Elis.n komentáře u knih
Dle názvu jsem čekala něco trochu jiného. Opravdu jsem čekala vícero “rad nebo “návodu jak se chovat k dcerám, které dospívají a jak jim nezničit sebevědomí.
Jde ale spíš o kulturně historický pohled na výchovu naší generace či generace našich rodičů. Pokud se někdo takovými tématy nezabývá, dozví se z knihy mnohé informace a možná začne přemýšlet z trochu jiného úhlu. Např. Nepřistupovat k výchově dcer a synů odlišně. Představit jim stejné možnosti zájmů a vzdělání apod. A nejvíc se asi člověk během četby této knihy zamyslí nad tím, jak bylo ve výchově přistupováno k němu.
Po přečtení Božidary, která mi byla doporučena, mám rozporuplné pocity.
Četla se mi poměrně hladce, byla jsem zvědavá, jak to dopadne a vzala jsem si k srdci několik Božidařiných myšlenek a rad. Nicméně jsem byla zaskočená z rychlého závěru. Přišlo mi škoda, že více prostoru nedostala Milada, se kterou se mohlo ztotožnit asi nejvíc lidi. Hraje roli totální semetriky, která dusí svou dceru. Ano, její přístup nebyl nejšťastnější, ale snažila se co mohla, a víme, že všechno co dělala, dělala pro dceru. A je jasné, že ji dcera nemusí být vděčná za život. Ani její pubertální chování mi nepřišlo moc uvěřitelné a dost mě rozčilovala.
Ale! oceňuju, že hlavní roli hrály ženy a vztahy mezi nimi.
Santiago, to zná každý, říkala jsem si. Jak to může být zajímavější než třeba cesta do Jeruzaléma nebo putování po Číně, ale světě div se, mně se tahle novinka líbila zatím úplně nejvíc. Přiznávám, líbily se mi všechny, ale tahle má ještě něco bonusového, a to jsou postavy, které s Larrym putují.
Je to zábava, je to odpočinek, je to motivace a taky trochu poučení, alespoň pro mě. “Camino do Santiaga je jako letní tábor pro dospělé.
Knihy Markéty Lukáškové jsem si oblíbila, nicméně musím říct, ze Lososa a Vlaštovka jsme si užila víc, respektive jsem se lépe začetla.
K mému překvapeni jsem v této knize prožívala víc Terezu v současnosti než náročný osud Marie za totáče. Taky se mi líbil příběh Ivana a Lenky, ale musím říct, že jsem u Lenky čekala rozvinutější konec.
Stejně jako Losos v kaluži, mě Vlaštovka vtáhla rychle do děje. Taky oceňuju, že Báry příběh pokračuje. Musím si přečíst i Pandu v nesnázích, protože teď jsem hodně zvědavá, oč jsem přišla.
Hodně se mi líbí, jak autorka popisuje budoucnost, která není až tak vzdálená, ale za dvacet let se může stát opravdu hodně. Popisuje jen pár věcí, za to uvěřitelně a dokážu si představit, že to takhle nějak dopadne. Jestli to bude dobré....
Jeden z těch opravdu silných životních příběhů, u kterých si říkám, že to snad nemůže jeden člověk všechno zažít a vydržet. Nepředstavitelné. Vzbudilo to ve mně zájem zapátrat víc o osudech lidí ze sovětských gulagů a jejich fungování.
Co se týče stylu psaní, přišel mi maličko krkolomný a chvíli mi trvalo začíst se, ale nakonec mě to chytlo (zvlášť kvůli příběhu samému a Cilce). Ráda zkusím i autorčiny další romány.
Asi můžu říct jen to, že je škoda, že jsem ji nečetla dřív. Od teď ji každému třetímu rodiči doporučím.
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Je to první kniha o financích, kterou jsem kdy četla. Popravdě jsem spíš hledala něco, co mi předá úplné základy pěkně po lopatě, ale to bych asi musela hledat ve skriptech :). Tato kniha, jak autor na konci sám přiznává, je spíš filosofický přístup. Má člověka přimět myslet ve velkém. Ne mít spousty peněz, jako má střední třída, ale mít miliardy a být na penězích a práci zcela nezávislí. Ač cesta k tomuto bodu vyžaduje spousty práce a přemýšlení (a to rozhodně není špatně).
Rozhodně mě kniha donutila přemýšlet a se spoustou věcí i souhlasím. Na druhou stranu, jsou tam i výroky a taktiky, které mi jsou bytostně nepříjemné a já nejspíš nejsem ten typ, který to hodlá změnit.
