eva3992 komentáře u knih
Rodinná sága, kdy sledujeme tři generace v jednom úchvatném domě v Kodani. Dědeček Hannibal, který objeví svou ženu Varinku v ruském cirkuse. Jejich dcera Eva, letuška, a tak trochu jasnovidka, která se zamiluje do Švédského krotitele holubů. A vnučky, Esther, Olga a Filipa, které soupeří o post rodinné umělkyně.
Tak toto je přesně jedna z těch knih, které mě dokáží okouzlit. Od prvních řádků mě zaujala, ať už svým příběhem, ale i tím, jak je napsána. Nádherné věty, obraty, přirovnání. Text krásně plynul a já plula s ním. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout a chtěla jsem se ke všem zase vracet, abych s nimi strávila další krásné chvíle.
Nečekejte napětí, ale jeden zvláštní životní příběh jedné rodiny plný barev a hudby. Je to kniha o lásce napříč generacemi, o stáří, o životě i smrti, o snech a o jednom hrochovi. Je to smutný příběh proložený vtipem. Při čtení si tak pobrečíte, ale i nahlas zasmějete.
Spousta krásných vět mně vykouzlila úsměv na tváři. Opět jedna z knih, kdy máte chuť si vypsat všechny věty, co Vás nadchly, ale to byste museli přepsat půlku knihy.
Moc se mi líbilo, jak nám autorka oznámila, v jakém období se právě nacházíme. Použila k tomu známé světové události, jako první let do vesmíru, pád berlínské zdi a skvěle to do příběhu zakomponovala. Bylo to však tak hezky na pozadí, hlavní slovo tu vždy má naše úžasná rodinka, kterou jsem si zamilovala.
Pokud máte rádi příběhy s podivíny, zvláštními a milými lidičkami, kteří si Vás jednoznačně získají. Pokud hledáte příběhy lehce kouzelné, pokud hledáte něco, co Vás pohladí na duši, tak tato knížka je přesně pro Vás.
Neotřelý příběh, který nás seznámí s Helenou. Ta se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se vrátit do běžného života. Není to lehké, ale začíná se jí to dařit. Minulost, kterou by ráda nechala za sebou, se však brzy ozve.
U této knihy jsem vůbec netušila, co mě čeká a musím říct, že to pro mě bylo příjemné překvapení. Autorka nás rovnou hodí do příběhu, žádné dlouhé zdržování, žádné zbytečné řeči. Postupně poznáváme Helenu a čím dál víc potřebujeme zjistit, co se jí v minulosti stalo. Je to psáno lidsky, svižně, čtivě.
Autorka si při psaní rozhodně nebere servítky, píše vše na rovinu. Ač je to celkově smutné téma, kniha je vtipná, rozhodně se u ní pobavíte. Ale pak se dostanete do určité části, která Vás možná až šokuje a bude Vám při čtení úzko.
Ač je to útlá knížka a máte ji přečtenou za jedno odpoledne, dokáže ve Vás vyvolat spoustu emocí, což u knih vyhledávám. Možná se mi to líbilo i díky tomu, že hlavní hrdinka mi byla věkem relativně blízko a já se tak do některých situací dokázala dobře vžít.
Od Lucie Konečné jsem četla už knihu Houpačky, která mě překvapila a bavila úplně stejně. Netrpělivě budu vyhlížet další knihu od autorky, kterou si rozhodně hned přečtu.
Příběh Heidi, dívenky, o kterou se nemá kdo starat, tak zůstala se svým mrzoutským dědečkem vysoko v horách. Později ji odveze teta do města, kde jí slíbila, že bude v bohaté rodině dělat společnici slečně Kláře. Heidi se však natolik stýská po horách, že onemocní.
Když v letošní výzvě na Databázi knih bylo téma: Kniha z mého dětství, měla jsem okamžitě jasno. Heidi jsem milovala už jako malá, četla jsem ji několikrát. Musím říci, že ani po tolika letech mě nezklamala, ba naopak, jsem si ji možná ještě o něco víc užila.
Heidi je kouzelná, čistá duše, kterou si okamžitě zamilujete a budete si s ní užívat každý její den a každé její poznání. Alpská krajina je tu popsána tak nádherně, že budete mít pocit, že se tam potřebujete rozjet a u dědečka strávit alespoň pár dní.
