engelmar
komentáře u knih
Objevil jsem Katyň: Unikátní zpověď Čecha, který sloužil u Wehrmachtu
Jan Gomola
Docela zajímavý pohled, projít si válku s řadovým vojákem, který se dostal na docela zajímavá místa, tím že byl ve speciální jednotce.
Trochu ale přemýšlím, jak člověk čte z jiných zdrojů, co za zvěrstva naoáchali Němci, při obsazování Ruska, tak o tomto se autor vůbec nezmiňuje, přemýšlím, jestli se to u něj v jednotce jednoduše nedělo, nebo to autor po letech zapomněl,, či taktně zamlčel, místy mi to přišlo, že ta válka byla taková hra Hitlera a Stalina a obyčejní lidi a vojáci byli v podstatě všichni kamarádi a když se náhodou potkali, tak si všichni pomáhali.
Hana Benešová
Petr Zídek
Paní Hany Benešové si jako osoby neskutečně vážím a proto jsem uvítal knihu, která se ji věnuje. Zajímavé na ní je, že přežila svého manžela více než o 20 let a víceméně zde byla jako odkaz našeho prezidenta, jako takový ostrůvek svobody, ke kterému lidé měli velkou úctu.
Právě tato poslední část knihy, po smrti Edvarda mě nejvíc zajímala, protože už to není tak obecně známé, jako část života, kterou prožili s Edvaredem a která se dá načíst z životopisů Edvarda Beneše.
Musím se přiznat, že jsem od toho čekal trochu víc, někde mi to přišlo, jako vaření z vody, použilo se co bylo, jestli toho obecně bylo málo, nebo se to špatně použilo nevím, ale v podstatě jediná nová zajímavá informace, byla akce STB Margot.
Hlava XXII
Joseph Heller
Také jsem knihu dlouho odkládal a popravdě řečeno jsem od ní čekal maličko víc, což je asi dáno tím, že je tak světová a nečekal jsem humoristický román, ale nějaký absurdní román ve stylu Franze Kafky.
Ze začátku mi přišlo úplně mimo, postupně, když se nabalovaly příběhy a postavy, začal se objevovat wau efekt, tohle bylo tady, tohle tamto. Vzal jsem jí na milost a dávám tři hvězdy. Nemohu si pomoci a vidím tam hodně paralel se Švejkem a černýma baronama, otázka je, jak moc je to náhodné a jak moc cílené a kdo se nechal kým inspirovat.
Žert
Milan Kundera
Výborná kniha, dostal jsem se k ní poměrně pozdě, možná proto, že jsem si děj pamatoval z literatury, ale přestože jsem pointu znal, četl jsem jí jedním dechem, v té knize je snad všechno. smutek, radost vztek, naděje, zklamání, ale hlavně láska. Postava Lucie se do mě pevně otiskla, možná právě to tajemno a neurčito, že o ní člověk prakticky nevěděl způsobilo, že i já jsem se do ní skrze knihu zakoukal a toužil po ní.
Kentaur
John Updike
Brilantně popsaný vztah otce a syna na každodenních maličkostech, všechny detaily tam do sebe zapadaly, v tom propojování s řeckou mytologií jsem se maličko ztrácel a místy to působilo spíše rušivě.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Určitě zajímavý nápad, sepsat život s obyčejnými lidmi, kteří žijí na Šumavě, trochu to na mě ale působí, že ani jeden z těch lidí skutečně samotář nebyl, spíš takové trochu ztracené existence, buď v tom hrál roli alkohol, nebo nějaký spiritualismus, nikde jsem necítil, že by to měl někdo promyšleno, jako životní cestu.
