eraserhead komentáře u knih
Zibura mě dostává svým smyslem pro ironii. Funkční a hrozně zábavnou ironii. Blízký je mi i jeho styl, chodit tam, „kde se nechodí“, nechodit tam, „kde se chodí“. Asi jediný problém jeho knih je, že se z nich zdá, že je to vlastně brnkačka, i když nečtete zrovna o příjemných věcech. Ale jo, přiznávám, že změnil můj pohled na chození. A jeho knihy mě baví.
Skvělý, místy až mrazivě horrorový, sci-fi horror s výborně vykresleným vědeckým pozadím. Snad je škoda jen toho rychlého a náhlého závěru, ale jednak si myslím, že o něj v tomhle případě ani tak nešlo (tady je vyloženě cesta cíl) a uvědomuju si, že asi moc variant, jak to zakončit nebylo.
Fantasy kniha, která mě bavila. Tak přeci jen se nějaká taková našla. Byť mě styl, jakým je kniha napsána nejednou takřka až rozesmál (hlavně v prvních kapitolách), musím říct, že mě to zaujalo více, než jsem vůbec čekal. Tohle opravdu není můj šálek žánrového čaje, ale… Bylo to napínavé, zábavné a místy to mělo skoro až horrorovou atmosféru. 3.5*
Haška mám rád jen jako povídkáře. Románový Švejk mě zcela minul. Problémem Haška je, že mu už vydali kdejaký prd, co napsal, bez nějaké reflexe. Na některých povídkách jde vyloženě vidět, že je psal narychlo jen pro peníze. Tato sbírka naštěstí má to štěstí, že do ní byly vybrány převážně silné a úderné povídky. Silné v humoru, satiře a Haškově klasickém popichování. V tomhle má hodně oblíbená knižní edice nezklamala.
Kniha nejen zábavná a úsměvná, ale i informativní. Hodně dobré zpracování.
Ta kniha je sympatická už od pohledu (jak to u většiny knih z Gnómu bývá). Fantastika a fantazie se zde rozpřahuje do všech možných i nemožných směrů. Na tenhle žánrový styl zrovna moc nejsem, ale výběr ukázal, že i v těchto oblastech mě lze zaujmout. Paradoxně nejméně mě zaujala povídka mé oblíbené Ursuly K. LeGuin. Nápadité, hloubavé, k zamyšlení i zábavné. BITVA O MALOU VELKOU VĚDU (***), VELKÁ RADOST (**), JAK TO BYLO DOOPRAVDY (***), PANÍ SORENSENOVÁ A SESKVEČ (*****), ŠEST MĚSÍCŮ, TŘI DNY (*****), HEJNO ZAHRADNÍCH PLAMEŇÁKŮ (*****).
Mě snad ty komiksy i začnou bavit. Sice poměrně předvídatelné ale přesto dost mrazivé, syrové a působivé. Svým způsobem povídka ze sibiřského pekla na níž je velmi sympatické to, že děs a hrůza v ní přichází hned z několika stran a úhlů. Čtenář si v podstatě může vybrat, co ho děsí více. Skvělá kresba. Mohlo by toho v knize ale být trochu více, takhle dobrého komiksu bych snesl větší porci.
Pro mě, v hlavách o black metalu a z velké části thrash metalu v podstatě něco jako cesta tam a zas zpátky. Výlet do pradávných dob, kdy jsem se kochal parádními nahrávkami a dnes už zavzpomínal, kolik lidí, o nichž se v knize píše, jsem znal (se zpěvákem Inferno jsem chodil na učiliště a jezdil na praxi, s Hadgim a dalšími orlovsko-karvinsko-ostravskými metalisty, tvořícími kapely,o nichž se v knize píše, vysedával v hospodě, kde nás zasvěcoval do tajů metalu, s Lahar jsme jednu dobu sdíleli zkušebnu, se Žroutem jsem hrál v kapele, u Honzy Kapáka nahrávali ve studiu). Kniha pro mě však nemá jen nostalgický nádech. Ukázala mi např. Jak mě zcela (až na Krabathor a pár raně devadesátkových výjimek) minul český death metal. Václav v knize odvedl opravdu velmi slušnou a záslužnou práci, hodně se mi líbí i forma zpracování.