V knize je tolik nádherných a moudrých vět, celkově je to krásně napsané. Navíc je to dojemné, že i nejedna slzička ukápla.
Tato kniha zůstává i nadále jednou z mých nejoblíbenějších, věřím, že si ji zamiluje i moje dcerka a já se už teď těším, že si ji zase brzy přečtu.
Skutečný příběh ženy, která přežila čtyři koncentrační tábory. Tato kniha zaznamenává vzpomínky paní Violy a osudy nejen její rodiny, ale i dalších lidí.
Hned na úvod musím říct, že tato kniha je jedna z nejsilnějších s tímto tématem. Oproti jiným knihám, kde také vypráví přeživší své vzpomínky, tak tato je daleko víc čtivější, poutavější a vtáhne Vás do příběhu. Díky tomu prožíváte vyprávění velice osobně a je to pak opravdu hodně náročné čtení.
Do příběhu se ponoříte hned od prvních řádků, kdy Vás chytne a nepustí. Už na straně 14 jsem si pobrečela a rozhodně to nebylo naposledy. Během vyprávění o životě před tím, než se Viola dostala do koncentračního tábora, to bylo velice milé čtení, připadalo mi, jako kdyby mi babička vyprávěla svůj život. Ovšem po uvěznění je to hodně drsné a rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Chvílemi jsme to musela rozdýchávat a dávat si při čtení pauzy.
Knížka ve Vás vyvolá spoustu emocí – smutek, vztek, soucit, bezmoc…. A to je to, co od knihy očekávám. Je to rozhodně jedna z těch knih, na které jen tak nezapomenu a pokud máte rádi příběhy podle skutečných událostí a příběhy z druhé světové války, tak jednoznačně doporučuji.
Hlavní postavou této knihy je forenzní psycholog Cyrus Haven. Seznámí se s dívkou Evie, která žije v dětském domově ostrahou, protože její život rozhodně nebyl jednoduchý. Jako malá, byla nalezena v tajné místnosti, kde přežívala ve špatném stavu. Nikomu neřekla, jak se jmenuje, ani odkud pochází a musela tak přijmout novou identitu. Soud má nyní rozhodnout, zda už je plnoletá nebo ne a Cyrus má dát posudek, zda je již připravená opustit dětský domov.
Zároveň také řeší případ vraždy mladé dívky, která zemřela nedaleko domova. My v knize sledujeme vývoj obou případů a rozhodně nás to nenechá chladnými.
Takhle knížka byla naprosto úžasná a hned Vám vysvětlím, co mě na ní uchvátilo.
Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních hrdinů – Cyruse a Evie. Pohled psychologa je úžasný - klidný a hlavně všímavý. Veškeré pohledy a popisy byly naprosto dokonalé, jako byste byli Vy sami na jeho místě a dívali se na svět jeho očima a s jeho rozvahou. Jeho myšlenkové pochody a profilování podezřelých bylo také super popsané. Navíc Cyrus je velký sympaťák s pochmurnou minulostí a možná i díky tomu mu budete fandit víc a víc.
Na druhou stranu pohled Evie je vtipným pohledem puberťáka, který to však v hlavně má srovnané a je znát, že si prošla opravdu těžkým obdobím.
V příběhu navíc řešíme, jak se každý může vyrovnat se svými problémy, a to ne zrovna jednoduchými. Je to taková sonda do lidské duše. Najdeme zde i dojemná místa, tak možná i nějaká ta slzička ukápne.
Celý příběh se navíc odehrává v městečku Nottingham, takže tu v pozadí stojí i slavný zbojník Robin Hood. Tím, že to není vymyšlené místo, si můžete projít na mapách, kde se všechno odehrávalo.
Knížka je neskutečně napínavá, možná si budete myslet, že víte, jak to vlastně celé skončí, ale myslím, že Vás autor nakonec překvapí, u mě se mu to tedy rozhodně povedlo.
Moc se mi líbila použitá různá přirovnání a slovní obraty a celkově se knížka moc dobře četla.
Toto byla moje první kniha od autora, ale rozhodně ne poslední. Po jejím dočtení okamžitě potřebujete další díl, ten už v zahraničí vyšel a já budu netrpělivě vyhlížet, kdy tomu bude tak i u nás. Do té doby zřejmě zkusím nějakou další autorovu knihu. Kterou byste mi doporučili?
