eva3992 komentáře u knih
Nadia a Luke – ona je rebelující studentka, která se snaží uchopit svůj smutek, on, nadějný fotbalista, kterému se po úrazu rozplynou jeho sny. Jejich letní románek skončí těhotenstvím a rozhodnutí, které následuje, ovlivní jejich život v budoucnu.
Knížka, u které nečekejte žádnou velkou akci, ale při čtení budete objevovat jednotlivé střípky a situace, které si postupně poskládáte jako puzzle a všechno vám do sebe zapadne. Je to ten typ knížek, kdy pomalé tempo ničemu nevadí. Čtení si i přesto užíváte, ponoříte se do příběhu a chcete Nadie i Lukovi pomoci, prožíváte s nimi jejich životy a nestačíte se divit, co jedno rozhodnutí může provést se životem.
Překvapil mě autorky styl psaní, kdy si spoustu důležitých informací nechává nejprve jen pro sebe a čtenáři je odhaluje postupně. Například jsem ze začátku vůbec netušila, ve které době se příběh odehrává a teprve časem, jsem se k tomu dopracovala. Bylo to skvělé, díky tomu měl děj určité momenty překvapení, ač v úplně obyčejných věcech.
Je zde použit krásný jazyk a některé věty přímo září v textu a říkají si o to, abyste si je vypsali, anebo alespoň vyznačili. Určitě se u nich pozastavíte, pousmějete, zasníte. Opravdu nádhera.
Celý příběh je o odpovědnosti, pocitu viny, odpuštění, o tajemství a o nevyřčených věcech. Při čtení nás to donutí zamyslet se, jak bychom se chovali my, jestli je vůbec nějaké řešení správné. Najdete zde spoustu tajemství, která autorka nechává ukryté a je jen na nás, jak s nimi naložíme.
Takhle knížka se tváří, že je přesně stvořená pro mě, ale bohužel, mně vůbec nesedla. Vůbec se na mě nic nepřeneslo, žádná emoce, přišlo mi to zdlouhavé. Zajímavý námět, některé části nádhera a luxus, ale většinou jsem se přistihla při tom, že čtu jen pro to, aby to už bylo za mnou. Je mi to líto, protože podobný styl knížek mám opravdu ráda.
Jméno, které snad každý alespoň někdy slyšel – Haruki Murakami. Jméno, které mně připadá, že je předurčeno pro umělce. Možná jeho knížky milujete, možná se jich trochu bojíte. Ať tak či tak, tuto knihu povídek si rozhodně přečtěte.
Název knihy – První osoba jednotného čísla – nám dává tušit, že se autor vrátil ke svým začátkům, kdy pro něj bylo typické, že psal v první osobě. Osm povídek nás zavede do Japonska, dočteme se v nich o životě, lásce, ženách, ale i o smrti, hudbě, sportu. V povídkách se prolíná realita, fantazie, fikce, ale vždy tak, že to působí přirozeně a uvěřitelně a při čtení si budete říkat: „Opravdu se může opice naučit mluvit?“.
Díky tomu, že autor používá vyprávění v první osobě, působí text neskutečně reálně, jako když nám vypráví svoje zážitky a my vlastně nevíme, co je pravda a co ne. Každá povídka mě pohltila a já si chvílemi připadala, že čtu celý román, nikoliv jen krátký text, protože tam bylo vše. Popisy, které zaujmou vaši představivost, ale i emoce. Postavy, ke kterým si dokážete okamžitě vybudovat vztah a prožívat jejich příběh společně s nimi. Murakami píše s lehkostí, věty krásně a přirozeně plynou.
Od autora jsem zatím četla pouze dvě knížky. Moje první setkání s ním byla krátká novelka Spánek, která si mě získala natolik, že jsem ihned věděla, že od něj budu potřebovat další knížky. Tou byla Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Současná novinka mě opět navnadila, abych se podívala po dalších Murakamiho knížkách a rozšířila si tak svůj čtecí obzor.
Pokud jste od autora ještě nic nečetli, je tato povídková sbírka ideální volbou to napravit. A pokud máte jeho knížky přečtené a načtené, tak rozhodně Vás tato potěší a rádi si ji zařadíte do knihovničky mezi ostatní.
