Eva2424 komentáře u knih
Skoro bych tuto sbírku nazvala "Uražení a ponížení". Tento ufňukaný styl mi tedy vůbec nesedl. Skoro všechny postavy tady řeší naštvání na někoho, kdo jim údajně ublížil. Působí to, jakoby to ublížení silou vůle dolovaly z hlubin vzpomínek jen proto, aby se mohly vytrvale pitvat ve svém traumatu.
Hrdinové jsou zpravidla stárnoucí muži zklamaní kdekým (např. manželkou, bratrem nebo třeba mladou holkou ze sousedství), ale vyskytují se i zhrzené opuštěné ženy. Většina zápletek je silně přitažená za vlasy. Celou show nezachránil ani jednoduchý, povrchní styl. Tím jak byli všichni skoro násilně a chtěně traumatizovaní kvůli hloupostem, neprosvítala knihou žádná naděje, žádná moudrost a zůstal pouze otravný patos.
Jsou to čtyři povídky, ale zvládla jsem jen tři. Ne díky tomu, že by se snad špatně četly nebo mě nebavily, naopak, Bergmanův styl je excelentní, děj napínavý. Psychicky jsem nezvládla jeho koncentraci temna v člověku zprostředkovávaného zde prostřednictvím partnerských vztahů a dalších krutostí. Jasně, každý člověk má v sobě temnou stránku, ale tady je to jen temno a nic než temno. Při třetí povídce se mi už dělalo fyzicky špatně. Zatím u mě z Bergmanových děl vítězí Scény z manželského života se svou komickou realističností.
Nee, za mne opravdu ne.
Pochvalnými komentáři jsem se nechala přesvědčit, že by tato literatura mohla být jiná než většina knih na téma, jak být zdravý, šťastný a bohatý snadno a rychle. Naprosto věřím tomu, že se člověk dokáže vyléčit silou myšlenky, ale chce to určité nasazení ze strany uzdravujícího, to je jedna věc a pak velké štěstí nebo chcete-li boží vůli, to je druhá věc. Autor zde na případech Marilyn, Josefa, Joeho a dalších x postav opět vyvolává dojem, že je to hračka. Nelíbí se mi tento způsob interpretace, kde se prezentuje množství zázračně uzdravených konkrétních případů, aby se zaplácalo 352 stran, přitom jádro by se vešlo na jednu. A co je naprosto nejhorší, jak si teď kdekdo bere do huby kvantové pole, aby vysvětlilo naši všemocnost. Vždyť kvantová fyzika byla záhadou i pro Feynmana a ten ji vyučoval! Takže ano, člověk skutečně dokáže zázraky, ale není potřeba to hloupě vysvětlovat kvantovou fyzikou ani mozkovými vlnami, stačí cítit, že to tak prostě je!
Při hodnocení beru v potaz skutečnost, že jsem od této literatury neočekávala žádnou uměleckou hodnotu. Dostala jsem ji od své dcerušky po předchozím úspěchu s Chramstem a přečetla ji coby zábavní kousek. Některé scénky byly docela vtipné, ale upřímně řečeno, moc jsem se tentokrát nenasmála. Nebavily mě zbytečně rozvláčné, trapné sexuální a násilnické scény, které měly vyznít komicky. A taky politikaření, toho tam bylo zbytečně moc. Celkově by se příběh mnohem lépe vyjímal na polovině stran. Milé bylo autorovo zaujetí ochranou přírody.
Moc krásný poetický příběh tajemné dívky, zvláštní lásky a jejího ještě zvláštnějšího vyústění. Radost číst.
Tentokrát všechny povídky spojuje nevyzpytatelnost ženské sexuality, nepochopitelná fyzická touha po muži, která rozbíjí veškerá pouta. Docela mě překvapila autorčina otevřenost, protože její předchozí díla působila v tomto ohledu velmi decentně. Opět se tady prolíná minulost s budoucností, v každé povídce se skrývá náznak tajemství, kdy rozuzlení vyplave až nakonec nečekanou pointou. Typická Alice Munro, staví na zdánlivě bezvýznamných detailech, které se ukážou jako osudové.
Čtenářská lahůdka, mistr vyobrazení nejobyčejnějších chvilek nejobyčejnějších lidí v celé jejich hloubce a barevnosti. Povídky jsou stejně tak realistické jako poetické, stejně tragické jako optimistické, každá postava je originál a příběhy se sobě nepodobají. Pod zdánlivou jednoduchostí čtenář vnímá hluboký psychologický a filozofický podtext nevtíravě a bez přikrašlování. Nic není jednoznačné, lidská duše je rozporuplná a proměnlivá. Nežvaní se tady jako u Dostojevského, text příjemně plyne a povídky mají často nečekanou pointu. Bylo mi potěšením číst a četla bych dále.
Opět jeden bravurně vylíčený příběh z českého pohraniční těsně po válce. Vlastně se jedná o dva hlavní příběhy, které se potkají. Autor musel milovat Jeseníky, píše o nich tak, že bych se hned sebrala a jela tam. Zvlášť teď, kdy tam už nejsou lidští vlci ani miny.