Milostná novela o tragické lásce během první světové války.
Toto je knížka plná emocí a citu. Z textu to přímo sálá, začnete číst a okamžitě jste spolu s Petrem a zahlédnete Lucii. Je to napsáno tak intenzivně, že to prožíváte společně s ním. Knížka nám ukazuje, že lze prožít něco krásného a citlivého i v tak hrozném období, jako je válka.
Knížka je plná krásných slovních spojení, slovních obratů. Celé to pohladí po duši. Včetně popisů Paříže i přírody. Vše si dokážete krásně představit a vcítit se do každého okamžiku.
I v tak krátké novele se dá na pár stránkách vytvořit nádherné dílo.
Smutný příběh, který by si měl přečíst každý.
Žítkovské bohyně, Kateřina Tučková
Hlavní hrdinkou je Dora Idesová, která patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění (léčit, pomáhat s trápením, vidět do budoucnosti) se bohužel nenaučila. Ráda by však napsala rozsáhlou vědeckou studii o bohyních z Bílých Karpat.
Tato kniha byla napsána na základě skutečných osudu žítkovských žen. Takovéto příběhy mám moc ráda. V tomto hlavní hrdinka Dora odhaluje svůj nelehký život a přitom popisuje bohyně ze svého pohledu i z pohledu ostatních. Příběh je proložen zprávami z archivu, ať už ze záznamů STB nebo zpráv z výzkumu z období druhé světové války.
Je to velice nevšední, ale zajímavý příběh. S tímto tématem jsem se ještě nesetkala, ale moc ráda jsem se o něm více dozvěděla. Nečekejte úplně oddychové čtení. Je zde uvedeno relativně dost jmen, které musíte umět zařadit a zprávy z archivu pro mě byly také náročnější čtení.
Právě proto nedávám 5 hvězdiček, i když se mi kniha moc líbila. Zprávy z archivu (hlavně z části německého výzkumu) mě nebavily a přistihla jsem se, že je moc nevnímám.
Ale i tak je to úžasná knížka, kterou doporučuji k přečtení.
4*/5*
Kniha se odehrává v roce 1945 v době druhé světové války. Tisíce zoufalých lidí prchají k moři před sovětskou armádou. Skupinka mladých lidí, která se cestou potká, se snaží dostat na loď Wilhelm Gustloff, jež slibuje bezpečí a svobodu. Ne každý slib se však dá dodržet.
Tentokrát druhá světová válka jinak. Událost, o které se až tak nemluví, největší tragédie v dějinách mořeplavby.
Příběh je vyprávěn v krátkých kapitolách pohledem 4 různých lidí, kteří se náhodou potkají při cestě za svobodou. Autorce se i přes tuto formu textu, podařilo udržet čtenáře v napětí celou dobu a okamžitě vtáhnout do děje. Každá postava si nese své tajemství a postupně se před námi otevírá.
Emočně silný příběh na pozadí skutečné události.
Tuto knihu moc doporučuji k přečtení.
Pochmurná vize blízké budoucnosti, kdy přestaly existovat Spojené státy Americké a nahradila je klerofašistická moc. Lidé se stávají otroky a plodné ženy jsou pouhou služebnicí, která má rodit děti, se kterými se nikdy nesetká.
Příběh právě jedné ze služebnic, která nám přibližuje svůj současný stav z domu velitele, kde by měla otěhotnět. A zároveň nám vypráví o svém životě těsně před převratem, kdy žila svůj normální život a co jí potkalo po něm.
Silný příběh, kdy si uvědomíte, jak je svoboda strašně důležitá a jak není úplně nereálné, že by se něco takového opravdu jednou stalo.
Vyhovoval mi styl psaní, knížka se mi dobře četla. Trošku mi vadil otevřený konec, ale jelikož nedávno vyšlo pokračování, rozhodně si ho přečtu. A díky knize se konečně podívám i na seriál.
Knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh z pohledu otce, oddaného komunisty a jeho dcery Bohdany, která se snaží odhalit rodinná tejmství.
Krásně napsané. Příběh, který Vás chytne u prvního slova a nepustí, ani u toho posledního. Klidně bych brala ještě dalších sto stránek :-)
Určitě všem doporučuji.
Být manažerkou rockové kapely znamená nemít nouzi o zábavné historky. Zábavné vlastně jak pro koho. Když musíte řešit eskapády členů třeba i s ruskou mafií, tak vám do smíchu kolikrát není.
