eliska2126
komentáře u knih
Kde je mi dobře
Emily Henry
Harriet jsem si oblíbila už od začátku. Je to taková ta miloučka čtenářka detektivek a myslím si, že se v ní skrývá víc, než ukazuje. Wynovi jsem dlouho nemohla přijít na chuť, ale postupně jsem si ho oblíbila, i když nebude můj nejoblíbenější. Hodně jsem si oblíbila i vedlejší postavy - Sabrinu, Partha, Kimmy i Cleo. Na začátku nám byli všichni představeni najednou, to mi trošku zamotalo hlavu, ale jak jsem je postupně poznávala, měla jsem je radši než třeba Wyna.
Líbilo se mi, že byl příběh vyprávěn nejen v přítomnosti, ale autorka nám ukazovala i minulost, takže nám postupně odkrývala, proč se ti dva vlastně rozešli. Kniha obsahuje spoustu hezkých myšlenek a ukazuje, jak jsou vztahy vlastně složité a je důležité na nich pracovat.
Knihu bych zhodnotila jako fajn letní oddechovku, kterou si určitě přečtěte. Hezky si u ní odpočinete a zamyslíte nejen nad partnerskými vztahy, ale také nad těmi přátelskými a rodinnými.
Jeden hrob za druhým
Jeaniene Frost
Jeden hrob za druhým je v pořadí již šestý díl urban fantasy série Noční lovci. Tuto sérii miluju a je to moje velká srdcovka, proto pro mě nebylo překvapení, že i tento díl jsem zhltla jedním dechem.
Z děje vám toho nechci příliš prozrazovat. Opět tu máme na scéně Cat a Bonese a já ty dva prostě miluju! Jejich chemie je skvělá a jejich slovní přestřelky taky. V této knize řeší další problém z nadpřirozeného světa a bavilo mě to snad ještě víc než předchozí knihy, snad proto, že se zde setkáme s reálnou osobou, autorem knihy Kladivo na čarodějnice.
Styl psaní autorky je pořád stejně čtivý, knihy nejsou nijak dlouhé a máte je za chvíli přečtené. Proto, pokud ještě váháte, zda se do této série pustit, tak nevíte, o co přicházíte. Za mě je to prostě srdcovka a já tuto sérii doporučuju, kudy chodím .
Kandidát
Lenka Pastorčáková
Já se přiznám, že se o politiku nějak extra nezajímám. Vím, že bych měla, ale vidím v tom jen hromadu nenažraných lidí, kteří berou nesmyslné peníze v podstatě za nic, zatímco opravdu důležitá povolání jako doktoři, učitelé apod jsou finančně podhodnocení. Nicméně minulou volbu prezidenta jsem můžu říct celkem prožívala. Chtěla jsem změnu, někoho, za koho se nebudu stydět a proto, když mi před nějakou dobou byla nabídnuta k recenzi kniha Kandidát, která slibuje nahlédnutí pod pokličku prezidentské kampaně od autorky @pastorlenka, neváhala jsem a řekla si, že knihu zkusím.
Jak už jsem zmínila, kniha slibuje příběh novinářky a tiskové mluvčí kandidáta na prezidenta. Přiznám se, že ze začátku knihy jsem byla celkem rozpačitá. Prvních sto stránek nemělo s kampaní, s kandidátem, ani s politikou nic společného. Sledovala jsem příběh novinářky, která má problémy se šéfem, práci si chce dělat podle sebe a není ji to dopřáno, proto z práce odchází. Příběh mě zkrátka moc nezaujal. Poté se ale naše hlavní hrdinka Dominika stává tiskovou mluvčí nového kandidáta na prezidenta a příběh mě začal trochu bavit.
Nicméně během čtení jsem se k hlavní hrdince nějak nemohla dostat. Rozum mi zůstávat stát nad tím, co všechno si nechá líbit a jak kampani obětovala úplně všechno včetně šťastného vztahu. Samotný kandidát primář Viktor Vranský se zpočátku zdál jako milý a inteligentní muž. Jenže pak se odkryla jeho skutečná povaha a lezl mi na nervy. Jedinou postavou, kterou jsem měla ráda, byl Dominičin přítel Adam. Toho mi bylo místy až líto, ale zachraňoval to.
Styl psaní autorky mi dá se říct sedl, téma je zajímavé a je to zajímavě napsané. Autorka skvěle popsala politický background, intriky a práci tiskové mluvčí. Oceňuju i to, že čerpala ze svých zkušeností.
