eraserhead komentáře u knih
Přesně ten typ fantastiky/sci-fi, který mi naprosto nic neříká a vůbec nic nedává. Odpad vlastně nedávám jen pro to, že formálně to nebylo úplně špatné. Ale obsahově mi to přišlo naprosto prázdné a nijaké. S některými knihami se prostě člověk nesejde.
Jak by řekl klasik: "Když nemáte kečup, dejte tam nácky." S Koontzovými knihami to mám fakt jak na horské dráze - jednou nahoře, jednou dole a snad se dokonce daří, že je to každá kniha něco jiného. ZÁBLESK je někde uprostřed. Hodně solidní střed. Nevěděl jsem, do čeho jdu, čekal jsem spíše horror, ale nakonec ten sci-fi thriller, co jsem dostal, o cestování v čase, paradoxech a časové kauzalitě se poměrně dobře četl. A to hlavně z jednoho důvodu - dobře popsaná hlavní hrdinka a to, že byl její život sledován od samotného zrodu. Její trhlá kámoška je pak už jen třešničkou na dortu. Negativa? Dětské postavy byly až moc inteligentní, chytré, hloubavé a dospěle nenaivní - tu a tam až na samé hranici uvěřitelnosti. ZÁBLESK je fajn jako svižný sci-fi thriller, u něhož občas vyskočí na mysl Terminátor. Ke Koontzově cti však svůj příběh pojal hodně originálně po svém a poměrně dobře si vyhrál s paradoxem paradoxu cestování v čase (i když, když by se nad tím člověk zahloubal hlouběji a hledal, paradoxní nesmysl by našel i v tomhle. Ale takové už cestování časem je).
Částečně pro mě důvod, proč mě komiksy nikdy moc nebraly a nezaujaly. A může za to přesně tenhle superhrdinský styl. Naštěstí jsem už poznal, že tohle není jediná forma a norma komiksů a uznal jejich právo na existenci. Z tohohle výběru je ale hned několik příběhů naprosto žalostných. Je mi záhadou, proč se je rozhodli zařadit hned na začátek. GHOST RIDER, SATANŮV SYN a částečně NETVOR JMÉNEM MORBIUS jsou prostě šmíry, infantilní, hloupé, směšné (ale chápu, že to své fanoušky má, nic proti nim) a pro mě s nulovým hodnocením. Spidermana nemám rád obecně jako postavu, tay ho zachraňuje docela sympatický Morbius. Naopak, naprostá pecka (i díky černobílému formátu), je MAN-THING. Z další ryze průměrné nálože vycházející z klasických příběhů (Vlkodlak, Frankenstein, Mumie, Dracula) vychází nejlépe právě Dracula. BRATR VÚDÚ je už pak klasická komedie. Většina příběhů stojí na stejné zápletce, formě a vyprávění, mění se jen kostýmy hlavních hrdinů (nabušených, svalnatých a mužských). Prostě nuda. Tohle jde z mé knihovny pryč, snad se mi podaří někdy sehnat Man-Thing nějak samostatně.
Hodně povedená sbírka, pestrá jak obsahově, tak žánrově. Ryzí horrorové povídky se prolínají se sci-fi a fantaskními náměty, horror ale převládá. Bloch předkládá jak klasická témata, tak i výstražné kousky s odkazem, vše však výborně zpracované. K nejlepším kouskům patří bezesporu S ÚCTOU JACK ROZPAROVAČ, ENOCH, HLADOVÝ DŮM, MUŽ, KTERÝ SBÍRAL POEA, ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA, NĚMÝ FILM, zajímavé jsou PAN STEINWAY, MÁM RÁD BLONDÝNKY, NOVÝ DEN. Ze všeho dýchá atmosférický duch padesátých a šedesátých let, ať už jde o strach z atomové války nebo temnou horrorovou atmosféru.
Bažináč potkává Netvora z Černé laguny v podivně erotické romanci. Ale jen zdánlivě a na první pohled. Hodně dobře napsaný psychologický příběh o vybublávání na první pohled přežitého, v němž neděsí nadpřirozený prvek, ale jen výborně odráží děsivost reálného světa, skutečného života a věcí, o nichž jsme si mysleli, že jsme je nechali už daleko za sebou.
Opravdu podivně zvláštní, mysteriózně psychologický (obálka to pojmenovává hitchcockovský - asi bych proti tomu nic neměl) horror. Neskutečná atmosféra neustálého (zdánlivého) tajemna, občas na mě až dýchal odér Havlíčkova Neviditelného. Zvláštně vinutý příběh, ne přímočaře ale jen jakoby okrajově, přesto ve vším potřebným, aby se příběh poskládal jak má a všechno zapadlo. Dnes už to možná tak výrazně působit nebude, ale silně ženský příběh, byť hlavní hrdinka nepůsobí dvakrát sympaticky. Je to temné, sympaticky zvláštně temné. A jestliže neustále opakuji slovo zvláštní, tak proto, že to opravdu je zvláštní a netypický horror, v tom nejlepším slova smyslu.
