elenai komentáře u knih

Po knize jsem sáhla v knihovně, protože jsem chtěla něco středověkého a temnějšího a katovské řemeslo bylo zajímavým bonusem, byť jsem měla trochu obavu, že je autor německé národnosti. Já německé tituly moc nemusím. Jakoba Kuisla jsem si ovšem ihned oblíbila a s ním i celou jeho rodinu. Simon Fronwieser, nadaný medik, který jde proti proudu a hlavně svému otci, byl malý/velký sympaťák. První díl začal pěkně zhurta, čarodějnice, vraždy dětí... Pravda, ta detektivní zápletka tak trochu haprovala, není to úplně jako když čtete Červenáka, ale i tak jsem se moc bavila. Byl to pravý středověký hnus z Německa 17. století. 80%

14 28.11.2023

No, já jsem jak v Jiříkově vidění. Ale to je tím, že jsem do toho šla s nějakým očekáváním. Chtěla jsem se o Perninku něco dozvědět z hlediska historického, protože jsem se mylně domnívala, že je to román psaný obdobně jako Chaloupky. Knihu bohužel odkládám. Nějak jsem nemohla skousnout ta navrstvená klišé, ploché postavy, popisy i děj.

Trošku zavádějící anotace a obří strom na obálce mě zavedly k tomuto příběhu. Smrt. Je tu s námi od počátku věků, nezajímá ji postavení, věk a ani čas. Prostě přijde a bere. Bylo by moc hezké vědět, že má člověk možnost volby. Život za život. Backman opět nezklamal životní moudrostí s přesahem sobě vlastním. A zvládnul to na pár stránkách. Teď jsem z toho trochu přešlá, ale je třeba se těmto tématům nevyhýbat.

14 25.12.2021

Vánoční povídky, které s tou od Dickense moc společného nemají. Inu, ne všichni jsme o Vánocích veselí a něco ve stylu Láska nebeská se děje málokdy. Ale k povídkám - je to opravdu pestrý výběr - převládají obyčejné příběhy obyčejných lidí šmrncnuté snad dvěma povídkami s prvky fantasy a sci-fi (Stančík, Neff). Pobavila mě Vánočka od Soukupové, ten závěr prostě neměl chybu. Mornštajnova a Hejdová jely trochu na stejné vlně. Petře Dvořákové se evidentně zalíbilo nemocniční prostředí a tahle povídka pro mě nejvíce odráží krutou realitu vánočních svátků. Dárková povídka od Alice Nellis vás zase nakopne k tomu, abyste se už vyprdli na obdarovávání. :) Anna Bolavá šla na těch pár stránkách se svým učitelem matematiky nejvíc do hloubky. A Marek Epstein byl mé poprvé a docela příjemně překvapil. Ve výsledku jsem ráda, že mám knihu doma. Jako předvánoční kniha není zrovna nejveselejší, ale podle mě výborně reflektuje realitu těchto vánočních dní. O to víc se teď budu těšit i z těch maličkostí, které dělají Vánoce Vánocemi.****1/2

14 12.12.2021

Neznám moc lidí, kteří by jméno Aleny Mornštajnové alespoň nezaslechli a neměli o ní byť jen malé povědomí. Její renomé totiž každou další napsanou knihou strmě stoupá.  Předchozí díla, snad vyjma Hany,  se dle mého vyvíjela podle dosti podobné šablony. Taková kratší několikagenerační kronika napříč 20. stoletím. Listopád se této šabloně poměrně vymyká. Žanr alternativní historie je v Česku dost oblíbený, ale značně neobvyklý právě u Mornštajnové, která vyjela ze svých zajetých kolejí. Mnoha lidem to není evidentně přiliš po chuti, já jsem ráda, že se autorka nebála a vyzkoušela něco nového. Musím ale varovat před bezútěšností a až depresivním podtónem, který se vinul celou knihou. Nečetla se mi lehce a místy mi z ní běhal mráz po zádech. A co se mi moc nezamlouvalo, bylo velmi rychlé ukončení knihy. Zde mohla Mornštajnová trochu přibrzdit a věnovat konci o něco více stran.

14 07.05.2021

Úplně si vzpomínám na to megalomanské promo v časopisu Pevnost - jesenický Mauglí, řezník z Bruntálu napsal hned napoprve své opus magnum - tj. Bratrstvo krve. A následoval vážně nevážně míněný rozhovor, z kterého jsem si málem cvrkla.

