Elis.n komentáře u knih
Rozhodně doporučuju všem, kteří mají zájem o archeologii a evoluční biologii. Autorce se povedlo přivést na svět velmi čtivé dílo. Zároveň jí musím poděkovat za bezva tipy na výlety a literaturu.
Zajímavé a dost neobvyklé téma. Trochu mě rušilo prolínání dvou časových linií. Na druhou stranu právě toto zvyšovalo napětí příběhu.
Skvělé oddychové čtení. S dalším dílem se vidím někde na pláži u vody nebo pod stromem na chalupě. Myslím, že kdo má rád Jirotku, užije si i Šmída.
Trochu mě mrzí, že se postavy z minulých dílů objevují jen sporadicky. I Nightingale, Molly nebo třeba říční bohyně jsou tam na můj vkus jen velmi málo. Autor by mohl trochu více rozvinout jejich příběhy z "minulých životů".
Není to sice ak, že bych nemohla usnout, aniž bych to dočetla ještě ten večer do konce, ale další díl se chystám číst. Něčím je to prostě zajímavé.
Na mnohá doporučení jsem si tuto knihu vypůjčila s tím, že to bude příjemné a pohodové čtení. I podle popisku se zdá, že v tom bude trocha vtipu. Prosim vás, kde ten humor byl?!? To byla jedna deprese za druhou. Přece takhle tragický to snad neni, aby každý podváděl, všechny ženy své muže nenáviděli a všechny žily jen v bídě a nouzi..... Pro mě konkrétně teda moc depresivní.... ALE.... líbilo se mi propojení příběhů, vykreslení generačních rozdílů a i ty bábovky v každém příběhu. (I když teda nevím, jestli je to snad nějaký jinotaj? Já to nerozklíčovala).
Zápisky z mise Lékařů bez hranic v Súdánu píše Tomáš Šebek malinko jinak než misi v Afghánistánu. Jak jsem se na konci knihy dozvěděla proč. Snažil se polepšit a na přání čtenářů už není tak vulgární (ač by rád). Mně osobně se líbily oba styly, možná je to i příjemná změna. Navíc přidal více takových těch světských zážitků, jako je jednání s kolegy nebo prostě život lidí v Súdánu, ač je to spíše jen malé okénko. Není se čemu divit, nebyl tam na dovolené.
Všichni lidé, co někde/někomu pomáhají, mají můj obdiv. Alespoň mi pořád zůstává naděje, že ne všechny pohltila nenávist a hlavně strach.
Ač se nejedná o žádný dramaticky strhující příběh, oceňuji jak autorka vybírá pro svá vyprávění krásné prostředí Francie. Člověk má pocit, že se všemi těmi uličkami prochází nebo pozoruje vysoké kopce Pyrenejí. Kniha se tak stává příjemně čtivou.
Líbí se mi i historický podklad, který si autorka volí pro své knihy, zde by ale jistě neublížilo, kdybychom se o Katarech dozvěděli víc detailů. Nicméně na konci knihy je k tomuto tématu doporučená literatura, je tu tedy možnost pro vlastní iniciativu.
Opět kouzelné počtení. Než děti dorostou k Harrymu Potterovi, přečtu jim Bajky.
Dala jsem pět hvězdiček a to se moc nestává. Co mě na tom ale udivuje ještě víc je to, že jsem dala pět hvězdiček něčemu, co je napsané formou dopisů ( nemám to ráda)... Spisovatelka, která se vydala na ostrov Guernsey psát příběh členů spolku, kteří byli přímo zasaženi válkou, mě ohromně upoutal. Každá postava přidala střípek ze svých vzpomínek a všichni byli tak báječně úžasní a podivní, smutní, ale zároveň veselí. Tak si říkám, že bych se tam mohla v létě vypravit :).
O knize jsem se dozvěděla díky filmu, na který se teď po přečtení těším ještě víc.