Přijde mi, že K. E. Wagnerův smysl a cit pro hororové povídky se s mým dost liší. Na druhou stranu je fakt, že tohle je zatím asi nejlepší antologie, kterou dával dohromady, respektive dokázal do ní zařadit dostatečný počet povídek, které mě buď přímo nadchly nebo zaujaly. Patří mezi ně rozhodně kingovská klasika POPSY, neuvěřitelně eroticky nabitý LÍBEZNÝ MÁJ, NÁVŠTĚVNÍCI, JIZVA, TENCÍ LIDÉ a TLOUŠTÍK. Částečně pak STĚHOVÁNÍ. Subžánrově je to antologie pestrá, kvituji hlavně již v tehdejší době zařazení několika realistických (tedy nenadpřirozených) hororových povídek. Obecně vcelku ucházející náhled do pozdně osmdesátkového povídkového horroru.
V souladu s autorem zajímavé závěrečné eseje, kniha, která nám tu dosud chyběla. Na druhou stranu je otázkou, zda její příběhy budou čtenáři vnímat stejně, jako onen autor doslovu. To už je ale asi na každém z nás. Hoffman je nepochybně zajímavý autor. Jeho příběhy opravdu malují a snad v nich jde odhalit i jisté hudební tempo a rytmus. Jednotlivé příběhy rozhodně zaujmou svou mnohovrstevnatostí, nejednou jeden příběh obsahuje příběhů hned několik, které se na první pohled rozutečou každý jinam, aby se v závěru zase stekli dohromady. To může občas působit na čtenáře nepozorně, může mu při tom uniknout důležitá nit, pokud se na četbu pořádně nesoustředí. Každopádně, první třetina PÍSKOUNA má pořád neskutečně působivou, temnou a strašidelnou atmosféru, jako když jsem ho četl poprvé. Za velmi působivé kousky považuji příběhy IGNÁC DENNER, PUSTÝ DŮM a DĚDIČNÉ SÍDLO.
Ke knize jsem se dostal nepolíben televizním seriálem. I když jsem nějaké povědomí měl, byl jsem hodně zvědavý, do jaké roviny (thriller/horror) se to bude naklánět více. A svým způsobem jsem byl i mile překvapený. Některými záběry to mělo dost slušnou atmosféru. Dexter samotný mi moc sympatický nebyl, takový ten až už tuctově klasický záporák - bez citu, s odstupem, sebevědomý, v podstatě fucker. Nuda. Jako správný "magor" o sobě často mluví v množném čísle nebo ve třetí osobě - zív. Ale některé scény... První příběh jsem bral jako rozjezdový, bavilo mě noření do Dexterovy povahy a její odhalování, takřka všechno však zabila pointa, až komicky přehnaná. Druhý příběh na mě působil asi nejlépe. Hlavně drsností a tvrdostí záporáka. Třetí příběh se do horroru ponořil nejhlouběji, svou temnou povahou a pozadím. Ale znovu to pokazil závěr - až moc rychlý, s neuvěřitelně oslím skokem. Špatné to není, má to čím zaujmout, moc to nenudilo, ale mě to balancování na hraně "jen" thrilleru a horroru nikdy moc nebavilo. Mám rád přímočařejší věci.
Stylisticky možná dobře napsané, o tom žádná. Stroze, přímočaře. Ale i přesto poměrně nezajímavě. Pointy, zápletky, tématické pozadí, vyvrcholení... Nic z toho mě prostě nezaujalo. Jen občasné záblesky ironického humoru. 1,5*
V době, kdy u nás tato edice vycházela a kdy mi byla věkově určena, jsem z ní přečetl snad jen jednu jedinou knihu. Její název si už nepamatuju, ale zápletku dodnes. Ani nevím, co mě to před časem napadlo, že bych si celou tuhle edici pořídil a zkompletoval. No a včera jsem vytáhl první svazek se smíšenými očekáváními. Páni. Jako je to svým způsobem neoriginální a tuctový kýč, se všemi prověřenými a představitelnými postupy, určený opravdu předstudentské mládeži (nevěřím, že ani ve své době by to středoškolákům vůbec něco řeklo), ale je to působivé. Milý příběh, se slušně rozjetou atmosférou, jako houska na krámě. Příjemně strávený čas s knihou, a to mám rád. 3,5*
Teď již zcela apokalyptická jízda se zpočátku noří do příjemně temných psychologických hlubin jednotlivých postav, aby na čas z příběhu horror ustoupil akčnímu postapu a pointování až biblických rozměrů. V závěru to pak nabere nutnou katarzi v hodně zajímavém vyvrcholení. Na celé sérii se mi líbí, že je každá kniha trochu jiná. Tohle je poměrně hodně temné, jen mě mrzí, že z toho částečně vyprchala působivá horrorová atmosféra a stal se z oho spíše akční příběh.
