Elizza
komentáře u knih
Petr a Lucie
Romain Rolland
(SPOILER) Nedávejte si to do povinné četby. Ne, fakt to není dobrej nápad. Děj shrnete jednou větou, postavy tam skoro nejsou, výňatek poznáte jen v případě, že je na začátku nebo na konci a nakonec ještě musíte tipovat konec. Protože ta část třídy, která si tuhle věc k matuře vybrala, se nikdy neshodne, jestli se ti dva chtěli vzít, zasnoubit, vyspat se spolu, nebo něco úplně jinýho.
Poslední
Alexandra Oliva
Jako původně bych to viděla tak na čtyři hvězdy, ale dávám víc, protože znám mnohem tragičtější věci, které mají vyšší hodnocení.
Uznávám, že bylo trochu složitější přiřadit jména k přezdívkám, ale to se brzo vstřebalo. Počet aktivních postav nebyl nijak velký. Trochu tomu ubírá, že víte, co se stane, ale kdo říká, že čtenář i postava musí vždy vědět totéž?
Líbilo se mi prostředí televizní show, kde člověk musí počítat s tím, že je na něj všechno hrané a že osobnost, která bude světu představena, bude mít jeho tvář, ale dost možná cizí charakter. Tenhle předpoklad má ovšem i druhou tvář, kdy se hrdinka až křečovitě drží toho, že je vše jen hrané. Tahle její poloha je ovšem spíš obrannou zdí, aby jí z toho nepřeskočilo.
Pokud někomu vadí knihy směřující spíš k psychologické stránce věci, nechť to ani nečte. Ovšem když už nic, tak snad musíte uznat, že to, co lítá po světě v týhle šílený době, je oproti tomu, co lítá v knize jen slabá rýmička.
A podezřívám autorku, že si postavu Servírky vypůjčila v mojí třídě, jedno místo za mnou.
Fakt smůla
Jeff Kinney (p)
Omlouvám se za spoilery, ale bez nich to jde dost těžko.
Poseroutku jsem za vrchol literatury nepovažovala ani jako malá, ale teď moje názory na něj dost kolísají.
Děj je jako vždy dost prostý, spíš sled scének, než příběh. Ale jo, beru, je to pro děti, ty hlubokýma myšlenkama neohromíte.
Kniha je z velké části ochuzená o Rowleyho, který tráví čas se svou holkou, což Greg nese dost nelibě. Očividně pouze z praktických důvodů, protože se s ním najednou nikdo nebaví. Navíc taky přišel o jedinou osobu, kterou mohl beztrestně využívat, což je myslím jediný způsob, jak jejich vztah popsat.
Hlavní hrdina je vrcholem nesympatičnosti. Typická ufňukaná princeznička v kalhotách. Greg má o své budoucnosti jasnou představu. Bude slavný milionář. Ale jak toho chce dosáhnout, když nedokáže vypočítat ani základní rovnici, toť otázka. Myslím,že při zpětném pohledu do minulosti to můžu říct najisto. Je to sobeckej blb, který chce všechno a nechce dát nic. Ani úkol si nenapíše, protože ho chudinku bolí ruka. Na střední jsem měla ve třídě jednoho takového Grega, takže už se dávno nedivím, že nemá kamarády. Mimochodem, jsme si jistí, že to byl Greg, kdo Rowleyho zachránil od života bez kamarádů? Nebylo to čirou náhodou naopak? Protože co si budem, Grag nemá jediný dobrý charakterový rys. Myslím, že to poměrně dobře vystihuje tento úryvek:
...To znamená, že každý den musím domů tahat skoro všechny učebnice. Já nejsem stavěný na vláčení takových nákladů, ale Rowley je v podstatě tažné zvíře, takže pro něj to problém není...
To je kamarádství, co?
Jestli existuje nějaká dobrá stránka téhle knihy, tak to, že na ni nepadly moje peníze.
