eraserhead komentáře u knih

Fíha, až je mi líto, že mi není jedenáct. Výborně napsaný dětský příběh, který má skvělou atmosféru.

19.07.2019

R. L. Stine jako by se rozhodl ukázat, že zvládne napsat i něco dospělého a pro dospělé. A svým způsobem se mu to i povedlo. POVĚRČIVÝ je romantické krimi drama s horrorovou gradací a příměsí, s dobře vykreslenými a vybarvenými postavami. Čte se to hodně dobře, postavy baví. jen toho horroru by tam mhlo být trošku více a projevit by se mohl trochu dříve.

2 17.07.2019

Negativem omnibusu je, že i když některé kratší, většinou příběhy omílají pořád to samé. Jen tu a tam, u těch delších, tvůrci přijdou s nějakou zajímavou zápletkou. Hned první, titulní, příběh VETŘELCI VS PREDÁTOR mají naprosto úžasně vymyšlený začátek, fakt parádní sociálně-filosofický úvod nejen k příběhu, ale vlastně k celé značce AvP. Přesto je to však jen jakoby pouhý další díl Vetřelce, tentokrát i s Predátory. Z toho příběhu pak přímo či nepřímo vychází několik dalších příběhů (zajímavě akční VÁLKA nebo nápaditá a jen z jedné mikrolinie původního příběhu vykvetla i díky prosté černobílé kresbě zajímavá SÍŤ). Nejvíce mě zaujal nápaditý a až horrorově temný příběh VĚČNÝ. Opravdu netypické a nejvíce vybočující z klasického kánonu AvP příběhů v tomto omnibusu. Co se mi naopak nelíbilo, bylo ztvárnění vetřelců v příběhu VÁLKA, zde touha po vlastní invenci a změně u tvůrců šlápla fakt vedle. Jejich Vetřelci jsou jedním slovem hnusní.

2 09.07.2019

Děti Raumy jsou pro mě hlavně ukázkou, jak moc se může kniha změnit po betačtenářských komentářích. A knižní Děti Raumy se od těch dvou třetin, které jsem četl jako betačtenář, liší hodně. V tom nejpozitivnějším smyslu. Děti Raumy jsou drsný, krutý, atmosférický horror přesně dle mého gusta. Jestliže jsem u Těch nepohřbených sporadické výtky měl, tady prakticky nemám (snad za to může umístění hlavní dějové linie do současnosti, což příběh činí jaksi přijatelnější, pronikavější a více prostě údernější. Je to akčnější a i ty "hnusné" scény působí intenzivněji). Hrozně rád bych si od Kristiny přečetl nějaký horrorový román nevycházející z tohoto jejího světa, ale po Dětech Raumy bych klidně třetí Violety dal.

2 08.07.2019

Ach... GRRM nabízí i překvapivě svižný a příjemný sci-fi horror. Hodně dobře promísený sci-fi horror. Na malém prostoru (kniha nemá ani 100 stran) rozjíždí zajímavý vícevrstevnatý psychologický příběh promísený s hledáním mytologické lodě i drsnými scénami (snad mě nebude létající oko děsit ve snech) i zajímavým univerzem a mezilidským chováním. Nightflyers mě hodně mile překvapili.

2 04.07.2019

Tuhle knihu jsem četl poprvé někdy před dvaceti lety. A v paměti mi utkvěly tři povídky z ní (u dvou z nich jsem byl později přesvědčený, že jsem je četl v jiných knihách, u té třetí jsem dlouho marně tápal, kde jsem jí to četl). Už to zřejmě o něčem svědčí. Sci-fi nějak zvlášť nevyhledávám, ale má u mě mnohem lepší pozici než fantasy a některé sci-fi povídky mě dokáží zaujmout. Druhá reprezentativní ročenka obsahuje povídky zajímavé i slabší. Zaujaly mě hlavně horrorově ladění TEMNOTA a HOWARD, výborná je poslední povídka POUŠTNÍ DÉŠŤ. Obecně skvělá ukázka, jak se psalo sci-fi před čtvrt stoletím.

2 23.06.2019

Po fest nezáživném druhém díle se závěr třetího a rozjezd čtvrtého trošku zlepšili, ale dvakrát mi románový Švejk stačil. Uvolní místo v knihovně jiným knihám. Román Haškovi ani Švejkovi prostě nesvědčí. Budu si muset spravit chuť nějakými Haškovými povídkami.

1 10.06.2019

Uf, tak tohle jsem málem nedočetl. Humor skoro nikde, většinou jen otravná nuda, až s příchodem Balouna se to trochu zlepšilo. Ještě dočtu třetí a čtvrtý díl a Švejka odteď už maximálně v povídkách.

1 06.06.2019

Už při první čtení před patnácti lety mě Švejk dvakrát nezaujal. A teď druhé čtení mě v tom jen utvrdilo. Není v něm nic, co by v povídkách Haškovi nešlo lépe. Hašek byl prostě lepší povídkář, kde uměl vtip krásně vypointovat. Tak nějak chápu Švejkovu oblibu ale nemůžu se zbavit pocitu přecenění.

2 02.06.2019

Ach, jak miluji tyhle "Staré" věci. ZELENÝ DĚS, PRONÁSLEDOVATEL a nakonec i SOUDCE HARBOTTLE výborně tajemné a atmosféricky napínavé povídky. Zjevující se a mizející opice je nepříjemně strašidelná, soud posmrtných až asociuje danse macabre. POKOJ V HOSTINCI DRAGON VOLANT je takový (před)poeovský detektivní příběh se silnout stopou mysteriózna v němž je všechno podstatné, předčasné pohřby, tajné komnaty, podvodníci, slepá láska, nejslabší příběh z knihy ale pořád slušný. No a upírská klasika s letmým leč silně voňavým lesbickým odérem CARMILLA, to je kapitola sama za sebe. I kdyby ostatní příběhy stály za starou bačkoru (jako že nestojí), CARMILLA je prostě skvělá. Ve své krátkosti stojí po boku Draculy na pozicích nejlepších literárních upířin.

