Elizza komentáře u knih
První i druhý díl jsem si koupila na festivalu v Táboře z peněz určených na jídlo a ubytování. Kamarádky si dělaly srandu, že je to teroristická příručka. No, další den začaly psát pořadník na půjčování.
Koupila bych i třetí díl, ale to bych pak musela domů pěšky.
(SPOILER) Za mě to bylo slabší, než jednička. První díl se mi opravdu líbil. Nádech tajemna. Divní lidé, démonické postavy, nadpřirozeno. Plus umírání sympatických postav, ale to se holt stává. Tohle už bylo takové všelijaké. Za mě dost předvídatelné. Identita zrádce byla evidentní od chvíle, kdy se objevila policie. Že je Pedro léčitel mi došlo v moment, kdy se objevilo tvrzení, že celý slum je zamořený cholerou, spalničkami, černým morem, syfilidou či co všechno to sakra bylo.
Pedro neumí ani žblept anglicky, ale po pádu helikoptéry Mattovi normálně rozumí. Dál mě zarážel absolutně nepochopitelný vztah mezi Mattem a Richardem. Richardova posedlost tím, že musí Matta hlídat, to působí trochu divně. V podstatě se pasoval na jeho chůvu, osobního hlídače a starost navíc. (No vážně, kolik postav by ještě žilo, kdyby Richard zůstal doma?) Sakra, vždyť on kvůli němu dal i výpověď z práce. Plus jedna z jejich posledních scén, před návratem Pedra, ta působila dost divně.
Chvíli trvalo, než mi došlo, že bez prvního dílu to nepůjde. Nevýhodou veřejných knihoven je, že první díly jsou nedostatkové zboží. Líbí se mi, jak se všechny knihy doplňují. Jedna začíná ještě trochu před koncem té předcházející a skvěle se doplňují.
Už je to pár let, co jsem tyhle knihy četla a myslím, že si je klidně zopakuju, i když už je to mimo moji kategorii.
No, co napsat. Kniha se mi zdála spíš pro děti, ale v tom případě bych uvítala míň scén, kdy jsou postavy nahé nebo skoro nahé. Taky svatba nezletilé holky s někým koho nikdy neviděla se mi nezdá jako motiv pro děti. Nápad je zajímavý, ale chtělo by to, aby autorky věděly, pro koho vlastně píšou.
Vstupy autorek mi přišly dost zbytečné. Každý průměrně chápavý člověk ví už od první kapitoly, že na skutečné historické události se tady ohledy neberou. Není třeba to pořád připomínat. Ten dlouhý vstup v polovině knihy jsem dokonce přeskočila.
Opravdu mi vadily neustálé narážky na to, že Jana ráda čte. No a co jako? V té době nebylo zas tak moc věcí, co mohla žena dělat. Vadilo mi to hlavně proto, že čtu, abych se vzdálila z reality. Takže ne, vážně nechci číst o tom, co je pro mě každodenní záležitostí. Člověk, který nejspíš nikdy nedržel v ruce knihu se směje někomu, kdo čte rád. Jako bych to neznala.
Před nějakými pěti lety bych z toho byla jistě nadšená. Byla jsem ve správném věku a už jsem měla přelouskanou knihu o Alžbětě první, takže by mě to nemátlo. Trvám si ovšem na tom, že dítěti, které má špatné známky z dějepisu, by tahle kniha do ruky přijít neměla.
Můj pohled možná trochu zkresluje, že jsem začala číst asi dva dny po hrdinovi věků, čili polovina mého mozku ještě pořád nefungovala, jak měla.
Předně je to mnohem vtipnější, než první triologie, tam se humor hledal mikroskopem. Wayne a Wax to místy úplně zabíjeli a u slečny se smlouvou jsem se válela smíchy po zemi.
Ovšem vedle původní série je to takové... divné. Hlavně když jeden den čtete o živých lidech a druhý o tom, kde jsou pohřbeni. Města pojmenovaná po postavách z první série působily divně. Ne ve špatném slova smyslu, ale bylo to takové zvláštní. Kniha není tak složitá, jako původní série, což je možná dobře, protože kdyby byla, asi bych to nepobrala.
Místy to bylo dost předvídatelné. V momentě, kdy se objevila Marasi, mi v hlavě vyskočil obří blikající nápis: Ship. Ačkoli je to Waxův život, moc nechápu jeho rozhodnutí na konci. To jako hodlá mít navěky všechno nalajnované smlouvou, nebo co?
