eva3992 komentáře u knih
Když se v Řecku odehrává občanská válka, je spousta obyvatel donuceno opustit svou zemi. Někteří se tak v roce 1948 dostali do Československa. Mezi nimi přišla i desetiletá Sotiria, která se tak ocitla sama, bez rodičů, bez znalosti jazyka v cizí zemi. Díky jejímu příběhu sledujeme v knize rodinnou ságu plnou tajemství.
Tato knížka pro mě byla velkým překvapením. Jelikož jsem nevěděla nic o historii Řecka, ani o řecké komunitě u nás, dozvěděla jsem se mnoho nového a jsem za to moc ráda. Navíc oceňuji, že je kniha inspirována skutečnými příběhy, neboť sama autorka pro databázi Paměť národa natočila vyprávění řady řeckých pamětníků.
Je to silný, smutný a dojemný příběh, který ve Vás vyvolá spoustu emocí. Od začátku je kniha velmi čtivá a je těžké ji odložit.
Kromě nelehkých lidských osudů tu také poznáme řecké zvyky, řeckou kuchyni i náturu samotných Řeků. Na druhou stranu je zde skvěle vylíčena česká historie, která nebyla zrovna růžová. Tím, že příběh sledujeme mezi lety 1948–2008, vidíme, jak se proměňovali lidé i jednotlivé země. Při čtení budete mít chuť se do Řecka hned rozjet a strávit tam nějakou dobu.
Příběh nám vypráví hned několik lidí, je tu dost jmen, dost příběhů, ale i přesto je to napsáno přehledně, víte, kdo je kdo, postavy se nepletou a poznáme tak osudy zajímavých lidí. Trošku mi nesedl styl vyprávění, kdy se čtenář dozví spoustu věcí docela brzo (já bych na nějaká odhalení klidně ještě v příběhu počkala).
Je to skvělá kniha, díky níž jsem se seznámila s minulostí, o které jsem nic nevěděla. Mám ráda knihy, které mi přinesou něco nového, a ještě si čtení užiju. A nesmím opomenout ani krásnou obálku, která má svůj význam v příběhu.
Ještě váháte, zda si knihu přečtete?
4,5*/5*
V této knize se dostáváme do Venezuely, která je zmítaná občanskou válkou. Hlavní hrdinka Adelaida právě pohřbila svou matku a zůstala sama. V té nelehké a kruté době je to opravdu boj o přežití, a ne každý bude mít to štěstí.
U této knihy jsem moc nevěděla, co mám čekat, říkala jsem si Odeonka, to bude fajn, ale tedy to co jsem dostala, bylo úžasné. I když to zrovna asi není to správné slovo, neboť celý příběh byl tak drsný, krutý, syrový až depresivní. Nejhorší na tom je, že je to inspirováno skutečností a že se to opravdu děje. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak je rád, že žije tam, kde žije.
Kniha je o smrti a přežití. Ale také o svědomí a hledání sama sebe, svého místa na zemi. Kromě současnosti nám Adelaida vypráví i své vzpomínky z dětství a z minulosti a ukazuje nám tak obraz relativně pohodového života ve Venezuele.
Ač je to smutné téma a někdy opravdu drsně popsané, autorka kolikrát zvolila tak krásné věty a přirovnání, že číst tento příběh byla opravdu nádhera. Knížka plná emocí a zároveň napětí.
Skvělý příběh, který si přečtěte.
Jak se dostala Coco Chanel ze sirotčince až k módnímu impériu? Nejen na tuto otázku nám odpoví tato kniha. Coco však zde není ta hlavní postava, ale její sestra Antoinette. Díky jejímu vyprávění poznáváme život obou sester, čím vším si musely projít a jak dokázaly proslavit své jméno.
Příběh Coco Chanel mám moc ráda. Před časem jsem viděla stejnojmenný film s Audrey Tautou v hlavní roli a byla jsem unešená, takže tato kniha pro mě byla jasná volba a musím říct, že byla skvělá.
Příběh mě pohltil od prvních řádků a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Je to napsáno velice čtivě. I díky krátkým kapitolám to má spád. Většinou si při čtení píšu poznámky ke knize, ale tady jsem byla natolik ponořená do příběhu, že jsem si ani nic nenapsala.
Kromě toho, jak začínala Coco se svým podnikáním se tu dozvíme o životě Antoinetty – o jejich radostech, láskách i strastech, a hlavně o jejím vztahu ke své sestře. V knize se mi také líbila historická fakta z Francie, ať už to byly záplavy nebo války. Ale i kulturní svět a známé osobnosti. Já obecně miluje vše z Francie, takže jsem si čtení o to víc užívala.
