Eva2424 komentáře u knih

Ač morbidní a hnusná, kniha mě nešokovala, čímž jsem překvapila samu sebe, neboť obecně explicitní sexuální scény v románech ráda nemám. A že tady to byl nářez. Možná to bylo zaobalením do lehké ironie tak, že celá ta absurdita vyzněla tak absurdně, že to nemohla být pravda. Možná to bylo tím krásným jazykem a neotřelým slohem. A opět, stejně jako Fuga trium, bylo lze zde nalézt tolik významových vrstev, jak dalece sahá fantazie čtenáře. Autor nezapře své povolání psychiatra ani svou zálibu v hudbě ani spisovatelskou genialitu.

6 05.06.2024

Zajímavý román členěný do množství krátkých kapitol, které přeskakují v čase. Tato časová nesouslednost spolu s tajemným stylem psaní, kdy se v každé té kapitolce dozvíme jen útržek, činí příběh napínavějším. Netradiční je i prostředí Moldávie v období rozpadu Sovětského svazu. Hlavní hrdinka je opuštěné dítě, které to nemá v životě jednoduché, sledujeme ji od narození do dospělosti. Čte se velmi dobře, líbilo se mi, že jsem musela hodně přemýšlet, kdo je kdo a jaký má ke komu vztah. Zas tak zamotané to ale být nemuselo, neboť jsem na určitá fakta vůbec nepřišla. (Nebudu je tady uvádět, abych nevytvořila spoiler.)

Tak a teď proč jsem dala jsem tři hvězdy. Něco mi tam nehrálo. Nejspíš přílišná melancholičnost, absence čehokoli světlého, byla to čistá deprese bez kapky naděje, příliš mnoho nenávisti a žádná láska. A taky se mi nelíbil kalkul spisovatelky a zbytečně křiklavý vulgární naturalismus.

Přesto bych čtenáře nechtěla odradit svým subjektivním hodnocením, ale spíš knihu doporučit minimálně jako zvláštní napínavý experimentální kousek.

6 30.12.2022

Přečíst druhý díl už nebylo tak samozřejmé jako první, i když i tento byl hodně dobrý. Vojenské pasáže zde převažovaly, ale ačkoli mě tato tématika za normálních okolností nebaví, zde jsem se ocitla přímo v nitru bojů, cítila jsem ruskou zimu a zoufalství vojáků. Postavy už nebyly rozvíjeny tak postupně a nenápadně jako v prvním díle, pro válečné scény už zde nezůstalo tolik prostoru pro konkrétní charaktery. Rušila mě skoková změna Nataši a kněžny Marji, mrzelo mě, že k osudu mnoha postav z prvního dílu se už autor nevrátil vůbec (Boris, Dolochov, Anatol,...). Taky mě trochu naštval, že nechal zemřít mého nejoblíbenějšího hrdinu, nicméně jeho spění ke smrti a popisy jeho vnímání života předtím a potom byly geniální. Posledních zhruba padesát stran úvah o moci, příčině válek a pohybu národů mě střídavě bavilo i nebavilo, nicméně věřím, že historikům a filozoficky laděným čtenářům se zrovna toto může velmi líbit. Tolstoj mě ještě ani jednou nezklamal :-)

6 15.01.2022

Jednoduchý poetický příběh, který čtenáře zavede do zimních hor, nádherných a nemilosrdných. Dvě malé děti zabloudí v horách a tak sledujeme jejich putování v ledové zimě. Moc krásné.