Pohár císařovny Sisi
Jiří Slavíček
Mám moc rád knihy pana Slavíčka, pro jejich laskavost a takovou lidskost, tady mě to malinko zklamalo, myslel jsem si, že to bude mít trochu detektivní žánr, kde bývalý policista Karel Zach vyřeší záhadu zmizelého poháru, ale působilo to na mě, jako trochu vlezlý sklerotický důchodce, který se vyptává stále na to samé, ani nevím kolikrát tam bylo řečeno, že císařovna byla krásná, že už jí ale bylo nad 50, že se nechtěla zobrazovat, že se chtěla vyrovnat se smrtí svého syna, nebo že řecký předčítač Christomanus měl hrb. Tato skleróza se projevila i u Kertésze, kde nevím, jestli už byl taky senilní, nebo jen blahosklonný ke Karlovi, ale častokrát ukončoval jeho zvídavé otázky tím, že musí něco neodkladného řešit, tak možná spíš ta blahosklonnost. Stejně tak se v románu stávalo, že různé věci byly v různých částech pojmenované jinak. Jednou se opili s se Slováky ze Zvolena, na jiném místě knihy byli ze Žiliny. Kromě toho hodně překlepů a gramatických chyb, jako kdyby tam nikdo neudělal korekturu, nebo jen velmi nedbale. Laskavost a vlídnost a takový poklid jsem tam samozřejmě našel, úplně mě láká oblast Bardejova někdy navštívit, toto mě ale dost rušilo.
Čarovná hora
Thomas Mann
Dost náročná kniha, pustil jsem se do ní, protože je to jedna z nejuznávanějších knih, hodně paralel, diskuze dvou světů humanisty a fašistického demagoga, jejich diskuze byly dost náročné a právě díky tomu jsem se prokousával touto knihou asi dva měsíce. Bohužel si myslím, že jsem do této knihy ještě nedorost a nedokázal jsem jí ocenit, ale vzhledem k tomu, že jsem to čet v době uzávěry, bylo to docela symbolické, hlavně ty pasáže o vnímání času, který protéká mezi prsty.
Lužinova obrana / Pozvání na popravu
Vladimir Nabokov
Knihu jsem sháněl kvůli Lužinově obraně, nakonec mě ale víc zaujalo Pozvání na popravu, takové trochu Kavkovské, trochu Orwellovské, absurdita zatčení a trestu, kde vlastně nikdo neví, za co to bylo, myslel jinak než unifomní masa a proto byl odsouzen, brilantní a vizionářské.
Příběh jedné moskevské ulice
Michail Andrejevič Osorgin (p)
Podle mě jedna z mála knih, které popisují události okolo roku 1917 v Rusku a převzetí moci komunisty, takové drobné příběhy a vyskládala se z toho hezká skládačka.
Oblouk
Jiří Stránský
Mě zaualo to téma perzekuovaných lidí dvacátého století, kde Stránský popsal prostředí, které důvěrně poznal. Minus trochu bylo, že už se to ke konci dost pateticky motalo na místě, vadily mi některé chyby, jako třeba kdy zemřel Edvard Beneš a také jak stále zdůrazňoval jednovaječnost Anežky a Vojty, podle mě jednovaječná dvojčata mohou být pouze dva kluci, nebo dvě holky, kluk a holka musí být vždy dvojvaječná. Taky mik tam nevyhovovalo to intermezzo uprostřed knihy, kde autor vystoupil z románu, popsal, co už napsal a co ještě chce napsat a zase vplul do románu.
Všechno je jenom dvakrát
Michal Přibáň
Z mého pohledu je to naprosto brilantně napsaný román, jak se občas říká o kriticích, že nejsou schopni napsat román, tak zde to na mě působí jako kritik napsal román, aby ukázal, jak se to dělá.
Precizně propracované postavy, míchání, přítomnosti s minulostí, normalizace popsaná z pohledu dětí a jejich bezstarostností, na druhou stranu i z pohledu rodičů, jejich strachů, drobných setkání.
Vždycky v té kapitole se to posunulo o rok, u malého Pavlíka, ale i u jeho otce, postupně se do dostávalo do let, které už jsme znali z vyprávění dítěte a zase to dostalo, úplně jiný rozměr, do toho rovina revoluce a současnost a problémy s rozpadlými vztahy a ztrátou rodičů.