Tak toto je rozhodně jiná knížka, než na jaké jsme od autorky zvyklí, ale pokud vás zajímá, jak můžou žít rockové hvězdy, rozhodně by vám neměla ujít. Hned na začátku na vás čeká playlist, který si při čtení určitě pusťte. Naladí vás na tu správnou notu.
Ač humorné knihy nevyhledávám, udělala jsem ráda výjimku a když jsem se poprvé nahlas smála již na straně 12, bylo mi jasné, že jsem tentokrát nešlápla vedle. Ač to jsou kolikrát brutální zážitky, možná vás lehce (nebo i více) šokují, stejně se jim nakonec zasmějete a prodloužíte si díky nim život smíchem.
Tím, že to jsou krátké příběhy, můžete si je dávkovat postupně, abyste to najednou nepřehnali :-D
Některé hlášky byly naprosto skvostné a já si čtení užila od začátku do konce.
Románová kronika jedné rodiny. Po druhé světové válce sledujeme Tomáše a Anežku, jak se snaží uprchnout z Československa. V listopadu 1989 tu je vysokoškolák Pavel, který nám přibližuje události revolučních dní, a navíc se dozvídá, že je adoptovaný a rozhodne se pátrat po svých kořenech.
Tato kniha je všude velmi chválená, i mně byla doporučena, že je to čtení přesně pro mě a rovnou mi ji známá i půjčila, ať si ji přečtu. Bohužel, půjdu proti proudu tolika skvělých ohlasů, já jsem tak nadšená nebyla.
Co se mi líbilo, tak popsané listopadové události, takto den po dni jsem o nich často nečetla, navíc z pohledu studentů. Číst o lidských osudech v těch dlouhých nelehkých letech, kdy tu vládli komunisté, je pro mě vždycky zajímavé. A nejvíce musím ocenit části o Baťovi. O tom, jak řídil podniky a jak se staral o své zaměstnance. Byly to pro mě nové informace, a to se mi líbilo moc.
I první řádky byly nadějné, byly akční, vtáhly mě do děje, ale po pár stránkách můj zájem opadl. Nebavilo mě to velké množství náhod, které tu byly tak časté, některé pasáže bych úplně vynechala, pro mě zbytečné odbíhání od tématu. Co nemám v příbězích ráda, tak to, když čtenář ví více než hlavní hrdina. Tím to pro mě je málo napínavé a nemám potřebu číst dál, když vím, jak to celé dopadne. A co je pro mě hlavním kritériem, zda si mě kniha získá? Emoce! Potřebuji prožívat příběh spolu s hlavními hrdiny. Tady se to bohužel nepovedlo, nic se na mě nepřeneslo, všechny postavy mi byly tak nějak jedno, žádná z nich mi nepřirostla k srdci.
Za mě rozhodně zajímavý příběh, ale bohužel jsme se nepotkali s autorem a jeho styl mi nesedl.
Tato kniha se vám dostane pod kůži i do všech zákoutí vaší mysli. Slibuji, že se po dočtení budete na spoustu věcí dívat už navždy jinak.
Povodně zasáhly jižní Moravu, ničí vše, co jim přijde do cesty, a navíc parta dětí najde mrtvolu krásné dívky. Filip, který vidí duchy, se rozhodne vypátrat vraha. Po více než dvaceti letech se žene další pohroma tentokrát vítr, který si s sebou bere vše auta, domy, ale i životy.
Po knize Šepot z lesa, ze které jsem byla nadšená, jsem neváhala ani minutu a okamžitě jsem si přečetla i Zvedá se vítr. Jsem ráda, že se má vysoká očekávání naplnila.
Příběh je nakombinován vyprávěním z minulosti, z přítomnosti, čekají nás podrobnější informace o povodních i o hurikánu. Postupně autorka přidávala, spojovala, prolínala, až nám řekla vše, co bylo potřeba a čtenář si vše posbíral a poskládal a po téměř tři sta stranách si mohl oddechnout. Je to čtivé, napínavé, smutné, ale i dojemné.
