ER.2015 komentáře u knih
Kniha se mi moc líbila. Povedený překlad, děj odsýpal, vyhovovala mi ich forma, stručnost a jakási samozřejmost všeho, co autor čtenáři sděluje, neměla jsem sebemenších pochyb, že činí správně.
Asi bych uvítala o něco delší finále, ale chápu, že se nejedná o scénář k americkému akčnímu filmu, nýbrž o popis reálné události. :)
Vadily mi pouze ojedinělé překlepy v českém vydání.
Ve srovnání s Operací Eichmann od I. Harela je méně popisná, co se fungování Mosadu, plánování operace a spol. týče, obě díla určitě stojí za přečtení.
Sečteno podtrženo výborná kniha, 5/5*.
Zatím nejlepší v sérii, perfektní zpracování legend o Artušovi. Pan Cornwell je mistr popisu, okamžitě jsem se přenesla do roku 495 a staré Bretoňsko měla jako na dlani. V neposlední řadě musím pochválit český překlad, moc pěkná práce. Hned se vrhám na poslední Excalibur. :-)
Tahle kniha je emoční nářez. Syrová, krutá, bez příkras, bez patosu, geniálně zpracovaná. Před autorkou hluboce smekám.
Při čtení mi jako člověku a matce bylo psychicky i fyzicky zle, doslova mě bolelo srdce a přes slzy jsem neviděla, přesto jsem nemohla knihu odložit. Vědomí, že realita byla mnohem horší a ti hajzlové vyvázli de facto bez trestu, je skličující.
Často si říkám (hodně zjednodušeně!), že mezi nácky a komunisty, co do působení na našem území, byl největší rozdíl snad jen v tom, že ti druzí terorizovali a ničili vlastní lid a zemi a to celých 40 let. Němci moc tlačili na pilu a relativně rychle skončili. Tihle se poučili, hlavně pomalu a nenápadně, jako rakovina všechno infiltrovat a nastolit hrůzovládu. Je mi z toho zle a stále nedokážu pochopit, a asi fakt nikdy nepochopím, že je v osmdesátýmdevátým jednoduše nezakázali, nechali je prakticky bez postihu a s možností se dál podílet na formování republiky. Však co, to ne my, to oni, navíc je to už dávno, tak co, jedeme dál a co, že třeba v jiným kabátě.
Při návštěvě Čestného pohřebiště hrdinů druhého a třetího odboje v Ďáblicích jsem prožívala to, co autorka popisuje na posledních stranách. Do puntíku.
Zase se tam musím vypravit, zapálit svíčku a věnovat tichou vzpomínku. Neodpouštím. Odpouští jenom Bůh.
Ačkoliv čtenář tuší, stále naivně doufá a věří, že se plete a vše je jinak, každá další strana jej utvrzuje o opaku.
Příběh nutí k zamyšlení nad tím, co děláme a říkáme, jak se chováme, co předáváme dál a poukazuje na naše slabosti a neschopnost. Je možné s tím něco dělat, změnit směr, vymanit se z tenat?
Vůně lesa, ač ji mám tak ráda, v tomto díle silně čpěla. Paní Mornštajnové patří poklona nejen za odvahu pustit se na tenký led, vybrala si velice těžké téma, ale i za, jako vždy, vynikající zpracování.
Závěrem si troufám tvrdit, že autorka jejího formátu nemá zapotřebí kohokoliv kopírovat.
Mé první setkání s autorkou a žánrem jako takovým. Nešlo přestat číst, střídání 3 dějových linií a krátké kapitoly jen umocňovaly mou zvědavost, napětí gradovalo s každou stránkou.
Pachatele jsem odhalila, ne však jeho skutečnou identitu, to mě na konci opravdu překvapilo. Trochu mě mrzí, že nebyla více objasněna tzv. duchařina, zdali skutečně došlo k nadpřirozeným jevům, nebo zdali se jednalo jen o výplody lidské fantazie ve velice vypjaté situaci. S ohledem na poslední řádky knihy bych se klonila k první variantě. Třeba si autorka nechala otevřená vrátka pro volné pokračování? :-)
Souhlasím s komentáři níže, konec mohl být rozveden maličko víc, ale to je jen drobnost, kniha je výborná, nudit se nebudete, 5/5*.
Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a jsem naprosto nadšená!
Svérázný a neohrožený Devlin z IRA, statečný a férový plk. Steiner a jeho Fallschirmjäger (Prestona nepočítám), správní chlapi.
