eltondo
komentáře u knih

Moje první kniha od autorky. Musím přiznat, že po tom velkém mediálním ohlasu ohledně paní Mornštajnové jsem čekal větší pecku. Čte se to sice velice dobře, ale všechno plyne tak nějak průměrně - jako život hlavního nehrdiny Václava. Průběžně přichází tu pěkné - tu zlé situace, ale jsou podané tak nějak bez emocí, bez gradace situací, bez pořádné zápletky. (Nechápu, kde uživatelka strbkav vzala neskutočne prepracovanú zápletku). Myslel jsem, že to konečně nabere spád po události s Marcelkou, ale i tohle zas tak nějak odplynulo v dál. Postav je tam opravdu jak na pěti orlojích. Občas jsem si musel třeba po 70 stránkách říct: kurník, kdo je to vlastně ten Bedřich? :) Období po listopadu 89 už je zrychlené a je vidět snaha osudy všech postav vysvětlit a uzavřít. Ale určitě si od paní Mornštajnové ještě něco přečtu - čte se to jedním dechem.


Velmi vtipný jazyk - neagresivní ironie v každé třetí větě. Politika je naštěstí po začátku podávána v malých dávkách - jsou to na první pohled bezelstné, ale přitom trefné a ostré rýpance. Sledovat šílené osudy a nápady nesourodé skvadry bizarních figurek je zábavné. Akorát hrnčíře mi bylo líto. Třetí čtvrtina by se dala zkrátit - tam se to dost protahuje. Ale scéna (před koncem) se slepicemi a kopáním brambor je výborná. Povinný happy-end (podobně jako ve staříkovi) trošku nudnější.


Oproti první knize, která nemá konec, tak tato nemá ani začátek ani konec. A tuším, že další díly budou podobné. Knihu lze kdekoliv skončit a kdekoliv začít a ničemu to nevadí, protože jde jen o řadu srandovních situací. Jazyk je ovšem velmi vtipný a knížka pobaví. Josef je nejlepší, ostatní slabší. A pobavil i Schwarzenberg.


Výborné čtivo. Moje první kniha od pana Hrdličky a jsem nadšený.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že nejde o klasickou detektivku, ale spíš o výřez ze služebního (částečně i rodinného) života podrychtáře Václava, který je něco mezi obecním úředníkem, policajtem a soudcem. A k jednomu většímu případu průběžně řeší i další menší případy a obyčejné problémy.
Atmosféra je skvěle vystižená a reálie velmi detailní. Zatímco u pana Vondrušky jsou reáliemi dokola hlavně hliněná lahvice a Otovy vlasy nakadeřené podle poslední italské módy, zde poznáváme běžný život středověkých Pražanů a tehdejší místní samosprávy snad na každé stránce. Například, že obyčejní lidé mají zakázáno nosit velkou parádu, aby nenaštvali ty vznešenější, kolik rozsouzených případů má rychtář jako normu za jeden den nebo na kolik vyjde jeden výstřel z bombardy a že je to tolik, že to raději ani nikdo nevyzkoušel :)


Tento díl je trošku jiný, než předchozí. A to myslím v dobrém. Místo jednoduchého chronologického deníkového zápisu je zde popis jedné situace. Ta se vyvíjí ve více liniích a ty se nakonec všechny propletou v jakémsi "crazy" finále. Jazyk standardně velmi vtipný, knížka opět velmi krátká, na oživení jsou tu nové bizarní postavy. U mně v pohodě.


Příběh středověkého profi osobního strážce až zabijáka. Kromě této schopnosti se Tas s přehledem orientuje i v nepřehledné politické situaci a přesně ví, jak by měl král jednat. Ale k tomu, aby se stal oblíbeným nej správňákem (něco jako Old Shatterhand :) - tak celkem často a bez morálních zábran zabíjí. Vše jde snadno, jak už se zde několikrát psalo: je to taková dobrodružná pohádka pro dospělé. Čte se to samo.
Bavila mne víc pasáž s cholerickým Václavem, než když Hynek působil sám.
A ty krátké historické komentáře v závěru kapitol jsou bezva doplněk.


Za mne perfektní. Naopak se trochu divím spoustě ostatních hodnocení, které knížku označují za slabší. Démonolog s nalepovacími fousy a s věčným Vari!, džungle, kde znali, ale zároveň neznali kolo, ztetkovatělá "trójská Helena", chlebíček od Stvořitele, peklo, které teprve s moderní koncepcí začalo působit účinná muka, Fontána mládí, jejíž voda se musí převařovat - to všechno mě velice bavilo. Mohlo to být delší.