Když Erika onemocněla, rodiče si mysleli, že lékaři stanoví diagnózu a vyléčí ji. Bohužel, její nemoc je vzácná, nikdo o ní moc neví, ale hlavně, nikdo neví, jak by se mohla vyléčit. V knize sledujeme vzpomínky Eričina otce na dobu léčby. Rodiče sami pátrali po dalším možném řešení, ať už v alternativní léčbě nebo třeba v zahraničí.
Uf, tak tohle byla náročná knížka plná slz. Je to kniha o rodičovské lásce i bezmoci. A právě pro rodiče jakéhokoliv dítěte, je to neskutečně těžké čtení a já jsem tak polovinu knížky probrečela.
Do knihy se okamžitě začtete, příběh Vás pohltí a knihu už neodložíte. Chce se mi říct, že mám ráda knihy z lékařského prostředí, ale tady se to opravdu nehodí. Ač je tu nemocniční prostředí a lékařské výrazy více než časté, je to hlavně o síle a vůli vyřešit neřešitelné tak, aby Erika mohla dále žít a uzdravit se. Je to o pocitech rodičů, kteří by udělali první poslední, ale nikdo jim nedokáže poradit.
Kniha je napsána tak, že Vás zasáhne a rozhodně Vás nenechá chladnými. Budete vše prožívat společně s Eričinými rodiči, dokážete pochopit jejich pocity i to, proč někdy dělali věci tak, jak dělali.
Konec knihy je plný různých informaci, je to trošku jinak podáno než zbytek knihy, ale pochopíte, proč to tam autor potřeboval takto shrnout. Kniha je poměrně útlá, věřím, že by se příběh Eriky dal ještě více rozepsat, ale mně to takto naprosto vyhovovalo a myslím, že tam všeho bylo tak akorát.
Knížka plná emocí, tím, že je to skutečný příběh, Vás zasáhne o to víc. Když si uvědomím, kolik takových příběhů se neustále odehrává, je mi z toho moc smutno. Pro mě opravdu silná kniha, která mě zasáhla.
Nakolik dobře znáte své sousedy? A co jste ochotni udělat pro to, abyste je lépe poznali? Devítiletá dívka Amálie se rozhodne, že by ráda poznala Filipa. Tento důchodce působí jako velmi protivný pán, ale Amálie v něm vidí něco víc. Společně se svým kocourem ho navštěvují a odhalují i jeho lepší stránky.
Jelikož mám doma devítiletou Amálku, která miluje našeho kocoura, tak bylo jasné, že tuhle knížku si prostě potřebuji přečíst Milý, nenáročný příběh. Odpočinkové čtení. Pokud jste ve stresu a chcete úplně vypnout a přečíst si něco hezkého, tak je tato kniha přesně pro vás.
Je psána jednoduše o běžných věcech ze života. Sami si uvědomíme, jak známe či neznáme své sousedy a zda by třeba nestálo za to s nimi někdy prohodit pár vět.
Nečekejte tu žádnou velkou akci, ale nějaká zajímavá zápletka se tu najde. Navíc se postupně dozvídáme něco z minulosti o všech postavách a utváříme si tak jejich obrázek. Amálie i kocour jsou veselá kopa a rozhodně se s nimi pobavíte.
Na mě to bylo možná až trochu moc milé a trochu moc nereálné, ale i tak jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a u něčeho klidného si tak mohla odpočinout.
Když Bambusovou říši zasáhne velká voda, je téměř vše zničeno. Pomoci mohou jen vyvolené pandy, které díky zprávám od draka, mohou zemi zachránit. Sledujeme tak dobrodružný příběh plný zvířat, napětí i poučení.
Moje první setkání s autorkou, ovšem u nás doma je velmi oblíbená. Syn začal v devíti letech Zákonem smečky, pokračoval přes Kočičí válečníky. Teď mu je dvanáct a moc se těší na Bambusovou říši a já věřím, že se mu bude líbit.
Kniha je určitě pro děti od devíti let, ale rozhodně po ní můžete sáhnout, i když jste starší. Kromě dobrodružství, které zde pandy zažívají je kniha i smutná, někdy dojemná. I mně slzička ukápla. Nenásilnou formou se tu dozvídáme o pandách vše důležité z jejich života – co a kdy jedí, co mají a nemají rády. A nejen pandy, v příběhu se seznámíme i s jinými druhy zvířat.
