácí knihovna zaměřená spíš na nekvalitní beletrii mě nasměrovala úplně jinam. A sám jsem byl příliš hloupý, abych si k tomu sám našel cestu. Teď to čtu a trpím, že jsem se k tomu nedostal, když to vyšlo. To je nespravedlnost! Vraťte čas zpátky. :D
Doporučuju všem, koho zajímá vývoj člověka zaměřený na to, co nás činí lidmi. Koukolík se vzhledem ke svému oboru nejvíc věnuje vývoji lidského mozku. Řeší se tak náš jazyk a řeč jako taková. Dále pak naše myšlení, chování a vše co souvisí s lidskou psychikou až po otázku vědomí a jáství.
Fyzickému tělu se věnuje pouze okrajově. Velmi podařená syntéza, ale koho nefascinují samotné informace, bude se asi nudit. Na čtení je to díky striktnímu učebnicovému přednesu dost nezáživné. Je to víc „naučné“ než „populární“.
Hodnocení bude časem klesat. Jen ta kostra zůstane správná. Dá se říct, že pokud je v knize něco špatně, může za to čas, a ne Koukolík. Mozek byl mnohokrát aktualizován a vydán znovu. Kdyby tohle vyšlo přepracované, 100% bych to doporučil. Takto ovšem záleží jak máte načteno. Takže pozor, 22 let je už hodně. 80%
Raději to nečtěte. Kniha je pro šíleně málo lidí. Je totiž napsaná šílencem pro šílence. Tohle dílo je spíš příručka pro trenéry profesionálních sportovců. Akorát ten ženský orgasmus to kazí. Cílový čtenář je především aktivní sportovec, který se nebojí experimentovat s vlastním tělem. A pak lidé, kteří chtějí radikálně změnit životní styl, konečně zhubnout a dosáhnout zdraví.
Upřímně se přiznám, že aktuálně nedokážu z knihy využít NIC. Přečtení pro mě nemělo žádný praktický přínos. Pouze ryze informační. Ale kdybych chodil do posilovny, určitě bych něco využil. Rozhodně návody jak nabrat svaly, zvětšit sílu apod. Nyní chodím jen plavat. Plavu dlouho (minulý rok 400 km, letos 300) a svůj styl se snažím zlepšovat, ale necítím potřebu ho měnit. Nevyužiju tak ani kapitolu o plavání. Díky naplavaným kilometrům necítím potřebu hubnout. Rady k hubnutí tak nevyužiju. K posilování nic. K plavání, sexu, běhání, nic.
Z knihy sice nehodlám nic zkoušet, ale čtení nebyla úplná ztráta času. Bylo docela zajímavé sledovat jak mohou vypadat různé funkční návody na ovlivnění lidského těla. Od hubnutí přes vytrvalost po nabírání svalů. Jedná se o zkušenosti profesionálních trenérů, fyzioterapeutů a sportovců.
A šílenců jako je Ferris samozřejmě.
Pokud nechodíte do posilovny, tak spousta cvičení je neproveditelná. Tedy pokud nemáte posilovnu v garáži. Asi ne. Ale cíloví čtenáři ji možná mít budou. Tak jako možná budou mít doma kettlebell či jiné náčiní. Další značná nevýhoda, že rady odpovídají americkému prostředí. S tím souvisí ochota nakupovat přes internet ze zahraničí. Kettlebell u nás koupíte, ale Ferris odkazuje na spoustu různých přípravků, zařízení a doplňků stravy, které u nás nebudou k sehnání.
Pro cílovou skupinu bude kniha naprosto úžasná. Pro normální lidi to ale není. Z knihy totiž nikdo nevyužije všechno. Jedině v průběhu mnoha let. Běžný čtenář využije snad jen to hubnutí a ten ženský víte co. Jestli vůbec...
Oceňuju třeba kapitolu o diagnostice svalové disbalance a rady vedoucí k předcházení zranění. Knihu bych tak jednoznačně doporučil kulturistům. Mohou vyzkoušet jiné formy tréninku a stravování k redukci tělesného tuku. Rozhodně doporučuju všem sportovním trenérům. Pokud jejich svěřenci něco využijí, určitě budou výkonnější. A trenéři mají víc pokusných subjektů než jen své tělo.
Taky musím poznamenat, že aspoň pro moje chápání byly některé rady dost stručné. Někdy jsem si vůbec nebyl jistý, zda jsem to opravdu pochopil. Také bych očekával více naučných a teoretických pasáží. Kniha samozřejmě obsahovala i různé příhody a zážitky autora či jiných. Líbily se mi občasné Ferrisovi vtípky. Dobře zvažte nakolik jste ochotni změnit své návyky. Pokud moc ne, kniha vám asi nic nepřinese… 75%
Pro Haileyho styl psaní mám velkou slabost. Ve všem mi vyhovuje. Výborně se čte. Dozvím se něco nového. Zamyslím se nad různými sociálními problémy. Můžu se nechat poučit. Přitom Hailey nic nevnucuje a případný morální apel je pouze implicitní. Vyjádřený dějem nebo osudem postav.
V průběhu čtení se neobjevují žádné záseky. Děj volně plyne a sledujeme fungování banky. Stejně jako v jeho jiných knihách se dozvíme něco z pracovního prostředí hlavních protagonistů. Hailey umí příjemně informovat a zároveň splétá různé dějové linie. Těch je zde docela málo.
Ani nevím proč zrovna tahle kniha na mě zapůsobila nadprůměrně. V ničem totiž nevyniká. Dokonce je předvídatelná. Přílišná autentičnost někdy způsobí fádní děj. To se tady nekoná. Asi to způsobuje právě prostředí velkých financí.
Kniha je víc poutavější popisem bankovnictví než samotným příběhem. Finance se dotýkají každého z nás a jsou docela zásadní. Asi proto má kniha větší působivost. Zvláště když je zde popsána odpovědnost vrcholových manažerů na samotném fungování banky.
Finance také ovlivňují běh státu. Asi každý postřehl intervence ČNB. Hailey odkrývá jak mohou zaměstnanci banky ovlivňovat hodnotu firem na burze nebo část ekonomiky. Jenže právě po informační stránce by toho mohlo být víc. Hlavně když kvůli tomu má kniha slabší literární úroveň.
Mě samotnému se však líbily hlavně sociální aspekty, na které naráží. Co je udivující, tak spousta Haileyho varování je platná i v dnešní době. Je to příjemně čtivé, děj dobře ubíhá a kvůli tématu doporučuju. 90%