elenai komentáře u knih

Příliš jsem si od toho neslibovala. Co se dá napsat ve třech povídkách, byť poměrně dlouhých? Ukázalo se, že mi zase jednou pan spisovatel vytřel zrak. Vracím se do Západozemí několik desítek zpět před Písní a je to tedy ohromně osvěžující a příjemné. Miluju rytířské turnaje a zde se mi jich dostalo měrou vrchovatou. Moc jsem si to užívala. Ale nebylo to jen o turnajích. Martin nám prostřednictvím ústředních postav rytíře Dunka a panoše Egga odvyprávěl další střípek z historie rodu Targaryenů, který byl snad zajímavější než jejich skon. Pardon, Daenerys. Někde jsem četla, že Martin je bravurní povídkář. Teď tomu věřím. Takže doufám, že rychle domastí ty Vichry, a sepíše další povídky o Rytíři sedmi království.

12 04.09.2020

Tak tohle se... nepovedlo. Začátek byl velmi slibný, ale zhruba od poloviny knihy jsem se musela do čtení nutit a posledních sto stran bylo vysilujících. Ne v tom smyslu, že by mě autorka roztrhala emocionálně na cimprcampr, jen jsem se prostě a jednoduše nudila. Bylo to překombinované, zároveň předvídatelné, až příliš nacpané lidmi a jejich osobními tragédiemi, kromě detektiva jsem nedokázala s nikým souznět. Ale abych jen nehaněla. Jako fanynku komiksu mě příběh Pařáta celkem zaujal, stejně jako odkazy jedné z hlavních postav na světové komiksové legendy. Líbil se mi styl vyprávění z Je to i můj život a Vypravěčky, kde byly kapitoly zorostředkovávány formou POV, je škoda, že to nebylo i tady. Já jen horoucně doufám, že to nejlepší od Picoultové jsem už nepřečetla, to by mě děsně mrzelo. Takhle si budu zatím myslet, že i mistr tesař se někdy utne.

5 25.08.2020

Kolikrát jsem si od přečtení Příběhu služebnice říkala, že bych chtěla víc. A ono se mi to částečně splnilo s vznikem seriálu, ke kterému mám bohužel několik výhrad. Svědectví moje očekávání opět naplnilo jen tak ze tří čtvrtin. Už nebylo tak skličující a depresivní jako jeho předchůdkyně. Děj jsem hltala plnými doušky a lituju, že k němu nemůžu napsat vůbec nic, protože bych hrozně spoilerovala. A o to vážně nikdo nemůže stát. Takže asi takhle: Služebnice se zde kupodivu vyskytují minimálně. Čtenáři knihy a fandové seriálu si to přečíst musí, ostatním bez návazností kniha absolutně nic neřekne. Tak ti ať si nastudují předchozí zdroje, a pak se můžou pokusit zdolat tento kousek.

11 18.08.2020

Poslední ze čtyř, která mi chyběla. Hotýlek a jeho historie mi učarovaly a přišlo mi, že tato kniha byla nejspletitější a nejkomplikovanější. Celý ten chumel postav a jejich osudů by mohl být pro někoho hutným soustem, ale Mornštajnová si poradila a předestřela čtenáři několikagenerační rodinnou ságu, jejíž členové měli ve skříni poschovávaných mnoho kostlivců. Nevím proč, ale v podání Mornštajnové mi ty způsoby odchodu ze života připadají takové mírné, poklidné a snesitelné. Anebo to taky bylo proto, že jsem se nedokázala pořádně přimknout k žádné z postav. Každopádně, byla jsem jako vždy velmi spokojená, a i když mám pocit, že si jsou některé knihy podobné jako vejce vejci, pořád je to skvělé čtení. Jsem zvědavá, s čím přijde paní Mornštajnová příště.

21 11.08.2020

Oukej, já si nedělám iluze o tom, jací jsou lidi blbci, mě nevyjímaje. A Tom Phillips mi to pěkně naservíroval na stříbrném tácu a hezky historicky. I když po pravdě, hezkého na této knize moc nenajdete. Spíš budete nevěřícně kroutit hlavou a místy se i stydět za to, že patříte na nejvyšší místo žebříčku vyspělosti na zemi. Kniha se čte velmi dobře, autor si nebere servítky, a byť je Brit, bere si své krajany pěkně na paškál. Občas je zbytečně rozvláčný, místy se opakuje a tlačí dost na pilu, ale to k tomuto typu literatury tak trochu patří.

6 07.08.2020

Na prvotinu docela dost dobré. Přišlo mi zajímavé, že se autorka ze Singapuru rozhodla psát o sikhské indické komunitě a jejích vdovách. Nejvíce mě zaujal popis zvyků týkajících se zásnub a svateb a celkový životní styl těchto Indů, k čemuž se váže další téma - otázka rovnoprávnosti indických žen. Kniha v tomto ohledu obsahuje několik klišé, nicméně si myslím, že autorka pojala problematiku trochu zjednodušeněji, než jaká je ve skutečnosti. A od toho se dostávame k hlavní postavě - Nikki - já vám nevím, ale sem tam jsem jí chtěla jednu fláknout, aby se vzpamatovala, protože mi přišlo, že se chová jak spratek. Oproti tomu jsem si oblíbila Šínu a Arvinder pro jejich charakter. Celkově se za mě kniha povedla a určitě si přečtu i tu další.