8 30.05.2019

Lehké, trefné, zábavné. Tohle klouže jako nešťastník na zimní námraze. Škodolibé, troufalé, rýpavé, padni komu padni - stáří, mládí, snobství. Hrozně mě bavil Barnabáš.

27.05.2019

Stejně jako jsem psal u třetího dílu, největším problémem je již nepřekvapivá schématičnost v níž absentuje jakékoliv překvapení a nečekanost. Ono se to nečte špatně, na to je Masterton dobrým autorem, ale Katie již zatáhl do takové tuctovosti a schématičnosti, že prostě víte už dopředu co a jak bude. Už i ty osobní Katiiny peripetie, přesahující meze a hranice jednotlivých dílů a "uzavřených" příběhů nezaujmou a stávají se jen pouhým klišé. Přesto je tohle pořád lepší a záživnější než onen třetí díl, už jen pro nápaditost mordů a jejich pointové zabarvení. Co takhle zase od Mastertona přeložit a vydat nějaký horror? Abych mohl být uspokojen pořádně?

1 25.05.2019

Musím říct, že mě až překvapilo, jak je to na v podstatě dětskou knihu, tedy knihu pro děti a mládež, drsné, ale nakonec jsem si řekl, proč ne? Dějově jde o vcelku strhující příběh, který krásně plyne, je zajímavý a dokáže dost překvapit. Navíc i dost ukazuje a odhaluje. Vadou na kráse jsou až okaté propagandistické vsuvky. Dítě si toho asi nevšimne, ale dnešního dospělého to prostě klepne přes nos. Ale v tehdejší době se není čemu divit. Ta kniha je fajn, jen nemám rád knihy, u nichž se dočtu na konec, abych zjistil, že je to první díl a má to pokračování. Ono to jakýsi konec má, ale pídit se po tom, jaké je pokračování asi nebudu.

17.05.2019

Z počátku jsem měl trochu pocit nenaplněnosti, že knize chybí cosi, co jsem od ní čekal, ale nakonec mě přesvědčila, že je to zajímavý pohled a zajímavé zpracování velmi zajímavého tématu. Z té knihy opravdu dýchne závan historie.

1 12.05.2019

V obecné Šrámkově básnické tvorbě trochu slabší sbírka. Mnoho básní se pojí k těsně před a těsně poválečné době, ba přímo k samotnému sklonku války. Ve své specifické době jistě působili mnohem silněji, než dnes. Je ale hodně zvláštní číst 7. 5. 2019 báseň, kterou Šrámek napsal 7. 5. 1945.

1 07.05.2019

THYL ULENSPIEGEL je výborná báseň s citem pro postavu a její význam. Byť v závěru lehce interpretační, respektive zobrazující spíše básníkův pohled na postavu než postavu samotnou. (****) DUMKA O OPANASOVI je formálně zajímavé dobové ohlédnutí za historickým úsekem. (***) ÚNOR je pak strohé a místy až nezáživné vzpomínání se silným autobiografickým podtónem, který způsobuje, že báseň může říci více autorovi samotnému, než jejímu čtenáři. (**)

07.05.2019

"Tma skřípe pod pilníky cikád
a kolébá se boky lodními."
Prostě nádhera. SCHODY, JIŽNÍ NOC, ČTYŘI UZLY, PEKAŘ, OD OBLOHY K OBLOZE, RUCE, POŘÁD jsou skvělými ukázkami síly a krásy poezie. Jiří V. Svoboda má skvělou představivost a až dokonalou alegorii. Krása a radost jazyka, verše, rýmu, života sevřená v 90 stranách.
"Kolikrát vídal
z tvrdého polštáře
jenom fáč oblohy
zmokvalý krví
na tržné ráně večera."

07.05.2019

Slovenština ve verších je hrozně krásná. Některé básně až chytají za mysl a srdce. Např. hned úvodní VERŠE LÁSKY jsou úchvatným a chytlavým vyznáním či hned následující soubor ŠEPTANÉ DO MUŠĽE. Zvláštně pochmurně smutné PROSTÉ VĚCI O STO LIET II či nepateticky (tedy ne tak, jak je dnes zvykem) vlastenecká ROZHOVOR VLASTI S ĽUDOVÍTOM ŠTÚROM. Výborná je také první část delší básně ŽALOSPEV MÚZY, ODPOČÚVANÝ VO VÍCHRE, škoda jen, že si tuhle krásu báseň neudrží po celou dobu, střední část se dost rozplývá a do zajímavého koryta se dostane zase až v poslední části.

07.05.2019

Hlavně sklářské básně mají své kouzlo a jejich slova jsou přesné jako rýhy ve skle. Hodně se mi líbily i ilustrace.

07.05.2019

Snad ještě lepší, syrovější a temnější než Interview s upírem. Snad těžkopádně může působit mnohovrstevnatost příběhu, nemůžu si pomoci, ale myslím si, že jeho obsah by v pohodě uživil dvě samostatné knihy. Minimálně příběh Akáši a Enkila by si zasloužil samostatnou knihu. Anne Rice se však musí uznat, že rovnou půl tisícovku stran zaplnila jen minimem suchých a slabších částí a zcela překvapivě dokázala přijít s velmi zajímavým a výživným závěrem. Kdysi před přečtením Interview by mě to asi nenapadlo, ale jsem spokojen a s chutí půjdu do další knihy Kronik.

1 06.05.2019