6 15.11.2021

Velice hezká a originální kniha. Střídají se pasáže zápisků samotné Gwendolen ze života ptáčků a fikce autorky popisující její život od začátku až do konce.
Zápisky o sýkrokách se mi líbily moc, co se týká Gwendolenina života, trochu mi nesedl styl autorky, kdy zachází do zbytečných podrobností a snahou o vykreselní atmosféry vkládá zbytečné pasáže. Vnímala jsem velký rozdíl ve vyprávění autorky a ve vyprávění samtoné Gwendolen a rušilo mě to.
Jinak je to ale jedna z těch hezčích knih, co jsem četla, samotná osobnost Gwendolen vymykající se stádnosti, její odvaha odejít do samoty, všeho se vzdát a věnovat se svému snu, skromnost a opravdová láska k ptákům, to všechno mě fascinovalo. Je skvělé, že Eva Meijer znovu uvedla její dílo v povědomí.

6 16.07.2021

Tohle byl tak hezký a milý příběh, že jsem si odpustila dát čtyři hvězdičky za přílišnou rozvláčnost a hodnotím plným počtem. Asi bych neuvěřila, že toto se opravdu stalo, ale kéž by se stalo. Narozdíl od předchozích dvou děl (V ráji šumavském a Ze světa lesních samot), kde mělo dění spád, je tato próza méně realistická, víc pohádková a dost rozvláčná, Přesto ve mě zanechala velmi příjemný pocit. Z celého díla je cítit autorova láska ke krajině a k místním lidem.

6 05.05.2021

Kniha o tichu plná řečí. I řeči přímo o tichu a o Bohu, jakoby byly psané rozumem a ne srdcem. Ve mně se tedy ticho ani jednou neozvalo, spíše jsem měla hlavu drnčící spoustou prapodivných příběhů, hloupých, místy i přisprostlých monologů a násilně emotivních pasáží. Na mně to celé působilo jako potřeba něco napsat za každou cenu a a zakomponovat do toho nirvánu. Možná hodnotím tak přísně, že jsem knihu četla v bezprostředním stínu Dickensova vypravěčského umění, jenž je co do kvality neporovnatelné, a z něhož Boha intenzivně cítíte mezi řádky, aniž by byl doslova zmíněný.

6 25.01.2021

To lepší je schopnost autorky hezky se vyjadřovat.
Ale jinak se mi kniha nelíbila. Zbytečně strohá, postavy bez citu, které spolu souloží nebo zvracejí nebo si chodí ulevit.
Slovo "zvracet" ve svých různých tvarech se v textu vyskytutje 16x na 389 stranách, když na straně 361 Klára zvrací při výslechu, říkám si, že na tom mizivém počtu stran, který ještě zbývá, snad už zvracet nikdo nestihne. Ale přece jen ještě zvrací Gertruda a také Konrád má chuť sladkosti po dvaceti letech vyzvrátit.
Klára pořád kouří, zapaluje si, hledá cigaretu atd.
A příběh je rozptýlen do velkého množství různých postav, s jejichž historií se seznámíte zpravidla dosti podrobně, aniž by to s hlavním dějem nějak souviselo. Je to něco jako Ajvazova Ostrovní kniha v románu Zlatý věk, kde jsou do jednotlivých příběhů vkládány vsuvky v podobě jiného příběhu, a to tak, že za chvilku nevíte, ve kterém příběhu se nacházíte a jak to spolu souvisí (nijak).
Nelíbila se mi syrovost a zbytečná sprostota, která nebyla vyvážená ani trochu ničím teplým.
Dočetla jsem až do konce, abych se dozvěděla, jak vlastně začal Konrádův příběh, a nebyl to hezký zážitek.

6 30.10.2020

Pohádka pro dospělé s krásnou princeznou, která usiluje o překonání rodinné kletby ztělesněným dobrem, aby získala svého prince. Čtivě vylíčené stavy duše jednotlivých postav, napínavé situace a překvapivé reakce. Vztahy mezi lidmi se odehrávaly už tehdy stejně jako dnes, jen scéna byla odlišná. Hvězdičku ubírám pro přílišný patos, postavám a ději ubíral na realističnosti.