No, ale rozhodla jsem se přečíst něco, co mě vždycky zajímalo víc, a to je postapo. A že tahle byla hodně dobrá. Postavy, skoro všichni velcí drsňáci, které ukovala celosvětová jaderná katastrofa - milovník doutníků plukovník Michálek, milovnice nožů a vrtulníků Alice, její ex-milovník a manžel Ryan, bratr bez servítek Michal, mlčenlivý Sam zase miluje hraní na piano a holobrádek Crash miluje pana plukovníka - ti všichni mi přirostli k srdci a ke konci už jsem o ně měla strach, aby nedostali jednu z milosti.

Příběh je celkem jednoduchý - dopravit sebe a významnou zásilku z bodu A do bodu B a mezitím se hrdinové zastaví na bodech C, D, E a tak dále. Je to zcela účelný záměr sloužící k představení postapo České republiky, a že je to opravdu povedené tak, že jsem snad ráda, že žiju teď a tady, byť s několika výhradami.

Co je u Kotlety fajn, že si na nic nehraje, je stručně výstižný a jeho dialogy jsou vypilované, abyste se prostě bavili. Co mě akorát zamrzelo, že nevytřískal víc z potenciálu Hany. Jinak nemám, co bych vytkla. Super odpočinek. ****1/2

14 27.03.2021

Ďuro, ach, Ďuro, jak jen jsem ráda, že jsi změnil žánr! Historická detektivka ti sedne jak pr*el na hrnec.

Jako tradičně mě tento slovenský borec nezklamal. Zpočátku jsem tomu příliš nedávala, ale hned po první kapitole jsem se s chutí začetla, a pak se nemohla odtrhnout. Nevím jak na ostatní, ale na mě působí příběhy s tematikou Satana jakýmsi svíravým dojmem. Že by za to mohla moje bohabojná dušička? Každopádně jsem byla opravdu napnutá jako kšandy na kalhotách pupkáče po celou dobu. Příběh byl tak zamotaný, že jsem se ani nesnažila hádat, kdo byl vinen. A jsem ráda, poněvadž takové vyústění jsem opravdu nečekala. Bylo vskutku šokující.

Tři hlavní postavy jsou vrcholem autorovy tvorby. Terminátor Jaroš se mi zatím zamlouvá nejvíc a beru ho navzdory všemu. Obdivuju lidi, pro které je jejich práce koníčkem. :-D A co se týče pánů Steina a Barbariče, jsou jako oheň a voda, ale moc se mi líbí, jakým způsobem na sebe reagují a komunikují spolu. Dodává to knize ten správný šmrnc!

Co dodat závěrem? Chci se vrhnout na další knihu, protože k jejímu přečtení mě autor nepřímo vyzval sám. Už se nemůžu dočkat!

14 15.02.2019

Paradoxně můj nejoblíbenější díl. Ty "druháky" většinou slouží jako spojky, ne však v tomto případě. Je hodně temný, krvavý a naturální, zároveň ale nabízí mnoho příběhů z ruského folkloru a mýtů, a to se mi právě hodně líbí. Pojem bohatýr zde získává vskutku heroický rozměr a docela mě zamrzely některé ztráty na životech. Useknutými hlavami a jinými končetinami Ďuro opravdu nešetřil. Občas jsem se i zasmála, ale humor byl zase poněkud černější. A hlavně je zde hned několik ultrazáporáků! Je to fantasy podle mého gusta!

14 09.10.2018

Jak je možné, že někdo, kdo nenávidí Hitlera za perzekuci Židů, nenávidí černochy? To nepochopím ani já, Čipero. Příběh se zpočátku jeví velmi nevinně až idylicky. To se ale změní v okamžiku, kdy začne soudní proces. Na něm je krásně vidět, jak fungovala americká společnost 30. let, jak jsou některé skupiny lidí omezené a zároveň velmi nebezpečné. V závěru mi běhal mráz po zádech. Stát se něco podobného mým dětem, tak se rozhodně nezachovám jako Atikus Finch. Ten je pro mě, jen tak mimochodem, mužem, kterého bych chtěla mít doma po svém boku, kdybych už jednoho podobného neměla.

14 24.08.2018

Klasika nad klasiky, která snad nemůže odradit ani zařazením do povinné četby. Řadím tuto sbírku do zlatého fondu své knihovny a zaslouží si vystavit na piedestal české poezie.

14 15.02.2018

Pan Čapek zcela právem patří mezi největší spisovatele nejen české, ale i světové literatury. Jeho prostřednictvím jazyk krásně plyne a člověka těší číst každé slovo.

