eraserhead komentáře u knih

Itóovy Ryby mě moc neuchvátily, ale povídky k nim přiřazené ano a tak jsem se na jeho "povídkovou sbírku" hodně těšil. Itó si příběhy sám vymýšlí i kreslí a tak se stává, že některé z nich stojí na příběhu, většinou však na kresbě, která samotná dokáže navodil velmi mrazivou atmosféru a vyděsit sama o sobě. Přesně takhle je na tom tahle sbírka. Většina jejích příběhů stojí spíše na kresbě než na ději, i když vyjímky se najdou (MODELKA, DLOUHÝ SEN, DŮM LOUTEK). i Itóa také jako by byla nejednou nejdůležitější samotná zápletka, jednotlivý nosný nápad, ne pointa či vyvrcholení, pravdou je, že některé z příběhů prostě najednou skončí (nejednou v podstatě podle stejné formy). itó však má zajímavé nápady, keré mistrně podkresluje kresbou, která je v mnoha případech opravdu skvělá, má mrazivou atmosféru a pohltí čistě jen vizuálním vjemem. Tato sbírka má příběhy slabší, ucházející ale i naprosto výborné (kromě již tří zmíněných např. naprosto úžasnou noční můru vší pubescentní omladiny TUK. Komiksy obecně mi nic moc neříkají, jsem spíš na psané slovo a neodkážu komiksový styl vyprávění d/ocenit, ale poslední dobou už sahám i po komiksech, nejčastěji právě po Junji Itóovi, protože jeho horrory děsí, mrazí z nich a jsou naprosto ulítle bizarní. Dírky, tuk, modelka, nekonečné sny či rodinná kolektivní mysl, to jsou prostě ryzí horrorové náměty.

4 24.10.2019

Jo, tohle mám na knihách a obzvláště těch z této ediční řady, hrozně rád. Navzdory desetiletím a (kulturní) vzdálenosti, ukáží a v nejednom případě poopraví, respektive ukáží nečekaný, pohled na vzdálenou kulturu, nejen v čase, ale i v prostoru a myšlení. Cařihradské povídky jsou tu úsměvným, tu hloubavým, tu ne zrovna příjemným až trýznivým pohledem na zvyky, běžný život, spravdelnost i nespravedlnost během autorova života. Gürpinar tepe, zpochybňuje, kritizuje, zesměšňuje, nastavuje zrcadlo, popisuje. V každé povídce něco. U některých se člověk až zasměje, než mu dojde, že je to smutný smích a i když čtenáře od doby vzniku povídky dělí i staletí, její obsah a význam mác o říci i dneska, protože to v podobné či stejné míře sám zná (NEVĚŘÍ V TEN KULATÝ SVĚT). U jiných odhalí, že některé věci jsou všude stejné (ROZPOČET, TCHÁN A TCHYNĚ, SOUSEDKY, ŠLA NA TO SEKEROU). U jiných jen smutní (ZDVIŽ, BABIČKA) nebo cítí zvláštní pocit sounáležitosti (CIKÁNSKÁ SVATBA, POD PANTOFLEM). Autor byl ve své domovině nazýván "otcem čtenářů", docela by mě zajímalo, jak na něj a jeho dílo v Turecku nahlíží dneska.

1 20.10.2019

V rámci horrorových a strašidelných příběhů pro děti a mládež pro mě velmi milé a nečekané překvapení. Občas mi až bylo líto, že Priestlyho schopnost napsat zajímavý příběh a funkční atmosféru brzdí a omezuje právě cílovka jeho knihy. Ono ne že by to bylo špatně, považuji za hodně krásné a fajn, že se horror orientuje i na mladší a mladé čtenářstvo, ale docela rád bych si od Priestleyho přečetl i něco dospělého. Možná je to věkovám posunem, jakýmsi zapomněním, či snahou ochrany vlastních "mláďat", ale i přes výše zmíněné mě překvapila drsnost některých příběhů. V "přímém přenosu" uhořelé dítě, zabití rýčem... Brrr, i se čtyřmi křížky na hrbu to fungovalo. Ano, některé příběhy jsou slabší (vlastně poslední dva), ale jiné zase (SNĚHULÁK, JINOVATKA, krásně temný BYLA CESTA) fungují na výbornou. Tohle je pravděpodobně nejlepší kniha dětských horrorů, co jsem zatím četl.