Moc se mi líbil doslov autorky, tzv. historický rámec, kde se dozvíme, co byla pravda a co si trochu upravila. Navíc je zde vidět, že si s pátráním po pravdě dala opravdu práci a chtěla knihu sepsat co nejvěrněji.
Příběh je to smutný, dojemný a rozhodně si ke čtení připravte kapesníky. Já jsem si obzvláště ke konci pobrečela.
Kniha, kterou jednoznačně doporučuji, určitě mě navnadila, abych se znovu podívala na film a věřím, že se k ní v budoucnu ještě vrátím.
Silná žena Josephine Bakerová si za svůj život prošla různými rolemi – z chudého děvčete se stala známou tanečnicí a zpěvačkou, majitelkou nočního klubu, válečnou hrdinkou, zámeckou paní, matkou dvanácti dětí, bojovnicí za práva černochů. Žena, která si celý život šla za svým snem, nikdy se nevzdala, i když to zrovna nebylo snadné. Žena, která by mohla být příkladem pro mnoho z nás.
Přiznám se, že jsem o životě Josephine Bakerové v podstatě vůbec nic nevěděla, o to víc jsem se na knihu těšila. Ještě, než jsem se do příběhu ponořila, vyhledala jsem si nějaké její fotky, abych si ji dokázala i lépe představit. Pak jsem se začetla a už jsem knihu neodložila.
Josephine mi byla od prvních řádků sympatická, fandila jsem ji a prožívala s ní každý její další životní krok. Celý příběh je popsán přehledně, jednoduše, jasně, vše nám do sebe zapadá a skvěle se v příběhu orientujeme.
Celý její život je plný silných momentů. Z chudých poměrů se dokázala dostat až na vrchol své kariéry, ale nezpychla a věnovala se tak spoustě činností, aby mohla pomoci i obyčejným lidem. Její největší životní boj byl proti rasismu, dokonce stála i po boku Martina Luthera Kinga.
Opravdu obdivuhodný příběh ženy, které si budete vážit. Po dočtení jsem si vyhledávala další informace a chtěla se dozvědět ještě víc.
Další zbeletrizovaný životopis, který rozhodně stojí za to. Dozvěděla jsem se spoustu nového, a ještě jsem si užila výbornou knihu.
4,5*/5*
Neotřelý příběh, který nás seznámí s Helenou. Ta se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se vrátit do běžného života. Není to lehké, ale začíná se jí to dařit. Minulost, kterou by ráda nechala za sebou, se však brzy ozve.
U této knihy jsem vůbec netušila, co mě čeká a musím říct, že to pro mě bylo příjemné překvapení. Autorka nás rovnou hodí do příběhu, žádné dlouhé zdržování, žádné zbytečné řeči. Postupně poznáváme Helenu a čím dál víc potřebujeme zjistit, co se jí v minulosti stalo. Je to psáno lidsky, svižně, čtivě.
Autorka si při psaní rozhodně nebere servítky, píše vše na rovinu. Ač je to celkově smutné téma, kniha je vtipná, rozhodně se u ní pobavíte. Ale pak se dostanete do určité části, která Vás možná až šokuje a bude Vám při čtení úzko.
Ač je to útlá knížka a máte ji přečtenou za jedno odpoledne, dokáže ve Vás vyvolat spoustu emocí, což u knih vyhledávám. Možná se mi to líbilo i díky tomu, že hlavní hrdinka mi byla věkem relativně blízko a já se tak do některých situací dokázala dobře vžít.
Od Lucie Konečné jsem četla už knihu Houpačky, která mě překvapila a bavila úplně stejně. Netrpělivě budu vyhlížet další knihu od autorky, kterou si rozhodně hned přečtu.
Tři zmizelé děti, které se nepodařilo najít. Dávno odložený případ, o který se už nikdo nezajímá. Ale jen do té doby, než jsou nalezeny pozůstatky těla a vše nasvědčuje tomu, že je to jedno ze zmizelých dětí. Ovšem nezemřelo při únosu, ale daleko později. Je zde tedy reálná šance, že další dvě děti jsou naživu. Začíná velké vyšetřování, kdy se bude hrát o čas.
Neskutečně čtivý příběh, který Vás okamžitě vtáhne do děje. Žádné zdlouhavé pasáže, stále se zde něco děje. Navíc popsáno tak dobře, že se Vám před očima celý příběh promítá jako film.
Téma je velice smutné a plné emocí, příběh ztracených dětí se mě velmi dotkl. Jelikož jsem sama matka, tak jsem se mohla vžít do pocitů rodičů a o to víc, mě příběh zasáhl.