14 10.06.2017

Letos mám samé premiéry s českými autorkami (a to je čtu hodně), tentokrát s autorkou Tsunami. Neupírám knize velkou čtivost, to v žádném případě, celkem pěkně se pracovalo s dynamikou děje a autorka nám hezky dávkovala ty důležité informace. Taky se mi moc zamlouvalo prostředí thajského hotelového letoviska. Nicméně, při čtení jsem měla pocit, že jsem se vrátila tak o dvacet a více let zpátky, kdy jsem hltala dívčí románky. Ta klasická klišé jak v popisu postav, tak v jejich jednání, už jsem četla tolikrát, že to ani nespočítám. Postavy mi byly vesměs protivné anebo mi byly jedno. Taky mě příliš neoslovilo zakomponování ruské virtuosky Iriny, ne proto, že je Ruska, ale proto, že kdyby v knize nevystupovala, vlastně by to děj nijak neovlivnilo, a tudíž byla naprosto zbytečnou postavou. Samotný název knihy a datum v jedné z kapitol z děje leccos prozradí, ale i tak to se mnou vnitřně dost pohnulo, a vybavila jsem si momenty z katastrofy, jak ji prezentovali ve zprávách. Celkově jsou za mě Tsunami velmi solidní odpočinkové dílo. 80%

13 28.03.2024

Petra Dvořáková má tematicky už docela rozsáhlý repertoár a každou z jejích knih vyhlížím s velkým očekáváním. V této knize toho bylo tolik, že ani nevím, kde mám začít. Děj se odehrává na pozadí dějin Československa a potažmo Česka od poloviny osmdesátých do zhruba poloviny let devadesátých a sledujeme jej z pohledu tří postav - otce Jirky, mámy Aleny a dcery Pavlíny. Jirka na se jeví jako velký dříč (což tedy rozhodně) a chce mít hlavně svůj klid doma, kterého se mu ale nedostává, a tak se obrací do minulosti a k alkoholu. Z jeho stavu dost přímočaře obviním jeho ženu, protože toto jsem dlouho nezažila. Mít takovou ufňukanou, ublíženou, věčně nespokojenou a nesnesitelnou ženskou jako je Alena, asi bych taky začala pít. Opakuje se tady motiv z Vran, kdy matka okatě upřednostňuje jednu dceru před druhou. Tady to ale nejde do takového extrému. Ale při čtení Aleniných kapitol se mi věčně otevírala kudla v kapse . Poslední POV Pavlína svět kolem sebe reflektuje nejdříve jako dítě, poté puberťačka a následně mladá dospělá. Její prozření je bolestné, ale nehodlá sedět s rukama v klíně jako její rodiče. Navíc je v knize vykreslen její vztah se sestrou Janou, který bych označila jako moc pěkný navzdory všemu, co se v této rodině děje. Konec byl kapku šokantní, možná trošku moc dramatický. 90%

13 11.03.2024

Souhlasím s marketa7, napsat skvělou povídku umí jen málokdo. A co tak přičítám tady ty sbírky od nakladatelství Listen, už předem zhruba vím, co můžu čekat a co se mi asi bude líbit a co ne. Rodinná tajemství bylo celkem dobré dílko, hezky se četlo a odsýpalo, ale zdá byl naplněn potenciál s tajemstvím? To úplně netuším. 70%

13 01.12.2023

Příběh plynule navazuje na první díl. Na můj vkus je zde málo Geralta, o něco více stránek je věnováno Ciri, ale nejvíc prostoru dostávají vedlejší postavy. S tímhle ale určitě problém nemám, naopak, je neuvěřitelné, jak bravurně autor mezi těmito POV přeskakuje a jak umně dokáže zpracovat jejich život (v některých případech i smrt) na pár stránkách. Mně vždy neskutečně nebavila kapitola odehrávající se na poušti. V sáhodlouhých popisech jsem objevila Sapkowského Achillovu patu. Thanned to naštěstí jistí - velkolepé finále, které přichází již ve třetí čtvrtině knihy. Děj pak plyne o poznání pomaleji, nicméně je stále velmi zajímavý. 90%

Dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla za 24 hodin. Autorka mě dokázala okamžitě vtáhnout do děje, dychtivě otáčet stránku za stránkou a dozvědět se, jak se může tak složitý vztahový kaleidoskop vyřešit. Po přečtení (dočetla jsem v jedenáct večer) jsem dlouho ležela v posteli a po dlouhém převalování myšlenek jsem dospěla k následujícímu: Nikdy nám neprospěje babrat se v minulosti, rozpitvávat ji v přítomnosti, protože nemá žádnou budoucnost.

Je to příběh hořkosladký, melancholický, drsný, zároveň přímočarý a spletitý. Je třeba číst mezi řádky, protože smysl je v detailech. Zmínka v textu, která vám může přijít banální, je ve výsledku velmi důležitá.