Král obrů
Iva Hlaváčková
To pardon, ale tohle bylo pěkně slabý. Čtvrtá kniha byla asi nejzmatečnější. Pořád se tam mluvilo o něčem, co nedávalo smysl a opakovalo se to. Už od druhý knihy jsem hrála tipovací hru, která barva bude příště přiklepnuta před slovo čarodějka.
Já teda nejsem žádný intelektuál, ale nebyla jsem úplně blbý dítě. Pamatuju si, jak jsem se styděla, když jsem si to půjčovala z knihovny, protože nesnáším nedočtené série, ale už jsem byla o rok starší, než uvedená věková kategorie. Stejně jsem nepochytila, co měla polovina toho znamenat.
Výprava do Najády
Iva Hlaváčková
Tohle bych doma ještě asi někde našla. Žádná extra literatura, ale ve chvílích absolutní nudy to bylo fajn, to uznávám. I když číst to třikrát během dvou dnů je kapku moc.
Pravěká legenda
Iva Hlaváčková
Za mě nejlepší část. V dětství mě to bavilo, ale už tehdy jsem věděla, že má tahle série mouchy. Ale fakt mohli dát na obrázek něco, z čeho by nebylo poznat, že to levný knihy ze zoufalství vedou za pade.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Nebudu se tvářit, že mě Paulovy přemýšlivé pasáže bavily. Nebavily. Polovina toho by se dala shrnout slovy "válka je svinstvo". Přesto dávám plný počet, protože tohle není povinná četba jen tak pro nic za nic. Není to moc hezké čtení, když člověk starý jako vy popisuje ustřelené končetiny, hlavy a další věci, o kterých by člověk nikdy neřekl, že se ustřelit dají; rozstřílené mrtvoly, amputované nohy, všudypřítomnou smrt. Nic pro citlivější povahy, ale dost poučné. Obzvlášť pasáž, kde stále přeživší členové skupiny rozebírají, jak vlastně vzniká válka. Celkem děsivý.
Pro ty co stále nečetli přidávám radu. Neopakujte moje chyby, nečíst u oběda.
Král Karel IV. - Osudový turnaj
Veronika Válková
Za mě slabší. Sice v tom bylo pár zajímavých faktů, ale vzhledem k tomu, že o životě krále Karla víme všichni poměrně dost, by to chtělo víc děje. Líbilo se mi, že byla Bára zase jednou vystavena tvrdé realitě. Nutnosti udělat něco, co není úplně správné, vybírat nejmenší zlo.
Jenže to prostě nestačí. Čtvrtina knihy je vlastně o tom, jak se Bára nudí, jelikož se na dvoře nic neděje a čtenář se tak nějak nudí s ní. Ačkoli to není nijak hrozné a přečíst se to dá, místy jsem se musela nutit. Oproti jedničce, která byla zajímavá a plná děje on začátku do konce to prostě bylo takové neslané. Při čtení jsem pochopila, proč naše češtinářna stále dokola opakuje, že bez přímé řeči to prostě není vypravování. Má pravdu, protože při pohledu na dvojstranu bez jediné uvozovky se mi ježily chlupy na krku.
Chyběla mi nějaká pořádná zápletka. Já vím, že se nemůže celou dobu jen řešit tajná spiknutí, ale alespoň něco, ne? Taky chyběl ten klasický, ale jak se ukázalo, velmi potřebný element. Osoba rodu mužského, věku přibližně stejného, se kterou Bára vymetá průšvihy. Nahrazení dvěma dospělými chlapy, kteří melou o politice nebyla šťastná volba.
Suma sumárum. Celé to jde shrnout slovy: jak si král Karel pokryplil páteř.
Hvězdný poutník
Patrick Carman
Hodnocena celá série.
