eraserhead komentáře u knih
Jak vidno, český, moderní horror žije nejen v próze, ale i v poesii. Co číhá v temnotách je obecně velmi povedený výběr současné české temné poesie v mnoha jejích odstínech. Jak už to tak u výběrů bývá, najdou se zde básně slabší, ale já osobně byl potěšen a mile překvapen počtem básní výborných až skvělých. Až na pár výjimek takřka každý autor nebo autorka dokázali nějakou básní potěšit, zaujmout a překvapit. Tohle byla radost mít v ruce, radost na to hledět (skvělá obálka, výborné ilustrace, příjemné vizuální zpracování), radost číst.
HPL se českému čtenáři představil už v mnoha formách, překladech a vydáních (pořád ale toho pár chybí - korespondence nebo Toshiho monumentální biografie) a já sám miluju sešitové vydání z počátku 90. let. Kdyby se mě ale někdo zeptal, co si má přečíst, aby HPL a jeho dílo poznal, aby se s ním seznámil a uviděl, zač je toho HPL, doporučil bych mu tenhle výborný výběr Ivana Adamoviče. Nejen proto, že pět vybraných povídek skvěle odhaluje většinu Lovecraftových odstínů tvorby, jejích námětů a zápletek (čarodějnictví, mýtus Cthulhu, až fantaskně popisné příběhy zdánlivě bez dějové linie), ale hlavně pro několik mistrových teoretických textů, s fenomenálním a jedním z prvních shrnutí historie horrorové a strašidelné literatury NADPŘIROZENÁ HRŮZA V LITERATUŘE. Hned první odstavec této eseje je tesatelný do kmene. Lovecrafta miluju a čím víc se šíří jeho epigonství, alegorie, kopie a lovecraftovství jako žánrový přívlastek, tím více miluju jeho jako originál. Protože ten je ryzí.
Kingův příspěvek k feministickému a wiccanskému románu. Se zajímavými příběhy, ale nesourodým a ne úplně lehce plynoucím příběhem. A s pomalu již skoro tradičním Kingovským přetaženým a zbytečně nataženým závěrem. Tady někde zřejmě bych měl hledat počátek mého klesajícího zájmu o jeho tvorbu (byť ještě poté napsal několik výborných románů). Tohle je takové, prostě, průměrné.
Velmi povedený výběr. Povedený hlavně v tom, že byť všechny povídky nejsou vyloženě horrorové (některé jsou spíše do krimi, sci-fi nebo i fantasy), všechny dostávají názvu antologie a svým způsobem (u každé jinak a z jiného důvodu) z nich mrazí. Vskutku temné příběhy o tajemnu, zlu a podivných stínech okolo.
A já si myslel, že Ragemoor bude po dlouhé době zase komikse, který dá prudký kopanec mé komiksové skepsi a ukáže mi, že stojí za to komiksům jako médiu věnovat pozornost. Protože první kapitola má neskutečnou mrazivou atmosféru a je prostě dokonalá. Jenže hned druhá kapitola je obrovský pokles a další dvě už to moc nezachrání. Já prostě od příběhu, ať ho konzumuju v jakékoliv podobě, potřebuju trochu více. Komiksová forma mě, až na malé výjimky, zatím ještě nedokázala oslovit. Milovníkům komiksů asi kniha poskytne mnohem více, má to nejednou zajímavou kresbu a hezké okamžiky, ale jako celek se to u mě nakonec vyšplhalo sotva na průměr. Navzdory skvělé první kapitole. 2,5*
MĚSTO ZRŮD se od předchozích dílů/událostí odehrává snad až s dvouletým odstupem (každopádně se odehrává dva roky po událostech prvního dílu. Vlastně jako by jím začínaly úplně nový příběh (byť pořád v rovině Prastarých). Taky se děj přesouvá zpátky do Spojených států. V každém případě je tohle jen pouhým rozjezdem širšího příběhu, k němuž v českých překladech už dále nedošlo, čímž nutně ztrácí, protože se v tomhle příběhu vlastně až tak moc neděje. A pokud ano, neobejde se to opět bez chapadel. Tato série opravdu jen jako odpočinkově pro někoho, komu nevadí, že nejde nijak do hloubky a kýčovitě jen klouže po pozlátkovém povrchu. To já nejsem, takže po letmých záblescích vlastně obecně dost zklamání (asi už jsem na to prostě starej nebo potřebuju při čtení používat alespoň tři mozkové buňky - bez urážky kohokoliv). A jestli lovecraftovské příběhy, tak raději od samotného HPL.