6 18.10.2019

(SPOILER) Zkrácená verze celé knihy je: Římané si postaví obec a pořád bojují s Volsky, Sabiny a Aequy a volí si konsuly. No a mezitím občas proběhne něco zajímavého. Poměr bojů a ostatního textu je tak 70/30. Ale jo, čte se to fajn. Jak zazní i v doslovu, je fakt škoda, že všechny ty proslovy osobností ve skutečnosti nezazněly tak, jak jsou Liviem zaznamenány. Ale jo, nečte se to špatně a člověk dostane zajímavý pohled na tehdejší dobu (někdy i překvapivě zajímavý).

1 08.10.2019

Naprosto výborná kniha, hluboký, rozvážný a znalecký ponor do tématu. Na jednu stranu se naskýtá otázka (či povzdechnutí) zda opravdu něco takového musel napsat až zahraniční autor, na druhou stranu se klube fakt, že možná právě díky tomu kniha dostala patřičný odstup. Historie hrůzostrašné literatury v české kotlině, od počátků až do dob nedávných (pravda, současnější období mohlo být probráno pestřeji, ne jen jedním dvěma jmény - i/alespoň ta v knize několikrát zmiňovaná Jenny Nowak mohla dostat více prostoru). Moc se mi líbil filosofický přístup k samotné podstatě, tedy strachu, hrůze a horroru a z něho vyplývající hned několik základních myšlenek či bourání zažitých pohledů (např. o nutné nadpřirozenosti horroru). Na jednu stranu se může autorovo rozkročení zdát až příliš veliké (proírá autory a příběhy, které by se obecně do tohohle zaměření asi nezařadili), na druhou stranu, ať už s autorovým rozhodnutím budeme či nebudeme souhlasit, v každém případě se i tak, díky hlubokým a pronikavým analýzám dostaneme k hned několika zajímavým knihám, které rozhodně stojí za přečtení. HRŮZA V ČESKÉ LITERATUŘE je prostě radost.

3 28.09.2019

King je dobrý vypravěč, to se mu nedá upřít, ale třeba tahle kniha už občas ukazuje, že (mu) to ne vždy stačí. Např. povídka PŘERŮSTÁ VÁS mi přišla takřka nekonečná a nedočitelná, DOLANŮV CADILLAC chápu, že se mu válel dlouho v krabici, nechápu, že něco takového ultra nekonečně popisného dostalo filmovou adaptaci. Trochu zajímavější je trojice povídek ZUBY, PRST a TENISKY, kdy mi přijde, že zpracovávají jeden jediný námět. Ale zajímavě (ze zmíněné trojice mám nejradši asi TENISKY, i když ZUBY jsou taky hodně fajn). Hodně rád mám povídku VĚNOVÁNÍ a fakt se mi líbí Kingovo povídání k té povídce v závěru knihy, protože se s ním a s tím, co tam píše, zcela ztotožňuji. Nejvíce z celé sbírky se mi líbil NOČNÍ LETEC (i přesto, že se dočkal zřídkavé výjimky, kdy je filmová adaptace lepší než literární předloha), TAŤKA a VÍTE, ŽE TAM MAJÍ PEKELNĚ DOBROU KAPELU? Obecně knihu považuji za solidní průměr.

6 17.09.2019

Formou zvláštní román (novela?), je totiž v ich formě vyprávěna dvěma vypravěči. jeden vypráví příběh, druhý (dost značnou část příběhu) píše dopisy. Je to zajímavé, i když se zpočátku zdá, že jde jen o jaksi povrchní popis osudl jednoho umělce (malíře), od počátků až k vyzrálosti, aby se nakonec ukázalo, že je to docela zajímavá studie člověka, který si zcela lidsky vybral a jaký to mělo vliv na jeho osudy. Tedy, přesaněji řečeno, trochu zajímavý vliv, což lze na jednu stranu vnímat jako ukázku povrchnosti vnímání (okolí) na druhou stranu ukaázku toho, jak může být jedinec čímsi vnitřně pohlcen (předurčen k tomu?) natolik, že jakékoliv vykolejení změní jeho mysl i život. Zpočátku jsem po příběhu jen tak klouzal, zaujal hlavně autobiografickými prvky (viz. předmluva), závěr tomu však najednou dal hlubší a pronikavější (jak psáno výše svým způsobem i nejednoznačný či mnohavýznamový) smysl. Ona vás nakonec ta kniha vlastně donutí přemýšlet a postavit se k tomu po svém. Což je, ostatne, na příbězích to krásné.