Kniha je svým způsobem zajímavá, téma důležité, ale ne úplně mi sedla většina postav, včetně hlavní hrdinky, z původně inteligentní silné ženy se stala naivní blbka, která si nechala vše líbit a nechala se sebou zametat jak loutka.
Hora moudrosti
Mojo Graffi (p)
Hora moudrosti je dětská kniha popisující cestu lišáka a medvěda na horu moudrosti. Lišák se moc chce vydat na cestu, ale bojí se tmy. Medvěd naopak touží poznat nové kamarády, které stále nenašel. Během cesty se jim ukáže, že každý se něčeho bojí, ale je důležité svůj strach překonat a jít si splnit své sny.
Sama děti ještě nemám, ale knížky pro děti mám moc ráda a přemýšlím i do budoucna, co bych svým dětem ráda četla. A Hora moudrosti se určitě zařadí mezi knihy, které bych dětem určitě četla. Příběh má krásné poselství o překonávání strachu a je opravdu pěkně napsaný. Ilustrace jsou naprosto kouzelné. Na každé stránce jsem se zastavovala a obrázky si prohlížela.
Líbila se mi i aktivitka pro děti na konci knihy, kdy si děti mohou projet celou knihu ještě jednou sami.
Mezi tebou a nebem
Hope Marks
Já už knihu četla jako beta čtenářka před nějakou dobou a za mě je to opravdu krásný příběh, byť je kratší než obvykle romány bývají.
Postavy jsem si oblíbila a příběh Freyi a jejího učitele Jamese mě opravdu bavil.
Takže pokud máte rádi lásku učitel - studentka, je tohle přesně pro vás! A já můžu říct, že kvalita autorčiných knih jde opravdu nahoru. Její první kniha Spoutej mě se mi také líbila, Následuj oheň byla zase lepší a Mezi tebou a nebem je zase o kousek lepší!
Žít s tebou
Antonie Nováková
Určitě se hodně z vás s tvorbou autorky už setkalo. Ať už jste četli její knihu nebo jste její knihy minimálně zaregistrovali tady na Instagramu.
Já už jsem od autorky četla její knihu Být s tebou. Námět mi přišel super, jen mi chyběla trochu chemie mezi hlavními hrdiny a ocenila bych příběh delší. U Žít s tebou se mi opět líbil námět, hlavní hrdinové Mia a Aiden mi byli mnohem sympatičtější než Vaja a Madden z předchozí knihy.
Aiden byl super od začátku do konce, líbilo se mi, že se prostě nevzdával, ať už se dělo cokoliv. Mia byla ze začátku fajn, ale ke konci byla tak nerozhodná, že bych ji fakt vlepila. Nechci nic prozrazovat, ale postava, která se tam pak objevila a převrátila příběh vzhůru nohama mi nebyla sympatická vůbec.
Chemie mezi Miou a Aidenem byla taky mnohem lepší než mezi dvojicí z předchozí knihy. A přesto mě konec nejen překvapil, ale i pěkně naštval. Takhle jsem to prostě nechtěla a nemělo to tak být. Vím, že cesty života jsou v reálu nevyzpytatelné, ale takhle teda ne.
I u této knihy bych ocenila, kdyby byla delší a příběh více rozepsaný.
Keď rozkvitnú čerešne
Lucia Olrinková
V knize Keď rozkvitnú čerešně sledujeme příběh ze života Olívie, která si toho vytrpěla opravdu hodně. Příběh začíná v Oliviiných třinácti letech a líbilo se mi, že jsme viděli i do minulosti hlavní postavy. Musím říct, že to neměla jednoduché ani trochu a její život rozhodně nebyl zalitý sluncem. Ale líbilo se mi na ní, že to nikdy nevzdala a vždy se snažila najít způsob, jak to zvládnout.
Druhá část knihy, která se už věnuje dospělému života hlavní hrdinky, mě bavila o něco víc, protože se tam toho dělo daleko víc než v jejím dětství, kdy jsme víceméně Olivii poznávali. Tady navíc i poznáváme tajemného Francouze a minulost se začne spojovat s přítomností.
Autorčin styl psaní mi sedl, bylo to moc fajn čtení. Hlavní hrdinka mi sice občas lezla na nervy tím, jak byla paličatá a málokdy si nechala něco vysvětlit, ale ve finále ji chápu, když ji toho život naložil tolik. Autorka vsadila do příběhu ještě takovou para vražednou linku, bez které bych se ale i obešla, přišla mi tam taková navíc a v příběhu bych ji zkrátka nepotřebovala.