Přes pozvolný začátek, kdy nás autorka potřebuje seznámit s novou říší, začíná příběh gradovat a ke konci už je tak napínavý, že nutně potřebujete další díl a chcete vědět, jak to bude pokračovat!
Maličko jsem měla problém s tím, že pand tam bylo někdy až moc a jejich, ač originální, pro mě těžko zapamatovatelná jména (jako Orchidej, Sosna, Jalovec…), mi občas dělala problém. Ale to je pouze malá vada na kráse.
Já u nás doma předávám knížku dalšímu čtenáři a věřím, že i Vám se bude líbit stejně.
První díl ze série Mentalista nás zavede do světa kouzel a magie, ale nic příjemného to nebude. Když je nalezena bedna probodaná meči a v ní mrtvá žena, nejprve to vypadá jako nepovedený kouzelnický trik, záhy se však zjistí, že šlo o vraždu. Jelikož policie potřebuje pomoci, přizve policistka Mina k vyšetřování Vincenta Waldera, mentalistu a odborníka na lidskou psychiku. Vypadá to, že mají co dočinění s brutálním sériovým vrahem.
Tato kniha Vás okamžitě hodí do děje, od začátku je to napínavé a nebudete se moci odtrhnout. Poznáváme blíže Minu a Vincenta a jejich zvláštnosti. Nechovají se vždy standardně a díky tomu jsou mi oba moc sympatičtí. Postupně se seznámíme i s dalšími postavami, se kterými se určitě budeme potkávat i v dalším díle a odhalovat jejich další tajemství.
V knize se pořád něco dělo, bylo to čtivé, zajímavé a napínavé. Moc mě bavilo to, že jsem se hodně dozvěděla o fungování lidské mysli a lidského chování. Hlavně, když se umíte správně dívat a pozorovat, tak toho můžete spousty odhalit.
U thrillerů mám raději, když jsou kratší a mají spád. Tady mi délka vůbec nevadila, moc ráda jsem se dozvěděla i věci kolem hlavního děje, chtěla jsem se o Mině a Vincentovi dozvědět více. Navíc příběh se neustále vyvíjel a gradoval. Postupně jsem si myslela, že vrahem je snad každý, kdo se v knize objevil a téměř až dokonce jsem neodhadla, kdo za vraždami stojí.
Kniha byla propracovaná, moc mě bavila. Těch 600 stran rozhodně stálo za to! Moc se těším na další díly.
Rodinná sága, kdy sledujeme tři generace v jednom úchvatném domě v Kodani. Dědeček Hannibal, který objeví svou ženu Varinku v ruském cirkuse. Jejich dcera Eva, letuška, a tak trochu jasnovidka, která se zamiluje do Švédského krotitele holubů. A vnučky, Esther, Olga a Filipa, které soupeří o post rodinné umělkyně.
Tak toto je přesně jedna z těch knih, které mě dokáží okouzlit. Od prvních řádků mě zaujala, ať už svým příběhem, ale i tím, jak je napsána. Nádherné věty, obraty, přirovnání. Text krásně plynul a já plula s ním. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout a chtěla jsem se ke všem zase vracet, abych s nimi strávila další krásné chvíle.
Nečekejte napětí, ale jeden zvláštní životní příběh jedné rodiny plný barev a hudby. Je to kniha o lásce napříč generacemi, o stáří, o životě i smrti, o snech a o jednom hrochovi. Je to smutný příběh proložený vtipem. Při čtení si tak pobrečíte, ale i nahlas zasmějete.
Spousta krásných vět mně vykouzlila úsměv na tváři. Opět jedna z knih, kdy máte chuť si vypsat všechny věty, co Vás nadchly, ale to byste museli přepsat půlku knihy.
Moc se mi líbilo, jak nám autorka oznámila, v jakém období se právě nacházíme. Použila k tomu známé světové události, jako první let do vesmíru, pád berlínské zdi a skvěle to do příběhu zakomponovala. Bylo to však tak hezky na pozadí, hlavní slovo tu vždy má naše úžasná rodinka, kterou jsem si zamilovala.
Pokud máte rádi příběhy s podivíny, zvláštními a milými lidičkami, kteří si Vás jednoznačně získají. Pokud hledáte příběhy lehce kouzelné, pokud hledáte něco, co Vás pohladí na duši, tak tato knížka je přesně pro Vás.
