Ence komentáře u knih

Tak jsem po delším čase opět jednou narazil. Už když jsem tu knihu otevíral a všiml si, že na obálce je pochvalný výrok od mého starého známého a nenáviděného S. Eriksona ve mě hrklo, poté, co jsem přečetl prolog jsem věděl že je zle a po té, co jsem přečetl první část jsem věděl, že je to kardinální pr..er, jelikož jsem se děsil, kam dál bych se na své hell stupnici zla dostal, knihu jsem zavřel a odhodil doteď ani nevím kam (naštěstí).

Že autor studoval filosofii mi vyrazilo dech, protože nechápu, jak může milovník moudrosti vytvořit paskvil tak kolosálních rozměrů, který je očividně (jak jinak) přesnou kopií poměrů na Zemi. Nemám nic proti těžkopádné literatuře s jakýmsi poselstvím, ale nesmím mít pocit, že čtu těžkotonážní brak desetiletého autora se slovní zásobou žáka mateřské školy...

Ještě víc než autora nechápu, jak se to vůbec může někomu líbit...

Ten obrázek Geralta na str. 102 jsem nepochopil ;-)

5 08.05.2015

I když v životě znám spoustu "ateistů," tak při diskuzi s nimi mám spíš pocit, že jsou to lidé apriori se vymezující proti církvi, dogmatům, apod; ale když se s takovými lidmi bavím, tak v drtivé většině zjišťuji, že se buď bezmyšlenkovitě označují pojmem, který je v současné době v módě, nebo jsou ryzími materialisty, ale existenci boha, nebo Boha v podstatě nevylučují. Obecně si myslím, že stoprocentní ateista neexistuje a pokud ano, pak je jeho ateismus náboženstvím.

Hodně příspěvků zmiňuje, že je kniha naivní. Ale právě to je důvodem, proč je tento svět tak smutný. Kdyby lidé byli stejně tak prostí a naivní a nehráli si na božstvo a sofisty, tak je dobře na Zemi. Pracovat a milovat člověk umí, ale v tomto pokřiveném systému nejvíce pracuje pro a miluje sebe sama.

Teď nezbývá, než abychom se všichni vrátili zpět k těm nenaivním detektivkám, sci-fi a Růžovce, nebo studiím něčeho velmi důležitého a potřebného, protože ty nám jistojistě dají víc, než tenhle dětský, povrchní a stupidní příběh ;-)

7 17.04.2015

Zvláštní jak snadno zabili to jehně při pobytu v jeskyni a hraní si na dobu kamennou, když hlavní hrdinka v době, kdy tam byli, hystericky reaguje na vlastní smrtelnost...

2 05.04.2015

V této knize jsem se neztotožnil s názory hlavní postavy - otce.
Připadá mi dost pochybné, že člověk uvědomující si rozmanitost života na Zemi a rozlehlost a nepochopitelnost kosmu se takřka vždy sesype, když pomyslí na vlastní smrtelnost. Dále mě opravdu dojalo (ironie), když mladý Georg přemýšlí, zda by se zúčastnil, nebo s díky odmítl, když jako poslední a krajní možnost zmiňuje, že možná existuje jakési Dobro a že se možná nad tím klene Bůh.
Autor je zarytý materialista, já se za materialistu nepovažuji, ale materialismus je mi pochopitelný. Ale to nesmíření se se smrtí a zoufalství z toho, že jsme tu po omezený čas, to mi připadá neuvěřitelné a nepochopitelné, obzvlášť při debatách o kosmu a kosmickém vědomí. Obzvláště zrůdné mi to připadá u někoho, kdo napsal Sofiin svět. Pokud je to útočení na emoce, tak budiž, s tím nemám problém, jenže po přečtení několika knih tohoto autora mám pocit, že tato zoufalost je v něm samém.

6 05.04.2015

Ani to, že ke konci se Jostein neudržel a vychrlil na čtenáře své postoje a filozofické názory nefilosoficko-dogmatickým způsobem, mě nezadrží, abych tuto knihu hodnotil 10/10.

Ale neodpustím si poznámku. Je škoda, že závěrečná třetina knihy je spíše pozlátko a dutá pasáž, která cílí zejména na ty, kteří nečetli o filosofii, ale o Sofii.