Takže určitě můžu doporučit, je to fajn příběh ze života a jsem ráda, že jsem si ho přečetla.
Jak Grinch ukradl Vánoce!
Dr. Seuss (p)
Filmového Grinche si pouštím okolo Vánoc každý rok. Do toho knižního jsem se ale pustila až letos.
Jak Grinch ukradl Vánoce je velmi útlounká knížečka, kterou máte za pár minut přečtenou, protože je psána ve větších a obsahuje hodně ilustrací. Ilustrace jsou opravdu krásné, ten příběh miluju, ale musím říct, že víc se mi líbí asi verše filmové, asi proto, že jsem na ně už zvyklá a tento překlad byl jiný.
Věřím ale, že i tak si i knižního Grinche zamilujete a já si ho příští rok přečtu určitě znovu.
Chuť ticha
Štefánia Baranová
V knize sledujeme Dianu, která přišla o oba rodiče, její manželství se rozpadlo a ona zůstala sama. Do cesty se jí připlete tajemný soused Roman, který je jedno velké tajemství. Diana mi sedla už od prvních stránek. I po tolika letech s chlapem, který si z ní dělal služku, se dokázala postavit na svoje nohy a začít znovu. O Romanovi jsem moc nevěděla, co si myslet, ale myslím, že zápletky s ním byly moc fajn a i když se nám z toho pak stal docela akčňák, tak mě to vlastně bavilo.
Autorka píše velmi čtivě a o zvraty nebyla nouze, takže stránky mizí pod rukama. Ve finále je to moc fajn příběh, který určitě stojí za přečtení . A už brzy se můžete těšit i na český překlad, pokud se vám nechce číst ve slovenštině!
Spouštěč
Wulf Dorn
Spouštěč jsem pořizovala na doporučení jedné moji známé a potom ne a ne se do ní pustit. Takže mi v knihovně ležela opravdu dlouho. Nicméně teď jsem si řekla, že už nastal její čas. Bohužel jsem dosti zklamaná.
Ve Spouštěči sledujeme příběh Ellen, která působí jako psychiatrička na psychiatrické klinice. Jednoho dne přijme pacientku, která vypadá, že si prošla krutým týráním a neustále mluví o černém muži, kterého se děsí. Jenže jednoho dne pacientka zmizí, nikdo o ní neví a rozbíhá se kolotoč události, kterým chce Ellen přijít na kloub.
Ano, děj zní zajímavě, ale mně absolutně nechytli styl psaní. Postavy mi nebyly ničím sympatické, v podstatě mi bylo jedno, co se stane. Celý příběh je taky dost přitažený za vlasy a na mě to bylo prostě moc.
Jediné, co mě hnalo vpřed při čtení, bylo to, že jsem chtěla vědět, kdo je ten Černý muž. Konec byl celkem dobře vymyšlený a líbila se mi tam ta psychologická složka, ale knížku už to prostě nezachránilo.
Tohle za mě bohužel ne, ale věřím, že se někomu z vás bude příběh určitě líbit!
Panter s měsíčníma očima
Nancy Guilbert
Já sice ještě žádné děti nemám, ale občas si sama nějakou knížku pro děti přečtu a dělám si už sbírku do budoucna. A jsem moc ráda, že se ke mně tato knížka dostala.
Přestavuje nám neobvyklá a něčím zajímavá zvířata. Najdeme zde například slona indického, lišku polární a další. Knížka je opravdu krásné ilustrovaná, což nám prozrazuje i samotná obálka. Na konci knihy najdeme přehled všech představených zvířat a u 10 zvířat z 12 je uvedeno, že jsou ohrožena nebo na pokraji vyhynutí. Což je dost smutné. Líbí se mi, že nás autorky také vyzývají k ochraně naší přírody a těchto impozantních zvířat.
Panter s měsíčníma očima a další mimořádná zvířata jsou nádherná knížka pro děti, která by neměla chybět v knihovničce žádného malého milovníka zvířat.
Před záhrobím
Jeaniene Frost
Před záhrobím je už v pořadí pátý díl mé oblíbené série Noční lovci. Celou sérii jsem už jednou četla a teď při druhém čtení mi to přijde ještě lepší!