Moc mě baví kombinace skutečnosti, fikce a nadpřirozena. Nevěřila bych, že to k sobě půjde tak skvěle. Prožívala jsem pocity lidí při ničivých záplavách i hurikánu, zároveň jsem se místy bála. V některých situacích jsem měla oči přilepené na řádky a ani jsem nedýchala. K tomu všemu jsem si zavzpomínala na devadesátky, ve kterých jsem vyrůstala, takže nejednou jsem v příběhu potkala dobře známé momenty.
Kolikrát mi běhal i mráz po zádech, i když po dočtení knihy toto rčení už raději nebudu používat.
Autorka má svůj nezaměnitelný, osobitý a originální styl. Potvrdila to svou druhou knihou. Já si ho zamilovala, takže už teď vím, že ať Kateřina Surmanová napíše cokoliv, já si to moc ráda přečtu.
Padesátá léta v Československu nebyla ta nejlepší doba a místo pro život, obzvláště pak pro politicky nevhodné. Teodor je vesnický učitel, který hraje na varhany. Tento fakt mu uškodí ve zpolitizovaném procesu, ve kterém je odsouzen.
Knížky z tohoto období naší historie mám moc ráda, je to doba, na kterou by se nemělo zapomínat. Nelehký život pro slušné lidi. Navíc se děj příběhu odehrává na Karvinsku, máme tu tak vykresleny česko-polské vztahy i rozrůstající se těžbu uhlí.
Autorka skvěle popsala pocity, když je člověk ve vězení. A to jak jeho samotného, tak i jeho rodiny. Také to, jak se lidé cítí po návratu z vězení, a jak je kolikrát těžké zapojit se do normálního života.
Díky tomu, že jsem si moc pečlivě nečetla anotaci, překvapil mě nečekaný vývoj a zajímavá zápletka, kterou autorka použila v druhé polovině knihy. Do příběhu tak dala ještě něco víc (tím i naznačuji, nečtěte si anotaci ).
Kniha je psána jednoduše, pomaleji. Ze začátku mi to trochu vadilo, ale když jsem se začetla, už mi to ani nepřišlo, a hlavně pak ke konci jsem knížku nemohla dát z ruky.
Příběh, který nás donutí zamyslet se nad dobou, která nebyla jednoduchá a nad tím, jak ovlivnila nejeden život.
Máte často špatnou náladu, málo energie, vrásky, akné, nadváhu nebo i závažnější problémy jako je cukrovka druhého typu a kardiovaskulární problémy? Za spoustou, nejen těchto, zdravotních obtíží stojí cukr. Ať ho sníme v jakékoliv podobě, v těle nám pak koluje jako molekula glukózy. A když je její hladina příliš vysoká, nedělá nám to dobře. Jak je možné ji kontrolovat jen podle toho jak a co jíme? Autorka Jessie Inchauspé nám přináší deset snadných triků, jak mít svůj cukr pod kontrolou.
Tato kniha mě na první pohled zaujala svou krásnou obálkou, na druhý svou anotací. Musím se však přiznat, že jsem se obávala, že to bude moc složité až lékařské. Přeci jenom je autorka biochemička a vědcům je někdy těžké porozumět. Ale bála jsem se zbytečně. Hned po pár stránkách jsem zjistila, že je to psáno lidsky, jednoduše, ale stále odborně. Text rozhodně pochopí každý, kdo se alespoň trošku zajímá o své zdraví.
Není to knížka jen pro ty, kdo se snaží zhubnout, ale pro všechny, které trápí menší či větší zdravotní obtíže, a hlavně pro ty, kteří se chtějí cítit ve svém těle lépe.
V knize najdeme tři části. V první nám autorka vysvětlí, co je to glukóza a jakou funkci má v našem těle. Ve druhé se dozvíme, jak glukóza a glukózová špička ovlivní naše zdraví a ve třetí najdeme deset kroků, jak glukózovou špičku ovlivnit.
Právě těchto deset tipů nás dovede k pochopení, jak správně jíst a lépe se starat o své tělo. Vypište si je třeba na ledničku, ať je máte stále na očích.
Jsou to všechno jednoduché návody, jak změnit své stravování. Zvládne je rozhodně každý a můžete si vybrat jen některé tipy, nebo je spolu různě kombinovat. Garantuji, že Vás kniha nakopne a hned začnete dělat drobné změny, ať už v jídelníčku nebo v pohledu na Vaše jídlo.
Nechybí tu ani konkrétní případy různých lidí, kterým tento návod pomohl v jejich zdravotních obtížích a také nám tu autorka připravila tipy na zdravé kombinace jídel.