Vím, že nejsem cílovka, ale stejně dobře vím, že R. L. Stine to i v tomhle ranku umí mnohem zajímavěji a poutavěji, i pro dospělého čtenáře. „Úsměv prosím… přichází zlo!“ ze stejné série mě bavilo dost, tohle skoro vůbec. Je to takové mdlé, nevýrazné, nezajímavé. Řekl bych, že i pro danou cílovku.
Postavově, pohledově a „sociálně“ skvěle vykreslený příběh ze světa, kde problematiku důchodců řeší tím, že je nutí se vzájemně vyvraždit. Japonsky klasicky až drsně komický nářez.
Lehce tajemný náhled do života lidí. Místy úsměvné, místy napínavé, místy dojímavé.
Barron mě natolik zaujal svým stylem při psaní horrorových příběhů, že mě zajímalo, jak zvládá jiné žánry. Byť rasově smíšený, hlavní hrdina působí přesně tak, jak odkazuje autorova fotografie. Napsáno je to výborně a svižně, jen já s těmihle neomylnými a neporazitelnými tvrďáky, kteří vás mají přečtené ještě dříve, než stihnete mrknout, během půl hodiny rozchodí srážku s mezinárodním rychlíkem, moc dobře ví, co a jak se stane v následujících minutách a nakonec dostanou každou ženskou, kterou chtějí mám ten problém, že jejich příběhy jsou předvídatelné a nepřekvapivé. A nakonec jsou tihle týpci všichni stejní. Takže jo, napsáno to bylo fajn, obsahově trochu zív… Takže se zase rychle vrátím k jeho horrorům. 3,5*
Knihu jsem sháněl dlouho. Dala mi přesně to, co jsem od ní čekal i s několika bonusy. Zajímavé zpracování, informační nadílka. Člověk je prostě tvor svérázný a pestrý. Výborná kniha.
Na podobnou knihu čekal moderní domácí horror několik let. A předchozí povídkové antologie edice HorrorCon byly stěžejními základními kameny tohoto monumentu. Naposledy se něco podobného objevilo v roce 2003, ne v takovém rozsahu a ne v takové kvalitě. Atmosférická stránka českého horroru, se zaměřením na postavy a vývoj příběhu. I v tomto užším zaměření ukázka pestrosti, obsáhlosti a rozsáhlosti žánru. Čistě subjektivní šmouhou je fakt, že šest povídek už jsem četl dříve jinde. Přesto si umístění v takové knize zaslouží. Nebudu se věnovat každé povídce, žádná z nich neklesá pod příjemný průměr, ať už stylem, formou nebo nápadem. Velmi mě potěšila povídka SEMPER IMPERFECTUS?, mám rád takové nepřímočaré temnosti a rád bych, aby se mi někdy podařilo něco podobného napsat. Skvělou povídkou je REVENANT RAPPOLŠTEJNSKÝ, jen škoda, že jeho sílu snižuje až ubíjející přemíra zájmen ten/ta/to/toho. Výborní jsou SKOKANI a skvělou atmosféru má ČLOVĚK V KŮŽI VÁZANÝ, který by u mě aspiroval na nejlepší povídku knihy, kdyby se v závěru ona atmosféra nerozplynula a vyvrcholení by bylo výraznější. Kniha moc hezky vypadá (skvělé ilustrace), má zajímavou předmluvu, ještě zajímavější doslov, který mi hodně mluví z duše, a 16 povídek. Český horror je České temno. 4,5*
Detektivky/krimi dávám jednou za čas. Většinou se totiž tak moc orientují na komplikovanost pozadí, provedený a odhalení daného případu, že se z nich vytratí veškerý příběh. To se VYMAZLENÝM VRAŽDÁM tedy nestalo. Jdou na to vlastně i trochu jinak. Skálovy příběhy totiž nehledají vraha, ten se ví hned od začátku. Nezaměřují se ani moc na to proč, ale hlavně na jediné – jak. Ke Skálově cti je třeba přiznat, že tento úzký motiv dokáže minimálně schopně obalit i něčím jiným zajímavým než jen komplikovaností zdánlivě bezchybně spáchaného případu (v tomto případě mě nejvíce zaujal případ MOHLA BYCH VÁS MILOVAT). Dalším trnem v podobných krimi případech ale však je, že žádný z nich není bezchybný, už ze své povahy literární existence. Neexistuje bezchybný a neodhalitelný zločin, ne v literárních příbězích. Takže pokud zábavně neberete čtený příběh jako svým způsobem hlavolam, který chcete rozluštit, podobné příběhy vám nemusí sedět. A mě ne vždy sedí. Tu a tam jsou vymazlené vraždy vymazlené na můj vkus až moc. Na druhou stranu jde o vyloženě oddechové čtení, kniha má výborný formát, velmi okulibé vizuální zpracování. Výborné čtení na cesty nebo na ukrácení dlouhé chvíle. Případně na procvičení a zabavení mozku ve snaze odhalit ono „jak“ dříve, než stránky knihy. MORÁLNÍ KODEX (příběh mi nějak nesedl, hlavně svým vyzněním a závěrem, **), MOHLA BYCH VÁS MILOVAT (nejlepší a nejsympatičtější příběh z knihy, dobrý vtípek na závěr, 3,5*), VĚDMA (až moc překombinovaný konstrukt, ***).
