eraserhead komentáře u knih

Některé básně jako malované. Strhující, oku i mysli malebné. Jiné na můj vkus trochu květnatě poetické a teatrálně rýmované (otázkou je, nakolik je to chyba autora nebo překladatele). Faktem je, že Lermontovův zásobník témat a zápletek je honě pestrý a bohatý. Vyloženě mě potěšila až misantropické báseň z pohledu básníka velebící utrpení. Buď jak buď (a poesie je silně subjektivní záležitost, ať už z pohledu autorství nebo četby), v každém případě je tento výběr ukázkou pestrosti a možností básnické tvorby.

12.03.2021

Tak tohle je fakt skvěle napsaný cestopis. Zábavný, humorný, poučný, informativní, odhalující a hrozně milý. Parádně provedená kniha, včetně ilustrací a členění textu. Až má člověk chuť někam vyšlápnout.

6 07.03.2021

Tohle je návrat po více než třech desetiletích. Poprvé přečteno někdy na základce v rámci školní četby do čtenářského deníku. Knihu přečetl jednou a úplně vypustil z hlavy (zůstali tam jen kanibalové a nafukovací obleky). Fotbal mě nikdy nebral a nezajímal, šel naprosto mimo mě. Než ho začal hrát syn. Knihu dostal od třídního učitele k vysvědčení, tak jsem po ní po čase sáhl. Takové přímočaré, jednoduché a nekomplikované dobrodružství. Přehnaní, idealistické a naleštěné. Místy komické, místy nápadité, prosté a trochu bezobsažné. Jedním okem tam a druhým ven. Potřetí už to číst nebudu.

7 05.03.2021

Mám hrozně rád stejnojmennou videohru. Miluju kresbu všech těch postaviček. S klukem jsme nesčetněkrát pořádně a záživně zapařili. Když jsem narazil na tenhle komiks, tak jsem si říkal, že ho vezmu pro nás oba. Je to sranda, trochu vzdělávací a výchovné, ale do vany parádní jednoduché a oddechové "čtivo". Kresba fajn.

2 04.03.2021

Na knize je krásné to, že je to v podstatě život obyčejné ženy. Byť pro mnohé život neobyčejný. Kniha je zvláštní. Zpočátku mě moc nebavila, jakoby autorka chtěla zmínit cokoliv, na co si vzpomene a občas se dlouho věnovala nezajímavým věcem. Ale k jejímu životu to patřilo. Na knize se mi líbilo a zaujalo mě hned několik věcí - autorčin nadhled a snaha nedělat ze sebe nějakou oběť. Dané věci se prostě staly, jako součást (jejího) života a po nich šel život dál, byť se vzpomínkami. Asi málokdo nebo nikdo ze čtenářů knihy si nedokáže představit nebo se alespoň jen trochu vcítit do toho, co autorka popisuje. Naprosto mnou vnitřně v knize otřásly dvě věci - když někomu, kdo zažil to co ona, kdo zažil pokus o naprosté setření, zničení a smazání jejího lidství, po válce její židovští krajani řekli: "Musíte přejmenovat vaše dítě, protože jeho jméno není židovské." Já na jejím místě bych se otočil na patě, poslal je do (víte kam) a už by mě tam nikdo neviděl. Druhá věc bylo setkání s člověkem (židem), který prohlašoval, že koncentrační tábory přežili jen kolaboranti a kurvy. Právě tenhle pohled neidealizování mi na knize přišel nejvýraznější a nejdůležitější. Paní Dita Krausová prostě popsala svůj život, se vším všudy. Jeden lidský život. V dobrém i zlém. Život, který nebyl jen o druhé světové válce a koncentrácích, ale i o poválečném Československu, přesunu do Izraele, hodně kniha řekne o kibucích (na něž mi trochu popravila pohled) a přátelstvích a setkáních, která přetrvala i půl staletí. Jsem hodně rád a těší mě, že se dožívá tak vysokého věku a, jak sama píše v závěru: "Jsem šťastná, že přes Hitlerovy snahy nás vyhubit tu je nyní čtrnáct Krausových poválečných potomků."