První díl dobrý, skoro není co vytknout. Druhý a třetí už byly mírně slabší. Zvířatomluvné šutry se zase nějak objevily, mrtvoly oživly a to, jak všichni plánují supertajné věci, o kterých se vytrvale tváří, že nic neví, už mě začalo unavovat. První věděl o existenci trpajzlíka za zdí a tajné chodbě. Dobře, to jde. Další ví o obrech, další o tom, že je postava XY živá, jinej, že je holka adoptovaná... až jednoho napadá, jestli ta veřejná tajemství fakt musela být tajná a nemohlo se to celé vyřvat na náměstí. Plus samozřejmě to, že se mi chování postav zpětným pohledem nepozdávalo. Čtvrtý díl byl retrospektiva, u které člověk prostě věděl, jak to dopadne, takže celkem příjemná oddechová záležitost, ačkoli člověk místy nevěřícně kroutil hlavou. A pětka? Ale jo, bylo to fajn. Změna prostředí příjemná, postavy taky. Líbilo se mi klouzání na liánách, i když ten závod s chytáním vlajek se mi zdál trochu... no, možná jsem to špatně pochopila, ale pokud tam fungovala fyzika, neměli by sletět dolů, když se pustili jednou rukou? Jinak to bylo v pohodě... až na ten konec. Já nemám nic proti happyendům, to zase ne. Ale nemám ráda patnáctileté děti, které objeví svůj smysl života.
Oceňuju, že do toho autor nenatáhl dnes tak oblíbené milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky, lichoběžníky a podobně, které bytostně nenávidím. Svatba jedné sabotérky s pygmayem bohatě stačil. Ale s těmi životními úděly to přepískli. Takže Warwold číslo 1 se potuloval po souži, číslo2 po moři a číslo3 po nebi. Fajn. Co tam ale dělali? U prvního to je jasný, trojka budiž, to by asi taky šlo nějak pochopit... ale dvojka? Já chápu, že měl Roland rád moře a tak a že mu jednou za čas někdo hodil zásoby... ale co celou dobu dělal? Pokud si pamatuju správně, byl tam sám, ne? Takže několik desítek let se plavil úplně sám po moři bez lidskýho kontaktu. Pěkný. To mi zní jako recept na psychickou poruchu.
Zrada temného elfa
Michaela Burdová
Užijte si jediný díl, kde se téměř nikdo nechová perverzně. Bude hůř.
Bronzový klíč
Holly Black
Za spoilery se omlouvám a jdeme na to.
Takže Magisterium je asi zvláštní škola pro hloupé děti s kouzelnými schopnostmi. Tedy to mi z toho vyplynulo. Jasně, hlavní hrdina téměř nikdy nebývá génius, ale i tak. Špeh se ti snaží dostat pod kůži. Těžko to bude někdo, komu se vyhneš obloukem. Rozumíš, Calle? Ne, asi ne.
Vzhledem k tomu, že Drewovi taky věřil, si kupodivu tak nějak neuměl připustit, na jakém principu špionáž funguje. Nejabsurdnější na tom je to, že špehova identita je dobře odhadnutelná už o knihu dřív. A tahle to jen potvrdí. Na druhou stranu mě pobavilo, že Call dostal pokoj příhodně i s fotkou Drewa a taky to, že špeha poznal podle pruhu na tričku. Co by dělal, kdyby si ten den vzal něco jiného?
Naprosto mě ohromila tupost, se kterou všichni přešli svědectví mrtvé holky, že ji zabil někdo okolo Tamařiny sestry, což byl očividně někdo rodu mužského. Vzhledem k tomu, že při ovládání mocného elementála si nejspíš vyberete zástupce toho prvku, který vám je nejblíž, je s podivem, že to nikomu dávno nedošlo.
Dále by mě sakra zajímalo, jak to těm dvěma myslí, v jednom případě myslelo. Ha, unesli mi kamarádku, nevím kde je. Mě se někdo už třikrát pokusil zabít, venku je tma a já jsem vyždímaný jako ručník. Co dělat?-------- Jít ji hledat sám, jen ve společnosti jednoho kamaráda a člověka, který mi má být podezřelý už hezky dlouho. Proč by ne, že? Ono by bylo moc těžké jít zburcovat mistry, nebo alespoň odchytnout někoho v okolí a říct mu, co se chystají udělat.
