eraserhead komentáře u knih

Ou, tady jsme si s knihou trochu nesedli. Já čekal cestopis... On to jako cestopis je, ale tak z jedné třetiny, z další třetiny to je archeologicko-historická kniha a ze třetiny čistě jen vědecké popisy staveb, jejich rozebírání, měření apod, a to byla docela nuda. Kniha mi toho moc nedala, na to bych musel být specifičtěji zaměřený na archeologii (podobně zatíženým to dá jistě hodně). Strouhal je hlavně popisný, než aby vyprávěl. Z celé knihy mi poučných, vzdělávací a zajímavých přišlo tak 20-25 %. Ta kniha není objektivně špatná, subjektivně mi prostě ale moc neposkytla.

05.01.2021

Hautala má vážně skvělou schopnost nacpat plnou nůši hrůzy, mrazení a toho nádherného mrazivého pocitu, který u horrorů vyhledávám a oceňuji, do jedné jediné věty. Výborně vystavěný a odvyprávěný příběh plný napětí, mrazení, starých příběhů a mytologie. Takhle to mám rád. Tohle mě zaujalo ještě mnohem více, než Bába Motyka a jestliže jsem BM dal 4*, tady musím jít do plného.

2 31.12.2020

Obsahově kniha zaměřená hlavně na mladší/náctileté čtenářstvo. Některé příběhy mají paranormálně romantický až fantasy opar, některé koketují až s jakousi infantilitou, najdou se zde však i příběhy s širším a hlubším přesahem, výborné povídky jako např. ŘÍŠE ŠPÍNY, OBĚTNÍ BERÁNEK, LA FLEUR DE NUIT či závěrečná OMĚJ VLČÍ MOR. Některé povídky jsou tuctové, neoriginální a předvídatelné, jiné sice nejsou originální, ale s použitými prvky nakládají zajímavě a poutavě, některé dokáží zaujmout a překvapit nečekaným zvratem, jiné prostě strhnou stylem. Ač je na obálce knihy napsáno, že jde o duchařské povídky, ne všechny povídky tohle dodržují, což ale není nijak na škodu. Zajímavým prvkem může být, že větší půlku povídek napsali autorky. Obecně nejde o nějak vrcholné dílo a asi jsem několika aspekty mimo cílový okruh knihy, přesto jsem si příjemně početl, objevil pár zajímavých a dobrých povídek a ke knize se klidně někdy vrátím.

1 28.12.2020

Se Sturgeonem jsem se setkal v několika horrorových antologiích coby s horrorovým autorem, i když jsem věděl, že psal fantastiku obecně. Snad proto jsem se po jeho další tvorbě (ač se mi obě povídky líbily) nějak více nepídil. Setkání s touhle knihou bylo v podstatě doslova rande naslepo. Čekal jsem prakticky cokoliv, ale jednoduchý, svým způsoem prostý, nijak opulentní příběh z cirkusového prostředí mě mile překvapil. Ve své jednoduchosti je hodně zajímavý, určitě své dělá jak prostředí, tak doba, kdy byl příběh napsán a v níž se odehrává. 3.5*

2 25.12.2020

Palahniuk je neuvěřitelně přemýšlívý autor. A to je vlastně na jeho horrorově hozených knihách, co jsem zatím četl (Ukolébavka, Strašidla) to nejděsivější. Je to až neoeticky sociálně-kriticky hozený filosof. Ukolébavka není tak strhující jako Strašidla, ale i přesto jde o vnitřně mrazivé dílo, které se dostane pod kůži a vyvolá hlasitě rezonující otázku: Co já? Ano, co byste na místě hrdinů dělali vy? Cítíte to mrazení? Ten strach? Velmi vytříbený strohý, ovšem syrový a plně funkční styl. Palahniuk se mi čte hodně dobře.