07.09.2019

Na jednu stranu je to pořád nutnost nějak se vypořádat s postavami, které do (již značně vyčpělého a uměle udržovaného) příběhu během předchozích šesti částí nacpal. Tohle už nemá čím překvapit ani zaujmout. A tu poslední větu (potažmo pár posledních odstavců) si fakt mohl odpustit. Budu asi vážně zvažovat, jestli do případného dalšího dílů vůbec půjdu. Naštěstí mám pro spravení nálady doma spoustu polských vydání jeho horrorů.

1 03.09.2019

Tenhle Murakami mi opravdu rozumí. Výborný psychologický ponor do temnot neutuchajícího nutkání a následného špatného odhadu druhého. Prvek nepochopení a jen na několika náznacích vytvořeného nesprávného pohledu na druhého, je tak současně vypovídající, až to pěkné není. vskutku nadgenerační námět. Ze začátku mě až mrazilo, plíživý psychologický děs, a konec nečekaně překvapil. Takový závěr jsem fakt nečekal.

5 27.08.2019

Ať už ke knize přistoupíte jakkoliv, tedy budete ji prostě číst od začátku do konce nebo si jako z bonboniéry "vykousávat" podle výběru či náhodně jednotlivé položky, v každém případě poskytne to, co má. Zajímavý náhled do pětapadesáti různých, odlišných, mnohdy jistě i protikladných či dokonce neslučitelných hudebních alb, které spojuje jedno jediné - ženský zpěv. přiznám se, že i já, stejně jako autor knihy, mám ženský zpěv rád, mnohem více než mužský. Úplně naprosto zcela chápu subjektivnost knihy, ono to asi jinak nejde (a jak sám autor v doslovu uvádí, nejde o žebříček ale výběr - skvěle a nápaditě řazený chronologicky). I proto se, samozřejmě, nelze vyhnout stejně subjektivním pocitům - absence Adele mi nevadí, ale třeba takový Sinead O'Connor by si místo v knize jistě zasloužila. Není to výtka, samozřejmě, každý má svůj vkus a své favoritky (nedá mi to, v podobné knize psané mnou by jistě nechyběly již zmíněná Sinead, Julee Cruise, Emilie Simon či Ruth Radelet z Chromatics). Výhodou knihy je její stručnost aniž by byl čtenář ochuzen o zajímavé informace a postřehy. Již v půlce knihy jsem byl rozhodnut, že si všechny desky, o nichž pojednává, poslechnu. Některé, samozřejmě, již znám a plně uznávám jejich zařazení do knihy a ocenění, jaké se jim od autora dostalo (fenomenální Shutdown od Stromboli, No Need To Argue od The Cranberries), jiné však byly prvotními informacemi, které se mi o dané desce dostali. Velmi milými prvotními informacemi, které mě na zpěvačky a jejich tvorbu upozornily a upoutaly pozornost. V mém případě je tedy mise a autorský záměr knihy splněna. Vytknout knize se tak dá v podstatě jen trochu odfláknutá korektura, tvary některých slov jsou opravdu podivné.

1 23.08.2019

Je obrovskou škodou, že prvním Mellickovým knižním překladem zpravidla bývá Strašidelná vagina (u nás, aktuálně jako první Mellickova kniha vychází v Polsku). Chápu, že její název k tomu svádí, je dostatečně chytlavý a zajímavý, ale samotný příběh nepatří k Mellickovým nejkvalitnějším. Např. ZBOUCHNUL JSEM SATANOVU DCERU je kvalitativně mnohem výše. Brilantní propojení klasické romance se sociální kritikou, bizarní fantazií a představivostí a brutálním horrorem. Strašidelná vagina je možná kultovní jen díky svému názvu, tohle je (doufám, ž ebude) kultovní díky svému obsahu a stylu. Protože tohle mě bavilo od první do poslední stránky.