Uf, tak tohle byl sešup. Ono už předchozí svazek naznačoval, ale že se to propadne až takhle. Neuvěřitelně roztříštěné, cokoliv Hohlbein rozjede a vypadá i zajímavě (samostatné kapitoly monstrózní bytosti, "obživlé kořeny") ukončí v podstatě jedním střihem, co i trochu budoval rozkopne jako domeček z karet. A poslední třetina knihy jako by byla z úplně jiného příběhu, než budovaly předchozí tři knihy. Tohle je hodně špatné.
Jak jsem čekal, tahle série rychle začíná ztrácet dech. Trochu příjemně překvapila část s vymýtáním, ale jinak příběh už žvýká, co ho napadne.
Stále oddechově dobrodružné jako první díl. Pozitivním jevem je, že ubylo útoků monster a příšer a atmosféra se začala hustit i jinými způsoby. Titulní dům ve druhé půli knihy je velmi milé a působivé zpestření.
Ryze béčkový dobrodružný fantasy-horrorový mix všech možných žánrových klišé a provařených postupů v oparu lovecraftovské omáčky a v závěru nezbytné romantiky. Jako čistě odpočinkové čtivo ucházející a slušné.
Druhá Karikova horror kniha, co jsem četl a druhá, která končí prakticky stejnou pointou. Naneštěstí pro mě zrovna pointou, kterou fakt nemusím a dokáže mi zkazit požitek z celé knihy. Což se stalo u předchozí čtené knihy. Je však nutno říci, že u Tmy je ta pointa provázanější s příběhem a příběh k ní vede postupně (snad proto je ale pointa a vyvrcholení příběhu poměrně brzy odhalitelné). Tady je to opravdu vyvrcholení celého příběhu, u té předchozí čtené knihy to bylo trochu ve stylu: "Už je to dlouhé dost, teď to rychle nějak ukončit." A zatímco předchozí kniha mě až do oné pointy neskutečně bavila a děsila, TMA to má opačně. Strasti a pechové situace hlavního hrdiny mě nedokázaly strhnout a nějak zaujmout, ba byly dokonce místy až nudné. Může za to podle mě fakt, že Karika až moc tlačil na pilu a sázel to tam jedno za druhým. Zde by méně rozhodně znamenalo více. Poměrně výrazně mi také vadili příběhové vysvětlující a naznačující oslí můstky (typu, něco je třeba vysvětlit a ejhle, hlavní hrdina zrovna o tomhle nedávno někde viděl nějaký dokument, četl článek nebo mu to někdo řekl, ne kdysi a dávno, ale zrovna nedávno, jaká to náhoda). TMA je psychologickým thrillerem překračujícím hranice horroru napsaná strohým a svižným tempem, ovšem zároveň poměrně tendenčně až kýčovitě. Karika psát umí, o tom žádná, ale TMOU mě dvakrát nezaujal. 2,5*
Stylový osmdesátkový horrorový thriller zpracovávající klasickou zápletku strachu z těch druhých (neboť, jak tvrdí klasik, peklo jsou ti druzí). Odvěký lidský strach, poslední dobou získávající zase čím dál více na síle (protože co je nějaký mýtický bubák oproti druhému člověku?). Nevím, zda jsem neprozradil moc, ale jinak to prstě nelze napsat. Syrový, přímočarý, mrazivý příběh, u něhož jsem si myslel, že mě v závěru nemůže překvapit a jemu se to podařilo. Tohle je žánrová chuťovka, u níž mě mrzí snad jen to, že ji svého času do filmu nezadaptoval David Cronenberg. Kniha má sympatické stylové zpracování (nevím, osobně mám na tenhle typ příběhů raději paperbacky), výmluvnou obálku a celá je tak sympatická, že se dají přehlédnou i ojedinělé překlepy. Jste si jistí, že znáte své blízké?