Trochu nudily bojové scény, které byly až moc dlouhé.
Jinak kniha bavila, četla se rychle a na konci mi u slova "bratr" málem vypadly bulvy. Rozhodně se těším na další díl
Za mě nic moc. Neznámých názvů přehršel, člověk musí číst pravým okem vysvětlivky a levým text, aby pochopil co za divné lidi tam je. I ilustrace zklamaly. Předchozí díly jsou plné lidí, žijících na kraji divočiny pokud ne přímo v ní. Lidí ostřílených, tvrdých a zajímavých. Zapamatovatelných. Třetí díl se oproti tomu hemží úředníky a šlechtici, kteří jsou i přes snahy ilustrátora jeden jako druhý. V městských intrikách jsem se ztrácela a stejně tak i ve jménech postav, které přicházely a odcházely jak se jim zlíbilo a všechny byly vlastně úplně stejné. Konec byl dost předvídatelný, protože od prvního dílu mi bylo jasné, že tohle( rozumějte, Rosamunda) v normální lidské společnosti dlouho nepřežije. Chtěla bych pochválit mapu polokontinentu, i když pojmenovávat řeku Akné není zrovna dobrý nápad. Akorát mi to přijde jako zbytečná práce, když se většina děje odehrává na miniaturní části celé mapy.
Opět pěkný příběh v skvěle vymyšleném prostředí. Zarazila mě akorát jedna věc. Hned na začátku se jedna z postav diví, co za blázna cestuje lesem v noci. Otázka tedy zní, pokud nikdo příčetný necestuje v noci, k čemu tam ti lampáři jsou? Z postav zaujal hlavně pan Numps. Threnody se chovala podivně. V jednu chvíli stála neochvějně za Rosamundou, pak se tvářila, že ho nezná. Chováním připomínala moji spolubydlící, čímž u mě klesla ještě víc.
Při zběžném prolistování v knihovně mě zaujaly krásné ilustrace. Celkem jednoduché, ale jasné a efektní. Moje pocity částečně ovlivnilo to, že jsem to četla na letním táboře, kde byla příšerná nuda a bylo to lepší, než nic. Děj není komplikovaný, celkem jasný. Problém vidím v tom, že polovinu obsahu knihy tvoří vysvětlivky a to nijak nepřeháním.
(SPOILER) Ach jo. Za mě asi nejhorší díl. Příběh složitý jako špagety ve školní jídelně. Rozmotat to trvá věky a nad tím, z čeho to vzniklo radši ani nepřemýšlet.
Kromě toho, že tímhle tempem by brzo musela vychcípat půlka Prahy, je to celé až moc přehnané. První díl byl jasný, šlo o peníze. Ve druhém o mstu a ve třetím o moc. Ale tady? Nějak nechápu, proč si podvodníci prostě nenašli jiný opuštěný barák, nebo něco jiného. Nápad strašit Apolenku duchy mi připadá stupidní. Je to nejlepší způsob, jak do baráku natáhnout biřice, nedejbože inkvizici, kteří by prolezli barák a našli dílnu ve sklepě. Člověk by na místě našel tucet lepších způsobů, jak se zbavit nových majitelů.
Dále mi pak vadí tempo, kterým se bratrstvo rozrůstá. pokud to bude takhle pokračovat, brzo bude z původně tříčlenného spolku malá armáda. Apolenka mi přišla nesympatická a hloupá. Celkově mi připomíná spolubydlící z intru, kterou bych těm strašidlům rozhodně nechala.
Mimochodem, od třetího dílu neuběhla zase tak dlouhá doba- Jak to, že se polovina Prahy stihla vyzbrojit pistolemi?
Pokud bude další díl, měla bych jednu připomínku: Hlavně proboha Lukáše a Martina už nikam nezavírejte. No vážně. Prvdí díl - zavalená chodba. Třetí díl - sklep. Čtvrtý díl - Martin ve sklepě s holkou, která v jeho přítomnosti udělala něco, co by počestná dívka neudělala ani tenkrát ani dnes. A Lukáš zase ve sklepě v bordelu, nebo kde.
Nehledě na to, že už ze začátku Lucie zabila nějakého chlápka, čímž se už dál nikdo nezabýval a mrtvola někam zmizela.