1 04.03.2021

S tvorbou Cliva Barkera jsem skončil po přečtení MYSTERIUM a UTKANÝ SVĚT. Tyto knihy mě utvrdily v tom, že pro mě nemá smysl pátrat po něčem dalším od tohoto autora a tak jsem dál zůstával u jeho prověřené klasiky (HELLRAISER, VĚČNÉ ZATRACENÍ, VELKÉ A TAJNÉ SHOW, vybrané části KNIH KRVE a ojediněle EVERVILLE). Barkerovy (byť temné) fantasy příběhy mi vůbec nic neříkali a nadále neříkají. Přes více než deset let jsem tak od něj nečetl nic "nového". COLDHEART CANYON mám doma už pár let a popravdě se mi do něj moc nechtělo. Až jsem si řekl, po několika názorech známých, že to teda zkusím. Předně a především je to Barkerova solidní klasika. U tohohle příběhu jsem si uvědomil, že technicky vzato píše vlastně pořád tu samou kostru, jen na ni nabaluje nový, respektive, jiný kabát. Ne tedy, že by mi to vadilo. Z CC jsem hodně cítil VĚČNÉ ZATRACENÍ (CC je otevřenější a modernější), MYSTERIUM (CC je méně fantasy a mnohem více horror) a částečně i mou nejoblíbenější Barkerovu knihu VELKÉ A TAJNÉ SHOW. COLDHEART CANYON mě popravdě vůbec ničím nepřekvapil (teda, hlemýždi alespoň potěšili). Prostě solidní jistota, v podstatě výcuc toho, co Barkerovi na poli horroru jde. Temnota, bizarnost, úchylnost, otevřená mysl i představivost, žádné brzdy. COLDHEART CANYON mě nějak zvlášť neuchvátil, na druhou stranu mě uspokojil a vyvolal ve mně chuť zkusit od něj zase něco horrorového (pokud se něco takového objeví), co jsem ještě nečetl, vyzkoušet. V podstatě jsem spokojenej a klidně si to zařadím do seznamu Barkerových knih, které můžu číst vícekrát.

4 01.03.2021

Kryndapánašajzehund. Tohle je spektákl. Tohle je neskutečná záležitost. Mnohoznačná. Esej o jednom žánru. Jeho chvála a oslava. Zároveň jeho parodie i úvod do tématiky a její obsažné shrnutí. Neb četli-li jste Krvavý román, četli jste všechny krvavé romány a netřeba číst další. Tohle je opravdu zvláštní záležitost vyžadující zvláštní přístup. Přesně ta věc, která buď sedne nebo zcela mine. Může to být stejně dobré jako špatné, odpadové jako pětihvězdičkové. Záleží na přístupu, souznění, pochopení, přijetí. Popravdě, někde před stou stránkou jsem se naprosto ztratil v ději (který to, pravděpodobně, stejně nemá). Ale nijak to nevadilo, užíval jsem si jednotlivé scény, bizarní nápady, komiku a neuvěřitelnost, psanou s takovou lehkostí a průrazností. Jeden ze zapomenutých klenotů stavebních kamenů českého bizarro fiction. Prostě úlet. Velká čest Československému spisovateli, že to vytiskli v původní podobě. Opravdu váhám s hodnocením - můžu dát stejně 3 jako 5*. Tedy kompromis.

9 25.02.2021

Ač se to podle prvních obrazně popisných stránek nezdá, nakonec je to až syrový, stroze pojatý napínavý dramaticko-romantický příběh z nepříznivé doby. Příběh, který hravě a lehce obsahuje všechno, přesto nepůsobí přeplácaně. Jeho největší devizou je realistická jednoduchost a přímost. Krásné čtení se silným závěrem. 4,5*

1 24.02.2021

Jsem velký fanoušek Lynche coby filmaře a hudebníka ("Dělám hudbu, ale nejsem muzikant," tvrdí o sobě v knize), naprosto jsem propadl světu prvních dvou sérií Twin Peaks a filmu Fire Walk With Me (třetí série TP pro mě byla příběhově v jistém, docela výrazném, ohledu zklamáním). I proto je zřejmé a jasné, že mi tato kniha prostě sedla a nemůžu ji hodnotit jinak. A to hned z několika důvodů. I přesto, že jsem o DL, jeho filmech a hudbě přečetl již hodně informací, i tak pro mě byla informativní, nejen o Lynchovi samotném (je mi zase o kus sympatičtější), ale i o jeho jednotlivých filmech a hudebních projektech. Kniha mi hodně odhalila i o jeho dalších aktivitách, o kterých jsem třeba neměl vůbec ani páru (výroba nábytku). Kniha je hodně zajímavě strukturována - nejprve klasické biografické shrnutí následně doplněné autobiografickými poznámkami a příspěvky. To je, obzvláště u umělce, jakým DL je, hodně podnětný a zajímavý způsob. Kniha obsahuje hodně krásných fotek. Je to opravdu takřka Lynchovská bible, řekne hodně těm, co už něco ví, opravdu hodně odhalí těm, kdož doposud Lynche vnímali pouze jako filmaře. Kniha mě nakopla k Lynchovskému filmovému maratónu, dál jsem pár krátkometrážních filmů, které jsem ještě neviděl, ale četl o nich v knize, aktuálně dávám všechny celovečeráky a završím to seriálem Twin Peaks (včetně třetí série, třeba odstupem času na ní budu pohlížet jinak). Faktem však je, že po přečtení několika informací a poznámek od lidí, kteří se jeho filmech spolupracovali, ty filmy teď vnímám trochu jinak, vidím v nich věci, které jsem předtím neviděl. Tahle kniha prostě dá opravdu hodně.

