eraserhead komentáře u knih

Tak toto je opravdu grandiózní záležitost a já jsem rád, že je (prakticky čirou náhodou) součástí mé domácí knihovny. K tomuhle se budu vracet hodně často. Formálně v podstatě prolnutí historie se současností - současný ilustrátor a kreslíř doprovodil verše dnes již prakticky (neprávěm) zapomenutého českého básníka. Dva strašidelné, v případě HADRNICE vskutku děsivé a horrorové, příběhy, v nichž Kalinovu nádhernou mrazivou malbu slovy doprovází Lichého děsivé kresby. Tam, kde HADRNICE přímo děsí, KŠAFT zalézá pod kůži a nedá klidu. Tahle kniha je prostě nádhera a radost sama. Zajímavý, zvláštní a poutavý kousek českého horroru. A navíc mě přivedla ke Kalinovi.

2 18.04.2020

Když jsem si chtěl koupit nějaké horrorové příběhy Simpsonů, vybíral jsem hned z několika možných svazků. při běžném prolistování mi zrovna tento přišel nejzajímavější a žánrově nejvýraznější. Ale, popravdě, čekal jsem trochu více horroru. Chápu, že se speciální halloweenské odbočky seriálu věnují hlavně parodování slvaných příběhů, nejednou ne zcela horrorově čistých, ale některé příběhy mi zde připadají poměrně slabé a až příliš dětinské (dokonce i na případnou dětskou cílovku. Některé příběhy jsou nápadité a zajímavě pojaté (např. když se Homer změní v Darth Vadera, Liza v Buffy a Bart v Ashe, první delší příběh o tříoké mořské nestvůře je taky super), některé předvídatelné, plácající páté přes deváté nebo přímo kresbou odpudivé (vizuální zpracování příběhu Krvavá kletba krutých víl bych považoval dokonce přímo za urážku postav seriálu). Jako oddechovka fajn, ale za ty peníze to moc nestálo.

17.04.2020

Hodně se mi líbila kresba a pravidelnost polí. Kresba neústupně uzavřená ostrými okraji, nikdy nepřekračující a nevystupující za hranice panelu. Slyším-li slovo komiks, představím si přesně takový vizuál (ne, že by se mi jiný nelíbil, ale tohle je prostě prototyp, základ). Příběh krásně temný, ale atmosféricky pozvolně houstnoucí, tajmeno, ta horrorová stránka vystrkuje svá chapadla jen pomalu a postupně, což je jen k dobru věci. Musím si pořádit další dvě části.

4 15.04.2020

Ono to snad bude už (přes?) dvacet let, co jsem knihu četl naposledy, takže vlastně jsem k ní přistupoval jako k dosud nečtené knize (věděl jsem o co trochu půjde a pamatoval jsem si jeden příběh - což jen svědčí o jeho kvalitě). Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem do Millburnu zapadl a říkal jsem si, co mě na tom předtím tak hrozně bavilo a proč je tohle považováno za jeden z nejlepších a nejpůsobivějších horrorových románů, ale pak to všechno naskočilo a co myslíte? Bylo to tam. Takže ano, Ghost story je jednoznačně nejlepší kniha, co jsem od Strauba četl, která byla přeložená do češtiny a jeden z nejlepších literárních horrorů, s nímž jsem měl tu čest. Komplexní, promyšlené a chytlavé dílo. Jen by si zasloužilo nový český překlad a nové vydání. Vždyť už to bude za chvíli celé čtvrt století, co to vyšlo naposledy.

7 14.04.2020

No, tak tohle už je dost hořké "zakončení" českých vydání. První dva příběhy jsem čekal, když už se konečně objeví Flash Gordon a zdálky zapěje hlas Freddieho Mercuryho pověstné: "Flash! A-áááááááá!" no a na další příběhy asi málo (respektive vůbec) hulím. Tohle už jsem četl se skřípěním zubů. Za pozornost (ale jen svou odlišností a textovým rozsahem) stojí snad jen prostřední příběh o intergalaktickém Bažináčově znásilnění, ale i to je prostě málo. Jak mě zpočátku (první a třetí svazek) Bažináč nadchl, poslední tři svazky už jen čím dál větší zklamání.

1 08.04.2020

Jestli mě něco na komiksech fakt prudí, tak to propojování různých příběhů a postav. V Bažináči opravdu nepotřebuji vidět ani Gotham ani Batmana, toho když budu chtít, tak sáhnu po Batmanovi (ten je navíc tady dost suchý až trapný - což, proto, že ho mám docela rád, mě prudilo ještě víc). Lexe Luthora mám spojeného se Supermanem, nechci ho v Bažináčovi. Horror je úplně pryč, tohle je klasická komiksová superhrdinská onanie, ne zrovna dvakrát zajímavá, bez hlubší invence. Zaujal akorát tak poslední příběh o Bažináčově znovuzrození. Pro mě nejnudnější a nejnezáživnější svazek.

