ennlady komentáře u knih

Tak zase jedna zelená hezká česká. Tentokrát pro mě opravdu hezká, ačkoliv mě ty naše zelené většinou moc neberou. Tahle ano. Žádná smršť, žádná rychlost, ale za mě moc hezky napsaná. Marie Kovandová se snaží přijít na kloub cca 7 let starému zločinu, který byl formálně uzavřený, ale jedna z postav závěru šetření odmítá věřit. Marie do vyšetřování pomalu vtáhne i svého životního partnera policistu a společně se jim povede najít skutečného vraha. Závěr taky není žádná pecka, ale přesto se mi knížka moc líbila. Životní osudy obyčejných lidí v zapomenutém, ale o to milejším kraji jsou moc pěkně popsané a to mě na knížce bavilo asi nejvíc.

13 12.04.2020

Půvabná klasická detektivka z anglického venkova. Ještě bych měla napsat stará, ale tahle už je novodobá a přesto v ní to staré kouzlo Agathy Christie zůstalo. Dvojice detektivů pátrá po vrahovi mladé ženy nalezené v rozvodněné řece. Příběh nemá žádný rychlý spád, není v něm moc akčních událostí, ale to mi nevadí, protože Ann Granger je pro mě úžasná vypravěčka. Mám pocit, že vypráví skvěle i tehdy, když je to takzvaně o ničem. Umí zkrátka zacházet se slovy a vždycky je skládá tak, že to líp být nemůže. A umí nádherně vykreslit postavy příběhu, čímž si mě vždycky získá. Je pravda, že překlad to trošku kazí...

13 21.03.2020

Zcela souhlasím s Whiolet. Námět vcelku dobrý, to ano, ale čtenář musí mít velkou trpělivost, aby knížku dočetl. Hlava mi nebrala, jak může mladá maminka, která dostane stupidní smsku od své bývalé (byť velké) kamarádky z mládí, okamžitě a střelhbitě sbalit věci a vydat se za ní vlakem, aniž by kamarádce zavolala a zeptala se na nějaké podrobnosti. A navíc s sebou sbalí svou půlroční holčičku, kterou vystavuje nejen nepohodlí a strádání, ale jak se časem ukáže, možná i nebezpečí. A takhle to je pořád dokola, mamina drandí sem a tam a pořád řeší minulost s kamarádkami, z nichž zbývající dvě taky dostaly tu stejnou smsku a taky se nezeptaly, co se děje a taky přijely. Kdyby to bylo aspoň nějak poutavé a napínavé, tak by se možná i nechalo, ale není. Žena z kajuty č. 10 se mi docela líbila, ale tohle mě tedy zklamalo. A taky jsem ráda, že jsem měla knížku jen půjčenou a s ulehčením ji můžu vrátit do knihovny.

13 04.07.2019

Trochu jsem váhala. 4 nebo 5 hvězdiček? Konec byl trochu nemastný neslaný, nevychutnala jsem si ho. A taky jsem čekala na vysvětlení některých skutečností, které byly v průběhu děje nakousnuty, byť s vraždami nijak nesouvisely. Že by byl v dohlednu další díl série? Ale i tak jsem nakonec usoudila, že tento příběh si 5 hvězdiček zaslouží. A doporučuji!

12 01.01.2024

Tak nejspíš mám nového oblíbeného autora. Šelma je můj první František Šmehlík a myslím, že ne poslední. Líbilo se mi sledování několika linií, které nakonec vyústilo v zajímavý konec. Je teda pravda, že je tam "figur jak na orloji", jak praví klasik Jára Cimrman, ale naštěstí jsou to většinou česká jména, takže jsem se v nich vcelku dobře orientovala. Takže ano, doporučuji.

12 29.04.2023

Knížka mě vcelku nudila. Mám ráda postupné vyšetřování, výpovědi a skládání mozaiky, dokud nezapadne poslední střípek na své místo. Tady jsem měla pocit, že se všechno točí dokola a skoro všechny indicie přistanou vyšetřujícím na stole tak nějak samy. A děj se docela táhl, už jen samotným vězněním a mučením, což taky nemusím. Dost brzy jsem tušila, kde bude zakopaný pes, a to dřív než Katie, ale to u čtenářů bývá často. :-) Konec pro mě byl zvláštním způsobem docela zajímavý, ale asi si dám do Katie Maquirové na chvilku pauzu.

12 21.01.2022

Tak nějak jsem čekala něco trochu jiného, ale nebylo to špatné. Zpočátku jsem se sice trošku nudila, ale v samém závěru všechno zapadlo na své místo. Až se mi tam těch spojitostí a náhod zdálo docela moc, někde až trochu zbytečně.

12 20.12.2021

Pohádka pro dospělé i pro děti. Takové laskavé vylepšení skutečnosti. Jinak BN nemám moc ráda, znovu jsem si knížku přečetla jen kvůli Čtenářské výzvě. Ale hodnotím 3 *, v té době asi bylo pohádek a takovýchto knih hodně třeba.