6 07.10.2019

Abych začala tím lepším, dozvěděla jsem se dost zajímavých věcí, uvědomila jsem si některé souvztažnosti a hlavně je radost potkat tak moudrého člověka jako je pan Kolář. Horší to bylo s paní dotazovatelkou, rušilo mě, jak se snaží pana profesora trumfovat svými znalostmi, jak ho přerušuje otázkami mimo, zrovna když se zajímavě rozhovoří. Taky mi vadilo, že je kniha přeplněna informacemi o tom, jakého sportovce kdy bolelo to či ono nebo o tom, jak stonal Václav Havel. Jsem přesvědčena, že z rozsáhlých znalostí, intuice a hlavně hluboké moudrosti pana Koláře šlo předat daleko více. Pro mě osobně se tak stala poutavou zhruba polovina knihy.

6 25.03.2019

Jedním slovem fantastická kniha, obsahuje všechno, co jsem potřebovala vědět :-).

6 11.10.2015

První část mi sedla více, dozvěděla jsem se něco o černých dírách, vzniku vesmíru a kvantové mechanice srozumitelnou formou. Druhá část už tak zajímavá nebyla, obsahuje Hawkingovy názory na dnešní svět a jeho vyhlídky, které mi často přišly zvláštně naivní. Například vyřešit hrozbu nukleární války, nadměrné využití zdrojů, přelidnění na zemi osidlováním druhých planet, nepovažuji za moudré. Z úcty k autorovi dávám 5 hvězd.

5 24.01.2024

Nečíst tuto knihu netušila bych, že Einstein byl kromě geniálního fyzika i výjimečná osobnost, co se týká všech jeho životních postojů a vztahů k lidem. Životopis je mnohovrtsevnatý, dozvěděla jsem se mnoho nejen z Einsteinova osobního života, zajímavé bylo sledovat veškeré historické kulisy a jejich vliv na jeho život, vývoj jeho vědeckých názorů a vývoj souvisejících fyzikálních teorií vůbec. Součástí životopisu jsou všichni vědci, umělci a osobnosti, s nimiž Einstein tehdy přišel do kontaktu. Od druhé půlky už jsem se pak od knihy nemohla odtrhnout, poslední, americké období, McCarthyho procesy a Einsteinovy reakce na ně byly hodně zajímavé. Vynikající čtení, které lze pojmout jako román ze života člověka, který nenáviděl stádnost a diktaturu, nebo román o revolučním vývoji vědeckého myšlení. Einstein z toho vychází jednoznačně kladně jako geniální, ale přitom hluboce lidský jedinec.

5 07.01.2024

Kniha je napsána nezaujatě a velmi čtivě, pan Morais je zručnější spisovatel než samotný Coelho.
Co se týká osobnosti Coelha, nechápu, co za záměr byl, aby zveřejnil svůj život? Má to být negativní reklama? Coelho přece nedělá nic, co by mu neslibovalo ještě větší slávu! Životopis je o člověku podlém, který neváhal využít kohokoli a cokoli, aby uspokojil své potřeby, aby vydělával peníze a aby byl velkým spisovatelem. Celou dobu jsem čekala, kdy už v líčeném sledu jeho činů přijde nějaký, v němž nebude žádná vyčůranost, egocentrismus, hamižnost, zbabělost, tedy čin aspoň trochu normální, který by na něj vrhal aspoň trochu normální světlo. Ale kapitolu za kapitolou jsem se nestačila divit, jakých podrazů a nechutností byl schopen.
Ke konci výčet jeho "neuvěřitelných" činů polevuje, aby byl nahrazen výčtem toho, kolik knih vydal, kolik za ně vydělal, s jakou osobností se setkal, co o něm psali a jak byl ve všech ohledech úžasný.
A na závěr je zveřejněn Coelhův srcdervoucí dopis Fernandovi, jak chtěl vždy vydat svůj životopis, no nepoplačte si přitom :)
Celý můj dojem z Coelha je tak špatný, že to budu muset jít překonat nějakou klasikou :(