1 22.12.2020

Nejdříve se to nezdálo, ale nakonec si mě kniha získala, svou realistickou poetičností, syrovým naturalismem a malbou slov. MOLOCH, BÍLÝ PUDL, SMARAGD a KLATBA jsou opravdu nádherné příběhy. Duchaplné, až dojemné, svým způsobem ale lidsky tvrdé.

22.12.2020

Tam, kde Jiroušek před pěti lety v Černém bodu teoretizoval, tam ve Fialových ďáblech přichází s konkrétními důkazy. Jiroušek s pečlivostí sobě vlastní a s tématickým i obsahovým zadáním svého úsilí do knihy vybral několik obsahově, stylově i žánrově barvitých horrorových ukázek z dobové šestákové, triviální, dobrodružné i filosofující literatury určené převážně pro dělnictvo a pracující. Kromě toho, že kniha tak ukazuje a předkládá průkazný důkaz o historii českého původního literárního horroru (a že jde v nejednom případě o skvělé ukázky), je velmi krásně zpracována a doplněna o výstižné ilustrace a obrazovou přílohu. Ano, u některých příspěvků jejich horrorovost balancuje na ostří čtenářovy subjektivity, ovšem bez příkras a nafukování, tato kniha je opravdu zajímavý kus radostné práce. Až mi mé snad ještě pořád uhlím zaprášené rodné severomoravské horrorové srdce zaplesalo. Doslova jsem rochnil blahem.

2 17.12.2020

Jestliže tvorba Deana Koontze neolývá originalitou co se týče zápletek, rozhodně oplývá pestrostí co do žánrových konotací a stylu vyprávění. Neznám snad jiného autora, který mě obsahem svých knih tolik (příjemně) překvapuje a dokáže mi předložit hned několik knih, u nichž bych byl z fleku ochoten uvěřit, že je napsali různí autoři. Koontz se drží solidní jistoty, i v ní však dokáže zaujmout a potěšit. Stejně jako ve TVÁŘI, v podstatě hollywoodském krimi thrilleru o jednom (musím říct, že notně sympatickém) psychopatovi, osobním strážci a chystaném únosu dítěte filmové hvězdy, do něhož zasáhnou síly z jiného světa. Pakliže na něco sedí označení mysteriózní thriller (s přesahem do nadpřirozeného horroru), pak na TVÁŘ )jako dobře sednoucí facka. Vyloženě to nevyděsí, ale v rozjezdové části to má krásně chmurnou a temnou atmosféru. Možná je to zbytečně rozsáhlé, Koontz se tu a tam zbytečně rozepíše, ale pořád to způstává příjemným, oddechovým a zajímavým čtením, které se dokáže dostat do hloubky tématu a prostoru. 3.5*

2 13.12.2020

Tohle je prostě hollywoodský příběh. Rychlý, svižný, jednoduchý, přímočarý, lehce bulvární, prostý, místy okázale načančaný. Nejen proto, že se odehrává v Hollywoodu, ale i proto, že jedna z autorské dvojice si Hollywoodem prošla jako herečka několika áčkových filmů a nekorunovaná hvězda několika kultovních béčkových horrorů. Takže zajímavé detaily a informace z první ruky. UPÍŘÍ Z HOLLYWOODU jsou další možnou verzí z upírského žánru, tentokrát v hávu krimi thrilleru s notnou dávkou horrorových scén, situací a pozadí. Má něco z klasických krimi, na pozadí Bladea, Nekroskopa či Underworldu vytváří a zpracovává vlastní upírskou mytologii (velmi zajímavé je odhalení ohledně Jacka Rozparovače, nechybí bájná Lilith ani lehce komické zapojení mnoha slavných jmen). Zaujme střídavé ich vyprávění dvou hlavních postav a to, že příběh skončí v pravý čas a není natažen tzv. "po" scénami jen utvrzujících zřejmé a očividné. Co zamrzí je odfláklá korektura jak původního textu tak českého překladu. Napříč románem se hned několikrát po sobě zmiňuje a objevuje několik onformací, takřka totožně napsaných. V českém překladu pak místy až ubíjí přemíra slova "jsem" (a to někdy i třikrát až pětkrát v jedné větě. Jinak je to ale povedená žánrová oddechovka. Být tam více sexu, drog a násilí, třetím spoluautorem by mohl být Bret Easton Ellis. 3.5*