12 10.09.2021

Příběhy s nádechem tajemna vztahující se ke skutečným místům světa mám ráda, v tomto směru je moje superjednička (a určitě nejen moje) Dan Brown. S ním se ale pan Christer nedá srovnat ani náhodou. Knížka Odkaz Stonehenge není tak úplně špatná, dovedu si při troše fantazie i představit, že některé věci se tam fakt děly nebo dějí a že některé sekty nebo spolky jsou tímto místem posedlé. Příběh byl docela čtivý a nebyl nezajímavý, ale klidně bych ho sesekala na polovinu, podle mého byl nesmírně a zbytečně zdlouhavý.

12 10.09.2021

Panečku, ta paní Ingrid se s tím teda nemaže! Vykreslila svoje postavy a jejich osudy pěkně natvrdo a surrealisticky až děsivě. Představuje nám hlavně Barbaru, ze které se díky životním prožitkům stala chorobně komplikovaná osobnost, která touží po lepším životě. Ne náhodou se setkává s policistou Marcem, který při autonehodě rovněž utrpěl zranění na těle i na duši. Že je příběh velice depresivní a místy hodně zvrácený, to už tady bylo napsáno. Zároveň je ale plný emocí, jako je strach, nenávist, touha po pomstě, ale taky láska. Prakticky každá ze všech postav ji chce, jenže každá jinou a jinak a těžko rozlišuje, jestli je to vůbec láska nebo něco jiného. Já jsem z těch událostí nejen znechucená, ale i dojatá a hlavně smutná. Vždyť jak který člověk, ať zdravý nebo vyšinutý ví, jak ovládat emoce a jak s nimi naložit, zvlášť když se v jeho dosud zoufalém životě objeví světlo na konci tunelu? Hvězdičku ubírám za nechutnosti, jinak bych dala plný počet.

12 18.08.2021

Tak tohle zrovna nebyl můj šálek čaje. Ztotožňuji se s názory, že děj byl dosti nepravděpodobný a chování postav až nereálné. Taky jsem na tom našla jen málo věcí, co by pro mě byly pochopitelné, navíc všechny ty "akční" scény... jednou je na koni ona, pak se karta obrátí a vyhrává on, načež se to zamotá ještě víc a iniciativu převezme někdo jiný, prostě nevím, chvílemi se to docela dalo číst, ale v podstatě už jsem chtěla, aby byl konec, protože to bylo i hrozně zdlouhavé. Myslím, že i ty 3 hvězdičky jsou docela dost.

12 18.07.2021

No, tak to byla docela pecka. Díky nízkému hodnocení jsem nečekala žádnou slávu - a byla jsem příjemně překvapená. Chvíli jsem se sice nemohla začíst, některé scény mi i docela vadily, ale říkala jsem si, že odložit můžu kdykoliv. Jsem ráda, že jsem to neudělala, protože tohle se fakt povedlo a navíc myslím, že se to klidně mohlo stát. Váhala jsem mezi 4 a 5 *, ale dávám více, abych trošku vylepšila celkové hodnocení. A doporučuju, fakt to stojí za přečtení a ani to není zbytečně zdlouhavé.

12 24.06.2021

Knížka se zřejmě měla přiblížit k detektivkám staré dobré Anglie a lord Percival měl být něco jako Hercule Poirot v trošku mladším vydání. Já si ho ale spíš představila jako neohroženého Nicka Cartera ze známé české komedie: vždy ve střehu, na vše připravený, za všech okolností elegantní. Se superintendantem Sotland Yardu Donsonem vyšetřuje vraždu mladého archeologa v Egyptě.
Děj příběhu mi přišel dost zdlouhavý, ale dalo se. Bylo to docela čtivé. Postavy se mi trošku pletly, hlavně na začátku, a to taky proto, že si všechny byly svým způsobem podobné. Nejvíc z celé knížky se mi líbilo líčení egyptských památek a historie a stejně tak současného života v Egyptě. Za to přidávám jednu *.

12 19.05.2021

Chůva se mi líbila moc. Příběh zpočátku se jevící zcela banálně s jasnou zápletkou. Zaneprázdněná matka - žena z vyšších kruhů - která si neumí najít cestu ke svému dítěti a chůva, která dítě hýčká a je vždy trpělivě po ruce. Po jedné velkolepé oslavě chůva nečekaně zmizí. Po několika desetiletích se dítě - nyní už dospělá žena se svou dcerkou vrací do rodinného sídla a zapomenuté události z jejího dětství se dají rychle do pohybu. Matka, dcera, vnučka - a do toho vstoupí minulost. Knížka napínavá od začátku do konce a nesmírně čtivá. Velmi se mi líbila sonda do anglické aristokratické rodiny, smetánky chovající se podle společenských pravidel, kde, jak se zdá pro emoce není místo. Ve skutečnosti je to úplně jinak, jen jsou drženy i s rodinnými tajemstvími pod pokličkou. Je to tak pěkně vykreslené, že mě to úplně dostalo. A konec? No, asi to tak mělo být. :-)

12 09.12.2020

Jejda, super duchařina. Začátek se mi sice zdál trošku vleklý a připadalo mi, že se nic moc neděje, ale tak od třetiny to nabralo grády a nemohla jsem se odtrhnout. Komu se líbili Zimní lidé, těm doporučuji.