Jedna ze "starších" Kingovek, které jsem ještě nečetl. Obě novely jsem však viděl dříve ve filmovém zpracování a ač jsou tedy obě literární předlohy lepší, než filmové adaptace, kvalitativně jsou na tom stejně. ČASOŽROUTI jsou mnohem slabší a nezáživnější než SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY. Č na mě působí jako rychlé zpracování náhlého nápadu "lidi přistanou letadlem na podivném místě", chybí mi tam hlubší ponor a zápletka. Postavy až čítankové, byť charakterově pestré. Ač má několik zářivějších částí, je to přesně ten typ příběhu, po jehož dočtení si řeknu jen: "A co jako?" SODSZ je ukázkovým psychologickým horrorovým thrillerem s dobrou a napínavou atmosférou (kterou filmová adaptace ani navzdory zajímavému obsazení nedokázala vystihnout), fungující i při, již trochu pozapomenuté, znalosti filmového zpracování. Ponor do nitra, notabene spisovatele, King umí. ČASOŽROUTI (1,5*), SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY (3,5*)
Stephen King napsal "teoretickou" a vzpomínkovou knihu O PSANÍ (která je... no nic). MISERY je její beletristická verze - temný a drsný průvodce vznikem jednoho románu a přehodnocování pohledu na tvůrčí proces a pohled autora na sebe samotného a svou tvorbu. Stephen King nejen, že (ve své době) představil literární horror širšímu čtenářstvu a ukázal, že horror nemusí být jen laciné a ploché bubu čtení ale také ukázal, že horror nemusí být nutně nadpřirozený. MISERY je ukázkou tohohle všeho - pronikavá ukázka ryze realistického a "přirozeného" zla. Temný, nepříjemný a v jistých okamžicích až nemile chytlavý horrorový thriller o hned několika lidských vlastnostech, činech a postupech. Další z Kingových prací na téma - spisovatel versus... tentokrát s tvůrčím procesem přímo propleteným s dějovou zápletkou a vyprávěním. Mám hodně rád filmovou verzi (znalí jistě ví proč), ovšem i tato předloha má stejné kvality, byť se od ní filmová verze tu a tam odlišuje (ale právě tohle je fakt, díky kterému mám knihu i film stejně rád a k oběma se stejně rád vracím). Je fajn mít nějaké fanoušky, jen bacha na ty číslo 1.
S Morgensternem jsem se poprvé setkal v mé oblíbené knize z dětství MOUDŘÍ BLÁZNI. Později pak prostřednictvím zhudebněných básní kapel STROMBOLI, VISACÍ ZÁMEK a SVINĚ. K jeho sbírce se dostávám až teď. A jsem nadšen. VELIKÉ LALULÁ, KOŠILELA a HOUPACÍ ŽIDLE jsou už klasikou, miluji ale TRYCHTÝŘE, ŠIBENIČNÍ VRCH, TYČKOVÝ PLOT, KRYCHLI či JAK SI ŠIBENIČNÍ DÍTĚ ZAPAMATUJE JMÉNA MĚSÍCŮ. Úžasná hra se slovy odhalující krásu používání a vnímání jazyka.