A co dělat, když jste uprostřed noci v lese spolu s člověkem, kterého jste sami sobě usvědčili ze zrady? Omráčit ho(dotek duší, ehm, ehm) a zdrhat jako o život? Nesmysl, přímá konfrontace to jistí.
Jo a odkdy je napadení medvědem tak v pohodě, že vás do pár hodin pustí z ošetřovny?
Call nás nadále naučil, že když tajíte něco, za co by vás okolí nejradši ukamenovalo a někdo dostane podezření, je lepší to vyřvat do celého světa a ne hrát si na blbečka a upozornit na nesrovnalosti v obvinění. Třeba to, že Pohroma poslouchal i jiné lidi.
Pro mágy bych měla takový tip. Nevytvářejte mocné magické artefakty. Očividně si je nikdo z vás neumí hlídat.
Železná zkouška
Holly Black
Hezká odpočinková kniha, niméně jsem místy měla pocit, že čtu Harryho Pottera v podzemní verzi. Všude ne, samozřejmě.
Ale i tak. Rozuzlení s Nepřítelem... já tomu říkám viteál, jak vy, to je vaše věc.
Call za celou dobu skoro nekouzlí a musí za něj zaskakovat holka. A ten konec... jsem jediná, komu Drew připomínal profesora Quirella?
Měděná rukavice
Holly Black
Určitě slabší, než jednička. Call celou dobu řeší, jestli je zločinec, nebo ne. Jeho otec zase stihl během pár stránek změnit zápornou roli za kladnou a obráceně.
Celá záležitost a Konstantinem, duší, Callem a převtělením... popsala bych to jedním slovem: viteál. Není to úplně přesné, ale princip je stejný. Základní trojice má staré známé složení kluk-holka-kluk, z nichž dva spolu dříve či později začnou chodit. Vlastně jediným člověkem, který za celou dobu kouzlil mimo vyučování, byla Tamara, čímž mi připomínala Hermionu, která taky jako jediná věděla, že se ty kouzla dají použít i reálně.
Zatímco jednička dodržovala pravidlo, že hlavní záporák útočí výhradně na konci druhého pololetí, dvojka se rozhodla, že škola je vlastně přežitek a není třeba ji využívat. Jak dlouho v tom Magisteriu byli? Týden? Měsíc? A zbytek školního roku se jako nedělo nic?
Co se týče špeha, zrádce, nebo co to mělo být v té škole...Asi to bude někdo, kdo je tam celou dobu, aby to bylo víc "šokující". A vzhledem k tomu, že kromě mistrů a ústřední čtveřice, se tam z dalších postav podstatněji objevují asi tak dvě, já už svůj tip mám.
Smrtka
Neal Shusterman
Za mě dobrý. Akce by se tam sice dala hledat mikroskopem, ale mohlo být i hůř. Nedávno jsem potřetí odložila knihu, ve které se člověk na dvěstě stránkách dozví, že hlavní hrdina je ve vesmíru, tudíž laťka moc vysoko nastavena nebyla.
Z postav se mi líbily smrtky Curieová, Faraday a Volta. To, že hlavní záporák byl znám už od začátku, snad nemá cenu víc rozebírat. Vadí mi předvídatelnost, protože už od anotace člověk ví kdo a s kým. Upřímně bych byla radši, kdyby se ti dva spolu nechovali jako přitroublá telata. Ale to ještě beru. Asi nikomu se nechce číst kniha, ve které jsou všichni kandidáty na druhou Pannu Marii. Jsou to lidi a navíc v pubertě, takže hormony se můžou zbláznit.