Nejsem si ani jestá, pro jakou věkovou skupinu je to psané. Projev je spíš pro děti, ale obsah už moc ne. Na to, že to má být pro děti, je tam naprosto enormní počet mrtvol a nahých holek, které se svlékají před téměř nebo naprosto cizími osobami opačného i stejného pohlaví. Přičteme-li ještě Lukášovu epizodu se štětkou a celý výstup v bordelu, je na čase uvažovat, jestli je vhodné dávat něco takového do rukou dítěti.
Prní kniha celé série, která se mi dostala do rukou. Příběh moc realistický není, ale podle mě celkem dobře vystihuje krutost inkvizice. Knihu jsem přečetla za dva dny na přírodovědném projektu v sedmé třídě. Vstávání ve čtyři a kontrolu slunečních hodin za lesem mi to tedy moc neusnadnilo, neb se bojím i u Nema. Když máte odložit knihu uprostřed pasáže, ve které děcka pozorují upíra, a jít do lesa, je to vážně o nervy.
Jediné, co mi opravdu vadilo, byly ilustrace. Nevím, jestli je víc vydání, jako u prvního dílu, ale každopádně to, co mám já má obrázky dost hrozné. Postavy jsou divně neproporční. Mají moc velké hlavy, mikroskopické ruce a prázdné výrazy. Celkově působí strnule a nepřirozeně. Takhle jsem já kreslila ve dvanácti.
Moje srdcovka. Jediným problémem bylo, že jsem jako první dostala třetí díl a v knihovně byl jen druhý, takže jsem to četla vlastně odzadu.
(SPOILER) Místo, abych přemýšlela o sebevraždě jsem si radši přečetla druhý díl. Doufala jsem, že se od prvního trochu zlepšil. Eee... ne, nezlepšil.
Mezi všemi magickými bytosti existují jen dvě, které jsou dnes už absolutní klišé - elfové a draci. Když si autorka uvědomila, že v prvním díle je asi tolik kouzel, co vzduchu ve vakuu, tak se to rozhodla napravit. A tak byl do knihy, jejíž název slibuje účast draka, přidána velká ohnivá ještěrka, která mi splývá s drakem Šmakem. Že Leea unesl drak? Jasné už od anotace. Že to přežije? Jasné od prvního dílu, vždyť to má být triologie a o někom to být musí Nadzvedla mě brož s jantarem z jantarové komnaty, která se nějak musela dostat z carského Ruska do osmého století ve Francii. To fakt budu muset číst i třetí díl, abych zjistila jak se tam dostala? No to ne!! Tenhle díl byl pokud možno ještě nesmyslnější, než první.
V jedničce se mi Felicity zdála jako celkem pohodová dívka, možná trochu jednoduchá. Teď jsem změnila názor. Je úplně blbá. Matčin podnik krachuje, v reálu by exekutor stál za dveřma a ona nechá brož za miliony válet v šuplíku? To jako fakt? Když ví, že její matka hledá jakýkoli způsob, jak přijít k penězům? To si to nemohla schovat třeba u kamarádky? Vždyť mezi fuseklema to mohla máti kdykoli najít. Stačilo by, aby si šla půjčit čistý ponožky.
Další věc: Richard dá Felicity kopačky potom, co jí udělá scénu jakýsi nepodstatný vidlák, kterého odmítla. To jako vážně? Copak je její vina, že se na ni lepí jiný chlap, kterého navíc ani nechce?
Její kamarádka přiměje otce aby provedl zátah při kterém zabavil ztracenou brož. To ji jako jen tak vzal a dal jí ji? Proboha, pokud měl ten člověk brož nelegálně(jiný důvod pro razii neexistuje) tak je to snad důkazní materiál, ne? A pokud ji měl legálně, tak to byla krádež. A to zmíněnému otci nebylo divné, že sedmnáctiletá puberťačka vlastní tak vzácnou věc?
Vyštípání učitelky dějepisu mělo být asi vtipné, ale z mého pohledu to tak rozhodně nebylo. Bylo to spíš nechutné. Jak mi má být lito Felicity, že byla na začátku šikanovaná, když se pak směje učitelce, kterou Lee dohnal k odchodu?