Příběh podle skutečné události, o skutečných lidech. Sledujeme zde rodinu Zíkových od dob Rakouska-Uherska až do dnešních dnů. Naše nelehká historie, kdy ubránit svůj majetek nebylo kolikrát možné.
Převážná část knihy se odehrává v opavském Slezku, jehož historie je opravdu krutá. Češi, Němci i Poláci si mysleli, že jim toto území patří a podle toho se chovali. Vznikali tak velké spory a nevraživost mezi obyvatelstvem.
Příběhy podle skutečných událostí z naší historie mám moc ráda, vždy se dozvím spousty zajímavého, a ne jinak tomu bylo i v této knize. Krátké kapitoly přidávají na čtivosti, postupné střípky si skládáme dohromady a máme před sebou ucelený obraz té doby. Je to psáno jednoduše, přehledně. Po pár stránkách se začtete a těžko budete příběh opouštět.
Je to kniha plná vlastenectví, národního cítění. Ukazuje nám, jak je důležité být hrdý na to, že jsem Čech. Poznáváme zde nejen rodinu Zíkovu, ale hlavně historický vývoj naší země. Během čtení jsem si vyhledávala další informace o Františku Zíkovi, o kterém jsem doteď neslyšela. Člověk, který chtěl pomoci celé české společnosti, ale hlavně chtěl udržet rodinu pospolu.
První polovina knihy je o politické situaci od roku 1900, neustále jsem čekala, kdy přijde ten rodinný statek. V knize se objevil až někdy kolem poloviny. Pak mě kniha bavila o dost víc. Ale i tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a seznámila se s nelehkých osudem jedné rodiny.
Knihu bohužel nehodnotím tak vysoko, jak by si zajímavý příběh zasloužil, ale bohužel nesedl mi styl, jakým autor píše, ale to je můj osobní problém a věřím, že si kniha zaslouží Vaši pozornost.
Příběh Daniely, která má své děti odrostlé, tak si chtěla začít užívat. Dcera ji však oznámila, že bude babičkou. V padesáti se to zdálo Daniele opravdu brzy a snažila se psychicky připravit na svou novou roli. Babičkovská role však nebude jediné téma, které v příběhu bude hlavní hrdinka řešit.
Tak u této knihy půjdu proti proudu, u mě se nadšení nekonalo, naopak, měla jsem spíš problém knihu dočíst. Už když jsem viděla obálku, varovala mě, že to nebude čtení pro mě. Námět se mi líbil, knihy ze života mám ráda, ale to bylo asi tak vše.
Mám ráda humorné knížky, ráda se u knížek zasměju, ale tento druh humoru mi nesedl a já se u knížky nezasmála ani jednou. Ač psáno ironicky, je to podáno strašně negativně až křečovitě. Kolikrát mi přišlo, že autorka moc tlačila na pilu, aby to bylo vtipné.
Žádná z postav mi nesedla, nedokázala jsem si k nim vybudovat žádný vztah. Hlavní hrdinka se v životě pořád tak nějak plácala, hodně informací se opakovalo.
Já opravdu nemám, co bych pěkného ke knize napsala, snad jen tato hláška mě pobavila: „Pokud setrvám v kuchyni delší dobu, než zabere otevření lahve vína, mám pocit ztráty životní energie.“.
2,5*/5*
Příběh slovenské učitelky Magdy, která byla v roce 1942 deportována do Osvětimi. Jelikož byla jedna z prvních, Němci ji vybrali mezi vězeňské funkcionáře. Musela tak dávat rozkazy ostatním vězňům a dohlížela na ně. I přesto se snažila, aby život v táboře byl snesitelnější, pomáhala ostatním a zachraňovala životy.
Tento příběh sepsala sama Magda před svou smrtí. Její dcera Maya, společně se záznamy, které Magda natočila pro Památník obětem holokaustu, postupně dala dohromady celý její příběh. V knize potkáte i jména lidí, o kterých jste mohli číst i v jiných knihách z období druhé světové války. Například doktorka Perlová, která sepsala své vzpomínky v knize Byla jsem doktorkou v Osvětimi.
Ze začátku knihy poznáváme život před válkou a dozvídáme se tak, jak lidé žili, jaký byl jejich život, vzdělání. Dočteme se o komunitě Židů na Slovensku, co pořádali, chystali, jaké byly jejich plány.