Co mi ale vážně vadí, je nedomyšlenost světa. Kdo mě zná, ví že z těhle věcí se obvykle můžu zbláznit. Věda dosáhla vrcholu. Pokrok byl zastaven, už není co zlepšovat. Dobře. Ale proč v tom případě existují lidi, kteří pracují ve vývoji? He?
Na jedné stránce se dovídáme, že lidstvo nezadržitelně roste a smrtky ho přibržďují velmi nedostatečně. A o pár stran dál se hlavní Smrťák ptá, jestli lidstvo narostlo tak, že jsou potřeba dvě nové smrtky místo jedné? Haló? Co to má jako být?
Jako bys jedla kámen
Wojciech Tochman
Jedna z mála knih, ve kterých nedokážu objevit nelogičnost. Ono je to totiž o nelogičnosti celé. O příšerné lidské blbosti.
Pokud patříte k těm lidem, kteří mají rádi románky s přeslazenými konci, obejděte tuhle knihu obloukem. Není to nic pro vás.
Kniha je poměrně krátká, ale je celkem jasné, že na podobné vlně by šlo pokračovat do nekonečna. Protože osudy těch mála žen, které jsou zde zachyceny, jsou jen kapkou v moři.
V knize nacházíme popis něčeho, co se neodehrálo za druhé světové, tedy "už dávno", ale v minulosti tak nedávné, že si ji pamatuje většina populace, nebo v tu dobu už alespoň byla na světě. Ale události jsou snad ještě horší, než za druhé světové války. Tady totiž nejde o vpád cizí armády, ale o vražedný boj mezi sousedy, kteří doteď žili vedle sebe. Nejabsurdnější na tom celém je, že zatímco někde se obě strany vraždily v nejvyšším tempu, jindy a jinde si lidé, přátelé stále pomáhali, přestože stáli každý na jiné straně konfliktu.
Jenže zatímco dění za války je ještě poměrně známé, nějak se moc neví, co bylo po tom. Jako by válka skončila a život šel zase dál. Jenže tak to není.
Reportáže zachycují zemi zdecimovanou válkou, ve které se snaží protloukat ženy, které, když mají štěstí, se kromě sebe musí postarat i o někoho jiného. Žijí z absolutního minima, bez podpory, kolikrát ve strachu, že se objeví předchozí majitel jejich bytu a vyhodí je. Což se udělat může a někdy i děje, ale ne moc často, protože propast mezi oběma tábory je stále hluboká. Kdo by se vracel mezi ty, kvůli kterým zemřel někdo blízký?
Žena, která přišla jen o jednoho syna je tu pokládána za šťastnou, protože to bylo jen jedno dítě. Jiné jsou na tom hůř. Ani zachování téměř celé rodiny ale není zajištění lepší budoucnosti, protože stále úřaduje chudoba a posttraumatický stres. Mladí odchází do ciziny.
Cílem života se tak stává holé přežití a hledání odpovědí na to, co se stalo s blízkými, kteří zmizeli z povrchu zemského. Stovky a tisíce lidí doufají, že v nově objevených masových hrobech najdou ostatky příbuzných a jejich hledání bude u konce. Jenže příslušné kosti stejně jako v tomto hrobě můžou být i v jiném, dosud neobjeveném, nebo rozházené kdesi po horách...
Když jsem četla, někdo ke mně přišel a zeptal se: a je to hezký?
Co na to říct? Bylo to všechno možné. Poučné, děsivé, dobře odvyprávěné... ale hezké? Možná občas, když nějaká žena konečně našla ostatky svého dítěte, nebo když se projevila sousedská solidarita. Ale celkově je to cokoli jiného, jen ne hezké. O téhle válce se nějak moc málo mluví. O světových válkách se zuřivě píše i natáčí, ale relativně nedávno nám skoro na zahradě proběhla válka stejně strašná, jen v lokálním měřítku, na kterou se moc nevzpomíná.