2 08.04.2020

Ech... Jak se minulý svazek vyšoupl na zatím nejlepšího Bažináče, s nímž jsem měl tu čest, hned následující (tedy tento) klesl nejníže. Mě prostě podobné superhrdinské fantaskní sešlosti s existenciálním bojem všehomíra zcela mimo jakoukoliv myslitelnou realitu a paralelní bytí vůbec nebere. Ba, některé okamžiky mi přijdou až dětinsky směšné. Nakreslené to není špatně, ale povětšinou jsem se jen poťouchle a výsměšně usmíval. Což asi v našem vztahu s Bažináčem (kterého mám jinak rád a začíná mi být - jako postava - docela sympatický), není dobře. 2.5*

3 07.04.2020

Tak po předchozích žánrových experimentech zase jen čistý a průzračný horror v různých obměnách. Nejendnou poměrně originálně zpracovaný (podvodní upíři). I kresbu převážně tvořili mí oblíbení tvůrci. Za mě naprostá spokojenost, tohle je zatím nejlepší svazek Bažináče. A kdyby to nebylo kolorované ale jen černobílé, určitě bych přidal šestou hvězdu.

3 06.04.2020

Nedá se svítit, ale kolorizace výrazně uškodila atmosféře. A to jako fakt dost výrazně. kde se v prvním svazku atmosféra mrazivě plazila, rozechvívala nervy a zalézala pod kůži, tady až skotačivě trdluje jako na diskotéce. Negativně vnímám také šircší zíběr ohledně ilustrátorů (i když to Gaiman v předmluvě velmi zajímavě a pochopitelně vysvětluje). Dvojice Bissette & Totleben Bažináčovi ohledně výrazu a formy neporazitelně vládnou. McManusův Bažináč pořád vypadá jako postižená opice, na jeho styl si pravděpodobně nezvyknu. Druhý svazek také přelétává ohledně žánrovosti. Po výborné, temné, makabrózní úvodní trilogii a vizuálně zajímavé návštěvě pekla přijde naprosto infantilní příběh o mimozemšťanech, který jako by vypadl z Ohníčku (a ne z horrorové série). Velmi potěšující jsou OPUŠTĚNÉ DOMY, nejen pro návrat ke gotickému horroru, ale i na samotný začátek celého příběhu. Horroruprostý romantický erotizující happy end už pak beru jen jako snahu nějak svazek uzavřít. Marná sláva, jako celek je druhý svazek krokem zpět a kvalitativním plivnutím k zemi.

1 05.04.2020

Dosud jsem Bažináče znal jen z obou osmdesátkových filmů. Bažináč má nejen naprosto cool romantickou obálku (kterou by mu mohl závidět kdejaký superhrdina), ale i výbornou kresbu s mnoha zajímavými a uchvacujícími detaily. Samotný Bažináč je vykreslen parádně. Je velká škoda, že celé tohle zkazí změna kreslíře v poslední části svazku, kde Bažináč vypadá spíše jako sebeparodická opice. To, společně se zavlečením (pro mě naprosto zbytečným a narušujícím příběh) Ligy spravedlnosti do jednoho ze sešitů, považuji za největší negativum z jinak překvapivě příjemného setkání s komiksovým Bažináčem, které ho připravily o poslední hvězdičku. Nečekal jsem to až tak horrorové (dějové linky s misantropním šílencem Wood-ruem a veršujícím Opičím králem jsou ukázkové horrory). M2 snad ty komiksy ještě chytnout. Tohle je třetí komiks poslední doby, který mě fakt zaujal.

2 04.04.2020

Zápletkou věru nic originálního, ale přesto svižné a poutavé čtení (a prohlížení). Mělo to nápad, mělo to švih, mělo to energii, bavil mě tvůrčí humor a chlípné pomrkávání. Jako ucelený příběh se svým začátkem a koncem je to fajn, trochu se obávám, co z toho udělají a kam to zatáhnou další díly, natolik, že se po nich patrně ani pídit nebudu. 3.5*

02.04.2020

Ačkoliv krátká, kniha je velmi hezky zpracovaná, že člověku ani nepřijde, že jsou tov lastně jen pouhé dvě povídky. Tu druhou jsem před lety četl v jedné antologii, propojení s první ji ale dává trochu zajímavější rozměr. ÚTOK NA PEKÁRNU je zvláštně zajímavé podivno, v němž se vlastně nic moc nestane, ale Murakami umí odhalit a předestřít všechno krásu a zajímavost toho nic.

3 02.04.2020

Z dnešního pohledu hlavně z historického hlediska zajímavé dílo z předmarxistické doby. Potěšilo mě, že se autorka ohlíží i na ženy pracující a ne jen na muže.

