EliskaD komentáře u knih
Na přebalu knihy se uvádí citát Knuta Rasmussena: "Drsnější než všichni Seveřani dohromady." Nevím kolik pan Rasmussen četl severských thrillerů, protože knihu Prašné víry považuji jako jejich slabý odvar. Ano, střílelo se. Střílelo se hodně. A tekla krev. Hodně krve. Ale řekla bych že to nebylo nic, čím by měl být pravidelný čtenář thrillerů (zejména severských) otřesen.
Krásné barevné mapy v brožovaném sešitě ve velikosti A3. Některé mapy jsou ve velikosti A3 jiné jsou přes dvě strany ve velikost A2.
Kniha je sešitá jako běžný školní sešit, takže kdyby chtěl někdo mapy skutečně vyjímat, musí sponky rozevřít a celou knihu rozebrat. Navíc u map, které jsou přes 2 strany, je každá polovina na jiném listu (kromě středového listu samozřejmě). Znamenalo by to tedy listy spojovat k sobě. Myslela jsem, ze toto bude vyřešeno trochu lépe… Jako listovací kniha to funguje dobře, ale pak by to klidně mohlo mít trochu skladnější formát.
Brilantní dílo. Překvapivé, znepokojivé, děsivé, napínavé, morbidní a také velmi emotivní. Kniha má vše co má mít, ani o špetku více či méně. Fitzek opět zaválel.
Kniha je pokračováním Sběratele očí, nikoliv pouze další volně navazující samostatný příběh. Čtěte tedy popořadě, protože v případě této série je to opravdu důležité.
Cizince bych nenazývala thrillerem. Knize rozhodně více sedí zařazení do žánru román nebo dokonce literatura pro ženy. V závěru jsem možná i proto podvědomě očekávala happy end, který by završil celé pozvolné vyprávění. Ale chyba lávky. Jo aha! On je to vlastně thriller! Pojďme do toho tedy nacpat nějakou akci, ať se kniha může klasifikovat i jako thriller a najít si více čtenářů, kteří by o knihu jinak nezavadili. Nechci tím říct, že by to bylo špatné, to vůbec ne. Autor umí velmi čtivě a jednoduše psát a nabídnout čtenářům oddechovou četbu, jejíž průběh není rušen množstvím akčních scén. Byla to má první kniha autora a dalším dílům se vyhýbat nebudu. Jen pořád přemýšlím, jak souvisí obálka knihy s příběhem?
Tento komiks opravdu dostává svého názvu. Sladké, milé, s krásnými černo-bílo-červenými ilustracemi. Spíše než ke čtení je to kniha k prohlížení obrázků, které potěší oko. Velmi málo textu, skoro žádný.
Neoriginální, příliš jednoduché a navíc bez toho, aby si čtenář podle nějakých náznaků a indicií mohl ve svých myšlenkách tvořit vlastní detektivní pátrání. Vraha jsem sice neodhalila, přesto mi odhalení bylo tak nějak jedno. Vysvětlení sice uspokojivé, ale žádný aha moment to nebyl. Celkově takové nemastné, neslané. V paměti nezůstane.
Neuvěřitelné, že je možné vytrénovat počítač na generování básní. A navíc nejen smysluplných, ale i velmi zdařilých a mnohdy úsměvných.
SPRAVEDLNOST
na tvou dekadentní duši
ráno i v poledne
bůh má připravenou kuši
Velice napínavé počtení příběhů ze současnosti i z minulosti. Velmi čtivé, napínavé, celé velmi dobře vypointované a do sebe zapadající. Vynikající kniha, dle mého nejlepší z celé série. A také jedna z nejlepších severských krimi, které jsem četla.
Za mě nejslabší kniha celé série. Autorku mám ráda, vyhovuje mi její rozvolněný styl vyprávění na pomezí mezi detektivkou a románem. Líbí se mi jak umí vykreslit jednotlivé postavy i přírodu chladného severu. Mám však pocit, že zde bylo vyšetřování vraždy jen okrajovou záležitostí. Příliš napětí nečekejte.