Lidem neznalým fantasy budete těžko vysvětlovat, proč je to tak geniální. Oni se totiž podívají na filmy P. Jacksona (neméně geniální, ale jinak) a pak zjistí, že kniha je těžkopádná, málo akční, rozvláčnělá a že na 300 stran textu je tam jen 20 obrázků. Co těmto lidem říkám je, že film je skvělý, ale teprve po přečtení všech svazků vám dojde, jak směšně povrchní (ačkoliv má přes tři hodiny) je. Přestože se Tolkienova trilogie zabývá výhradně válkou o prsten, jenom z písní a přímých řečí postav, nebo autorovou narážkou nad sebou cítíte ohromnou masu fiktivního, neexistujícího světa a máte pocit, že se vlastně pohybujete po špičce obřího ledovce. Zároveň nechápete, jak to všechno může držet pohromadě. Bohužel ty opravdu nejlepší souvislosti a třešničky na dortu vám dojdou až při opakovaném čtení.
V mém případě se autorovi povedlo podnítit ve mě zájem o historii jeho světa, ras, jednotlivců; a to nejsem žádný historický nadšenec. Dodnes mi není jasné, jak se mu to vlastně podařilo. Asi že jeho postavy nejsou tak směšně předvídatelné, jako skuteční lidé a jejich často nudná historie.

A abych nezapomněl, tak za nejlepší část celé knihy samozřejmě považuji dodatky. Na těch jsem si opravdu smlsnul a jsem neskonale vděčný, že v knize byly, protože jsme mohli alespoň zběžně nahlédnout pod pokličku a usadit celý příběh do kontextu Tolkienova světa.

15 13.02.2015

Po dočtení jsem se nemohl dočkat, až si tady přečtu hodnocení jiných. Ke knize jsem se dostal přes superkalifradžilistikexpijalidózní Transport ledu. Tento titul je ovšem něco zcela odlišného. Moje oblíbené pomalé (pro mnohé až retardované) tempo zde bylo nahrazeno klasickým a mnou nenáviděným mr....ím (vržením) čtenáře do víru událostí. Několik postav s nejasnou minulostí střídající se jak na lingišpíru, avšak působící ploše a odtažitě. Nejasný děj, nejasné motivy, nejasný smysl celého díla (jestli nějaké má, nevím). Akčnější zaměření je v módě, ale takhle ne. Skákání z času do času a až dusivě obtěžující střídání dvou dějových linií po dvou stranách, které brání vražení čtenáře do příběhové linie.
Co bych autorovi vytkl na prvním místě je několikanásobné potlačování napínavých okamžiků tím, že se ty nejdramatičtější věci dozvídáte ústy samotných aktérů, když na ně vzpomínají, nebo o nich přemýšlejí. Přitom stačilo oddělit tyto vzpomínky hvězdičkami a psát je, jakoby se skutečně děly, obzvlášť, když už se v knize skáče z jednoho času do jiného. Opravdu nechápu, proč to tak Reynolds neudělal.
Resumé mé maličkosti je, že kdybych nečetl Transport ledu a tohle byl můj první Reynolds, tak bych si na autora udělal zcela odlišný názor v negativním slova smyslu, takhle to beru pouze jako, že se génius tentokrát nestrefil do mého vkusu.

1 13.02.2015

Román má sice dlouhý rozsah, ale je to jedna z těch několika málo knih, kdy jsem se z její délky radoval, jelikož konec byl po dlouhý čas v sladkém nedohlednu. Nebudu lhát, že první část mi jako hard sci-fi v klaustrofobním lodním prostředí lahodila nejvíc. Vždy se trochu děsím, je-li v knize několik pasáží s časovými skoky mezi nimi, avšak A. Reynolds (první kniha tohoto autora, která se ke mě dostala) to vše zvládl s elegancí a bravurou. Několik nezapomenutelných okamžiků spolu s celkovým vyzněním knihy a uvědomění si vlastní nepatrnosti dělá z této knihy titul, který budu doporučovat všem přátelům se zájmem o sci-fi, jako jedno z nejlepších děl tohoto žánru, s jakým jsem se měl tu čest setkat.
10/10

4 01.02.2015

Musím říct, že poslední díl cyklu, který je zatím tím nejlepším ze sci-fi s čim jsem měl tu čest se setkat ve mě vzbudil poněkud rozporuplné pocity. Jak již píší kolegové dole, patřím do tábora, který prosazuje původní trilogii.