Velmi krásný román o osudech obyčejných lidí se všemi dramaty, které s sebou přináší každodenní život. V centru dění stojí jedno (ne)obyčejné manželství postavené před jednu velkou životní zkoušku, zároveň se ale seznámíme s mnoha dalšími postavami, jejichž životy jsou citlivě propletené jako pavučinky láskou, soucitem, přátelstvím nebo také zradou a sobectvím.
Spisovatel dokáže bez zbytečně hrubých scén a zvratů zázračně připoutat pozornost a bylo mi fakt líto, že kniha nemá více stran.
Výborná autentická a pěkně napsaná story. Róza byla velmi nesympatická, ale tak reálná! Bohužel jsem si musela přiznat, že mi často připomíná mě samou v mládí. Velice se mi líbila postava tety, kterou život naučil, příběh o podvodním kostelu duchů a o Mendelsonově hudbě. Taky každá malá sonda do života lidí, s nimiž se Róza po cestě setkala, byla lahůdkou. Překvapivý byl i konec se všemi nečekanými souvislostmi vztahů. Jediné, co mě nebavilo, byla Tomášova próza vkládaná do textů, ale ta naštěstí tvořila minimum, jenž nerušilo. Překvapuje mne, že kniha je tady tak špatně hodnocená.
Tohle dílo by se mi více hodilo do "Young adults". Působilo na mě jako pohádka pro dospělé s moudrou volnomyšlenkářskou vílou a zlou upjatou čarodějnicí. Na román velice slabě propracované postavy, povrchní a černobílý příběh se spoustou zdlouhavých odboček (např. jak se paní Richardsonová seznámila s mužem nebo jak se Mia protloukala životem, jak probíhal boj o malou May...) Z knihy ve mě po přečtení nezůstalo nic, co by stálo za řeč.
Alice Munro je moje oblíbená spisovatelka, která píše o životě bez příkras a nepokouší se čtenáře fascinovat něčím okatě neobvyklým, přesto jsou její příběhy nesmírně originální s překvapivým koncem.
Na základní škole se mi kniha líbila, teď mi přišla docela hloupá. Šroubované obraty, zbytečně jednoznačné a exaltované postavy, tak třeba Toufar se jevíl jako dokonalý prototyp lumpa bez jediné kladné myšlenky. A to mi řekněte, která dospívající dívka chodí za klukem ze strachu, aby se jí neposmíval? Celé to bylo moc nastrojené.
Přestože jsem dočetla už počtvrté, zůstávám v ješte větším úžasu. Pamatovala jsem si, co se stane, ale hloubka díla mě znovu zaskočila. Nikdo jiný nedokáže zprostředkovat "zážitek věčnosti" uprostřed nejobyčejnějšího života tak působivě jako Anker Larsen. Opět se dostavil pocit hlubokého smíření se světem a životem a věřím, že kdybych si knihu vzala hned teď znovu, přiková mě k sobě zas.
Věcně a podrobně popsané putování. Přestože se jednotlivé dny opakovaly a autor věnoval poměrně značný prostor jídlu, se kniha četla dobře. Napsáno racionálně, hezkým slohem, doplněno fotkami. Kromě několika krátkých úvah zde žádné velké duchovno k nalezení není, ale to celkový dojem vůbec neruší. Velký obdiv autorovi, který se vydal na tu nejtěžší stezku v pokročilém věku.
Po všech stránkách zajímavé čtení. Například pojednání o způsobu tehdejších maleb a jejich významu do vás autor cpe takovými kvanty a tolika opakováními, že si ho nemůžete nezapamatovat a nejspíš se vám o iluminacích bude v noci i zdávat. Dále na mě špatně působilo zcela nevyzpytatelné chování postav, některé ženské hrdinky byly velice nevyrovnané a jejich reakce naprosto nepředvídatelné. Chlapi nebyli o moc lepší. Čtení bylo pro mě trápením, mockrát jsem chtěla nechat, ale donutila se dočíst do konce. Ty čtyři hvězdičky jsou za celkový dojem, hodně jsem se toho dozvěděla a atmosféra knihy je zvláštním způsobem jedinečná.
Dvě hvězdičky za znalost a velmi zajímavé podání české historie a věrohodné vykreslení atmosféry roku 1968. To ostatní je už slabší: postavy jsou jedna jako druhá, charakterově ploché, dialogy psané jako ve slohové práci studenta a příběhy byly šroubované, dělaly na mne dojem, že spisovatel chce upoutat za každou cenu (prapodivné sexuální chování postav), černobíle škatulkuje (chladná Britka, horoucí Češka, ale nic mezi tím). Stereotypizace národností byla tak okatá, až to rušilo stejně jako násilně nastrojené a nepravděpodobné potkávání postav během děje. Pokud bylo autorovým záměrem vylíčit kus české historie, a to se mu mimohodem povedlo skvěle, je škoda, že personální obsazení nezvolil trochu decentnější a lidsky spontánnější.
Hodně lyrické, téměř nic se tam neděje :-). Ale jinak docela hezké. Přestože se s oběma hlavními hrdiny život nemazlil, konec je plný naděje, a to se mi líbilo nejvíce.
Nádherný zážitek, jedinečný hloubkou prožitku i stylem vyprávění.