Čte se to velmi dobře, ale přestože je jazyk velmi vtipný plný humorných obratů, tak tomu něco chybí. Nemá to příběh, gradaci, vývoj ani závěr. Jde jen o dlouhou řadu podobných skečů, což ještě zdůrazňuje jednoduché psaní formou deníku. Josefovy mrzoutské glosy jsou ovšem perfektní :) Poněkud nepřirozeně působí to, že v samotné Marii ze dne na den nezůstal snad ani kousek Američanky.


Příběh napínavý, jazyk obratný a vtipný. Autor je docela odvážný, když jako symbol polistopadového hnusu, kariérismu, křiváren, klientelismu, protekce atd. popisuje ódéesáckého grázla z Olomouce s klukovsky šibalským úsměvem tak, že každému je hned jasné, o kterého politika jde. I ta přesmyčka jeho příjmení (Gelnar) je tak jednoduchá, aby nebylo pochyb. Dovedu si představit, že i ostatní postavy mají své konkrétní živé předobrazy v Olomouci - např. nesnesitelná anarchistická profesorka Kulová nebo zlomený bojovník za morální čistotu Lautner. Velmi často se v knize objevuje jakýsi až zbytečně podrobný olomoucký místopis - kam vede nějaká ulice, se kterou jinou se křižuje, kam se z ní dá odbočit, jestli je to jednosměrka atp. - a přitom mě to nijak nenudilo. Chudera Kristýna celou dobu k politování.


Loutkář na mne čekal od některých dřívějších Vánoc. Odrazoval mne žánr, jemuž neholduji a rovněž "bestsellerovská" ujištění na obálce. Nicméně kvůli Covidem zavřeným knihovnám jeho čas přecejen přišel. Příběh má spád, přítomné napětí a brutalitu na střídačku vyvažují odlehčené popisy soukromí a chování hlavních aktérů. V cca třetí čtvrtině je to dokonce i jazykově vtipné. Zápletka zajímavá, uvěřitelnost slabší, ale to neva. Naprosto ale nepochopím motiv hlavního padoucha, kdy se za oběti terorismu nemstí na jeho strůjcích, ale paradoxně dělá další oběti ze stejných řad.
P.S. Nevím, jak to chodí v FBI a CIA, ale nepřipadá mi, že by hlavní hrdinka během vyšetřování mohla bez povšimnutí veškeré získané informace a dokumenty obratem posílat mailem kamarádovi.


V první řadě musím říct, že kniha je úplně perfektní, protože jsem na to kompletně přišel už tak ve třetině: kdo, jak i proč. (A to se mi teda moc často nestává :) I na to, kam a proč vyběhla Draha atd. Konečně se budu moct podívat i na TV Vodníka.
V druhé řadě musím říct, že samotný příběh je poněkud krátký, což je pochopitelné, když se pátrá 25 let poté a řada svědků je po smrti. Autor to tak trochu vycpává Dylanem a životními osudy zúčastněných. (Proto 1 hvězda dolů). Čte se to ale jedním dechem.


Opět perfektní detektivní příběh z údolí, kde jsou všichni navzájem bratranci. Ani jsem se nesnažil přijít na to, jak je možné, že jak strýc, tak synovec jsou oba bratranci třetí osoby :) Kromě důmyslně spletitého příběhu s hromadou vodítek pro detektiva je opět připomenuta geniálnost právního a společenského systému Irska 7. století a bigotnost římského pojetí křesťanství. Nadto jsou přítomny vybrané kapitoly z agronomie (půda tří kořenů) či botaniky (ucháč obecný vs. ucháč obrovský).
Trochu mě štvaly drobnosti jako: v temné místnosti bez oken osvětlené pouze několika lampami Fidelma jasně pozná, že další osoba má blankytně modré oči či že její blonďatě vlasy nenesou stopy šedin. Nebo: sice po stezce skoro nikdo nechodí - přesto má hostinský čerstvě navařený velký kotel jídla.


Velké zklamání. Moje první věc od pana Hartla. Očekával jsem vtipnou knihu, když se autor umí tak živelně smát. Bohužel tu nejsou ani vtipné situace a co je horší: ani vtipný jazyk. Vše se valí fádně beze změny rytmu na více než 400 stránkách. Okořeněno pouze všemi variantami sexu a vztahů. Po revoluci už je to vyloženě červená knihovna: TV hlasatelka, slavný fotbalista, špičkový plastický chirurg, bulvární novinářka, věhlasný gynekolog, světová modelka, asistentka hollywoodských hvězd, mistryně republiky v atletice a ocenění sbírající architekt. Takové dvě normální rodinky.