Zkuste se cítit zase lépe jen díky jídlu!
Osmnáctiletá Layken se musí se svou matkou a bratrem přestěhovat, když její otec nečekaně umře. Nové místo se jí nelíbí, ale jen do té doby, než potká Willa. Jiskřička okamžitě přeskočí, ale láska netrvá dlouho, neboť brzy zjistí, že prostě nemohou být spolu. Bude láska silnější?
Knihy od Colleen miluji. Vše, co u nás vyšlo mám přečteno, jenom tato kniha mi unikala. Díky znovu vydání autorčiných knih jsem si ji okamžitě pořídila, přečetla a jelikož jsou knihy od Colleen sázka na jistotu, věděla jsem, že budu opět nadšená.
Je to krásný, milý příběh plný emocí. Kniha, která je neskutečně čtivá, okamžitě Vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nebudete na konci. Ač je kniha primárně určitě pro mladé, užila jsem si ji, i když už dávno nejsem cílová skupina.
Oproti jiným knihám autorky mi tato přišla jednodušší, předvídatelná a až trošku dost pohádková. Zápletka, která je v anotaci označována jako šokující odhalení, zase tak šokující nebyla. I přes tyto drobné problémy hodnotím plným počtem hvězd. Na knihách od Colleen totiž miluji to, jak se dokáži vcítit do příběhu. Při čtení nevnímám okolí, ale skutečně trávím čas s knižními hrdiny. No a ty emoce, tolik jich při čtení prožívám a vždy i nějaká ta slzička dojetí ukápne.
Už teď se těším na novou knížku autorky, která by letos měla vyjít. A pokud máte rádi silné romantické příběhy, určitě po nějaké knize od autorky sáhněte.
Vypravěčka, Velké maličkosti, Je to i můj život – jen malý výčet úspěšných knih od Jodi Picoult. Všechny Vám mohu doporučit a rovnou k nim přidám i její novinku – Knihu dvou cest.
Hlavní hrdinka Dawn právě přežije leteckou katastrofu a musí se rozhodnout co dál a kam povedou její další kroky. Poletí zpět do Bostonu, kde na ní čeká manžel, dcera i klienti, které doprovází na konci cesty. Nebo se rozhodne pro Egypt, kde kdysi prožila krásné období svého života u vykopávek a historických objevů? Uvědomí si, že vlastně neví, jaká je správná cesta. Jak vypadá dobře prožitý život? Jak se pozná ta správná volba. Začněme hledat odpovědi společně s Dawn…
Když jsem si přečetla anotaci, očekávala jsem příběh plný lidských pocitů a rozhodování kam dál. Ale nebude to málo? Autorka se přeci vždy věnuje hodně vážným tématům. Není to málo! Bylo tam vše, o čem chcete v dobré knize číst, co chcete prožívat s hlavní hrdinkou, jako by to byl Váš život, pomáhat jí se rozhodnout, která cesta je ta správná.
Od prvních řádků, respektive hned od prvních slov, je kniha čtivá. Okamžitě Vás vtáhne do děje a potřebujete víc a víc. Mám ráda, když je v příběhu vysvětlen název knihy, tady se to dozvíme docela brzy a já díky tomu hledala a googlila další informace, abych se o tom dozvěděla co nejvíc. To mám mimochodem v knížkách moc ráda, když se dozvím něco nového, co mě nutí dohledávat si dál.
Pokud milujete Egypt, pyramidy, mumie, objevování nových vykopávek, tak tuto knihu si rozhodně nenechte ujít. Kromě samotného příběhu Dawn je toto důležitá část knihy, díky které se přeneseme do dob egyptských vládců a bohů. Je to však skvěle vyváženo a zároveň s tím dostáváme hluboký a smutný příběh ze života, kde si osud pohrává s hlavními hrdiny.
Všudypřítomné téma smrti nás tu provází celým příběhem a my nakonec zjistíme, jak je všechno se vším provázané a všechno spolu souvisí, ač tu autorka kolikrát probírá různorodá témata a situace.
Čím více jsem se blížila ke konci knihy, tím více jsem ji nemohla odložit. Zároveň jsem se bála číst dál, protože jsem tušila, že to, co přijde, by se mi nemuselo líbit. Ano, brečela jsem, ano, příběh mě zasáhl, prožila jsem ho od začátku do konce společně s Dawn.