9 23.08.2019

Nerad bych byl pochopen nějak špatně, ale tohle je jedna z nejprostších a nejsvižnějších knih, co jsem četl. Je napsaná tak lehce, prostě a přesto dokáže tu výsměšně, tu zuřivě kousnout, kopnout, rýpnout si, či postavit zažitou věc na hlavu. Prostě a jasně, výborná věc, podaná skvělým stylem, který nevyžaduje upřenou pozornost, naopak, ony věci krásně vystupují samy.

4 20.08.2019

No, asi druhá nejslabší kniha z prvních šesti. Nastává základní a zásadní problém dlouho tažené série - hlavní hrdinka začíná být nesympatická. Může za to fakt, že i tak dobrý autor jako Masterton prostě nedokáže věčně táhnout něco, co se táhnout nedá a dále a dále vršené komplikace jedné osoby začínají být čím dál méně zajímavé a různé dějové veletoče jí prostě činí více a více nesympatickou. Faktem ale je, že naopak Kyna si sympatie získává více a více, a kdyby se Masterton vykašlal na Katie a rozjel novou sérii s Kynou, mohl by pár dobrých a zajímavých knih zase napsat. Obecně nemám série rád, přesně pro to, co se děje s touto - prvotní dobré věci se začínají více a více bořit do sraček a zasypávat smrdutým, z prstu cucaným balastem. Zdejší záporák je docela fajn, ale jen jsem si říkal, při jeho charismatu, kde byl celých předchozích pět dílů? někdo jako on se nezjevuje jen tak najednou. Další úskalí série, jejíž díly jsou čím dál více propojenější. Jo, Masterton je pořád nápaditý a umí mile překvapit (a potěšit tím, co mám na něm rád), ale krimi-thriller na delší trať mu prostě nesedí. Horrory mu jdou mnohem lépe.

3 17.08.2019

Hrst povídek (zajímavě seřazených abecedně podle názvu, člověk by nečekal, že z toho vznikne tak dobrý pestrý mix), které nezapřou to specifické období, kdy je touha autora/autorky něco sděli občas silnější než touha odvyprávět příběh (to však nemyslím nijk zle). Vnitřní pohledy a rozvahy se zde tak střídají s tématicky zajímavě pojatými příběhy (a autorka se, co do obsahu, opravdu nebojí). Něco je spíše jen pro samotnou autorku či případným adresátům (tedy adresátkám, řekl bych), ale i nezaujatý čtenář si v povídkách mrazivých, dojemných, erotických, poetických, ironických jistě přijde na své. Ač by si kniha zasloužila ještě jednu korekturu, Bočková má zajímavý styl, který dokáže zaujmout.

1 10.08.2019

Mno... jak bych to... Takových padesát odstínů šedi pro ty, kteří to rádi svižné, akční a drsné. Já podobné cool hrdiny, kterým neublíží prakticky vůbec nic a i poté, co je přejede parní válec, srazí mezinárodní nákladní express a zasouloží si na nich včelí roj, pořád trousí ironické komentáře, nějak nemusím, ale tohle, ač prosté, jednoduché a v jistém smyslu jednostranné (autorova záliba ve zbraních se nezapře), mělo docela spád a to závěrečné zabroušení až do horroru mě mile překvapilo. Že bych se nějak hnal po případném pokračování nebo dalších podobných knihách, to ne, ale tohle nebyly úplně špatně strávené tři dny.

4 08.08.2019

Výběrový sborník soutěžních povídek čtrnáctého ročníku slovenské povídkové soutěže Cena Fantázie v žánrech fantasy, sci-fi a horror. Dere se mi na klávesnici spojení "reprezentativní sborník", ale ne v souvislosti s autory a autorkami (byť někteří z nich jsou pravidelnými soutěžícími a jejich povídky se opakovaně dostaly do předhcozích i následujících sborníků soutěže) ale spíše se samotnými žánry. Dvacítka ve sborníku publikovaných povídek (z celkem 155 zaslaných) je totiž skvělou ukázkou nápaditosti a pestrosti jednotlivých fantastických žánrů, včetně jejich propojování. A tak i mě hodně zaujala fantasy povídka LABUTE NEPLAČÚ nebo dojemná paranormální romance MESTO VZPOMIENOK, byť mi fantasy prakticky nic neříká. A i komediální MUHEHE má své kouzlo. Kvalita či obliba povídek je kolísavá, jak už to u podobných sborníků a antologií bývá, ale Fantázia 2016 obsahuje v každém směru zajímavé kousky. Hlavně pestré. Z těch opravdu výborných povídek bych zmínil ještě sci-fi POTOM, horrorovou PERNÍKOVOU CHALOUPKU, fantasy U ČIERNÉHO DRAKA nebo detektivní sci-fi KOSTI, KOSTRY, KOSTLIVCI. Kniha má skvěle napsaný úvod a úplně nejlepší z ní je závěrečná esej O POVIEDKE, O DOBREJ POVIEDKE A O POŽITKU Z LITERATÚRY od jednoho z porotců Ericha Mistríka, to je opravdu skvělé čtení.