S PODOBIZNOU jsem se poprvé seznámil prostřednictvím české temné filmové adaptace, proto mě docela překvapilo, že Gogolova předloha není tak temná. To, co film dobře zhutnil je v předloze roztaženo do v podstatě dvou příběhů. NĚVSKÝ PROSPEKT je pak jako slovy namalovaný obraz jedné ulice, se dvěma vyvedenými příběhovými mikrodetaily. Z obou příběhů čiší obraz doby..
Dohledáte-li si informace o oné památné noci ve vile Diodati na břehu Ženevského jezera, k níž se datuje vznik moderního horroru, ony informace odhalí, že kromě sexuálních hrátek a fetování se historická pětice oddávala i čtení strašidelných příběhů, mimo jiné sbírky Fantasmagoriana. Zpravidla to však o dané knize je jediná informace, kterou naleznete. Teď si tu knihu máte možnost přečíst v češtině. Obsahuje zajímavý výběr mysteriózních a strašidelných příběhů od „klasických pohádek“ až po klasické duchařiny. Případné kolísání jednotlivých povídek (v závislosti na nastavení a zaměření čtenáře/čtenářky) vynahrazuje tradičně skvělé grafické a vizuální zpracování knihy, které hladí na horroristově duši. Fantasmagoriana je nahlédnutí až hluboko do temnoty základů snad nejen evropské strašidelné a horrorové literatury a ať už si o jejím konkrétním obsahu budete myslet cokoliv, jako celek, v tomto vydání doplněný o zajímavou esej a úchvatnou obrazovou přílohu, je velmi zajímavý. Hned z mnoha ohledů. Je to krásná kniha.
Ryze béčková horrorová jízda se vším všudy, co od Laymona očekáváte. Přímočarost, násilí, sex, gore, krev. Přesto pořád v jemnější verzi než např. ve SKLEPENÍ. Tohle je prostě horrorové béčko jako když střihne.
Stává se mi málokdy, aby mě celkově vzala takhle ve fantastickém žánru rozkročená kniha. Ale pravdou je, že ať už jde o sci-fi, fantasy nebo horror, Martinovy povídky mě baví prakticky všechny. I ta (relativně) nejslabší V PUSTINÁCH se mi četla hodně dobře. Může za to asi jediné - příběh. A ten je ve všech povídkách nosný a silný. Měl-li bych povídky seřadit od nejlepší k nejméně nejlepší, vypadalo by to následovně: PORTRÉTY DĚTÍ, NEČEKANÁ VARIACE, ZAVÍRACÍ HODINA, MLHY Z RÁNA KLESAJÍ, LEDOVÝ DRAK, V PUSTINÁCH.
Heuvelt rozhodně zasluhuje plusové a pozitivní body za originálně pojatý a zpracovaný námět a nápad. A svým způsobem opravdu děsivý. Stačí si jen představit, že jste sami obyvatel daného městečka. Brrr. Moderní horror se vším všudy. Pravda, trochu mě rozčaroval závěr, přišel mi trošku zmatený a neukotvený. Hrozně moc by mě zajímal původní nizozemský závěr.