04.12.2020

Zpočátku se zdálo, že alespoň formálně půjde o zajímavou poesii, ale nakonec... Prostě jsem v tom nedokázal najít žádný obsah. Snad proto, že jsem ateista a autor katolík, který svou víru vtěsnal do každého druhého verše... Kdo ví. Každopádně formálne nejednou přehnaně kostrbaté, obsahově pro mě naprosto nezajímavé.

01.12.2020

Zajímavý a místy až podnětný a hloubavý výběr autorových vyjádření nejen k různým aspektům kultury a umění (obzvláště jeho práce o neoblibě povídek je až nadčasová) ale i k jeho vlastní tvorbě (a ač jsem zastáncem toho, že autor by své dílo neměl vysvětlovat ani obhajovat, zajímavě jsem si početl). V mnohých pohledech Čapek opravdu přemýšlel nadčasově a dalo by se citovat až do skonání světa. V jiných moc ne. Zajímavý je i dobový kontext některých jeho vyjádření (kdy o divadelních režisérech přemýšlí výlučně jako o mužích), v případě, kdy už je trochu osobnější a subjektivnější, už to tak moc veselé není: "Do přísného, chlapského světa Scotland Yardu, detektivů a zločinců se vedral živel ženský a romantický a porušil jeho odbornou čistotu. (...) Nemám opravdu nic proti druhému pohlaví: ale do detektivek nepatří, leda jako oběť. Nemá se nijak plést do té mužské záležitosti, jako je řešení záhad a lov kriminálních šelem. Jakmile se do takové věci zamíchá dívka, komplikuje celou inetlektuální situaci fatálními vztahy sentimentálními. (...) Zkrátka od té doby, co detektivky přestaly být četbou výlučně mužskou, zvrhly se pohorčujícím způsobem." 3.5*

1 30.11.2020

"... většina z vás už zapomněla, jak si povídku správně vychutnat."

Po "Noční směně" druhá nejlepší Kingova povídková sbírka (z těch, co jsem dosud četl, a pár jich už bylo). Tématicky i (sub)žánrově pestrá, od dramatických thrillerů (pravda, ty jsou slabší), přes psychologické horrory, duchařiny, až po syrové drsárny. Obsahuje hned několik povídek, které se probojovaly do mého osobního žebříčku deseti Kingových nejlepších povídek (úchvatný PRÁM, neskutečně syrový NEZMAR, jakousi obecnou etiku bortící TEXTOVÝ PROCESOR BOHŮ). Výborné jsou i povídky OPICE, ZKRATKA PANÍ TODDOVÉ či nádherná balada o umírání ÚŽINA. Zaujaly BALADA O PRUŽNÉ KULCE a BABIČKA. Titulní MLHA mě, stejně jako její filmová adaptace, nijak zvlášť nezaujala. King je skvělý povídkář. Někdy se, pravda, trochu zakecá, ale umí příběh chytit za koule. Regulérně to úplně na plný počet nebude, ale pocitově, za obecný pocit a dojem z těch několika neskutečných šlehů (PRÁM je prostě geniální), to s klidným srdcem napálím.

"Všechny rozdíly na světě pocházejí z rozdílu mezi chtít a mít."

"Miluješ?"