05.08.2019

Mám to asi stejně, jako u prvního dílu, jen s tím rozdílem, že tohle je o něco lepší. Trochu podrobněji - Štefko je autor, který dokáže dobře napsat knihu, která tak nějak není pro mne. Respektive já nejsem v/hodný čtenář pro ni. neohrožení superhrdinové oplývající všemi možnými i nemožnými ne/představitelnými schopnosti (bez nichž by však nebyli prakticky ničím) mě prostě nebaví a nic mi nedávají. Dokonce i ta Japonka v kozačkách (a Štefko ví, že tohle jsou dva mé fetiše) mi byla každou stránkou nepříjemnější a méně a méně sympatická. Stejně tak mi neseděla mluva hlavních hrdinů, je až strojeně a nuceně "free", drsňácká a jakože hovorová... Jak jsem ale psal na začátku, dvojka Agentura je zajímavější a když dojde ke Rwandě, i chytlavější. Rwanda je blyštivý klenot na hromadě superhrdinského fantastického akčního klišé, Rwanda je Štefko jako spisovatel, jakého mám rád. Škoda, že je to jen menšinová část většího celku. Zbývá doufat, že Martin Štefko ve své spisovatelské schopnosti a umu (kteréžto věci neohodlám nijak popírat) napíše knihu, která mi zase sedne a chytne za prdel naprosto vším a beze zbytku, jako Nikdy se nepřestala usmívat. Martin Štefko je bezpochyby dobrý autor, jen se spolu míjíme v tom, co on rád píše a já bych si rád přečetl.

03.08.2019

Ech... Z té knihy přímo čiší, jak vydavatelé chtěli svůj projekt dokončit. Povídky do 333 slov by ušly, kdyby byly kvalitativně alespoň o kousek lepší. Pravda, u hodně autorů jde o první počiny, ale i tak je na počet povídek těch alespoň trochu zajímavých poměrně málo. Škoda, sympatický projekt si zasloužil lepší finále.

4 24.07.2019

Železniční a kolejové povídky v hávu fantastiky mají své kouzlo. Minimálně v tom horrorovém oparu. Přesto nemusí jít vždy o zásah do černého, potažmo červeného terče návěsti. antologie Koleje smrti je sympatická jak provedením, tak i tématem, trochu kulhá v menší míře kvalitativně, v trochu větší ohledně zpracování jednotlivých povídek. Obsahuje povídky drsné i jemné (až poeticky romantická NÁVRAT DOMOV), slabé (POD POHĽADOM MŔTVÝCH OČÍ, RAJECKÁ ANČA) i silné a skvělé (čtyřka nejlepších VAGÓN UPROSTRED LESA, VOZŇOVISKO, ŠEPTÁNO DO TMY a POD POVRCHOM - mimochodem posledně jmenovaná povídka je dalším ukázkovým příkladem, že povídková a románová tvorba Marka E. Pochy je kvalitativně odlišná, kéž by jeho romány měli kvality E. Pochových povídek). Na pohled je antologie velmi hezky zpracovaná, dobrá sazba, grafika i ilustrace. Zajímavostí je, že Hydra se prezentuje jako fantastické nakladatelství a konkrétně u této antologie několik povídek odmítla jen proto, že neobsahovaly fantastický/nadpřirozený prvek. Přesto se v antologii objevily hned dvě povídky bez fantastického/nadpřirozeného prvku.

3 24.07.2019

Fíha, až je mi líto, že mi není jedenáct. Výborně napsaný dětský příběh, který má skvělou atmosféru.

19.07.2019