9 02.08.2020

Co jsem zatím přečetla od milé paní Christie, nevzpomínám si, že bych byla tak napjatá. Ta nevědomost mě nutila hltat stránku za stránkou, protože zápletka byla zatracené napínavá! Samozřejmě jsem byla ve svém odhadu vedle jak ta jedle, ale už jsem se s tím smířila. Zajímavé na této knize je, že chybí hlavní vypravěč a děj čtenář sleduje očima velkého množství osob, a to mu hlavu zamotá ještě víc. Smekám svůj imaginární klobouk!

8 23.07.2020

Krásná a srozumitelná kniha o bezmezné lásce, sebeobětování v zájmu vyššího dobra a nadějích, které zčásti zůstanou nenaplněny. Román, který se mi každou noc, co ho čtu, promítá do snů. Pro mě, jakožto rodiče, je ústřední téma hodně zajímavé, a byť se jedná o beletrii, tak i poučné ve smyslu, jak to nedělat. Bylo mi velmi líto Natha i Hannah, ale snad ještě víc samotné Lydie, jíž rodiče vložili na bedra pretěžký úkol, a to naplnění vlastních neuskutečněných ambicí. S tímhle se těžko vyrovnává dospělý, natožpak holčička a posléze mladá dívka. Příběh vyprávěný perspektivně-retrospektivním (nebo retrospektivně-perspektivním?) stylem skrývá mnoho dalších jemných nuancí, které ale nebudu zmiňovat, abych případné čtenáře neochudila o zážitek. Tentokrát byl velmi dobře napsaný i doslov ke knize, byť mám jindy pocit, že u Odeonu je banda grafomanů, kteří vyplodí, co jim prvně vytane na mysli, a považují to za velmi intelektuálské.

12 21.07.2020

Jakožto člověk introvertní mám tendenci jít až na dřeň ve všem, čím se zabývám. A týká se to hlavně a především lidí, kteří jsou mi blízcí. Proč to sem píšu? Protože i Adu jsem měla možnost poznat vskutku důkladně. Je to postava nekonvenční, má své libůsky i podivnůstky, a mně se opravdu hodně líbilo pitvat se v jejím životě. Pomalejší tempo mi nevadilo, nechala jsem se jím unášet. Co jsem ale opravdu nepřekousla, bylo vyvrcholení záhady Valeriina syna. To podle mě buď autorka hodně přepálila, anebo jsem slabomyslný jedinec bez kouska citu pro mystično. Za to a jediné dátvám hvězdu dolů, protože mi to dost zkalilo jinak velmi příjemný čtenářský zážitek.

11 16.07.2020

SH není a nikdy nebude ACH, o tom nelze spekulovat ani v nejmenším. Její styl není tak úderný a vypilovaný. Navíc se v knize objevilo docela dost otravných a nesympatických postav, víc, než mi bylo milé. Motiv vraždy byl docela bizarní, avšak zajímavý. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že celková rekonstrukce případu byla tak trochu přitáhnutá za vlasy. A Poirot... inu, já nevím, jako kdyby postrádal něco z Poirota. A chyběl mi Hastings. Ale i tak byla kniha čtivá. ***1/2

4 09.07.2020

Já věděla, že už ji četla! Ale nic to nemění na tom, že zápletka byla naprosto GENIÁLNÍ. Vyšetřování bylo velmi logické, ale určitě bych na to nepřišla. Mám holt málo těch šedých buněk.:-D

8 02.07.2020

Laro, promiň, ale nedá se nic dělat, musím ujmout jednu hvězdu ze souhvězdí tvé dokonalosti. Poslední Archivy podle mého skromného názoru obsahovaly kvalitativně velmi nevyvážené příběhy (zdravím, Fiono!) a kresba... Inu, někdy jsem měla pocit, že se nedívám na Laru, ale nějakou mužatku. Galerie obálek se mi na druhou stranu líbila asi nejvíc ze všech dílů. Suma sumárum, je to důstojné rozloučení s legendou, kterou miluju už čtvrt století.

Oblíbené příběhy: Přepadení, Největší ze všech pokladů, Škorpionova hůl

3 28.06.2020

Při zjištění, že má kniha téměř 900 stran, jsem byla kapku nesvá. Ale pak ten špalek přišel a já v něm dlouho listovala a kochala se nádhernou kresbou. Pak jsem šla s rodinou na procházku, natrhala jsem si kdejaký plevel, kytku a trávu, a znovu jsem se do té bichle ponořila a zkoušela určit, co nám tady na mezích, loukách a v sadech roste. Pro laiky a přírodou nepolíbené to úplně není, ale ti, co se rádi nimrají v oboru botanika, je kniha pokladem.