U knih, které jsou sepsané přímo tím, kdo vzpomíná, mám problém, že je to napsáno hodně jednoduše, chvílemi, až jakoby dětinsky a tím, mě příběh nezasáhne tak, jak má. Ač je to téma kruté a nelze si ani představit, čím vším si museli lidé v Osvětimi projít, v tomto případě se mě to vůbec nedotklo.
Navíc, čím dál jsme v příběhu, tím víc mně připadá neuvěřitelné, co všechno Magda zvládla. I s ohledem na to, co jsem už o druhé světové válce přečetla, tak tomuto příběhu jsem nějak nemohla uvěřit.
Vůbec nechci zpochybňovat těžkou dobu, která tu během druhé světové války panovala, ale s ohledem na to, jak je kniha napsána, můžu hodnotit jen jako průměr.
Příběh o smrti a zrození. Autorčin příběh, kdy se stará o umírajícího tchána, sama je přitom těhotná a má deprese. Příběh, který otevřeně mluví o smrti. Autorka nám ukazuje všechny svoje pocity a myšlenky a také to, že umírání, není žádné tabu.
Po přečtení knížky Ženy z Bohnic jsem věděla, že si v budoucnu přečtu i další knihy autorky. Ten čas právě nastal a já jsem stejně spokojená, jako u její prvotiny.
V této knize nás autorka vtáhne do příběhu a už nepustí. Při čtení jsem měla pocit, jako kdybych si s ní někde povídala, nechala ji vymluvit a vyplakat na rameni. Tím mi celý příběh připadal strašně blízký. Navíc je to opravdu něco, co se může stát každému z nás. Smrt a zrození jsou neustále kolem nás.
Je to smutné a dojemné čtení. Autorka nic neskrývá, je to reálné, někdy až drsné. Kromě samotného příběhu nám tu odhaluje své myšlenky, pocity, sny.
Je to malá, útlá knížečka, která nám však může předat hodně. Nemyslím si, že kniha sedne všem, ale pokud najde ty správné čtenáře, třeba jako mě, může Vám hodně dát.
Putování za zvířaty, Kamila Paličková
V této knize se dostanete do Afriky, kam se Kamila vypravila, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak jsou na tom ohrožené živočišné druhy a hlavně, aby alespoň nějakým způsobem mohla pomoci. Rozhodla se, že už nechce zavírat oči před problémem vymírání a chce ukázat i čtenářům, že by se tato problematika neměla přehlížet.
Tuto knížku jsem nikde neviděla, o to víc mě zaujal článek v Magazínu Knihkupec. Po jeho přečtení jsem se rozhodla, že si knihu pořídím. Skutečné příběhy mám moc ráda. Nyní jsem se do knihy pustila s tím, že si přečtu něco lehčího, no, zmýlila jsem se. Kniha se Vás rozhodně dotkne a lehké čtení to určitě není. Bude Vám u čtení smutno a příběh Vás zasáhne.
Autorka nás s sebou vezme do Afriky, kde nejen poznáme různá zvířata, ale i jednotlivé země a život v nich. Dozvěděla jsem se tak spoustu zajímavých a pro mě nových informací. Je to smutné čtení o krutosti, které se někteří lidé mohou dopustit na zvířatech, a to úplně zbytečně.
Autorka založila projekt Redline expedition, který se věnuje právě této problematice. Určitě mrkněte na jeho stránky, abyste se dozvěděli víc.
Je to kniha, která Vás donutí zamyslet se a zjistit si i další informace.
4*/5*
Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky. Poznáváme jejich životy a připomeneme si důležitý okamžik naší historie – atentát na Heydricha, u kterého byl právě Jozef Gabčík. Dozvíme se jaký byl Jozef, kdo vůbec byla Anna Malinová, která mu pomáhala. A co připravil osud její dceři Alence, která musela vyrůstat sama, bez rodičů.
Po přečtení autorčiny knihy Mengeleho děvče, která byla naprosto skvělá, byla tato kniha jasná volba a opět jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Obdivuji, kolik práce si musela autorka dát, než sesbírala veškeré důležité informace, aby dokázala sepsat takto ucelený příběh.