4 15.02.2021

Prdel, toť výtečná a veskrze poučná výběrová antologie literárních a textových citací věnovaných tomuto lidskému orgánu i slovu jako takovému. Fakt parádní kniha odhalující, jak je (nejen) čeština a lidské myšlení, asociace a nakládání s významy, jazykem a pojmy, neskutečně krásná záležitost. Citace jsou doplněny zajímavými a krásnými (samozřejmě tematickými) ilustracemi a fotografiemi (a ne, na své si přijdou i ženy případně milci mužských zádelí). Tato kniha by jistě potěšila Salvadora Dalího. Mě těší úžasně. Je to prostě prdel zábavy a poučení. Jako když si krásně ulevíte.

2 10.02.2021

Ohó... Tak tohle sedlo jako prásknutí bičem, nebo (příhodněji) říznutí žiletkou. Přímočaré béčko skvěle mixující psychologický horror všední hrůzy s duchařským horrorem temného nadpřirozena. Jednoduché ve své obsažnosti, mnohovýmluvné ve své prostotě. Sivokův příběh mě vtáhl nejen tím, že se odehrával na místech, které znám či jsem jimi projížděl, ale i sympaticky vykreslenými charaktery postav a neskrývanou syrovostí. A taky tím, že jsem otec (byť syna). Žádné kudrlinky, žádné okecávání, prostě hrůza, tak, jak přichází, v celé své nahotě. Ilustrace parádně vystihují jednotlivé scény, jejich temnotu, mrazivost a děsivost. Doprovodná povídka román přesahuje ještě minimálně o useknutý loket. Závěrečný esej je pomyslnou třešní na dortu. Jedním slovem lahůdka, dvěma slovy skvělá lahůdka, třemi slovy výborná horrorová lahůdka. Horrorové paperbackové béčko ve své nejlepší podobě. Tohle můžu třikrát denně a k večeři nášup. Pane Sivok, smekám, klekám.

7 09.02.2021

Některé knihy se mi prostě hodnotí špatně. Obzvláště ty, jichž nejsem cílovka a nezasahují mě žánrovým obsahem. Fantasy mě prakticky neoslovuje. Ale mé oblíbené nakladatelství mě přiměje číst i to. Tedy, po obsahové stránce mi to moc nedalo a nějak extra nestrhlo. Konec mi přišel trochu takový... mno... Ale mám rád podobná vyznění konců, taková ne moc romantická. NA druhou stranu, co se tvorby univerza příběhu týče, vymyšlené není úplně špatně. Líbila se mi kritičnost náboženství, mezidruhové techtle mechtle a obecně neskrývaná přímost a drsnost vyprávění, kdy se autorka nijak zvlášť nekrotila a sekala to padni komu padni. Onu drsnost však nabourávají ilustrace. Samy o sobě špatné nejsou, ale hází celý román a jeho vyznění trochu někam jinam, jestliže psaná forma postrádá jakousi pohádkovost a romantičnost (jak u fantasy nejednou bývá), tyhle kresby je románu vracejí. Skoro padesátileté postavy na nich vypadají jako náctiletí. Napsané to není špatně, vyprávění má švih a tah, četlo se to dobře. Mě ale prostě podobné příběhy moc nemají čím zaujmout.

6 08.02.2021

Má nejoblíbenější knižní edice opět nezklamala. Nádherný, živočišný, vzpomínkový, epizodický příběh. První půlka o řece, druhá o jejím okolí. Obě výborné. Má první dočtená Twainova kniha. V dětství jsem rozečetl nějakého Sawyera nebo Finna ale mám dojem, že nedočetl. Přišel čas se k nim vrátit. Twain má krásný styl.

5 06.02.2021

Pro mě velké překvapení, o čem všem Nietzsche hloubal a dumal. Zajímavé pojednání o významu slova v různých jeho formách. Byť jde z velké části jen o různé poznámky, záznamy a nerozvinuté črty, mám rád myšlenky, které nutí k vlastnímu zamyšlení.

