Eridan komentáře u knih
Kniha mě zaujala jak svým poseltvím, charaktery, tak i způsobem vyprávění. Poselství je jednoduché, přesto díky postavám ožívá v několika verzích stále znovu a přesto vždy trochu jinak. Příběhy postav se přitom dozvídáme až jaksi expost, v průběhu vyprávění jako jakési rozjímání nad vlastním prožitým životem. Vše je často také protkáno několika teologicko-filozofickými úvahami. Každá stránka je přitom využita maximálně a má v ději svoje místo. Nic není řečeno náprázdno a vše autor využívá. Tedy podtrženo sečteno, kvalitní vyprávění děje, běžné postavy díky kterým je dílko působivější a příjemné poselství ke čtenáři. Co víc si přát?
Jak je u tohoto autora zvykem - vezme vás letem světem portrétem. Od historie, přes interpretaci, tipy a triky, něco k osvětlení a kompozici, anatomii až po ukázky. Dle mého málo praxe a hodně povídání spíše po povrchu.
V české kotlině nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co jako učitel můžete číst. Má pár much (občas nepřehlednost, někdy těžko představitelná metoda) ale obecně dobře napsaná a hlavně plná inspirace. V kombinaci se sérií Líný učitel a hlavně s nějakým živým seminářem téhož autora vynikající pomůcka. To, že ne každému jeho styl sedne, netřeba zmiňovat.
Kobercové a Barva kouzel mají pár společných rysů. Tak především se odehrávají v plochém světě plném imaginativních tvorů. Vyprávění nám pomalu tento svět představuje. Čím se dle mého Barva kouzel povyšuje nad svého mladšího bratrance, je hloubka a popis charakterů. Čaroděj Mrakoplaš má plno neduhů, strachů, minulost i nejistou budoucnost. Baví nás. Chlapci z Koberce tvoří především kmen. Nikdo nijak výrazně nepřevyšuje. Vlastně o nich moc nevíme a (až na Pomočula), nikdo z nich nemá nic výrazně charakterně zajímavého. Takže jako individuální postavy mě byli celkem fuk. Zajímavý byl popis světa, ras apod. (občas lehce připomínající Pána Prstenů). Jedna hvězdička za to, že to je Pratchett.
Zvláštně napsaná kniha. Některé rozhovory jen rychle sepsané, co si kdo řekl. Působí to povrchně, bez emocí. Hlavní zápletka vcelku dobrá. Dokázal bych si knihu představit dvojnásobnou s pořádnou psychologií postav a vhledem do nich. Takhle to působí dost studeně. Krutě melancholické.
Jedná se skutečně o kuchařku - najdete v ní vše potřebné. Od typů ubytování, výběhů, přes stravu, osvětlení, substrát, zimovani, koupání nemoci i různé tipy (např. co s želvou během dovolené). Web euzelva.cz patří určitě mezi to nejlepší, co na českém internetu k želvám najdete. Tahle kniha z něj vychází - je to takové Best of. A na českém trhu je dle mého nejlepší knihou k tématu. Některé informace se často opakují, na druhou stranu při problému aspoň rychle najdu odpověď. Ocenil bych snad jen rejstřík.
Četl jsem krátce po dokončení kurzu Nevýchovy. Očekával jsem dle anotace něco podobného. Ano, základní principy jsou podobné. Ale Nevychova je daleko promyšlenější a praktičtější. Aha Rodičovství je hodně upovidane, ale často málo konkrétní. Opakuje se. Hodně. Nejvíc mě zaujala část o emočních hrách.
Čekal jsem 451 stupňů, dostal jsem sérii ne příliš provázaných povídek. Spojuje je meta příběh kolonialismu, chamtivosti, destrukce a obrazy z dobývání Divokého západu. Chyběl mi nějaký hlavní hrdina, s kterým bych to mohl prožít. V tom zástupu vedlejších postav se člověk snadno ztratil a hlavně k nikomu nepřilnul. A opravdu si lidé v roce 1950 mysleli, že je na Marsu kyslík a stromy? Plus za E. A. Poa a odkazy na Indiány.