Čtení to rozhodně není jednoduché, ale hlavně drsné. Tím, že je to podle skutečných událostí, a při čtení si uvědomíte, že se to takhle skutečně dělo, běhá Vám mráz po zádech. Navíc v dnešní situaci, kdy zuří válka blízko našich hranic a ti lidé se tam musí cítit úplně stejně, je to opravdu moc smutné čtení.
Knížka je velice dobře napsána, jasně, přehledně, čtivě. Nenásilně je tu zkombinovaná literatura faktu a beletrie. V některých knihách mě tato kombinace ruší, tady mně to skvěle pasovalo. V knize najdete i fotografie a různé dokumenty.
Díky knize Dva proti říši, kterou jsem četla docela nedávno, mám ještě v živé paměti spoustu informací ohledně atentátu. Mohla jsem si tak propojit určitě situace a při čtení jsem byla ráda, že už o tématu něco vím. Možná však díky tomu mi kniha přišla trošku zdlouhavější. Ale to jen někdy, protože většinu času byla hlavně napínavá a velmi zajímavá a dozvěděla jsem se tu další nové informace.
Pro všechny, kdo máte rádi příběhy z druhé světové války, Vám tuto knihu mohu jen a jen doporučit.
4,5*/5*
Moderní poezie. 280 znaků s příběhem. Punkové pouliční příběhy.
Poezii nevyhledávám, ale když ke mně přijde, jsem ráda. Četla jsem ji více, kdysi dávno na střední škole, stejně tak jsem se i pokoušela o nějakou svoji tvorbu. A právě tu mi trochu připomněla tahle knížka a tím mi byla nějak blízká.
Jsou tu básně, u kterých se zamyslíte, zastavíte, něco v nich najdete, třeba i sebe samotného. Je to o lásce, o životě, o psaní. Ideální formát, který si vezmete s sebou do kapsy, do kabelky a můžete se začíst úplně kdekoliv.
Knížku si i po dočtení nechám někde po ruce a občas do ní nahlédnu. Věřím, že v různých životních etapách nás osloví různé básně. Co se nás nedotkne dnes, řekne nám něco příště.
V knize najdete i několik fotografií, které se mezi básně skvěle hodí.
Kniha, o které nevím vůbec nic, ani o autorovi, ale získala si mě a já si básně moc užila.
Příběh Nely, téměř čtyřicetileté rozvedené ženy, matky dvou synů. Po letech se setkává se svou dávnou spolužačkou a jejím synem Benem. Benovi je čerstvých devatenáct a do Nely se zamiluje. Kvůli věkovému rozdílu se Nela brání novému vztahu. Navíc jim život připraví nelehké situace….
Příběh pro romantické duše, který Vás nepustí, protože budete potřebovat vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne, zda spolu budou nebo ne. Doporučuji si nečíst celou anotaci např. na Databázi knih, díky tomu Vás čeká moment překvapení, který přijde zhruba ve třetině knihy a pak Vám garantuji, že se od čtení opravdu neodtrhnete a budete napnutí, jak všechno bude dál. Po dočtení budete potřebovat pokračování, nebudete se chtít s Nelou a Benem rozloučit, ale naopak s nimi budete chtít strávit ještě nějaký čas.
Díky tomu, že jsem v podobném věku jako Nela, dokázala jsem se do ní lépe vcítit, pochopit její myšlenky a pocity. Při čtení jsem si celou dobu představovala, jak bych se já sama v podobné situaci zachovala.
Jelikož mám ráda citáty, byla jsem moc ráda, že každá kapitola právě jedním začínala. Vždy takovým, který se pak hodil k dalšímu ději. To se mi moc líbilo.
S čím jsem měla trošku problém, tak se začíst. Ze začátku mi to chvilku trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl, ale po nějaké době už se mi to četlo samo. A můj druhý, osobní problém, bylo fotbalové prostředí. Jelikož fotbalu vůbec nerozumím a vůbec mě nezajímá, tak ho tam na můj vkus bylo až moc. Ale chápu, že byl důležitý pro vývoj příběhu.
Pokud máte rádi romantické příběhy, v tomto případě o vztahu s velkým věkovým rozdílem, rozhodně se po knížce podívejte.