1 31.01.2021

Český horror neexistuje. Češi horror neumí. Jasně. Kecy, prdy, beďary... Tahle kniha je v krásné pevné vazbě, takže se dá hodit po každém, kdo si myslí obsah prvních dvou vět mého komentáře. Čtyři obsahově a subžánrově poměrně pestré horrorové povídky (tu s příměsí duchařiny, onde psychologického thrilleru). Všechny poměrně zajímavé a jistě nad příjemným a ucházejícím průměrem. Malé sebejisté holčičky, co si umí poradit, halloween, mesiášský komplex, odhodlaný profík, který bere svou profesi a svěřené úkoly velmi vážně. Byť se všechny povídky odehrávají v USA, hodně slušná ukázka domácího horroru. Negativa? Čistě subjektivní - nejsem si jistý, jestli preferovaná ich forma některým příběhům trochu neubírá. Subjektivně-objektivní - kniha, jíž bylo věnováno tolik práce (obálka, pevná vazba, hezká sazba, propracované povídky napsané příjemným stylem), a vlastně i samotní čtenáři, by si těch povídek zasloužili více. ŠEDÉ SAKO (3.5*), VÍTEJTE V BROWNVILLE (*****), DOKTOR (***), DĚVČÁTKO (****)

4 28.01.2021

S J. C. Oates jsem se seznámil jako s autorkou skvělých horrorových povídek a výborného horrorového románu ZOMBIE a tak jsem byl zvědavý na další její tvorbu. A zklamán rozhodně nejsem. Oceňuji autorčinu syrovost a realističnost, které jako by byly průvodními projevy její tvorby. Až je ZAHRADA POZEMSKÝCH SLASTÍ rozdělená do tří částí, pojmenovaných po mužských postavách, hlavní hrdinkou je v podstatě žena a jsou to hlavně její osudy, které, v odrazech od tří mužů (otce, milence, syna) jejího života sledujeme po několik desetiletí. Kniha je působivá (lidi jako Carlton Walpole opravdu nechápu, jsou mi nesympatičtí a vlastně mi tak nějak nahánějí hrůzu, děsí mě), tu chápavá, tu překvapivá. Oates si nádherně hraje s postavami a jejich charaktery. Jdu po dalších autorčiných knihách.

27.01.2021

Robert E. Howard se proslavil hlavně jako autor dobrodružných fantasy plných magie, kouzel, starých měst a neohrožených hrdinů. To se, naneštěstí, promítá i do jeho horrorové tvorby. Jeho horrorové povídky by jakž takž, některé i hodně dobře (jako např. Holubi z pekel v Hlasu krve), fungovaly samostatně, různě v časopisech a antologiích. Ale takhle sebrané ve sbírce hodně ztrácí díky své neoriginalitě a v podstatě neustále stejnému stylu, zápletce a kostře. Přečetli jste jednu, znáte takřka všechny z knihy. A přečetli-li jste něco od H. P. Lovecrafta, R. E. Howarda snad ani není třeba číst. Byť uznávám, že jeho příběhy jsou dobrodružnější a trochu svižnější. To první však považuju spíše za negativum. Z celé knihy mě zaujala akorát poslední povídka NESTVŮRNÝ KOPITNATEC. Jinak pro mě šeď a nuda. 1.5*

21.01.2021

Jak je u du Maurier zvykem, pronikavý, strhující a v jistém smyslu napínavý příběh o jednom hlupci a dobových poměrech. Výborně vykreslené charaktery i prostředí. Jen ten závěr byl na můj vkus moc zbrklý a "okatý".

3 20.01.2021

S Babičkou jsme se míjeli dlouho. A jsem rád, že se naše cesty nakonec setkaly. Babička je na jednu stranu hrozně krásně napsaný román, který se (snad až na jednu dvě kapitoly) strašně krásně čte. Mám moc rád příběh Viktorky, je sympaticky atmosféricky temný, až skoro horrorový. Na druhou stranu je příběh nejednou místy neskutečně idealistický a samotná postava Babičky mi ve své (křesťanské) pověrčivosti a neustálým oháněním se různými pranostikami a až předsudečnými pohledy a zvyky (tohle nedělej, protože..., když se udělá tohle, musí se udělat tohle, protože...) přišla až nesympatická.

6 16.01.2021

Naprosto úžasná ukázka základů japonských vyprávěných příběhů a jejich žánrového prolnutí. Tragédie, romance, strašidelný (duchařský) příběh. Skvělé, chytlavé, působivé, pohlcující. Pravda, přemýšlel jsem, zda nakonec neubrat jendu hvězdu za ten šroubovaný konec, ale i to ostatně k tomu patří a navíc je to záležitost sotva 20-30 stran z jinak výborného příběhu. Tohle mě uchvátilo, i když jsem to čekal. Krásná kniha, krásný příběh, krásný způsob vyprávění.

1 06.01.2021