Český kras je nádhernou krajinou s bohatou historií, která stále ukrývá některá svá tajemství. Kniha je napsaná velmi čtivě, není zde přehršel odborných informací, ale přesto čtenář získá přehled o vývoji krajiny, o geologii, archeologii a historii atd... a navíc, spoustu tipů za dobrodružnými výlety ;)
Dávám 3, ale ráda bych dala 4 hvězdy. A to proto, že jsem se do první knihy Justina Cronina Přechod zamilovala. Teď jsem konečně dočetla poslední díl trilogie a dalo mi to zabrat. Stále musím tvrdit, že první díl je bezkonkurenčně nejlepší. Pro mě bylo minus hlavně to, že jsem si nepamatovala osudy všech postav, a že jich tam teda je. Takže občas jsem tápala, co to je vlastně za člověka a jakou má pro děj úlohu. Nicméně mě dojalo rozkošné poděkování autorově dceři, která po svém tatínkovi chtěla příběh o "holčičce, která zachrání svět" a J. Cronin to pro svého miláčka splnil.
Jedna z těch knih, co ve vás zanechají ten příjemný pocit, že jsou na světě lidé, kteří přemýšlejí o spravedlnosti, toleranci vůči ostatním a také o tom, že je potřeba postavit se davu, stát za svou pravdou a občas se odlišovat... Kniha je rozhodně nadčasová.
(Postava Dilla je napsaná podle Trumana Capoteho, autorčina kamaráda z dětství. No není to supr?;))
Mám z toho rozporuplné pocity. Ze začátku mě kniha velmi rychle vtáhla, ale musím říct, že postupně mi přišly příhody až moc absurdní. Takovej šílenej Forrest Gump, ale s tím, že vás trošku štve. Nicméně některé postavy byly opravdu skvělé, Číňanky například, těm přeju jen dobré :D. A konečný verdikt: nakonec to bylo fajn.
Třetí díl za mnou. Musím říct, že svět podzemí se mi líbil, škoda jen, že tam Peter nestrávil více času. Hrozně bych si ale přála více Nightingela a Molly a klidně znovu více Řek :). Dodalo by to série větší šmrnc, kdyby autor rozvinul charaktery i těchto "podivných" postav.
Bohužel nemůžu jinak, než tuto knihu srovnávat s Chlapcem, který rozdával sny. Chlapce jsem četla jedním dechem a milovala hlavního hrdinu a přála jsem si happyend. Nicméně musím říct, že Dítě, které v noci našlo slunce mě takhle neoslovilo. Dočetla jsem, ale trvalo to dlouho. Oceňuji chvilky s Janem Husem a zmínky o českém panovníkovi, ale chvílemi děj brzdil a nemohla jsem se plně soustředit. Takže hodnotím jako průměr.
Pro mě byl příběh chvilkama velmi napínavý a čtivý, jindy zas mírně zdlouhavý a ztrácela jsem pozornost. Nicméně jsem ale druhý díl otevřela a dočetla a vypadá to, že se pustím i do dalšího pokračování.
Řeky Londýna jsem si popravdě koupila kvůli tomu, že ji na obálce přirovnávají k dospělému Harry Potterovi-což je naprostá kravina!!! Nicméně i přesto jsem se pobavila a našla několik velmi zajímavých postav, se kterými se doufám setkám víc v dalších dílech, do kterých se hodlám pustit.
Moje srdcovka z dětství, která je navíc doplněna krásnými kresbami Josefa Čapka. Připomněla jsem si ji při uspávání neteří a bavila nás všechny :).
Toto vyprávění o ženě, která snášela utrpění doma v KLDR, ale i v Číně se mi nehodnotí lehce. Nemůžu snad ani uvěřit, že vše,co bylo v knize převyprávěno, mohla prožít jedna osoba. Já si nedokážu představit, že bych vydržela jen setinu toho, co sama autorka vytrpěla. Jsou to zvěrstva, bezpráví a nechutné zlo, které ale nejsou pouze fantazií, ale bohužel realitou a to je na tom nejvíc děsivé.
Nicméně je nutné, aby se o tom psalo. Je nutné abychom se zajímali a snažili se tuto skutečnost šířit dál.
Jan Bauer píše ve stylu V. Vondrušky. Taková příjemná oddychovka z vrcholného středověku v Praze s troškou napětí a drsnějším zacházení. Pro mě to bylo čtivý.