Bylo pro mě těžké, velmi těžké zpracovat Kristýnu a Magdu, jejich úmysly, tužby a myšlenky jsem dokázala pochopit, ale nikoliv příliš akceptovat. Na konci příběhu dochází alespoň u jedné z nich k ozdravné sebereflexi, za kterou ale zaplatí velmi vysokou cenu. Maminka Milada je příkladem toho, jak se na člověku může podepsat těžké zklamání z lásky. Nejmladší členka ženského ansámblu Iva je paradoxně nejvíc vyspělá. Zpočátku velmi cynická, posléze citově rozložená mladá dívka s obdivně silnou osobností. Moje favoritka. Z vedlejších postav mě zaujala baletka Helena a moc ráda bych se dozvěděla, jaký byl nakonec její celý životní příběh. Naopak mě mrzí, že zcela vyšuměla postava psycholožky Jany.

V knize se samozřejmě vyskytují také mužské postavy, vyjma Davida a Martina hrají roli podpůrnou (Jirka, Šklíba a částečně také Franta) nebo komickou (Rob, Hubert). Obvzlášť Rob s Hubertem knihu příjemně odlehčují.

V dnešní době, kdy vychází velká přehršel všemožných titulů, je složitější najít ty, které v nás zanechají nějaký pocit nebo emoci, ať už negativní či pozitivní. Já jsem v tomto případě zvolila správně. 90%

13 30.07.2023

A máme tady další syrový příběh, který měl pro mě vlastně celkem překvapující závěr a po pravdě, nechápu příliš komentář Ehvaz. Ano, knihy Viktorie Hanišové se převážně zabývají temnými zákoutími lidské duše, já jsem ale zrovna v této pocítila nějakou naději, vzepření se osudu. Teovi jsem fandila, ještě o to víc, když jsem knihu dočítala. Ze začátku jsem si o něm opravdu myslela, že s ním není něco v pořádku. Nu, není, ale nakonec úplně jinak a kvůli něčemu jinému. Střípky informací jsou nám poskytovány postupně a z několika úhlů pohledu. Za mě rozhodně skvělý start do tohoto čtenářského roku. 95%

13 03.01.2023

Kniha mě zaujala hned po vydání svou anotací. Na českou autorku je to celkem netradiční téma, navíc zajímavě zpracované. Text se mi četl moc hezky, s postavami ryze obyčejnými s osudy ne nepodobnými s jinými lidmi na světě jsem soucítila. Proplouvaly knihou jako rybka Anna ve svém akváriu a najednou zmizely, byť se jejich příběhy více či méně dovyprávěly. Jediné, co mi přišlo neukončené, byl "rodinný" trojúhelník Olivie-Pavel-Lenka. A z konce mě popravdě trošku zamrazilo. Byl totiž tak definitivní. Doufám, že paní autorka Kateřina brzy něco napíše, protože aspiruje na úspěšnou spisovatelku nejen dětské literatury, ale i té pro dospělé.

13 19.11.2021

Příběh trojice zasazený do přelomového roku 2000, který se následně přesune do roku 2020, aniž by autorka tušila, že vlastně píše alternativní historii, hehe. Při čtení na mě padly vzpomínky na moje roky strávené na základce, a ty vzpomínky byly hořkosladké. Proto jsem se dost ztotožnila s malým Kryštofem, který mi byl pak sympatický i v dospělosti. Koho jsem ale nemohla vystát, byla Aneta. Takový tip člověka nikdy záměrně nevyhledávám, ačkoliv její konečné rozhodnutí nejspíš chápu. Nely mi bylo hlavně líto. Kniha se četla moc pěkně a strávila jsem s ní hezké chvilky, jen by si zasloužila trochu více péče páně korektora, objevila jsem nékolik chybek, které byly trochu mimo mísu. A byla ukončena dost nevhodně - člověk chce opět vědět víc, ale ty další stránky už tam prostě napsané nejsou.

13 30.06.2021

Tak co víc se dá ještě napsat k páté Aristokratce? Za mě plus dostala změna prostředí, podívali jsme se do světa, jaj! Vrátili se staří známí z Kostky, mnoho prostoru si tentokrát ukrojila kromě Marie také Vivien a paní Tichá, která je mou favoritkou už od prvního dílu. No a v neposlední řadě ubylo sprostých slov. Humor je konzistentní a stále "na jedno brdo", ale zatím pořád funguje, ačkoliv zabijačku podle mě nic nepřekoná. Tak se i docela těším na pokračování. Konec byl zatím ze všech dílů zvládnutý nejlépe.

13 15.03.2021