A pak najednou strana 400 a pecka, všechno je úplně jinak, podle komentářů to hodně lidí zklamalo, mě to ale přišlo, jako naprosto brilantní posun, nemohu nikoho soudit jen sám sebe, sám jsem ten estébák, po pravdě řečeno jsem v souvislosti se dvěma Machama čekal ještě trochu jiný závěr, že malý Pavlík se bude na Karlovku stále vracet a postupně se stane mladším a starším Machem zároveň jak půjdou roky a takto se příběh propíše sám do sebe a ve stylu sto roků samoty se sám v sobě i uzavře.
Ale závěr já viním Borovičku, já strejdánka a oba se mýlíme, také není špatný, všechno je jenom dvakrát, na všechno se dá dívat z různých pohledů.
Zcela jsem z té knihy nadšen, řek bych že je to možná nejlepší český román, který jsem četl za poslední roky, komplexností a prostorovostí to od těch 100 roků samoty nemá až tak daleko.
Asi to není kniha úplně pro každého, ale pro mě v časech koronavirových neskutečný čtenářský zážitek.
Citlivý člověk
Jáchym Topol
Asi jsem tu knihu nepochopil, protože je tolik pozitivně hodnocená, mě přišlo zajímavých prvních sto stran a pak už jen prndání, kde se kdy s kým potkal, měl jsem dost problémy, abych se v tom úplně neztratil.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Po pravdě řečeno mě kniha dost zklamala, slyšel jsem na ní dost příznivých reakcí, tak jsem se do ni pustil, zajímavé je podle mě jen Brněnské prostředí, jinak celkem jednoduchý popisný příběh, kde nevidím nijakou vyšší myšlenku, než popis vztahu majitele. Kdyby to bylo alespoˇˇn podle zkušenosti, podobná tematika, války a Brna je i v knize Zítra bude líp, která je dl ného názoru daleko lépe zpracovaná.
Záhada na Mojžíšově hoře
Jiří Slavíček
Kniha mě dost zklamala, že neměla žádnou pointu, kniha byla moc čtivá, ke konci jsem to už chroupal dost narychlo a najednou konec návrat z dovolené a žádný závěr.
Jediná cesta
Josef Věromír Pleva
Dávám dva body, jen pro vhled, aby si čtenář udělal obrázek, jak se tenkrát psalo, jinak naprostý odpad.
Děj knihy je v podstatě o tom, jak byl zemědělec tak hloupý, že nevstoupil do družstva, jak se mu to vymstilo, jak se všem dobře dařilo a on chudák byl na všechno sám, ještě tam byl ten kapitalistický záškodník farář, který ho v tom podporoval, naštěstí včas prozřel a do družstva vsoupil a Ti hodní družstevníci ho vzali mezi sebe.
Hodina němčiny
Siegfried Lenz
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl, dostal jsem se k ní vlastně náhodou, když jsem četl něco o Lycku autorově rodném městě, je to podobný námět, jako Předčítač, vyrovnávání s vlastní historií válečných zločinů, ale bavila mě o dost víc než předčítač a postupné objevování proplétání dvou rovin, určitě doporučuji.
Sophiina voľba
William Styron
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl, od začátku to mělo několik rovin, když už se to někde usadilo, najednou wau, všechno je úplně jinak, tatínek nepomáhal židům, on napsal protižidovský pamflet, měl jsem pocit, že zjišťuji, objevuji, ponořuji se do děje. V některých s komentářů níže čtu, že se nejedná o knihu popisující holocaust, dovolím si nesouhlasit, knihy které popisovali hoclocaust vycházely již v padesátých letech, tato popisuje vyrovnání se s minulostí, reflexe této problematiky postupem času, asi to patří do podobné kategorie, jako Plechový bubínek či sto roků samoty, není to jednoduchá kniha a není pro každého.
Plechový bubínek
Günter Grass
Vedle Sofiiny volby a Sto roků samoty je to jedna z knih, která se mi nejvíce líbila. Poutavý děj, od začátku mě to vtáhlo do děje, vždycky přišlo nějaké překvapení. Je to už pár let, co jsem tu knihu četl, rozpomínám si zpětně, snad to někdy přečtu ještě jednou.
A s klauny přišly slzy
Johannes Mario Simmel
ˇčetl jsem to na doporučení a není to úplně můj šálek čaje. Takové moc ukecané a vlekoucí se.