Povinná četba pro všechny barbínky, které mají pocit, že nedostat nový mobil znamená konec světa. Znám pár takových, které by to měly číst třikrát denně. Dnes je běžné si pořád na něco stěžovat, ale tady si člověk uvědomí, že pokud mu blízcí neumírají kvůli absurdní válce, je všechno vlastně v pořádku.
Záhady a fenomény
Hartwig Hausdorf
Za nudy všechno dobrý. Některé věci už člověk dávno zná, další už viděl vysvětlené.
Ale proboha... ten pravopis. Kdo dělal korekturu? I děcko z druhý třídy ví, jaký I se píše ve slově zabít.
Koruna času
Natalja Ščerba
Vážení, rejpal je tady zas! Pro ještě nezasvěcené: omlouvám se za spoilery, za které bude tento komentář nejspíš zase deportován do diskuze.
Zhodnotím-li celou sérii, tak paráda. Zajímavý nápad a zpracováno taky celkem dobře. Přesto bych pár výtek měla.
Předně. Kdo to proboha dělal korekturu textu? Co ty uvozovky? Vždyť tam jsou našvahané úplně náhodně. A - nejsem si jistá, jestli je to vina autora nebo překladatele - jazyk je místy nepříliš důvěryhodný. Schválně si jděte poslechnout průměrnou skupinku náctiletých, kolikrát myslíte, že někdo z nich použije slovo však, či avšak?
Postavy mi byly celkem sympatické, ačkoli některé z nich stihly během celé série vyměnit kladnou roli za zápornou hned několikrát. Místy mi přišlo, že některé věci byly domýšlené později. Například to, že dvojčata přišla z jiné paralely. To byl druhý díl, kdy Sever řešil s Marcem, jestli je něco takového možné?
Neuvěřitelná náhodovost, díky které se Vasilisa naučila jantarovat, což nakonec hodilo, přičtěme na vrub Primarovi, bez kterého by to celé šlo do kytek.
Celá záležitost s Nikol byla trochu průhledná a trochu nedotažená. Odkud neexistující dítě z jiné reality zná číselné jméno ducha? Proč hlavní hrdinka nijak nevyužije znalost toho jména? Proč není číselné jméno složené z čísel, když už se jmenuje číselné?
Konec mě trochu zklamal. Nějaká ta pořádná bitka by neuškodila. Co se týče přání v komnatě... já bych teda chtěla, aby Astragorova máma potratila. Bylo by to jistější.
Kdo se stane Časem bylo celkem jasné už od začátku, ale zrovna ideální zakončení to nebylo.
Takže nepřátelství mezi duchy a hodinářství, které je staré celá staletí... zmizí? Najednou se všichni mají moc rádi a nechtějí se zabíjet? Jen proto, že se Časem stal kluk z Ostaly? Jo, kdyby tohle fungovalo i v reálu, byl by ten svět krásnej.
A to jako budou zbytek život sedět na schodech a čekat, až a jestli někdo přijde? Obávám se, že až si jejich teď už vzájemně spárovaní kamarádi pořídí rodiny, asi budou mít i jiné starosti. Nevím jak oni, ale mě by už po pár dnech muselo začít hrabat.
Selekce
Kiera Cass
Za spoilery se omlouvám, ale kdo mě zná, ví, že jsem šťoural.
Netřeba asi zmiňovat pěknou obálku. Kniha má spád a čte se velmi dobře. Bohužel až moc. Když zjistíte, že jste v půlce a za tu dobu se nic moc nestalo, moc to nepotěší. Některé věty jsou podivně poskládané, nebo někde chybí písmena, za což ovšem může překlad, ne autorka.
V podstatě jde o takový romantický odvar Hunger games. Není to žádná extra katastrofa, to vážně ne. Celkem příjemné čtení, pokud nemáte tendenci nad vším přemýšlet, doporučuji. Pokud řešíte úplně všechno, tak to radši neriskujte.