5 27.06.2020

Pocházím z kraje, kde se mnoho lesů nevyskytuje. Proto při rodinných toulkách vyhledávám alespoň ovocné sady plné stromů, zelené lány, rozkvetlé meze a rybníky a těším se pohledem na každou kytičku a živého tvora. Tato kniha nebyla až tak jednoduchá na čtení. Hemžila se odbornými názvy, vědeckými poznatky a kapkou dotační politiky. To mě, přiznávám, příliš nezaujalo. Ale jakmile začal autor o svém životě, rostlinách a živočiších, byla jsem v sedmém nebi. Jan Haft je pozoruhodný člověk, který to má v hlavě srovnané. Dokázal mi předat spoustu zajímavých informací. Asi nejvíce mě zaujala kapitola Žlutý zázrak. A ne, nejedná se o řepku. :-) Mám teď díky němu velké plány. ****1/2

8 22.06.2020

Seifertovy básně na mě mají blahodárný vliv. Mám ráda verše hravé a pozitivní, které vám vykouzlí úsměv na tváři.Toto byla poesie v obraze, nebo obraz v poesii? Tak nebo tak, užila jsem si pěkné počtení podobné duši hlazení.

9 16.06.2020

S historickou detektivkou jsem si zatím podala ruku v pouze knihách slovenského geroje Červenáka. A teď Ariana Franklin. Je třeba uznat, že oba autoři mají úplně jiný styl psaní. Byť se zabývají historií, mají jinou míru potřeby o ní psát. Paní autorka měla touhu vše popisovat do poslední skvrnky na šatech kdejakého žebráka. Občas byl tedy děj takový uzívaný, ale z větší části velmi zajímavý.

Já tedy budu stručnější. Co se mi líbilo:

Příběh, a vůbec téma, které si autorka vybrala. Je to silný šálek kávy, ale udržoval mě v napětí od první chvíle až do konce.

Postavy byly dobře zpracované. O některých jsem se dozvěděla víc, o dalších méně. Hodně jsem si jich oblíbila a doufám, že se objeví i v dalším dílu.

Vykreslení doby a výrazný prostor k představení Adéliiných lékařských schopností.

Co se mi nelíbilo:

Autorka měla tendenci dost často opakovat některé myšlenky a fakta.

Chemie a vztahy mezi postavami. Já jsem tomu prostě nevěřila.

Mluva občas ujela do moderna, za což třeba autorka úplně nemůže, může být vina na straně překladatele.

I když tedy nějakými nešvary trpěla, pořád to byla velmi dobrá a čtivá kniha. Jsem zvědavá na další díl.

4 15.06.2020

Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.

25 08.06.2020

Poklad z Levných knih, ne nepodobný Vypravěčce, hlavně tematikou pečení. Román o tajemstvích, vině a trestu, ale take o lásce, naději a velké odvaze. Příběhu dominuje hned několik žen, přičemž ta nejhlavnější, Elsie, se objevuje v obou příběhových liniích - válečné i novodobé. Je to velmi pěkně popsaná postava a byla bych strašně ráda, kdyby opravdu existovala. To bych si snad koupila letenku za oceán a šla ji navštívit do jejího úžasného pekařství. Jednu chybu ta kniha ale má. Nikdy ji nečtěte hladoví. Já mám před obědem a při pročítání německých recepisů na konci jsem začala slintat jako náš baset.

12 04.06.2020

Já už ani nevím, co bych psala. Jsem prostě milovnice této vnadné (ne)dámy už od svých sedmi let. Nemějte mi prosím za zlé, že jí uděluju plnou nálož hvězd. Lara je má guilty pleasure. Zde se mi navíc líbila poslouponost a provázanost příběhů a i kresba byla přes počáteční skepsi z obálek, které se mi tedy moc nezamlouvaly, nádherná.

Oblíbené povídky: Krvelačné kameny, Proměnce duší, Krvavá kletba, Mračna se stahují, Vendeta, Alfa a Omega

5 01.06.2020

Jak jsem se dostala k Archivům numero duo. To si tak sleduju dokument na Netflixu, v němž se mluví o tygrech bengálských. Heh, tygry kosila Lara v TR3 v Indii. Ty jo, zase bych mrkla na nějaký Let's play... Takže tady to máme - TR3, Last revelation, teď jsem u Chronicles, btw. A Archivy s.2, co mi ležely v knihovničce cca dva roky, jsem slupla za tři dny. Byla jsem na tu kočenu úplně nažhavená. A že bylo o co stát. Široká škála příběhů, dost jich bylo pěkně temných, překrásná kresba, opravdu luxusní. Všechny Lary se mi moc líbily. Sice jsem hodnotila střízlivěji než u prvních Archivů (viz Povídky), ale jako celek je to jasných *****.

Oblíbené povídky: Devět životů, Zlá krev, Střípky času

4 29.05.2020