A Ciaran jako učitel? To jako WTF? on jí nemohl říct: každé odpoledne přijď do mého kabinetu. Toho by si nejspíš nikdo nevšiml, ale on NE. Musel ji nechat po škole za každou kravinu, což samozřejmě neušlo vůbec nikomu.
A ten konec? půlelfa jsem nakonec překousla, ale půlefodrak už je na mě moc tuhý sousto.
Tak, abych trochu rozvířila ty veskrze pozitivní vody...
Já přečtu všechno. Pokud mě kniha nebaví, dám jí ještě šanci a čtu dál, i když přitom usínám. Po pár stránkách se to skoro vždy zlomí.
Tady ne.
Kniha je zbytečně složitá. Míchá se současnost s minulostí a dokonce i pohled někoho úplně jiného. Přečetla jsem celkem 180 stran. Přibližně. Dál to nešlo. Pokud se v knize nic moc neděje, trvám na tom, že musí mít alespoň zajímavé či vtipné rozhovory. Našla jsem jednu část, která by se horko těžko dala prohlásit za vtip a zajímavé to taky nebylo. Ke čtení aby si člověk vzal i naučný slovník, protože neměl páru, o čem je tam řeč. Názorná ukázka:
..."Potom, když Burns- Caulfieldova kometa vybuchne... Vyjde najevo, že ten hrot přece jen pochází od podtrpaslíka, pokud jsou siločáry magnetického pole dostatečně zhroucené..."
Co to jako je? Fyzika mi celkem šla, ale i tak nemám páru, co se tam řeší. A takovéhle výplody jsou skoro všude.
Vydržela jsem skoro dvě stě stran. Za tu dobu jsem se dozvěděla, že jsou ve vesmíru a podnikají výpravy do mimozemského čehosi.To je na polovinu knihy celkem málo. A když umřela jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, odpískala jsem to úplně.
První stránky absolutně o ničem a pak se to skokově zlepšilo. Kniha dobrá, akorát jedna nesrovnalost:
Píše se tam, že Serafína neměla klíční kosti a proto se vešla do jakékoli škvíry. Ale bez klíčních kostí by nejspíš vůbec nemohla hýbat rukama.
Pořád nedokážu pochopit, jak je ta holka blbá. Skoro v každém díle se snaží vytvořit časový paradox.
Jak může někdo, kdokoli, nevědět, co je to Osvětim? Jak?? Bára mi vždycky přišla trochu jednodušší, ale teď si spíš myslím, že je úplně blbá.
Na druhou stranu je tím reálnější, protože když si vzpomenu na své spolužáky - jen o pár let starší než ona - ta je to jeden debil vedle druhého. O válce sice něco vědí, ale v situacích v ostatních knihách by byli úplně stejně ztracení, jako Bára.
Spalování kovů je absolutně super nápad. Překlad příšerný, ale za to autor nemůže. Pasáže s plesy trochu nudily a ve jménech šlechticů mám guláš, ale jinak dobrý. Vlastně jediná zásadní vada: hlavní postavy nemají umírat!
Talon byl jednou z těch knížek, které jsem si v knihovně vybrala náhodně a nic od ní nečekala. Po přečtení anotace a pár stránek jsem si vytvořila svoji představu o ději. Drak a lovec draků se potkají, zamilují se do sebe, pak zjistí, kdo je kdo, půjdou si po krku a pak se usmíří, nakonec někdo dostane po tlamě, jeden z nich se dostane do maléru a ten druhý ho za něj bude muset vyřešit. A ono to tak vlastně bylo.
Příběh byl krásný, ale bohužel snadno předvídatelný. Třeba Dante byl jasný skoro okamžitě.
Některé věci mi tam moc nedávají smysl. Třeba vojáci Svatého Jiří a lidi pracující pro Talon nejsou v žádném systému. Jak jako? Vždyť to dohromady musely být tisíce lidí, tak kde jich tolik vzali? Řád musel mít příšernou spotřebu lidí, tak je musel odněkud brát, ne? To sbírali sirotky na ulicích či co?
Úžasná, jako všechny kroniky. Akorát je to trochu smutné, když víte, co se stane s Quintem a Marisou. Jediné, co mi vadilo, byla jména některých postav. Leckdy to nešlo ani přečíst, natož zapamatovat.
Krásné ilustrace, úžasní tvorové, hezký příběh. Akorát hlavní hrdina mě místy neskutečně sr**.