Jodi Picoult prostě umí a její knihy jsou nutností pro všechny, kdo chtějí číst příběhy ze života.
4,5*/5*
Příběh nás zavede na anglický ostrov Wight, kam přijíždí švédský mladík, aby zde studoval na univerzitě. Brzy potká staršího profesora anglické literatury a je mu jasné, že skrývá stejné tajemství jako on. Píše se rok 1967 a ač byl vydán zákon, který zrušil označovat homosexualitu jako trestný čin, společnost stále nemá jasno. Sledujeme tak utajovaný milostný vztah, který může velice ovlivnit život obou dvou.
Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou….
Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!).
Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou.
Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala.
Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy.
Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.
Příběh Miku a Nestora. Na první pohled dva naprosto odlišní muži, kteří nás provedou tímto zajímavým románem. Miku vyrostl v dětském domově a jakmile dosáhl plnoletosti, odjíždí do velkého města, aby začal svůj vlastní život. Nestor je mlynář ze Zakarpatské Ukrajiny a během první světové války sledujeme jeho putování za novým životem. Lidské osudy na pozadí dějin dvacátého století.
V příběhu najdete historii, gangsterku, prvky magického realismu, osudy velice zajímavých postav. Od prvních stránek je to čtivé, vtáhne Vás to do příběhu a budete potřebovat víc a víc. Autor má příběh krásně promyšlený, kam nás chce všude vzít a co nám chce vše ukázat. Jak se jednotlivé události a osudy protnou. To bylo skvělé.
Magický realismus já v knihách můžu. Je to něco, co nám lehce popostrčí fantazii a já si čtení neskutečně užívala. Propojení dvou, na prvních pohled nesourodých, linek, mě moc bavilo. Celou dobu mě autor udržoval v napětí, kdy přijde nějaká spojitost. Dočkala jsem se až téměř na konci. Více mě bavila historická linka s Nestorem, ale hlavně mě bavila kniha jako celek. No a pak přišla poslední kapitola, které stačila jen jedna stránka, a naprosto mě dostala.
Musím zmínit nádherné ilustrace a grafické zpracování. Jak je to u edice Tvář zvykem, knížka je malým uměleckým dílem a já si ji ráda přidám do knihovny mezi ostatní krásky z této edice.
Kronika jedné rodiny, jedné vesnice. Dostáváme se do východních Čech, do vesnice Horní Jelení a sledujeme zdejší obyvatele, jejich tajemství, démony i to, jak se oddávají pavím hodům. Příběh nás zavede i do Trutnova a Trenčína a budeme netrpělivě čekat na vyvrcholení jednotlivých částí příběhu.
Miluji knihy z edice Tvář od Vyšehradu, i knihy Jana Štiftera. Když je navíc situována do východních Čech, poblíž mého bydliště, tak je jasné, že si mě kniha Paví hody získá. A je to tak, čtení jsem si neskutečně užila.
Od prvních stránek mě příběh zaujal. Ač je začátek tajemný, nevíme, kdo jsou hlavní postavy, ani proč jsou tam, kde se právě nacházejí. Ale právě proto, jsem potřebovala zjistit a odhalit více, jsem se okamžitě ponořila do příběhu. Střídají se tu různí vypravěči, na různých místech, v různou dobu, ale vše je jasné a přehledné.
Při čtení se ve mně střídaly pocity radosti i smutku. Chvíli jsem se usmívala, chvíli se mi chtělo brečet. Kolikrát autor dokázal šokovat a v poklidném příběhu bylo najednou tolik smutku. Tajemství nám odkrývá postupně. Při čtení jsem byla napnutá a autor vždy ve správnou chvíli odhalil zase další kousek, další střípek skládačky.
Moc mě bavily barvitě popsaná místa (a to doslova). Vše mi vyskakovalo před očima, vše jsem viděla a prožila a rozhodně mě to nenechalo chladnou, nejedna slzička ukápla. Konec byl pro mě nečekaný, avšak nebyl překvapivý.
To, jak autor píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání, to je taková nádhera. V jeho knížkách si užívám každé napsané písmenko, vždy mě to pohladí po duši. Miluji jeho styl.
Název knížky a obal ve mně vyvolal určité představy, ale po dočtení se na celou knížku budu koukat jinak.
Nádhera.