5 17.10.2021

Tak tohle bylo místy dost silné kafe. Povídky jsou každá jiná, ale všechny jsou hutné, plné emocí. Většinou těch temných. Krásně vyjadřují rozporuplnost lidské povahy, touhu po lásce a zároveň její odmítání a taky otázku, co to vlastně ta láska je? Je tady strach ze smrti, uvědomění si vlastní prázdnoty a osamělosti, absurdita žití a hledání Boha. Děj je často vypjatý, krutý, syrový.
Nejvíce se mi líbily Scény z manželského života. Bez obalu vylíčený vývoj jednoho navenek "ideálního" manželství neobsahoval jediné slůvko navíc, chvilku smutné, chvilku komické, ale tak pravdivé!
Poslední povídka Hadí vejce byla spíše napínavou detektivkou z Berlína roku 1923. Velice se mi líbila i Sedmá pečeť, z níž mě zaujal jeden citát o lásce:

"...láska je jen jiné slovo pro chtíč plus chtíč plus chtíč plus takhle velikánský podvod, faleš, prolhanost a vůbec humbuk."

Celkový můj dojem z autora je, že se k "lásce" staví velmi skepticky a redukuje ji na strach z osamělosti, potřebu někoho vlastnit a ten výše zmiňovaný chtíč. Možná to vyplývá z toho, že byl Bergman pětkrát ženatý :-)

5 30.07.2021

Tady nám Hesse opět předkládá příběh zrání osobnosti. Tentokrát je to v manželství. Hlavní hrdina si uvědomí (ale trvá mu to!), že spíš živoří než žije, a rozhodne se osvobodit z pout nefunkčního vztahu udržovaného jen kvůli dítěti. Autor zde ukazuje, jak těžký a bolestný proces je zbavit se lpění na osobách a věcech, přestože nás svazují a působí nám bolest. Výborně zde prokreslil pocity malého vnímavého dítětě mezi dvěma nemilujícími se rodiči. Příběh má velice silný a pro mě nečekaný konec.

5 21.04.2021

Líbit se bude čtenářům, kteří cítí, že úplně nezapadají do společnosti, kteří se snaží porozumět sami sobě a vyrovnat se s temnou stránkou své povahy i povahy věcí a lidí okolo. Hlavní hrdina prochází bolestivým hledáním sama sebe a na své cestě potkává zvláštního přítele jménem Max Demian.
Kniha je o osamělosti, odvaze napňovat svůj osud, osvícení a přijetí vlastních temných stránek, sjednocení dobrého a zlého v nás samých. Do toho je namícháno trochu mystiky a snů a prapodivných náhod.

"Kdo opravdu nechce dočista nic než svůj osud, ten už nemá sobě rovného, ten stojí docela sám a kolem sebe má jen chladný vesmír."

5 03.04.2021

Opravdu krásný román! Po devítistechpadesáti stranách mi bylo líto, že se s hrdiny musím rozloučit.
Není to jen příběh Davida, v románu je dějových liní více, osudy se proplétají, postavy se vyvíjejí. A některé jsou značně svérázné. Vážné pasáže se střídají s veselejšími, a co se mi líbilo úplně nejvíce, tak naděje prodchnutá celým románem, i když se děje něco špatného, vždy z toho vzejde něco dobrého.

5 22.01.2021

Miluji příběhy o tom, jak člověk postupně dosáhl v našem materiálním světě duševní vyrovnanosti, přestože se celou dobu rozhodně nechoval jako světec. Krásně napsaná, krátká próza, plyne jako řeka.

5 06.05.2020

Před deseti lety mi Znamení věčnosti ve srovnání s Kamenem murdců přišlo nemastné neslané, protože se v něm nic moc neděje. Už při druhém čtení jsem jí byla okouzlena více a nyní, po třetím setkání s Janem, musím říct, že mě zasáhlo tak jasné a působivé poselství "bytí" pramenícího z nejobyčejnějšího života, že ve mně setrvává i dlouho po přečetení.

5 25.02.2019