elleyne komentáře u knih
Hvězdiček spíš tak tři a půl. Na to, jak je kniha vychvalovaná, a že byla oceněná, jsem očekávala trochu víc. Oba příběhy i jejich prolnutí se mi líbilo, ale nelíbilo se mi ukončení, a některé věci mi přišly nedotažené
Já se na tu knížku už nějakou dobu těšila. Řekla bych, že povídky mají tu "nevýhodu", že některé jsou prostě fakt slabší. Celkový dojem jsem čekala lepší, přesto se mi některé povídky líbily fakt hodně.
Moc se mi líbili třeba Míle 81, Zlý chlapeček, Ur, Pod psa, Zelený bůžek agonie.
Na začátku jsem měla obavu ze zvláštního stylu, jakým je kniha psaná. Či spíše styly. Ale co si budeme povídat, Haruki má všechny svoje knihy zvláštní. A zase si mě podmanil. Zase jsem mu i tajemné části věřila. A viděla před sebou noční Tokio.
Tak bohužel asi opravdu nebudu autorova fanynka, byla to jeho první kniha, co jsem četla, a zajisté také poslední. Palahniuk opravdu není můj šálek kávy. Ulevilo se mi, když jsem to dočetla, že už to mám za sebou.
Mně se to teda líbilo hodně. A protože to byla moje první kniha od Dickense, určitě se co nejdříve vrhnu na další. Líbilo se mi v první části popis toho dětství v chudobě, prostřední část různých návštěv u Pocketů a podobně mě trochu nudilo a poslední třetinu už jsem zase hltala a nemělo to chybu až do konce.
Již dříve jsem četla Ztracené memoáry Jane Austenové, a i když se mi kniha líbila, tato jí daleko předčila. Je pravda, že je trochu rozvleklá, ale druhou půlku jsem přečetla během večera a bylo to pro mě velmi emotivní.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, a kdybych věděla, že mě tak dostane, tak bych se do ní pustila mnohem dříve. Vlastně to všechno do sebe neskutečně zapadalo, a ten konec jen umocnil emoce celého příběhu.
Hodnotím o stupeň výš než první díl, protože to prostě podle mě bylo o chlup lepší. Původně jsem si říkala: víme vraha, proč tři díly? A při čtení tohoto dílu jsem byla překvapená, proto doufám, že to třetím dílem nezkazí, a štve mě, že na něj budu muset takovou dobu čekat. Protože když dočtu knihu s otázkou: tak sakra, jak to teda je? Tak bych nejraději hned měla další díl po ruce.
Dobrý bylo, že když jsem začala číst, že jsem vůbec netušila, o čem kniha bude. Samozřejmě, možná některé popisy byly dlouhé, ale krásně vykreslené, člověk si dokázal představit to prostředí tržnice. Kromě toho i hezky vykreslil lidské charaktery. Nebyla tam žádná úplně kladná postava, což všemu dodávalo na reálnosti.
U téhle knihy mi to prostě nedalo a musela jsem jí dočíst, dokud jsem nešla spát. každá kapitola mě nutila pokračovat, abych věděla, jak to dopadne. Bylo to hodně napínavé.
Tak tentokrát se budu v hodnocení lišit. S Alexem Crossem jsem ještě jiné nečetla, ale od autora to není moje první kniha, a pro mě zatím nejslabší.
Tak je jasné, že to nemůže být jako jiné Murakamiho knihy, ale mně se to líbilo a přišlo mi to inspirativní. Ačkoliv se jedná o téma pro někoho možná nezajímavé, pořád je to psáno čtivým stylem.
Tak Orwell mě zase dostal. Nad touhle knihou budu dlouho přemýšlet, a určitě jí budu doporučovat.
"Všechny zvířata si jsou rovná, ale některá si jsou rovnější: "
Ze začátku jsem si chvíli říkala...no, nevím, jestli se mi to bude líbit....a čím déle jsem četla, tím víc se mi to líbilo. Kniha rozhodně stála za to, i když jí pro mě do plného počtu něco chybí. Je kontroverzní, surrealistická, zvláštní. Mé oblíbené postavy: pan Nakata(toho si budu pamatovat hodně dlouho), a pan Óšima.
Okamžitě mi k srdci přirostla první povídka a to Ničemní muži ve žlutých pláštích, mylně zfilmovaná jako Srdce v Atlantidě. A pak mě také zaujaly dvě poslední povídky a nejméně se mi líbila druhá.
Některé povídky horší, některé fakt stály za to. Každopádně jsem se zase od knihy nemohla odtrhnout. Zfilmované jsem viděla pouze Děti kukuřice, a naštěstí tu verzi, která se celkem držela předlohy
Zkuste vlézt po přečtení této knížky do lesa, až se bude stmívat nebo později, jestli najednou budete taky tak malinkatý a budete chtít rychle vypadnout jako já. A možná vás taky napadne, že les má zuby a může vás kousnout.
Od knížky jsem příliš neočekávala, domnívala jsem se totiž, že půjde o slabší počin Kinga, nebo bude mít takový děj, který mě nemůže moc zaujmout. A vida, jak se člověk může mýliti. Už po chvíli se si říkala: sakra, ten policajt je divnej. A nemohla jsem se i přes dějovou obsáhlost od knížky odtrhnout.
Originální pohádky a pro mě vzpomínka na dětství. Nedávno jsem s na ní vzpomněla díky tomu, že jsem někde zahlédla mírně podobnou pohádku té, které je v knize a okamžitě se mi vybavilo: proto Myška Kyška pláče, proto trojnožka kulhá...a tak jsem knihu hned sehnala, aby se s pohádkami mohla seznámit i dcera. A zatím je z nich nadšená skoro stejně, jako já :-)
Jedna z mých oblíbených "pohádkových" knih z dětství. Některé příběhy jsem si četla hodněkrát.