Opravdu ztráta času. Knihu jsem měla na dovolené a neodložila jsem ji jen kvůli tomu, že jsem neměla jinou. Postavy nesympatické, příběh ve kterém se nic neděje, vyšetřování se neposouvá...
Velmi útlá knížečka, která popisuje faktory, které způsobí, že si něco lépe zapamatujeme, resp. také spíše jak můžeme koncipovat naše prezentace / proslovy, ale i třeba marketingové kampaně apod., aby byli zapamatovatelnějšími. Kniha není nijak objevná, ale je hezké to mít shrnuto na jednom místě v tak tenké knížce.
Poslouchala jsem četbu na pokračování od rádia Wave (zkrácená verze). Na poslech k úklidu dobrý, pokud bych to však měla číst, nevím, jestli bych knihu neodložila nedočtenou. Námět zajímavý, ale zpracování takové plytké. Mnoho čtenářů vyzdvihuje humor a ironii, já jsem se však při poslechu nijak zvlášť nepobavila. Je však možné, že kvůli zkrácené verzi mám pokřivený názor.
Hodně příhod poutavých, část z nich i humorných, špetka i s pointou.
Zaujala mě představa gamebooku, který má jiný než fantazy námět. Škoda, že provedení nebylo úplně dějově promyšlené. Kniha patří do výprodeje, kde jsem ji ostatně také za cenu 29 Kč našla.
Excelentní biografie se spoustou fotografií i tak akorát textů o partě neposlušných, drzých kluků, kteří udělali rozruch všude kam přišli. Velmi poučné shrnutí vzniku, vzestupu i příliš rychlém rozpadu této obscénní a provokativní kapely formou, která neunudí. Bravo. Moc jsem si to užila i sluchem při poslechu nejen přímo Sex Pistols, ale i dalších kapel, o kterých v knize padla zmínka.
Velice jednoduchá, řekla bych až primitivní kniha o výchově. Americké autorka vychvaluje ve 100 bodech francouzskou (evropskou) výchovu. Pro české čtenáře však nenabízí nic zvlášť objevného.
"Ano, i ve Francii seženete kuřecí nugety, rybí prsty a pizzu. Děti si je však dávají jen příležitostně, rozhodně pro ně nepředstavují každodenní stravu (totéž platí pro hranolky)."
Zpočátku mě téma velmi chytlo, zajímalo mě, jak funguje restaurační kuchyň, jak spolu kuchaři spolupracují, jak je možné připravit různá jídla pro stejný stůl ve stejnou chvíli a jak to celkově chodí v této branži. Jenže s přibývajícími (nebo vlastně ubývajícími?) stránkami se příběh stal velmi repetitivním a to už moc velká zábava nebyla.
Pár světlých míst to mělo... Ale většina příběhů vyzněla tak nějak do ztracena a bez pointy. Děti nejspíše budou mít problémy příběhy chápat a jako dospělou mě to opravdu nebavil
Kniha psaná stylem otázka, odpověď. Téměř jako by to byl záznam rozhovoru v ordinaci (“…předepíši vám na to léky…”). Informace jdou členěny podle věku.
Pan Matoušek je dle svých doporučení zastáncem studeného odchovu. Doporučuje např. vyvarovat se chování a houpání děťátka (které nazývá děckem). Lékařské informace super, výchovné jsem začala přeskakovat, protože se cítím být milující rodič a ne vedoucí ve výcvikovém táboře.
Touto knihou jsem se navrátila do dětství a do dramaťáku, kde jsme mnohé z těchto zvířecích povídek zpracovali do delšího pásma. Živočichopis je kniha pro děti a jako dítě jsem příběhy jednotlivých živočichů hltala a nasmála jsem se u nich. Zábavnost jednotlivých povídek však nemohu nyní dospěláckou optikou ocenit tak jako tomu před lety.