Nicméně Kiyosaki předkládá jako nejlepší a nejdůležitější vlastnictví člověka vzdělání a s tím musím souhlasit. Tudíž se porozhlédnu po nějaké další knize nebo semináři o financích a uvidíme...
Strašně mě potěšilo, že je v tomhle díle Lyra dospělá a tudíž s ní můžeme prožít zase další etapu jejího života i když je opravdu strastiplná. Zároveň se znovu objevil Malcolm, také jako dospělí a já už se těším na poslední díl a jak to všechno dopadne.
Právě jsem dočetla dceři a jsem nadšená. Krásný příběh o nevinnosti, bezelstné lásce a také o veškeré nádheře Alp. Přečetla bych ji klidně jen pro svoje potěšení.
(SPOILER) Čtivý román s výjimečným příběhem. Jak se asi mohl cítit člověk, který přežil Terezín a Osvětim? Jak se mohl cítit člověk, kterému odvezli transporty celou rodinu? Jak se z toho všeho vzpamatovat?
Nejděsivější na tom celé je, že ta, která strávila X let zavřená v jednom baráku ve strachu, že ji někdo objeví a všechny okolo zastřelí, zažila v podstatě to nejmenší zlo...
Dávám 5 hvězd a sama se divím, že mě takhle uchvátil životopis. Opravdu výjimečná skromná vědkyně, matka, žena. Snad ještě víc nežli její úžasné vědecké úspěchy mě fascinoval její život v Polsku a strastiplná cesta za snem stát se univerzitní studentkou v Paříži.
Zábavné a napínavé dospělácké fantasy. Autor zdárně provází dějem pomocí několika hlavních postav, všechny se charakterově liší, ale zároveň je mnohé spojuje a všichni tři hlavní protagonisté se mi líbí. Určitě chci pokračovat ve čtení.
Závěru prvního cyklu dávám bohužel nízké hodnocení. Vůbec mě to nechytlo a dočetla jsem to jen z povinnosti. Nejspíš mě to odradilo od případného pokračování, protože kdybych někomu měla vyprávět, co se tam dělo, tak toho nebudu ve srozumitelné formě schopná. A to jsem to právě dočetla. Škoda, potencionál to na začátku série mělo.
Poprvé jsem od autora četla knihu Chlapec, který rozdával sny a nemohla jsem se odtrhnout, jak jsem byla uchvácená příběhem a postavami. Ač má i tato kniha podobnou atmosféru, nabitou napětím, romantikou a snahou najít ten správný americký sen, nevyvolala ve mně stejné nadšení. Příběh není vůbec špatný, postavy jsou poměrně rozmanité a oceňuji i emancipovanost žen. Občas jsem ale ztrácela pozornost a musela jsem si pasáž přečíst znovu.
Začátek mě velmi oslovil, četlo se to samo a já chtěla pořád vědět víc a víc. Velké kouzlo příběhu je v tom, že Žítkovské bohyně existovaly a jsou součástí naší bohaté historie a folklóru. Mám rozhodně chuť přečíst si o bohyních něco navíc.
Jednu hvězdičku jsem sebrala za trochu unáhlený konec.
Ač mi přišly Gruzie a zejména Arménie dle popisu velmi zajímavé, musím říct, že mnohem víc mě bavila kniha prvnií o Turecku a Izraeli, tak nějak se mi lépe četla, rychleji běžel děj a víc jsem se nasmála. Nijak tuto knihu nekritizuju, jen asi byla na stejný brdo, jako ta první, a proto už mě tolik nenadchla. Ale putování po Číně stejně otevřu.
Pro mě byl tenhle díl prozatím nejslabší. Ztrácela jsem se v postavách a nemohla jsem se do čtení vůbec dostat. Čekala jsem víc Lesley, Beverly a hlavně Nightingela, zdá se mi, že ho zbytečně upozaďuje v prospěch nových postav. Tak snad bude další díl zas o něco lepší.
Hodně netradiční forma psaní a vůbec netradiční román. Nemám k čemu bych to přirovnávala nebo s čím porovnávala.
Není to ten typ knihy, do které se začtete a nepustí Vás až do samého konce, ale je na na ní něco zvláštního a netypického. Především zaujme bizarní hlavní hrdina, který si něco takového opravdu prožil.
Záludné léto se stalo mým nejoblíbenějším dílem série (alespoň zatím). Asi to bude tím, že Peter pro změnu pobíhal po anglickém venkově a společnost mu dělala bezprostřední Beverley. Trošičku mi bylo líto, že Nightingale zůstal někde v teple Rozmaru, ale co člověku může chybět, když čte o tlupě masožravých jednorožců a bojechtivých víl.