Úkol unést W. Churchilla z Velké Británie jako dočasné vykoupení se z trestu za projevenou lidskost. Nesmyslná akce v době, kdy Německo pomalu a jistě mířilo k totální porážce.
Napínavý příběh od začátku do konce s důrazem na to, že ne všichni němečtí vojáci jsou barbarská hovada, jako příslušníci SS a jejich Einsatzgruppen, a že zároveň i přes vnitřní odpor zůstávají loajální a svůj osud pod tíhou kolektivní viny přijímají se ctí.
Výborná kniha, 5/5*!
Klasický Remarque. Nemůžete se odtrhnout, žádné slovo nepřebývá, žádné nechybí, emočně Vás naprosto rozebere… Tragický, strašně smutný příběh a zároveň tak nádherný… Rezonoval ve mně hodně dlouho a spolu s ním pocit smutku a zmaru. Jako vždy.
(SPOILER) Popravdě jsem z knihy docela zklamaná. Chvílemi jsem měla dojem, že autorka některé pasáže zlehčuje a popisuje je jako něco samozřejmého, např. její cesty do/z tarnogródského ghetta, jako by Němci, samozřejmě s nadsázkou, byli naprostí idioti a ona si tam chodila jak pro rohlíky… Byla jsem opravdu zvědavá, jak mladé děvče dokáže přežít v lesích, v zimě, s permanentním rizikem, že ji někdo pozná a udá, nebo že potká okupanty,… Ale odpověď jsem nedostala… V některých popsaných situacích mi Mala byla dokonce nesympatická (pasáž se Zosjou). A přiznávám, místy mě štvalo, jak se autorka neustále chválí… To bylo až otravné.
Jistě, paní Kacenbergová knihu napsala s velkým časovým odstupem, zároveň lidský mozek je milosrdný a tak příšerné zážitky vytěsňuje, respektive otupuje ostré hrany, abychom mohli dál žít a nezbláznili se, a proto každý, kdo je ochoten zhojené rány znovu otevřít a sepsat svůj příběh, má můj nejhlubší obdiv. Bohužel u této knihy jsem měla pocit, že autorka na jednu stranu svůj příběh sdílet chce, ale jen do té míry, aby to pro ni bylo jakž takž snesitelné. To je naprosto pochopitelné a přirozené, ale proč potom psát knihu?
4/5 dávám proto, že se jedná o skutečný příběh a i přes mé výhrady, které se týkají výlučně knihy, má paní Mala můj hluboký obdiv, že přes všechno, čím si prošla, neztratila chuť a vůli žít.
Letos si připomínáme 80. výročí hrdinství našich vojáků a členů odboje, načasování vydání knihy s touto tematikou snad ani nemohlo být lepší.
Oceňuji, že se autor zaměřil na od počátku smůlou provázený výsadek Out Distance v čele s npor. Adolfem Opálkou a že zároveň neopomněl věnovat dostatek prostoru ostatním parašutistům a hrdinům čs. odboje. Kniha se četla velice dobře, děj odsýpal svižně.
Mám však pár výhrad - plukovník in memoriam Adolf Opálka pocházel z obce Rešice, nikoliv z Řešic (ty snad ani neexistují), jak se opakovaně píše v knize, dále je zmíněna pro atentát vhodná libeňská zatáčka v ulici “V Hodkovičkách”, podruhé je uvedena již správně ulice “V Holešovičkách” (ul. Zenklova, tehdy Kirchmayer Str., chybí), dále sem tam přehozené jméno (Helenka za Hanku nebo Gabčík v kryptě, strachující se o nahoře bojující kamarády Opálku, Gabčíka a Bublíka). Popis samotného atentátu mě trochu zklamal. Jistě, nebyl ústředním bodem knihy, jako v Šulcově počinu Dva proti Říši, nicméně dnes jsou k dispozici informace z britských archivů, kde je popsáno plánování celé Operace Anthropoid a je zde mj. uvedeno, že muž s bombou je mužem č. 1, nikoliv zálohou pro případ selhání střelné zbraně, proto mě mrzelo, že se autor držel staré, v lecčem mylné verze. Odkazuji tímto na pana plk. PhDr. E. Stehlíka (např. Češi proti Hitlerovi). Vím, že se nejedná o kdovíjak zásadní chyby, které by významně snižovaly kvalitu díla, mě osobně však rušily.
Tak či tak, kniha je výborná a i přes výše zmíněné výhrady vřele doporučuji a nemohu ohodnotit jinak, než na 5*.