Sledujeme další dobrodružství a nebezpečí, kterým Cat s Bonesem prochází. A já ty dva prostě miluju. Chemie mezi nimi je fakt mega skvělá a bezvadně to jiskří.
Celý příběh je opět vystavěn úplně dokonale. Autorka psát umí a vždycky mě každá kniha baví a hltám každé slovo.
Takže tohle byla zase dokonalost a těším se na další díl!
Jenom ne Rich
Penelope Bloom
Na tuhle autorčinu novinku jsem byla moc zvědavá už od představování novinek na bookstormingu. Od autorky jsem totiž četla už dvě knihy z předchozí série Objekty touhy - Jeho banán a Její třešničky a líbilo se mi, že jsou to takové nenáročné, oddechové a místy i vtipné příběhy. Proto jsem byla zvědavá, kam dál se autorka posunula s touto její novou sérií.
Tahle série bude vyprávět příběh tří bratrů Kingových a tři nejlepších kamarádem, které si před lety dali slib, že nikdy nebudou mít nic společného ani s jedním bratrem Kingem. Je nám ale všem jasné, že to asi tak úplně nevyjde.
Jenom ne Rich popisuje příběh prvního bratra Richarda a Kiry. Všichni víme, jak to bude zhruba probíhat, kniha nepřinesla žádné překvapení a světe div se, skončí spolu. Přesně jak jsem předpokládala, tak kniha je úplně oddechová, nemusíte u ní přemýšlet, i se místy celkem pobavíte a zasmějete. Bratři mi byli sympatičtí, Kira taky, ale kdo mě opravdu vytáčel, byly zbylé dvě kamarádky - Miranda a Iris, které lpěly na dodržení slibu, ať to stojí, co to stojí, a dávali to Kiře patřičně vyžrat. Za mě se takhle kamarádky prostě nechovají.
Za mě je tenhle příběh opravdu nenáročný a odpočinkový a vlastně si říkám, proč ne. Jen na ten zadek jsem si z něj nesedla.
Kdekoliv
Sarah Sprinz
Od autorky jsem už jednu knížku četla. Bylo to Co když se utopime a přiznám se, že až tak nadšená jsem z ní nebyla. Jenže pak jsem viděla, že bude autorce vycházet nová série a tak jsem si řekla, proč to nezkusit.
A Akademie Dunbridge opravdu předčila má očekávání. Přišlo mi, jakoby to napsal dokonce i někdo jiný, protože do Co když se utopime jsem měla problém se začíst, ale tady žádný problém nenastal. Možná je to tím, že se autorka už trochu vypsala.
V knize sledujeme Emmu, která se vydává do Skotska na roční výměnný pobyt na Akademii Dunbridge, s postranním úmyslem, aby našla svého otce. Už na letišti se potkává s Henrym, který shodou okolností letí na stejné místo. A tak se nám rozbíhá příběh plný lásky, překvapení, trápení a zvratů.
Postavy jsem si oblíbila hned od začátku. Jsou mladší než v předchozí autorčiné sérii, chodí na střední internátní školu ve Skotsku. Střídání pohledů Emmy a Henryho bylo taky super. Občas se pohledy i prolínaly, takže jsme se dozvěděli i, co si ten druhý myslel v tu danou chvíli, kdy my jsme to viděli z pohledu prvního.
Na to, že je Akademie Dunbridge elitní internátní škola, tak jsem čekala, že všichni budou takoví ti snobové, ale opak je pravdou. Oblíbila jsem si i spoustu vedlejších postav - třeba Tori a Sinclaira (těším se na jejich druhý díl!) a spoustu dalších. Jediný, kdo mi moc nesedl byla Olive.
Bavila mě i zápletka s Jacobem Wileym. Bavilo mě sledovat, jak Emma patrá. Nicméně v knize nastala zápletka, kterou mi přišlo, že hlavní postavy až moc vyhrotily. Beru, jak to pak řešili ve škole, ale prvotní reakce hlavních postav byla za mě nereálně vyhrocená.
I tak si ale myslím, že Akademie Dunbridge: Kdekoliv je solidní romantika z německé stáje a líbila se mi víc, než Co když se utopime. A já se moc těším na druhý díl!
Pak ses objevila ty
Helen Paris
Na tuhle knížku jsem se těšila, protože mě opět zavedla do Lynnwood Falls, které jsem si oblíbila už v prvním díle.