Pokračování rozjeté Del Torovy a Hoganovy upírské ságy. K negativům řadím fakt, že ve druhé knize výrazně ustoupila strašidelná atmosféra ve prospěch akčnosti. Del Toro jako by zavzpomínal na svého druhého Bladea - jsou tu přestřelky, souboje i upírské kmeny a rivalita mezi nimi. Jako vyloženě mi to nevadí, ale tenhle akčnější styl mi moc nesedí. Pozitiva: Přes to všechno sedí příběh pohromadě, nějak extra výrazně neodbíhá od náčrtu z první knihy. Vývoj postav je sice až klasicky dvojkový (z některých se stává trochu někdo jiný, než by se z první knihy zdálo), ale zase těší (nemilosrdné) osudy určitých postav. Hodně se mi líbí závěr, jeho vyznění.
Čekal jsem od té knihy prakticky cokoliv. Přistupoval jsem k ní s malými rozpaky. A byť jsem dostal, co jsem očekával - upírský příběh podaný v epidemiologickém hávu - je to svižné, zajímavé a děj posouvá nejen rozmanitá struktura, ale i sympatické postavy. 3,5*
Tak tohle je dost slabá sbírka. U některých povídek jsem si říkal, jak se vůbec mohly dostat do tisku. Až mě zaráželo, že v některých ojedinělých případech (úvodní UŽ PŘIJÍŽDÍ ZÁHADNÝ KOVBOJ..., zfilmovaná NOVÁ DCERA a CIRKUS CALIBAN) jde o velmi zajímavé povídky. Zpočátku se taková zdála i neuvěřitelně atmosférická a napínavá poslední povídka ZRCADLENÍ, tak však nakonec úplně vyšuměla do ztracena a nezájmu. Kniha, u níž mě napadlo, jak je vydávání horroru nespravedlivé -kdejaká nudná a nezáživná věc ze zahraničí je přeložena a vydána, spousta zajímavých a záživných domácích příběhů svého nakladatele hledá marně.
Páni. Další hřebík do rakve mé komiksové skepse. Tohle je parádní horrorový komiks. Výborný příběh, skvělá a působivá kresba, atmosféra jak mám rád. Ty oči... S odkazem na autorův doslov, ano Masasumi, tenhle komiks zůstane v mé knihovně. Protože dobré knihy si nechávám.
Až se nechce věřit, že tohle napsal stejný autor jako TEMNÉ LÉTO. ZIMNÍ PŘÍZRAK mě, na rozdíl od TL, chytl hned. Není to možná tak žánrově expresivní (naštěstí), rozhodně je to však originálnější, záživnější, zajímavější a ne tak tuctové. Zajímavé prolnutí hned několika žárnových směrů, dobře napsané a chytlavé postavy. TL už si nikdy nepřečtu, k tomuhle se rád vrátím.
Další klasika za mnou. A... Uf... Netroufám si tvrdit, že je to špatná kniha, jen mě to prostě nedokázalo zaujmout. možná je to zbytečně moc zdlouhavé, možná by to bez horrorové části, jen jako retro vzpomínání autora na mládí, fungovalo mnohem lépe (občas mi opravdu připadlo, jako by si Simmons udělal seznam všech základních horrorových prvků a postupů a během psaní je do textu sázel a postupně ze seznamu odškrtával). kdybych nebyl chronický dočítač, asi bych knihu v půlce odložil. Holt není každý den posvícení a ne všechno sedne všem. Jedno pozitivum však kniha má - občas jsem zahlédl přirovnání ke Kingovu TO. Té se však ničím nepodobá, to že je o dětech a odehrává se v 60. letech je jediná podobnost. Jinak je to úplně jiná kniha.
Tak jsem se konečně dostal ke svým způsobem (hned dvojí) klasice. Oba příběhy jsem dříve znal již z filmových adaptací. To nejvíce škodí ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO, protože i díky filmové verzi se příběh stal hodně známý a znalost pointy a toho, kam to celé vede, trochu kazí krásu všech těch náznaků a na první pohled neurčitých detailů roztroušených v příběhu. U tohohle by bylo úplně nejlepší nevědět vůbec nic a prostě začít číst. Přesto je Rosemary hodně silným a temným příběhem. Vždycky jsem si myslel, že počáteční nesympatičnost Rosemary ve filmové verzi vtiskla hlavně Mia Farrow, ale ona vlastně jen skvěle odehrála postavu podle předlohy. Původní literární verze je mnohem působivější než film. STEPFORDSKÉ PANIČKY byly zfilmovány hned dvakrát. Možná překvapí, že literární předloha vůbec není tak komická, jako druhá filmová verze (první jsem neviděl). Ve své podstatě mi Paničky přijdou mnohem horrorovější a děsivější než Rosemary. Oba příběhy zpracovávají měnící se postavení žen ve společnosti a zajímavě zachytávají počátek rozpadu tradiční rodiny a změny jejího statusu. U Paniček mi trochu vadil až přílišný kontrast obou protikladů, hlavní hrdinka nemusela být až tak moc velká aktivistka, ale obyčejná přemýšlivá žena, která si jen nenechá nic líbit. Tak by to mohlo být působivější.
Antologie strašidelných příběhů pro mladší čtenáře. Minimum povídek je lehce naivních, většina solidní střed, některé zaujmou bez ohledu na věk. Hodně se mi líbily povídky DĚTI NA MOSTĚ, ORDINACE PRO PANENKY a nejdelší (možná se zbytečně dlouhým rozjezdem) povídka ZRCADLO.