Eleanor Oliphantová, originální postavička, která žije sama, pracuje jako účetní, víkendy tráví s lahví vodky a je jí úplně jedno, co si ostatní myslí. Když se seznámí s kolegou Raymondem, začíná ji docházet, že by se měla chovat asi trochu jinak a pomalu vystupuje ze své ulity.
Tak tento příběh mě pohltil u prvních řádků, knihu jsem už neodložila a přečetla ji na jeden zátah. Potřebovala jsem vědět co bude dál, co se z toho „vyklube“. Eleanor je opravdu zvláštní, ale byla mi sympatická a dokázala jsem se do ní, i přes její podivné chování, vcítit. Obecně mám v knihách ráda různé podivíny a zvláštní osůbky.
Celý příběh je smutný i vtipný, ale hlavně je velmi dojemný, U čtení jsem se musela usmívat, ale i nějaká ta slzička ukápla. Hlavně pak poslední třetina knihy byla hodně smutná až depresivní. Ukáže nám, že i když si člověk prožije neskutečně těžké věci, je důležité se zvednout a jít dál. Celá kniha by se také dala pojmout jako takový psychologický rozbor a na konci knihy pak pochopíme, proč se Eleanor chovala tak, jak se chovala.
Celý příběh jsem si dokázala představit jako film a věřím, že by byl můj oblíbený
Děkuji, že můžu zářit!
Hlavní hrdinkou knihy je dívka Sára, která se v sedmnácti letech dozvěděla, že její otec je významný syrský hodnostář. Díky tomu se její život změnil. Když vypukla válka v Sýrii, Sára se rozhodla, že se vydá na cestu za otcem, aby si s ním vyjasnila některé věci. Cesta do válečné Sýrie ji rozhodně dá velkou životní lekci.
Tuto knihu napsala autorka pod pseudonymem, neboť čerpala ze své vlastní zkušenosti. O to víc mě kniha zaujala a lákala ke čtení.
V knize se prolíná současnost s různými místy z minulosti. Díky tomu odhalujeme Sářinu minulost a v podstatě i minulost její matky. Moc mě bavilo to, jak se žije v Sýrii, ať už před válkou anebo právě hrůzy během války.
Ač je to velmi útlá kniha, má zhruba 150 stran, tak jsem si za ten krátký čas dokázala k Sáře vybudovat určitý vztah, vcítit se do jejich pocitů a celkově se ponořit do příběhu.
V knize se řeší spousta závažných témat a myslím si, že by si zasloužila, aby byl příběh více rozvedený. Dokážu si představit knihu o 300 stranách a stejně by to mohlo být málo.
Ale i tak mě kniha bavila a čtení jsem si užila.
3,5*/5*
Napínavý příběh, který navazuje na předchozí knihu Hodná a zlobivá holka. Evie byla před šesti lety nalezena v úkrytu na místě brutální vraždy, dosud se však nepodařilo zjistit její totožnost. Cyrus, forenzní psycholog, věří, že pravda Evie osvobodí, a tak neustále pátrá a kousek po kousku odhaluje, kdo Evie je. Oba jsou tak v nebezpečí, protože některá tajemství mají zůstat raději skrytá.
Po dočtení prvního dílu jsem nutně potřebovala pokračování a netrpělivě jsem tento díl vyhlížela. Jakmile byla knížka k dispozici, neváhala jsem ani minutu a hned se dala do čtení. A musím říct, že tento díl je stejně dobrý, jako ten předchozí, autor rozhodně nezklamal.
Příběh je neskutečně napínavý, při čtení jsem kolikrát ani nedýchala. Místy je i vtipný, jindy smutný. Připravte se však i na drsná místa, která se Vám nebudou číst úplně snadno. Knížku jsem nemohla odložit z ruky a dočítala jsem jí dlouho do noci, to však nedoporučuji, neboť jsem pak vůbec nemohla usnout a za každým zvukem jsem viděla zloděje a vrahy .
Moc mi sedl autorův styl, to, jak dokáže poskládat jednotlivé věty, jaké používá výrazy a přirovnání. Jeho knížky se mi čtou moc dobře a čtení si opravdu užívám.
Kapitoly se střídají z pohledu Cyruse a Evie, vidíme tak oběma do hlavy a dokážeme se s nimi lépe sžít a pochopit proč dělají to, co dělají. Oba dva mi navíc přirostli k srdci, vybudovala jsem si k nim určitý vztah a oběma jim moc fandím.