"Historická" linka mi připomíná styl Forresta Gumpa, kdy prosťáček proplouvá životem, ale zároveň je přítomen u všemožných významných událostí a sám je jen tak mimochodem ovlivňuje.
Současná linka mi připomíná styl Miloslava Švandrlíka, kdy hrdina od začátku zažívá nekonečnou řadu bizarních situací, která se dá prodlužovat nebo ukončit dle libosti kdykoliv.
Čtení bylo vtipné a bavilo mě zhruba do půlky. Pak obliba začala rychle upadávat a poslední čtvrtina už byla jen čekání na konec. Obzvlášť ten rozplizle dlouhý a nepřekvapivý happy-end mi už lezl na nervy. Podle věhlasu, kterou tato kniha má, jsem čekal víc.


Mrtvoly jak na běžícím pásu, plno církevních i světských papalášů (biskup, zpovědník, oficiál, kancléř, 2xpurkrabí), dokonce i panoš Ota tu má nějak víc panen, které se do něj okamžitě zamilovávají. Děj zamotaný, že jsem se brzy ztratil. Místo toho jsem si všiml opět několika nesrovnalostí. Tak např. se nám dostane vysvětlení, že Oldřich v mládí navštěvoval klášterní školu v Magdeburku, kde se naučil číst, psát a hovořit latinsky a německy a spoustu jiných znalostí. Jelikož je o tomto období hned předchozí knížka (Vražda v ambitu), víme, že Oldřich zde strávil zhruba týden, přičemž hned od začátku se místo škole věnoval vyšetřování vraždy.
A taky pobaví, že celý příběh se odehrává během žní na sluncem rozpálené Hané, což je celou dobu průběžně zdůrazňováno. V závěru ovšem v krbu praskají buková polena a příjemně hřejí.
Bod za Wolfganga. Je to zábavnější postava než Diviš.


Nejsem si jistý, že v roce 1269 mohl klášterní novic říct větu: "Asi za deset minut bude třetí zvonění a po něm začne mše." ;-)


Na rozdíl od mnohých ostatních si nemyslím, že je to nejslabší díl. Pořád je vtipný, akorát je takový nějaký víceméně pořád stejný, nic nového nepřináší a tudíž je až zbytečný. Nabízelo by se nějak akčněji využít milenecký propletenec, zápolení nápadníků, prekérní situace atd. - tato možnost zůstala bohužel nevyužita.


Perfektní díl. Napínavý, zajímavý a po celou dobu plný nových stop a odhalení. Příběh maximálně propletený a celkem složitý. Plně jsem chápal bratra Eadulfa, když ten pár stránek před koncem přiznal, že nemá ani tušení, co se vlastně děje :)
Historie pouze snesitelně málo. Ale k historické detektivce snad trocha historie patří, ne?
Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že v českém vydání chybí mapka tehdejšího Irska, ačkoliv sám autor v předmluvě avizuje, že ji pro lepší přehlednost přikládá.


Výborné a čtivé. Historie, politiky, rodových vazeb atd. je zde pouze zanedbatelně málo. Od začátku jede napínavá detektivka. Fidelma sympatická a bez přešlapů, Eadulf se moc nepředvedl.
Akorát ty latinské/irské názvy věcí, míst a povolání fakt lezou na nervy. Mnohdy je překlad uvedený pouze při prvním výskytu slova a pak už ne. A mám dojem, že někdy ten překlad nebyl vůbec. A slovníček tu není. Takže jsem si zbytečně zapamatoval, že "churl" je nádeník, protože víckrát už se to slovo v knize neobjevilo. Na druhé straně "tesserarius" byl na každé druhé straně a já jsem celou dobu nevěděl, co to znamená :)
Jo a to, že v sedmém století lidé při hovoru vyjadřují čas a vzdálenost v minutách a kilometrech - to je podezřelé.


Tak jako všichni komentující, tak i já si postěžuji na všechny Aldfrithy, Alhfrithy, Alhflaedy, Athelnothy, Athelswithy atd. ze začátku. Jakoby autor udělal test, kdo z čtenářů odpadne a kdo vydrží pokračovat. Pak už ale naštěstí události nabírají spád, děj i vyšetřování jsou celkem intenzivní a raněstředověcí Dempsey a Makepeaceová se snaží. Čte se to fajn. Jen si nejsem jistý, jestli se v roce 664 v běžném hovoru používaly obraty, že někdo přijde za čtvrt hodiny nebo že něco trvalo deset minut. A taky spojení "jsem v pohodě" tu působí jako pěst na oko.
Mohlo se přidat víc diskuzí z rokování na synodu. Bylo docela zábavné sledovat hádku o tom, jestli si mniši mají holit plešku na havla nebo na pavla.
A obdivuji uživatele Finn69, který pachatele uhodl už po dvacáté stránce, když se vražda stala až na stránce padesáté třetí ;)