12 03.12.2020

Ajaj, zase jedna česká zelená, která mě zklamala. Celou dobu probíhá sááááhodlouhé vyšetřování vyloupení sejfu v redakci dosti nevalné pověsti a stejně tak vleklé vyšetřování vražd a pokusu o vraždu osob s touto redakcí spojených. Přitom je čtenář poměrně obsáhle seznámen s atmosférou, zaměstnanci a jejich prací v týdeníku, který je zde vydáván, ale to je tak nezáživné, že se v mžiku pletou jména a postavení, akorát tak víme, že si mezi sebou půjčují foťák. Jinak o postavách jsem se nedozvěděla skoro nic, všechny vykresleny naprosto ploše, bezbarvě a nezajímavě, úplně k ničemu. Postava samotného hlavního vyšetřovatele borce Boreckého je ovšem zajímavá už tím, že víme, do jaké barvy se nejraději obléká, kolik litrů (a jakých) tekutin vypije za den a jak se potí. Ale vyšetřuje se také, to ne že ne a nakonec se zločinec samozřejmě najde, ale i ten konec je je nudný jako celá kniha. Takže škoda, přitom bych řekla, že styl Bešťákova vyprávění není špatný, ale když se to dá dohromady...

12 04.10.2020

Před nějakým časem jsem četla knížku Zlé pondělí, rovněž od této dvojice autorů a tak nějak jsem na ni pozapomněla, protože od té doby jsem přečetla hromadu knížek a moje paměť je už dost děravá. Naštěstí jsem díky Čtenářské výzvě natrefila na Ztracené úterý. A super! Ještě hezčí než pondělí - byla jsem naprosto okouzlena čtivostí tohoto románu. Příběh začíná v bytě duševně nemocné ženy, kde je nalezena mrtvola neznámého muže. Nemocná není schopna poskytnout jakékoli svědectví, vyšetřovatelé se nemají čeho chytit, dlouho nikde žádná stopa, pak je případ prakticky uzavřen, ale psychoterapeutka Frieda vyřčenému ortelu není ochotná věřit. A tak pátrá společně s policistou Karlssonem i na vlastní pěst. A opět hledání, skládání informací, poznávání možných pachatelů, to celé popsáno naprosto excelentně až k samému závěru. Do toho se můžeme podívat do soukromí psychoterapeutky i detektiva, ale ne tak moc, aby to obtěžovalo. A v neposlední řadě napětí zvyšuje červená nit, která se příběhem proplétá už z pondělí a potáhne se do středy ... nebo ještě déle? Takže je fakt nutné číst díly postupně za sebou. Doufám, že středa bude neméně zdařilá jako první dva dny v týdnu.

12 03.10.2020

Ano, opravdu super. Napínavé a čtivé vyprávění (jak bylo zmíněno dobrý nápad zvolit za vypravěče Cythiina manžela). Konec mě teda překvapil moc, ale přišel mi až dost přitažený za vlasy a pro mě absolutně nepochopitelný. Proto taky ubírám jednu hvězdu. Ale jinak fajn.

12 11.08.2020

Tak to se podle mě povedlo. Vyprávění šestnáctiletého kluka, který za svůj krátký život zažil až dost nepěkných věcí a teď se před ním rýsují další. Těžko se sžívá se znovuobjeveným otcem, snaží se zachraňovat svého o rok mladšího bratra, který se bezhlavě žene do každého průšvihu, a on sám to se svou horkou hlavou taky nemá zrovna jednoduché. Když se objeví tři roky stará mrtvola a záhy je zavražděn jeho kamarád, dá se do pátrání po všech souvislostech a přes nebezpečí, které mu hrozí, se dobere rozuzlení. Knížka je psaná pěkně, opravdu jako zážitky a vzpomínky obyčejného středoškoláka, ale vůbec není naivní nebo jednoduchá, naopak. Jako prvotina je přímo skvělá a určitě stojí za přečtení.

12 05.07.2020

Moje první setkání s touto autorskou dvojicí a musím říct, že setkání skutečně velmi milé. Vůbec nechápu, jak jsem je mohla tak dlouho opomíjet. Plně souhlasím s komentářem katariny5544, protože se taky počítám mezi ty čtenáře, co mají rádi pozvolné vyšetřování, skládání mozaiky, výslechy svědků, sbírání informací, byť po malých zrníčkách, to je prostě ono. Příběh na počátku vypadá jako docela fádní detektivka, ale pomalu se z něj stane něco naprosto úžasného. Každý člen vyšetřovatelského týmu postupuje krok za krokem, aby nakonec všechno do sebe zapadlo včetně toho, co vypadalo, že s tímto zločinem nemá nic společného... Mimoto i každý člen má svůj životní příběh, který je čtenáři předkládán, aniž by to obtěžovalo, což se taky v některých detektivkách stává. Bohužel jsem zjistila, že tento příběh je už sedmý v pořadí z této série, ale ne že by to až tak vadilo.... A rozhodně budu shánět díly předchozí a případné další. Prostě Sněhurka za mě velké ANO.

12 24.05.2020