Celkovou atmosférou mi kniha nejvíc připomínala Nekonečný příběh. Cestování po světě plném fantaskních tvorů, lehký filozofický přesah a hloubka, jakási vlídnost k hlavnímu hrdinovi. Lingvistickými popisy a pokusy mi to zase připomnělo Mluvčí za mrtvé Orsona Carda (druhý díl Enderovy hry). Inspirace křesťanstvím je zřejmá ale nenásilná. Druhý díl určitě přečtu.
Aplikaci Záchranka jsem si nainstaloval. Pár rad bylo fajn. 90% rad končí informací a volejte 155. Bodrý jazyk byl zpočátku osvěžující po desátém slovu "k posrání" a "hovada" již méně. Zásadní příručka první pomoci to není. Spíš lehce vtipná, lehce přidrzlá sbírka příběhů ze života záchranáře.
Kniha je doslova napěchovaná praktickými cvičeními. Doporučuji číst s tužkou v ruce. Trocha teorie, hodně praxe. Čte se relativně svižně, vyhovovala mi systematičnost a struktura. Občas se něco opakuje, ale pomohlo mi to dostat hlavní myšlenky pod kůži.
Knihu jsem nedokázal dočíst. V porovnání s Quo vadis, které je alespoň tématicky blízko (pohan poznává křesťanství lehkým takřka detektivním příběhem) nemá nic, co jsem na Qou vadis miloval. Plastický svět, narážky na mytologii, hloubku, napětí. Přišlo mi, že jen čtu jakýsi slepenec z evangelií. Vnitřní boj hrdiny mě nepřesvědčil. Forma dopisu jakési ženě - proč? Jednak ženu očividně nezajímá, nedostal od ní jedinou odpověď, jednak formu nezachovává. Těžko by psal nekolikastránkové dopisy přímou řečí. Nenašel jsem důvod, proč číst dál.
Příjemné zopakování Líného učitele 1 v novém hezkém grafickém hávu, s trochou příběhu, i když menší hloubkou.
Knihu jsem si užil a těším se na film. Sledovat dnešní svět očima nejslavnějšího diktátora vede jednak k zamyšlení a jednak k úsměvu. A kniha balancuje na této hranici velice dobře. Určitě bych rád četl i druhý díl. Znát lépe německou politickou scénu, asi bych se smál ještě více. Otázka je: Kdy se to podobnému člověku povede a to, co vypadá jako nadsázka, realizuje?
Kniha je absurdní kombinace bizardních situací a charakterů. Chápu, že hlavní myšlenkou je ukázat, kam nás ta bezbřehá tolerance a snižování nároků a ochrana slabých dostane, ale přišlo mi to hodně přitažené za vlasy. V Červeném Trpaslíku nebo Kolonii si člověk řekl: "Jo je to sci-fi". Tahle kniha se však tváří, že pochází z reálného světa. Hlavní hrdina však nepotká snad jediný tzv. normální charakter. Sexholička a policajt, co do vás na potkání vystřílí zásobník jsou vlastně ty nejnormálnější postavy. Což po pár stranách přestane být taková zábava. Styl vyprávění mi nejvíce připomínal Stopařova průvodce po galaxii. Takové rozhlasové příběhy lehce spojené nějakým příběhem, který ne úplně dobře drží pohromadě. Každopádně má to pár skutečně dobrých pasáží. Např. památná resuscitační scéna z letadla mi pořádně rozvibrovala bránici.
Nejdříve jsem viděl film a musím říct, že ho pokládám za dosud nejzdařilejší filmovou adaptaci Pratchetta vůbec. Věrně se drží knihy a těch pár změn, které si dovolil udělat, je pochopitelných. Dokonce se mi např. filmový závěr líbí více než ten knižní. Kniha je samozřejmě bohatší v detailech a charakterech hrdinů, má pár příhod navíc. Celkově je to Pratchett jak má být. Inteligentní humor s lehkým ponaučením a spoustou ztřeštěných charakterů.