Příběh vypráví o dalších obyvatelích městečka - tentokrát o Annabelle, která provozuje místní kavárnu, a Willovi, právníkovi, který se snaží očistit jméno své rodiny, které pošpinil jeho zlý a rasistický otec.
Musím říct, že v prvním díle mi chvíli trvalo si zvyknout na styl psaní, ale tady jsem neměla problém (asi je to i tím, že jsem knihy četla po sobě). Navíc Annabella a Will si mě získali už od začátku a byli mi dokonce sympatičtější než Hope a Ryan z Léta lásky. Líbila se mi ta hate to love linka mezi nimi.
Je mi opravdu sympatické i to, že autorka zdůrazňuje venkovský styl, který příběhu dodává super atmosféru. Příběh zahrnuje i spoustu zvířat.
Jediné, co bych knize vytkla, stejně jako předchozímu dílu, že to je na mě až moc slow. Vím, že to je Slow burn, jen je škoda, že se vše odehraje na posledních třiceti stránkách a nemáme ani žádný epilog, abychom věděli, jak se jejich vztah vyvíjí. Nicméně to se asi stejně dozvíme v dalším díle, stejně jako jsme se v tomto dozvěděli o Hope a Ryanovi. Taky bych ocenila, kdyby byl překlad trochu bližší čtenáři. Nevím, proč například místo hranolek máme pomfrity. Ale to je už jen detail.
Takže pro všechny milovníky opravdu pomalé romance, je tohle skvělá kniha a já ji s klidným srdcem doporučuju.
Dôvera
Michaela Brnková
Dôvera je už druhý díl ze série Nekompromisní a jsem moc ráda, že stejně jako loni Konflikt, je tohle moje první kniha roku 2023.
V knize sledujeme tajemného Haltona a pěkně drzou Lexi. Nechápu, jak to autorka dělá, ale její knihy mě vždycky úplně překvapí. Mnoho zvratů, které v knize najdete, tak jsem opravdu nečekala.
Hodně se mi líbilo prostředí britské monarchie. Příběh se odehrává na zámku na samotě a strašně se mi líbila změna, kdy přicházíme do chladného zámku s chladným pánem, ale jak postupujeme příběhem, tak se ze zámku stává krásné místo plné skvělých lidí.
Postavu Lexi jsem si oblíbila už na začátku a její výdrž při poznávání tajemného a chladného Haltona jsem obdivovala.
Autorka nám už několikrát ukázala, že prostě psát umí. Její knihy mě vždy vtáhnou na začátku příběhu a vyplivnou na konci. Děj plyne a vy ani nevíte jak, ale stránky mizí pod rukama rychlostí blesku.
Jediné, co bych ani ne tak vytkla, jako spíše podotkla, je to, že se mi víc líbila chemie postav z prvního dílu Konflikt. Takže já jsem team Nerisa.
Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky 2
Elena Favilli
Když jsem se před časem pouštěla do prvního dílu Příběhů na dobrou noc pro malé rebelky, hrozně se mi zalíbil ten koncept představení významných i když ne tak známých žen naší minulosti. Je pravda, že z prvního dílu jsem žen znala více. I tak se mi ale líbilo číst o ženách, které toho tolik dokázaly, bohužel jejich jména nejsou tak známá.
Líbí se mi, že jsou zastoupeny ženy různých národností a také různých profesí. Psaní je přístupné pro děti a délka každého příběhu je tak akorát na pohádku před spaním.
Takže i druhý díl můžu jen a jen doporučit, pokud se vy chcete něco dozvědět o ženách naší minulosti nebo pokud to chcete předat vaším dětem.
Pěšec
Skye Warren
Od téhle knížky jsem vlastně nevěděla, co mám čekat. Anotaci jsem četla, takže jsem věděla, že tam půjde o dražbu dívky v aukci kvůli penězům. Říkala jsem si, že námět je zajímavý, tak proč to nezkusit. Ve finále jsem byla mile překvapena, ale zas tak ohromená jsem taky nebyla.
V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Avery, která má na začátku život bohaté dcerunky, která nemusí nic řešit. Její otec vydělává dost peněz na to, aby pro ně peníze nebyly žádný problém.
Problém ale nastává, když na jejího otce vyplavou podvody, je odsouzen a následně i napaden, takže je připoután na lůžko. Avery nezbývá nic jiného než sehnat peníze na udržení domu a péči o otce. A to jakýmkoli způsobem.