10 29.11.2020

Já s touhle sérií horrorů pro mladší a nepokročilé začal rovnou posledním dílem vánočních příběhů a hrozně se mi to líbilo. Tak jsem rád sáhl po první knize. A je teda trošku slabší (trochu jí podle mě uškodila snaha všechny ty příběhy propojit do jednoho uzavřenějšího celku - samostatné příběhy fajn, propojovací linie se strýčkem mi přijde na sílu roubovaná), ale kniha si pořád drží tu skvěle vypracovanou atmosféru a sem tam drsnější scény. originalitou to není zrovna nic světoborného, ale stejně těžké jako přijít s něčím novým je zajímavě podat již známé. A tohle se Priestleymu docela daří. Jo, některé příběhy jsou slabší (DŽIN, PŘÍBĚH S DUCHEM, STEZKA - kdo ví proč jsou zařazeny na konec, jako by tak knize docházel dech), ale je tu několik velmi zajímavých a působivých (NEDVEŘE, pocitově poměrně drsný DÉMON Z KOSTELNÍ LAVICE, ZLACENÝ RÁM). Dva chybějící díly určitě doplním. 3.5*

1 25.11.2020

Na můj cynický, pesimistický a misantropní vkus je v té knize až přehnaně sladkého a nechutně pozitivního. Na druhou stranu, Doseděl je dobrý vypravěč a tak si s tímto zpracováním obecných pozitivních mouder, všeobecně známých vtipů a moralistně motivačních citátů (včetně nadpřirozeného pozitivna), docela pohrál. Jako je fakt, že vím minimálně o pěti lidech, pro které je kniha jako ulitá, potěšila by je a zapadla by do jejich životního a myšlenkového prostoru. Něco je vtipné, něco je chytré (ZKOUŠKA TŘÍ SÍT), něco je tlačené nasílu, něco je o úhlu pohledu (např. to, o čem pojednává ZLOMENÉ SRDCE podle mě není láska, ale majetnicky vlastnický vztah).

1 24.11.2020

Dál - dál a dál 3.5*
V podstatě balada o kurvách a mužské ješitnosti. Zajímavé vystižení dané doby a postavení lidí v ní.
Okamžik pro hvězdu *****
Nejen formou ale i obsahem zajímavý příběh, v němž se prolínají pohledy autora a osudy jeho postavy.
Retábl svaté Joany Caroliny ***
Opět formou zvláštně pojatý příběh jednoho páru.
Hříchy kmene *****
Neobvyklý vlastně svým způsobem postapokalyptický sociálně dystopický příběh z daleké budoucnosti.
Paprika, Perus a Hezoun ****
Vlastně road movie po Sao Paulských nočních barech a kulečníkových podnicích. Syrová, prostá, ze života. Překvapivě zajímavé a poutavé i pro lidi, kterým kulečník nic neříká.

Obecně jde o zajímavý a pestrý výběr z brazilské dobové literatury. Každá z novel je napsaná jiným stylem a pojednává o jiných věcech (nebo o stejných po svém), byť ve většině se alespoň okrajově objevují prostitutky a jejich řemeslo. příběhy jsou plné fantasie, myšlenkového brouzdání, ale i syrového realismu. Jazyk je hravý i přímočarý, děje rozmáchlé i přízemní. Zajímavý náhled do národní beletrie, příjemné setkání s pro mě málo znnámými autora, autorkou i reáliemi.

23.11.2020

Vizuálně hodně dobře a oku příjemně zpracovaná básnická sbírka. Volba fontu, velikosti písma, opravdu krásné ilustrace, hezká obálka. Některé básně jsou hodně niterné, ve smyslu, že říkají ponejvíce hlavně autorce samotné, než čtenáři, ale i taková je poesie. Další jsou spíše přírodně poetické, či úsměvná říkadla (NÁJEM). Tu a tam v některých verších jednu výbornou sloku shodí následující umělá či nepovedená sloka. Ale najde se i pár vyloženě povedených, hloubavých a pohlcujících veršů, např. ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, O NÁS nebo až smutně zábavná VĚČNOST. Obecně vzato ale příjemná sbírka oddechové poesie.

"Zas je tu jedno z našich
soukromých rán,

kdy těla zvlhla milováním
a kočka vrní u plotu."