Autorské duo Grant Naylor se rozpůlilo a to nejen jako spisovatelské ale i jako tvůrci seriálu. V roce 1993, kdy má seriál za sebou 6 řad v něm již Grant nepokračuje a na dlouhé 4 roky má seriál pauzu, než ho Naylor vzkřísí. Ještě před tímto povstáním z popela vydávají autoři své sólo knihy. A za mě by měla být kniha Pozpátku třetím dílem tetralogie. Proč? Inu, Naylor přeci jen uzavírá příběh Trpaslíka lépe, než se to povedlo Grantovi a teoreticky by mohla kniha Pozpátku pokračovat Posledním člověkem (naopak nikoliv). Pamatuji si, že mě docela zklamalo, když jsem po Posledním člověku šel v ději zpět k Pozpátku. V knize jsou zejména seriálové díly Pozpátku, Jiná dimenze a Pistolníci z Apokalypsy. Stejně jako v knize Lepší než život je seriál jen volnou inspirací pro nové příběhy. Tempo knihy je také podobné - akční jízda bez sebemenší přestávky, snad jen na trochu toho sarkasmu cestou. Nestačil jsem se nudit, bylo to fajn. Možná jen ta jízda byla celkově méně cenzurovaná - brutálnější a sprostší. Pravdou je, že mě Nekonečno a Lepší než život bavily krapet více. Občas něco nebylo úplně dotažené - např. puberta chlapců v polovině knihy jaksi zmizela a začali se chovat dospěle. A závěr mi přišel lehce uspěchaný a ne moc věrný charakterům, které celou dobu Grant buduje. Zejména Lister se zachoval nelisterovsky. Ale autor to pak napravil, takže závěr mě pohladil.
Kolonie má akční spád. Pořád se něco děje. Nějaké to ohrožení, něco nečekaného. Musel jsem číst dál s dál. Prostě jsem nemohl přestat, dokud to neskončí. A to považuji za devizu dobré knihy. Bavil jsem se, smál, občas i trochu bál. Překvapil mě zvrat v polovině knihy. Po nejvíce to připomíná Červeného trpaslíka. Eddie je takový Rimmero-Kryton s trochou Listera. Téma vymření lidstva a poslední lodi je nasnadě. Trpaslík se vypaří až v závěru, kdy to víc připomíná 2001: První vesmírnou oddysseu A. C. Clarka. Že by pocta?
Kniha je dobře napsaná. Autor je tak trochu poeta a umí zahalit hrůzy války do krásného jazyka. Obdivuhodná je jeho píle při shánění materiálů pro tuto knihu. Věřím, že za tím stojí stovky rozhovorů s pamětníky. Výsledkem tak nejsou jen suchá fakta, ale především spoustu autentických výpovědí lidí, kteří to zažili.
Založením jsem pacifista, a tak se mi některé pasáže těžko četly (kvůli rodinné historii to však byla téměř povinnost - jeden z pamětníků je právě můj děda). Pokud milujete téma druhé světové války, pak si ještě jednu hvězdu klidně přidejte. Dostane se vám do ruky kniha, která není ideologicky zatížená, snaží se uchovat vzpomínku na nelehké osudy jednotlivců v jednom z nejtemnějším období lidských dějin.
Larsson má hodně popisný styl, což má jeden klad a jeden zápor. Občas vás ty popisy nudí, na druhou stranu jsou hrdinové tak plasticky vyobrazení, že máte dojem, že vám každou chvílí zaklepou na dveře a získáte k nim neobyčejný vztah. Když jim jde poté o život, hltáte každou další stránku, jen abyste se dozvěděli, zda to přežili. Zápletka i pátrání je fajn, pár zlomů a propletení postav se mi zamlouvalo. Hvězdičku strhávám za (na můj vkus) až přílišnou brutalitu a občas zbytečné sexuální scény (ano, zvyšuje to prodejnost).