S komisařkou Laurou jsme se mohli seznámit už v autorčině předchozí knize Stvůra. Při čtení jsem místy litovala, že jsem si právě Stvůru nepřečetla dřív, abych Lauru více znala a vytvořila si k ní bližší vztah. Ale já už to tak prostě mám, že začínám série od prostředka :-D Určitě Vám doporučuji vzít to hezky postupně, ale pokud začnete Vesnicí, stejně jako já, ničemu to nevadí, vše pochopíte i tak.
Více se mi v knize líbila detektivní linka. Ta osobní na mě byla dost „vyhrocená“. Možná to bylo tím, že jsem nečetla první knihu, ale takto mi Lauřino chování přišlo zvláštní a tím mi byla nesympatická a často mě štvala (a nejen ona )
Moc mě baví, když se thrillery odehrávají během pár dnů. I tady sledujeme vyšetřování téměř den po dni a vše se vyřeší během necelého měsíce. I díky tomu má kniha spád a není čas na nudná místa. V knize se řeší těžké zločiny, ale i tak vložila autorka do příběhu několik vtipných pasáží, které tam měly své místo.
Pokud máte rádi detektivní příběhy a thrillery, tak rozhodně neváhejte a knížky Kristýny Trpkové si přečtěte, stojí to rozhodně za to.
Příběh malého chlapce, který zůstane sám. Po smrti jeho rodičů se ho ujmou babička s dědou, jedni z mála indiánů Čerokíů, kteří v kraji zůstali. Chlapce učí, jak má žít v souladu s přírodou a předávají mu své znalosti. Celý příběh je vyprávěn dětskýma očima, o to víc je to pro nás dojemnější a více emotivní.
V této knize rozhodně nejvíce oceníte nejen indiánská moudra o životě. Krásné myšlenky a životní zkušenosti. Ač se tento příběh odehrává jinde a v jiné době, všechno je stále aktuální a dá se praktikovat i v dnešní době. Je zde nádherně popsána příroda, máte pocit, že se s nimi procházíte po horách, že cítíte chladný potok na Vašich nohách a slyšíte zpívat ptáčky.
Celkově nádherný příběh. Ke čtení si rozhodně připravte kapesníčky. Nejednou mě kniha dojala k slzám.
Jediný problém jsem měla, že jsem se v několika kapitolách nedokázala začíst, přistihla jsem se, že mi myšlenky utíkají pryč od příběhu. Ale i tak se mi kniha moc líbila a většinu kapitol jsem si opravdu užila.
Již čtvrté pokračování s vyšetřovatelkou Josie Quinnovou a opět napínavý příběh plný tajemství a překvapení. Tentokrát musí Josie vyšetřovat vraždu, která se stala u domu Gretchen. Ta je členkou Josiina týmu a o to je vyšetřování těžší. Je záhadou, kam se Gretchen poděla a kdo je zabitý mladík. Pomalu rozplétáme všechny záhady a do toho přijde další vražda…
Tak tohle byla opět paráda. Napínavý příběh, u kterého jsem neměla ani tušení, jak to bude dál, kdo je vrah. U thrillerů mám ráda, když jsem napnutá až do poslední chvíle a pak přijde překvapení. Ke konci jsem možná už začínala tušit, co ještě autorka vymyslí a jak to celé bude dál, ale stejně jsem neodhadla, jak to celé dopadlo.
Knihy od Lis Reganové, konkrétně série s Josie Quinnovou, jsou jedny z nejčtivějších knih, jaké znám. Řeknu si: „Jen do knížky nakouknu…“ a najednou nevnímám okolí a půlka knihy je za mnou.
Ač je to knížka napínavá (a opravdu jsem kolikrát ani nedutala a bála se, co přijde), tak do ní autorka propašovala i trochu humoru a já se nejednou musela nahlas zasmát. Při čtení jsem navíc autorce věřila každé slovo a celkově jsem si čtení moc užívala.
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji dočítat knihu pozdě v noci. Když jsem lehla do postele, stále jsem měla pocit, že slyším, že u nás doma někdo je a usnula jsem až nad ránem :-D
Skvělá kniha, skvělá série, kterou jednoznačně doporučuji a milovníci thrillerů by ji rozhodně neměli minout.
Příběh Marie začíná v Polsku, poznáváme její dětství, její rodinu. V té době, kolem roku 1875, to nebylo ve Varšavě snadné, neboť byla pod Ruskou nadvládou. Nelehký život se odrážel i ve vzdělání, obzvláště děvčata nemohla dále studovat. Ty, které měly štěstí, se dostaly do Francie na Sorbonnu. Jen pár vyvolených dívek tam tenkrát mohlo studovat.