V tomto díle více poodhalíme tajemství Evie, to, co mě zajímalo v prvním díle, se tu odkrývá. Zjistíme, co se ji stalo v dětství a zda se minulost může ozvat. Avšak nedozvíme se ještě úplně vše, autor si s námi zahrává a něco si nechává na pokračování. To už v zahraničí vyšlo, tak budu doufat, že i u nás také bude brzy…
Rozhodně Vám doporučuji pořídit si oba dva díly najednou – Hodná a zlobivá holka a Když byla hodná – protože hned po dočtení prvního dílu se prostě budete muset pustit do pokračování, abyste odhalili, kdo je vlastně Evie.
Není motýl, jako motýl. Hlavní postavou této knihy je muž Zahradník, který uchovává krásné dívky stejně, jako kdyby sbíral motýly. Maye se podařilo přežít a předkládá tak vyšetřovatelům FBI příběh, ze kterého mrazí a který nemá obdoby.
Upřímně musím říct, že si mě kniha nezískala. Od začátku jsem měla problém vcítit se do jednotlivých postav, a to se až do konce nezlepšilo. Příběh je to zajímavý, drsný a děsivý. Četl se dobře, svižně, i když občas jsem měla trochu problém zorientovat se, třeba ve jménech.
Nemám ráda styl vyprávění, kdy policisté odhalí zločin hned na začátku, respektive ještě dřív, než děj v knize začne a někdo jim díky vzpomínkám vypráví, jak se to celé seběhlo. Je to pro mě málo napínavé, protože už tak nějak vím, jak to celé dopadne. Mám raději vyprávění, když jde postupně, je tu tak pro mě častěji moment překvapení.
Celý příběh mi navíc připadal strašně málo uvěřitelný a prostě mě vůbec nechytil. Bohužel konec to celé ještě tak nějak pokazil.
Za mě tedy ne, i když věřím, že kniha si své fanoušky rozhodně najde.
Být ženou a zároveň lékařkou bylo kolem roku 1850 v Anglii nemožné. Co se stane, když se poruší zákon a chirurg „vyučí“ svou schovanku lékařskému řemeslu? Vše se dozvíme v tomto poutavém příběhu, který Vás chytí u první stránky a už nepustí.
Eleonora Beadyová se stala sirotkem a ujal se jí chirurg Horac, který nerad kouká na normy, je poněkud výstřední a důležitá je pro něj hlavně medicína. Jeho schovanka se tedy, tak nějak automaticky, začne zajímat o anatomii, zdravotní neduhy i operace. Ukrytá na soukromé klinice pomáhá Horacovi se vším, co je třeba. Ale jen do té doby, než se na scéně objeví nový pomocník Daniel. Před ním musí hrát roli řádné mladé dámy.
Miluji knihy z lékařského prostředí a je mi jedno, jestli ze současnosti nebo historické. Když jsem si přečetla anotaci k této knize, neváhala jsem tedy ani minutu a z knihy jsem rozhodně nadšená.
Rozličné lékařské zákroky, ať už porod, operace nebo třeba pitvy, jsou zde vylíčeny opravdu reálně, někdy až drsně, a to mě právě na tom baví, že se podívám lékařům přímo pod ruce. Ale abych neřešila jen toto téma, kniha je o silné ženě, která chce uniknout normám a nesmyslným nařízením. Máte tu historii, ale i romantickou linku, která mi v příběhu přišla tak akorát. Řeší se tu závažná témata, ale jsou proložena vtipem. Je tu i napětí, že knihu ke konci rozhodně neodložíte a budete fandit Eleanor, aby vše dopadlo v její prospěch.
Ač se kniha tváří, že má svou autorku, tak pod jejím jménem se skrývají dokonce dvě ženy – Regina a Jaimy. Kamarádky, které se seznámily díky své vášni k psaní. Společně jim to rozhodně ladí a kniha je náramně vyvedená. Moc mě bavil i doslov, kdy nám autorky vysvětlí, proč se pustily do knihy s lékařským tématem a jaké to je, psát jednu knihu ve dvou.
Pokud, stejně jako já, milujete knihy z lékařského prostředí, knihy o silných ženách anebo knihy, ve kterých se dozvíte spoustu zajímavých věcí z historie, tak tento příběh Vás rozhodně nesmí minout.