Poslední dva díly jsou stylově úplně jinde, ale stále mají vysokou úroveň. Zúžení spektra postav na tři svérázné jedince může někdo schvalovat, jiný ne. Můj osobní názor je, že knihy nadace mají bez výjimky lehce sestupnou úroveň. Tento závěrečný díl je tak pro mne nejslabší a to z důvodu (!!SPOILER ALERT!!):

stereotypního skákání z planety na planetu s jakýmisi lidmi, kteří nehrají žádnou jinou úlohu, než kulisu pro tři (čtyři) hrdiny, zdroj jídla a informací. Všudypřítomný random luck, díky kterému se vždy postavy dozví klíčovou informaci nejnepravděpodobnějším způsobem (např. seznam světů v nějaké budově nějakého města na nějaké planetě), dialogy Bliss a Golana (ze začátku zajímavé, ale baví se pořád o tom samém), opět akcent na roboty, závěrečné vyvrcholení na půl stránky, fracek co chce svého robota a zkazí vám posledních 150 stran, nebo třeba neustálé zdůrazňování Trevizeho extatického vztahu s palubním počítačem.

Jasně, že kniha je dobrá, je to Asimov, ale musel jsem si trochu ulevit, protože se pořád nějak nemohu smířit s tím že TOHLE je konec.

P.S. Co mi připadá opravdu zvláštní je, že na str 364 cituji: "Z pohledu hyperprostoru je galaxie bod jako celý vesmír."
Takže mi chcete říct, že ze x bilionů lidí v Mléčné dráze ani jednoho jedince v životě nenapadlo říct počítači aby do toho bodu skočil?

4 21.01.2015

Autorovi jsem moc nerozuměl, nejsem typ, co by lovil 100 a více samic do roka. Prapodivný apatický fatalista jako hlavní hrdina se spoustou podivných postav okolo. Téma na povídku, možná na desítky stran roztaženo na 200. Divil jsem se sám sobě, že jsem to dočetl a stejně mě to nikterak neobohatilo na dušičce.

30.12.2014

S R. Zelaznym nemám dobré zkušenosti, že je spoluautorem jsem zjistil až doma a jeho kniha opět obdržela status: "NEPŘEČTENO." Dostal jsem se asi na 100. stranu, ale dál to prostě nešlo. A to jsem se opravdu snažil.

Úchvatný začátek následován originálním extraterestriálním působivým středem a zakončeno nemastnou neslanou měsíční telenovelou. Jasně je to Asimov, má to grády, ale posledních +-100 stranám jsem moc neholdoval.

30.12.2014

Až na všudypřítomný popis krajinek, který se po čase stane neurčitou změtí kopců, údolí a regolitu a aquifer je to kniha zajímavá. Nejvíce se mi líbil začátek, tzn. cesta v lodi a budování Underhillu, globálbější problematika a cestování z místa na místo, tomu moc neholduju, tak jsem se musel postupem času trošku nutit, ale čte se to docela dobře.
Nicméně v mém vydání je nespočetně chyb snad na každých dvou stranách jedna. Vydavatelství by mělo zpytovat svědomí.

1 05.12.2014

Dickova raná tvorba mě nezklamala a zaujala.
Témata povídek jsou povětšinou vztah člověka a robota, postapokalyptické situace a vztah obyčejných lidí k lidem s nadpřirozenými schopnostmi.
Pravdou je, že některé povídky jsou zvláštní, ale jiné průzračné, jednoduché a strhující.
Nejlépe hodnotím Oddaný sluha a Poslední pán. Jednoduchá, pěkně podaná zápletka a svižný děj.

1 24.10.2014

Tahle kniha není sci-fi v pravém slova smyslu, spíše rodinné drama se sociopatickým hrdinou na pokraji puberty, který se točí v dysfunkčním rodinném zázemí zasazené do kolabujícího prostředí planety Země.

První polovina knihy se mi četla dobře, obzvláště detailní popis chodu z jiných knih známého stonku, ale druhá půlka už mě nudila. Závěr byl lehce kýčovitý a křečovitý.

15.10.2014

Není to tak špatné, jak jsem čekal, film jsem neviděl. Jasně nesedím z toho na wc a nepřemýšlím o smyslu lidské existence, ale když jsem viděl, že je to pro mládež, tak ve mě trochu hrklo. Je to dobrý průměr.

Není to tak špatné, jak jsem čekal, film jsem neviděl. Jasně nesedím z toho na wc a nepřemýšlím o smyslu lidské existence, ale když jsem viděl, že je to pro mládež, tak ve mě trochu hrklo. Je to dobrý průměr.

Nevěřím, že můžete hodnotit objektivně.
Tenhle díl je jednoznačně nejslabším z celé série. Po tom co jsem to dočetl jsem měl pocit jako bych dostal herdu do zad.
Ale co, já dnešním knižním a filmovým fanouškům moc nerozumím, když všichni tvrdí, že nejlepší zfilmovaným HP byla trojka a škvár jako sedmička má 93% :)

2 10.10.2014

Ale jo, naivní to je, ale kupodivu jsem to dočetl.

10.10.2014