Miluji vše, co se týká Francie, takže když se Marie ocitla v Paříži, příběh mě pohltil ještě víc. Moc mě bavilo sledovat, jak se seznámila s budoucím manželem, co vše tomu předcházelo, než se vzali, jaký spolu vedli život, jak spolu dokázali pracovat.
V příběhu se navíc dozvíme spoustu informací z doby před více jak sto lety. Je zde popsán začátek používání jízdního kola, ale také to, jak se chovala společnost ve Francii k ženám, že opravdu nebylo jednoduché pro ně studovat. Také situace v Polsku je zde velmi dobře vylíčena.
Poslední dobou jsem si velmi oblíbila zbeletrizované životopisy. Nenásilnou formou se dozvídám pro mě tolik nových informací, a to mě na tom opravdu baví. Věřím, že kdybych si tento příběh přečetla ve škole, když jsme probírali chemickou tabulku prvků, a právě objev Marie Curie, tak by mě chemie více bavila a látka více pohltila.
Krásný příběh o cestě ženy, která dokázala získat dvě Nobelovy ceny.
I přesto všechno mám s knihou problém. Absolutně mi nesedl styl, jakým je psaná. Je hodně jednoduchý. Některé výrazy tam byly jako pěst na oko. Celé to bylo zbytečně natahované. Opakovaly se stále stejné věty. Vyprávění typu – někoho potkám, sednu si s ním na lavičku a za 10 minut mu řeknu celý svůj život mě úplně neberou. I přesto platí, že jsem se dozvěděla spoustu pro mě nových informací, neboť jsem o Marie Curie v podstatě vůbec nic nevěděla a rozhodně i dál budu zbeletrizované životopisy vyhledávat.
Vtipný i dojemný příběh o tom, že láska a tanec jsou silnější než smrt. Danny před rokem ztratil svou milovanou ženu a je sám na výchovu syna. Jejich vztah není zrovna ideální a do toho ještě přijde o práci. Rozhodne se, že si začne vydělávat jako tančící panda v parku. Vypadá to však, že to nebude tak jednoduché, jak si myslel.
Tato knížka se ke mně dostala úplně náhodou a já tak od ní neměla žádná očekávání, i to možná napomohlo tomu, že jsem z knížky byla nadšená. Celý příběh má spád, nenechá Vás vydechnout a stále se tu něco děje. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, přečetla jsem ji za jeden den a klidně bych četla ještě dál.
Ač je to smutný příběh, je psán s lehkostí a vtipem. Je to až neskutečné, jak smutné a nelehké věci, které mohou potkat každého z nás, autor zpracoval tak, že jsem se musela u čtení až nahlas smát. Přitom to nebylo nic neuctivého, ba naopak, byly v tom i emoce.
Po dlouhé době knížka, která mě rozplakala a rozesmála zároveň. To se mi často nestává a jsem za to moc ráda.
Ano, bylo tam pár přehnaných a nereálných věcí, ale zpracováno to bylo skvěle, že mi to vůbec nevadilo a já si čtení opravdu moc užila.
David Loose, český rodák, hudebník, se ve svém životě zaplete s několika ženami, ale někdy se přimotá i k věcem, o kterých raději nevědět. Mafie a vraždy, nezbývá mu než utéci do zahraničí, ale ani tam nebude v bezpečí.
Příběh sledujeme ve dvou časových rovinách, kdy David vzpomíná na své mládí a na cestu, po které ušel až tam, kde se v současnosti nachází. Thriller plný akce, který Vás nenechá vydechnout.
V knize je spousta věcí, které mě na ní bavily. Popis Československa, jak to tu chodilo, jak se lidé chovali, to bylo naprosto super. Později hudební scéna devadesátých let, autor nás zavede na místa, která skutečně existovala (a existují), některé jsem i navštívila, tak mi to bylo hned bližší. Bavilo mě, že do hudby zakomponoval i skutečná a známá jména.
Občas mi nesedl styl, jakým autor píše. Někdy mi to připomínalo slohovou práci. Naopak někdy to mělo takový spád, že mě čtení pohltilo a já se vůbec nemohla odtrhnout. Navíc i kapitoly končí tak, že Vás to nutí číst dál a dál.
Příběh mi přišel místy poněkud překombinovaný, některé věci bych klidně vynechala, ale jako celek to bylo napínavé, akční, čtivé. Knížku jsem přečetla za jeden den, prostě jsem ji nemohla odložit, a to si myslím mluví za vše.