1) Kasty. Jak to proboha funguje? Dělník z továrny, který nemusí mít žádné extra nadání je o kastu výš než umělec? Proč? Dále mi z děje vyplynulo, že losování losováním nebylo a vybíralo se podle vizáže. Fajn. Ale lidi si mysleli, že o losování jde, ne? To nikomu nepřišlo divné, že nebyl vybrán nikdo z nižších kast, kterých přitom muselo být jak králíků, tudíž měli pravděpodobnost na své straně?
2) Jména. Občas jsem měla pocit, že autorka prostě vzala mapu a náhodně vybrala pár měst a do toho zapnula generátor náhodných jmen. Jména známá z dnešní doby smíchaná s normálními jmény a bohužel i naprosto divnými. Už samotné jméno země zní spíš jako z fantasy. Na budoucnost bych to moc neviděla. Jméno hlavní hrdinky jsem ještě překousla, ale s jinými to bylo horší. Kdo proboha pojmenuje svoje dítě Úterý?
3) Přehršel postav mi nevadila. Problém byl v tom, že o některých holkách jsem se dozvěděla, až když je vyřadili, takže v tom byl celkem zmatek.
4) Klišé. Klasická hlavní rivalka nevadila. Dnes už asi povinný trojúhelník ale jo. To pardon, ale je to už všude. Trojici složenou z toho, že jeden odmítá ji, ona odmítá druhého, a když s tím přestane, první si zas usmyslí, že ji miluje. Láska, která kasty přenáší je ukončena proto, že ona vydělává víc, než on, což je fakt, který musel hošan dávno vědět. Zamilování outsiderky do někoho, koho na začátku vůbec nechce, to už je klasika.
5) Historie. Historie země se skládá z toho, že Čína napadla USA, USA napadla Čínu, Rusko napadlo USA a Čína napadla Rusko. Prosím, vysvětlete někdo Číně, že válka není vhodný způsob vymáhání dluhů. Upřímně jsem se zasmála u názvu Čínsko – americký stát. Už někdo z vás slyšel, že by si agresor dával jméno podrobeného území do oficiálního názvu? A způsob vzniku Illey? Pochybuju, že by se zrovna Američani dobrovolně vzdali jména své země a státního zřízení.
6) Selekce. Není zrovna dobrý způsob, jak najít pravou lásku, což si aktéři uvědomují a to je vše. Proč se to vlastně zavedlo? Vždyť je to blbost. Za jednu schůzku a už vůbec ne za dvě minuty hovoru si životní lásku nenajdete. Co kdyby byl výběr tak špatný, že by si princ nevybral?
Člověk místy ani neví, jestli je to fantasy, sci-fi, nebo něco jiného. V daleké budoucnosti totiž stále existuje pošta, rebelové dobývají hrady shnilými potravinami a strážní mají kopí. Tak budoucnost, nebo středověk?
Vznik ČSR 1918: Velezrada se trestá
Veronika Válková
Opět jeden z dílů, kde se toho tolik nedělo, přece jen se vraždy a spiknutí nedají namontovat úplně všude. Přesto příjemná kniha. Díky tomu, že se jednalo o známé prostředí i jména, člověk nemusel ustavičně přemýšlet, kdo a co se děje, což byla za mě hlavní vada, kupříkladu, když byla Bára u Indiánů. To, že se holka nedostala přímo do centra historického dění mi nevadí. Ve škole se děcka učí, že: válka byla od -do, ale na to, jak to při té válce vypadalo, už se tak nějak kašle. Třeba o přídělovém systému, nám říct zapomněli. Přitom bez obilí a základních potravin, by válka šla do kytek. V knize je dobře vidět, že potraviny byly nad zlato. Při čtení jsem si vzpomněla na svého několikrát pradědečka, který jednou za války psal císaři, jestli by se jeho syn nemohl vrátit z fronty, protože potřebuje pomoct při žních. A- světe div se- mohl.
Moc pěkný vhled do běžného života obyčejných lidí v době, kdy nebyly potřeba výzvědné služby, protože paní od sousedů věděla vše a ještě něco navíc.