1 01.04.2020

Obsahově zajímavá, graficky naprosto úžasně a nádherně zpracovaná kniha. Tajemné a mrazivé příběhy hned ve třech jazycích (některé povídky jsou uvedeny jak češtině, tak v romštině) jsou doplněny krásnými a atmosférickými ilustracemi, úvodní slovo a doslov obsah knihy hází do zajímavého kontextu. Velmi příjemné kulturní seznámení s duchařskými příběhy. Tahle kniha mi udělala fakt radost.

4 14.03.2020

Na knihu jsem byl nalákán pod rouškou trochu jiného žánru. Zklamání se však i tak nekoná, protože je to zajímavě pojaté temné historické drama. Vansová dokáže ponořit do ducha doby, i přes možná někdy přílišné tlačení na pilu v jasně odlišující linii dobra a zla. Výrazným pozitivem je malebnost jazyka a schopnost kresby nejen prostředí, ale i charakterů a vzájemných vztahů.

2 12.03.2020

Minimálně v určitém věku je pro část chlapců/mužů ženské pohlavní ústrojí středobodem vesmíru. Tak v téhle knize mají možnost seznámit se se spoustou zajímavých, nečekaný, překvapivých informací a přijít o některé iluze či pověry. Ani si nevybavím, kdy naposledy mi kniha přinesla tolik zajímavých informací a odhalení. I přesto, že je primárně psaná pro ženy a dívky, i já, jako muž jsem si fakt dobře a zajímavě početl.

5 10.03.2020

Jop, tohle je přesně ten dobrý, béčkový paperbackový horror z domácího prostředí od domácího autora. Horror, kterému díky jeho původu není co vyčítat. Prostě až radost číst. Zajímavostí (a vnímám to pozitivně) je, že se mi o něco více zalíbil až po jeho dočtení než během jeho čtení (ale není to nijak výrazný ani důležitý rozdíl). Asi potřebovalo všechno zapadnout. Možná jsem to (po všech těch recenzích a autorových posledních povídkách) čekal trochu údernější a agresivnější, ale vlastně mi to nijak nevadí, jen mě to trochu překvapilo. Mízožravci jsou promyšlený, hezky vystavěný příběh, který plyne pozvolna a vlastně až nečekaně a náhle zjistíte, že vám zalezl pod kůži (nebo kůru). na správných místech správné detaily, silný retro nádech (možná chtěl místy autor mnohem více zmínit o době osmdesátek než táhnout příběh kupředu, ale kazí to knihu? - NE), úžasná hra s místem a prostorem děje a propojení dobových reálií. Dvojí konec? U Bočka mě to nepřekvapuje a v knize mi to nevadí, dobré jsou oba. Jo, takové knihy chci. 3.75*

10 07.03.2020

První dvě novely (tak nějak prázdné uondané kafkovské absurdno) mě takřka přinutily knihu odložit nedočtenou, ale naštěstí jsem zrovna neměl po ruce co jiného ke čtení a tak jsem nakousl naprosto výborné PSÍ SRDCE a dal knize ještě jednu šanci. Naštěstí. Protože až na pár ojedinělých slabších kousků mě kniha nadále již oblažovala zajímavými díly. Nejen fantasticky podiv(uhod)ným Psím srdcem, ale i místy až dojímavě realistickými ZÁPISKY MLADÉHO LÉKAŘE či zábavně komickými ČTYŘMI PORTRÉTY z Traktátu o bydlení nebo POJÍZDNÝM BYTEM. Od Bulgakova jsem dosud znal jen Mistra a Markétku, jsem rád, že se kromě absurdní fantastiky věnoval i realističtější tvorbě. 3.5*

1 02.03.2020

Mno... Dostat se ke Goonovi před nějakými třiceti lety, asi bych tu klidně napálil i pět hvězd. Dneska už jsem na něj asi moc starý a on na mě poněkud infantilní. Zde výrazně a dominantně převažuje forma nad obsahem, zajímavá až výborná kresba nad prostým, v nejednom případě absentujícím příběhem. 2.5*

1 21.02.2020

Další z v podstatě náhodně a nečekaně objevených klenotů. Zlato je až radost číst, človek se hned přesune doprostřed lesů a kopců ukrývajících zlato, do dřevěných chatrčí, štol a píšťal. Příběh mě rychle pohltil a vláčel mnou jako pískem při rýžování. Z jeho realistického a nic neskrývajícího pojetí nejednou až mrazilo (nepříjemně dojímavý manželský pár, kdy on dává nepokrytě najevo, že si přeje její smrt, aby se mohl znovu a lépe oženit a ona se mu omlouvá, že ještě pořád žije). Existují-li nějaké průvodní jevy krásy a nádhery románu, Zlato jich většinu má.

1 21.02.2020