Dlouho, během čtení, kdy jsem se do románu postupně dostával hlouběji a hlouběji, jsem přemýšlel, jak ho vlastně podchytit, popsat, vystihnout. Nakonec mi došlo, že Americké chutě vlastně nevypráví něco, ale o něčem. Nevypráví příběh lidí, ale vypráví o lidech, o době, v níž příběh vznikl, o situacích a postojích k nim. Ta kniha není ani tak o zápletce, o vedení určité vyprávěcí linie z jednoho bodu k bodu druhému, ale o prostoru, jímž tam linie vede a jeho konotacích a vzájemném působení. Není to kniha ani tak o činech, jako o myšlenkách o nich. V každém případě je to zvláštní kniha. Trvalo mi, než jsem do ní pronikl a nechal se strhnout, ale posledních sto stran už jsem nechtěl přestat číst. Je to kniha, do níž jsem se ponořil a plynul společně s tím, co jsem četl, přemýšlel o tom, jako bych byl součástí daných myšlenek, rozhovorů a reakcí. Zatím každá kniha JCO, co jsem četl, byla úplně jiná. Což mi přijde hodně fajn. 3,5*
Kniha mého mládí, respektive dětství. Vždy jsem miloval její podmanivé a působivé ilustrace. Svým způsobem jedno z mých prvních setkání s horrorovým žánrem, byť ani jeden z příběhů, které bych za horrory označil, nejsou čisté žánrovky. Wilde do nich vždy vždy přidal širší a komplexnější obsah, zpravidla sociálně kritický a lehce provokativní. CANTERVILLSKÉ STRAŠIDLO (*****) Parádní mrazivá groteska. Neprvoplánovitě temná a smutná, ale když se nad tím člověk zamyslí, v podstatě silně tísnivá. SFINGA BEZ ZÁHADY (**) Sice dobře napsané, ale v podstatě jen takový rychlý anekdotický šleh. NEOBYČEJNÝ MODEL (***) Svým způsobem stejný případ jako předcházející příběh. ZLOČIN LORDA ARTURA SAVILA (****) Svým způsobem ryzí realistický psychologický horror. Až ironicky humorný. Mám rád polskou televizní adaptaci. OBRAZ DORIANA GRAYE (*****) Filosofické, kulturně a sociálně kritické dílo s nespočtem silných a citovatelných myšlenek. Silně temné a přemýšlivé dílo.
Před osmadvaceti lety mé první literární setkání se Stephenem Kingem. Prvních cca 70-80 mi vždycky přišlo strašně rozvleklých a ne moc záživných. Na druhou stranu i v nich dokázal King skvěle vypracovat hlavní postavy, i proto po každém přečtení Osvícení o to více nemám rád Kubrickovu filmovou adaptaci, mimo jiné pro to, co tam s těmi postavami provedl (ohledně Wendy až neuctivě). Ač se nad Osvícením vznáší až ikonická aura, u mě v rámci Kingovy tvorby nepřeskočí laťku solidní průměrnosti.
Přesně, jak se píše v dlouhém a zajímavém doslovu, DIKTATURA je svým způsobem částečně ekonomicko-sociální průvodce Mexikem dané doby. Jde o jakousi směsku kratších příběhů, prošpikovaných beletristicky-faktografickým popisem. B. Traven se prostě vyznal. Nic z toho však knize nijak neubírá na poutavosti, sympatičnosti a strhující četbě. Člověk se do toho úplně ponoří. 3,5 *
Ohó. pro mě zcela nečekaně objevná kniha. Objevná v tom, že k mému překvapení minimálně půlka novel zabíhá do strašidelné, ba přímo až horrorové atmosféry. Opravdu milé překvapení. Úvodní LEGENDA O SPÍCÍM LUHU, předloha Burtonova horroru Ospalá díra, tajemně napínavý RIP VAN WINKLE, duchařsky dobrodružný blok částečně pirátských příběhů HLEDAČI POKLADŮ. Irving z dnešní ho pohledu občas zabíhá do nezajímavých vod, ale většinou, celkově a obecně bylo radost tuto knihu číst. 3.5*