19.11.2020

Kdysi jsem si o podobných postavách, které se objevují v Thackerayových příbězích, ale i běžně ve filmech a jiných knihách, myslel, že jsou přehnaně zkarikované a nafouklé. Jenže pak jsem přesně takovéhle lidi začal potkávat ve svém životě a zjistil, že někdy ti vypravěči nepřehánějí. Thackeray ovládá velmi působivý, břitký a výsměšně rýpavý ironický humor, minimálně v počátcích VZNEŠENÉ BÍDY jsem nejednou až vyprskl smíchy, když mi v mysli vyvbublal povedeně schovaný šleh. Ač přes století a půl staré příběhy, ponejvíce odrážející povahu své doby, přesto jakoby prorocké. I když, vlastně, Thackeray píše hlavně i lidech a jejich povahách a ti/ty se zase až tak nemění. I díky tomu časovému odstupu občas jeho příběhy zabřednou do scén, které dneska už moc nepobaví, neřeknou, ale celkově jsou stále zajímavé. VZNEŠENÁ BÍDA ****, SPIKNUTÍ V BEDFORDSKÉ ULICI ***, CARTOUCHE ***, OSUDNÉ BOTY ****, kniha celkově 3.5*

19.11.2020

Takhle chmurný a bezútěšný snad nebyl ani Neviditelný. Až na ústřední postavu (která je vykreslena ne úplně pozitivně - minimálně co do chování a vzhledu), zde není vlastně žádná sympatická a pozitivní postava. Havlíček skvěle vykreslil charaktery tváří tvář době v níž se příběh odehrává, s přesahem do doby současné. (Někteří) lidé se prostě nemění. Z trojice románů, co jsem od Havlíčka zatím četl ten nejslabší, přesto však v autorových kvalitativních výškách.

6 11.11.2020

Všechnu moc imaginaci! Švankmajer mě snad baví/zaujímá více jako filosof než tvůrce. A tohle je naprosto úžasná kniha propojující dystopický příběh se Švankmajerovými vzpomínkami, články, esejemi, deníkovými záznamy a několika rozhovory s ním. Ale kdo ví, co všechno je realita a co imaginace. To vše doplněno skvělou obrazovou nadstavbou. Až po jejím přečtení jsem pochopil, proč má kniha semišový přebal. Švankmajer je úchyl, ale já mám takovéhle úchyly rád. Páč mám pro něj plné pochopení. Kniha o sraní, chcaní (a klidně si, milí moderátoři, můj komentář zcenzurujte, vymažte, upravte, jak je libo), sebeukájení, svobodě, imaginaci a revoltě. Všechnu moc imaginaci!

2 07.11.2020

Ach jo, kdy se ke spisovatelům začne konečně přistupovat jako k osobitým autorů a přestanou je v anotacích a na přebalech knih označovat za národní/domácí (české, finské, jakékoliv jiné) Stepheny Kingy? Vždyť je to k nim, a ostatně i ke Kingovi, tak neuctivé a většinou zcela zavádějící. Marko hautala není žádný finský Stephen King. Je to finský horrorový autor, soudě dle této knihy dobrý horrorový autor. Nemá ani Kingův styl ani od něj neoúpisuje, píše po svém. BÁBA MOTYKA není ani lepší ani horší než knihy Stephena Kinga. Je prostě jiná, a to ji činí dobrou. Musím říci, že děsivější a mrazivější rozjezd (jako je úvodních cca 14 stran BÁBY MOTYKY) jsem nečetl už hodně dlouho. To je naprostá paráda. A byť v tomhle ohledu kniha později (zcela logicky) trochu zvolní, ale podobnými scénami příběh hezky proloží, drží Hautala laťku horrorovosti ve velmi přijatelné a příjemné úrovni. Nevím proč, ale trochu jsem se té knihy obával. naprosto zbytečně. Je krásně zachmuřená, čtenářsky pohlcující, s mrazením hezky obcházejícím okolo. Velká spokojenost.

4 04.11.2020