Postava Avery byla celkem dobrá. Nemůžu říct, že by mi nijak vadila. Kdo mě ovšem zaujal, byl Gabriel. V knize vystupuje jako padouch, ale já myslím, že další díly nám odhalí něco víc, protože v prvním díle byl pořád takový tajemný.
Příběh se celkově čte dobře. Je to čtivě napsané a děj hezky plyne. Nicméně mi trochu vadilo to, jak byl rozvleklý začátek. Více než 100 stránek čekáme vlastně na tu aukci. Do té doby se to tak nějak trochu vleklo. I tak ale musím říct, že to, co se dělo poté, mi to celkem vynahradil. A konec byl opravdu otevřený, takže do dalšího dílu se určitě pustím.
Urob mi to
Stela Rouge
Takže... V knížce sledujeme naivní a hloupoučkou hrdinku Emu a pak nějakýho anonymního psychopata. Knížka nabízí střídání pohledu obou těchto postav, ovšem bez jakéhokoliv upozornění nebo označení, že se pohled vystřídal, takže jsem musela chvíli tápat, než mi došlo, jestli to zrovna vypráví naše naivní husička nebo ten psychouš.
Postavy neprošly ale vůbec žádným vývojem a byly špatné od začátku do konce. To samé příběh... Velký špatný, od začátku až do konce. I když konec mi přišel ještě bizarnější než začátek . Takové rozuzlení, kdo je náš tajemny neznámý psychouš jsem fakt nečekala. A přišlo mi to ještě překombinovanější, než jsem si původně myslela.
Děj se točí vlastně kolem jednoho (pak i více) únosů, kdy se to Emě s tajemným psychoušem líbí tak moc, že o tom snad dokonce i sní. Proč by taky po takovém zážitku šla na policii a nahlásila únos a znásilnění, že?
Co si budem povídat, peprnějších scén je tu dost a jsou tak špatně napsané, že jsem to četla s otevřenou pusou a říkala si, že to snad není možný. ️ Musím říct, že jsem asi našla ještě horší a bizarnější knížku, než je Rudá galerie, což jsem pokládala za nemožné.
Takže já tuhle knížku nedoporučuju. I když mám ráda erotické romány a ráda u nich vypnu, tohle bylo jedno a velké ne.
Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
Musím se přiznat, že teď jsem dlouho žádnou knihu o koncentračních táborech nečetla. Rozhodla jsem se to napravit a sáhla jsem po Elizině tajemství, které mi doma leželo už dlouho. A příběh je opravdu syrový...
Sledujeme zde Elizu, která si vydělává podvody v kasinech se svým společníkem Karlem. Za několik let se i ona, jakožto Polka dostane do Osvětimi. Zde si prochází několika pracovními pozicemi. Jak už název napovídá (placená láska), skončí právě v Osvětimském nevěstinci.
Nikdy jsme žádnou knihu o táborových nevěstkách nečetla, proto bylo zajímavé dozvědět se něco víc i o této pracovní pozici. Naprosto chápu ty ženy, proč tam šly. Měly mnohem víc jídla, pracovaly v teple a přes den měly více méně volno. Nikdo nemá právo je za to soudit. V téhle situaci prostě chtěly přežít. Taky za to některé zaplatily mnohem větší cenu.
Příběh jako takový je skvěle napsaný. Na začátku poznáváme Elizu před válkou. Do toho se prolíná ještě jedna dějová linka a to po válce a hrdinkou této linky je Anna. Matka esesáka Wolfganga, která se snaží zjistit, jak velkou roli její syn měl v systematickém vyvražďování nevinných lidí.
Co mě ale extrémně mrzí je druhá půlka knihy. Ne z příběhového hlediska, ale kvůli korekci textu. Přišlo mi, že se na ten text snad nikdo ani nepodíval. Chyběly tam celá slova (místo oči zalité slzami bylo oči é slzami), opakovala se vztažná zájmena se, si, opakovala se i písmenka (např pokud o o útěk) a tak dále. Je to škoda, neskutečně mě to rušilo od čtení. První půlka přitom byla bez chyb.
Taky bych vytkla extrémně dlouhé kapitoly. Ale to je moje osobní preference, mám radši kratší kapitoly, které odsýpají.
Takže příběh za mě byl super, někdy jsem si teda klepala na čelo kvůli chování Elizi, ale bůhví, jak bych se v takových situacích zachovala já. A ta korekce textu to za mě dost zkazila.