Pokud máte rádi české autory, pokud rádi čtete thrillery šmrncnuté gangsterkou, tak rozhodně po knížce sáhněte.
Po sérii úspěšných knížek plné rozhovorů s neopakovatelnými osobnostmi, je tu novinka. Tentokrát tu najdeme sedm příběhů, sedm rozhovorů s lidmi, kteří nám jsou mnohem blíž. Můžete je potkávat denně na ulici, nebo to může být třeba Váš soused. Každý z nich si vytvořil svůj vlastní svět, ve kterém žije.
Knihy Aleše Palána mám moc ráda. Už při čtení úvodu jsem měla husí kůži a byla jsem dojatá. Vše tedy naznačovalo tomu, že se mi kniha bude líbit a nespletla jsem se. Jelikož mám ráda příběhy ze života a podle skutečných událostí, tak toto je kniha přesně pro mě. Více realističtější už to být ani nemůže.
Každý z rozhovorů je něčím jiný, něčím zvláštní. Všechny jsou zajímavé a všechny mě bavily. Autor používá neotřelé otázky, které Vám však zodpoví vše, na co byste se chtěli zeptat. Aleš Palán skvěle pracuje se slovy a když je poskládá z tak zajímavého vyprávění o lidských osudech, je to až neskutečné. Během čtení jsem se ponořila do knížky a ani jsem nevnímala okolí.
Samozřejmě nesmím zapomenout ani na nádherné fotografie od Karla Cudlína. Knihu skvěle doplňují a vy si můžete udělat ucelenější obrázek o každém z robinsonů.
Postupně si chci dokoupit všechny knihy rozhovorů Aleše Palána. Jsou to knihy, které potřebuji mít v mé knihovničce.
Příběh Karla Millera, který se během druhé světové války dostane do koncentračního tábora. Vzpomíná a tím nám vypráví svůj život před válkou, pomalu se dozvídáme, kdo vlastně je a jak se dostal do koncentračního tábora.
Smutný příběh jedné rodiny v nelehké době. Smutný i proto, že se něco podobného skutečně stalo, autor čerpal z vyprávění své babičky. Celý příběh zde vyznívá naivně až pohádkově, v kontrastu jsou tu však některé hrůzy popsány opravdu reálně a drsně.
Ráda bych ke knížce napsala víc, ale už mě napadá pouze kritika. Knížka se mi špatně četla, nemohla jsem se začíst. Někdy mi vadilo přeskakování v čase i ve vypravěčích. Celý příběh se mi jevil málo uvěřitelný a myslím, že si velmi brzy ani nevzpomenu, o čem kniha byla.
Zapomenutý příběh z období druhé světové války, kdy se v už tak nelehké době, pomstili nacisté kvůli tomu, že partyzáni zabili v místní hospodě tři příslušníky gestapa. Odvetou bylo, že zemřelo 36 lidí ze Životic a to zcela bezdůvodně, krutě a před zraky svých blízkých.
Autorka nám přibližuje tragédii téměř hodinu po hodině. Seznámí nás s jednotlivými rodinami, které v Životicích žily. Celý příběh je zachycen dokumentární formou. Část kapitol pojala autorka románově, díky tomu jsou pro nás postavy bližší a lépe se do nich dokážeme vcítit. Další část jsou fakta s informacemi, jak se co odehrálo. Vše je doplněno fotografiemi rodin, písemnostmi a dalšími materiály.
Celý příběh je neskutečně smutný, drsný a hlavně nepochopitelný, že něčeho takové byli (a bohužel jsou) lidé schopni.
Velice oceňuji, jakou práci si s knihou autorka dala. Než posbírala veškeré dostupné informace, aby z toho mohla vyskládat tento příběh a veškerá fakta, tak jí to muselo zabrat spoustu času. Ale věřím, že to za to stálo a Životice tak zůstanou připomínkou hrůzných činů, kterých se má lidstvo vyvarovat.
Jediné, s čím jsem měla problém, byla jména. Chápu, že nám autorka chtěla přiblížit co nejvíce lidí, abychom to pochopili komplexně, ale měla jsem problém se v nich orientovat. Často jsem se ztrácela v tom, o kom je zrovna řeč.
Ale jinak výborná kniha a pokud se zajímáte o historii, o to, čím si musel český a polský národ v období druhé světové války projít, tak by Vás tento příběh rozhodně neměl minout.
Tato kniha by se ke mně nedostala, nebýt skupiny klasikomilove. Speciální dubnové kolo je zaměřeno na ukrajinské knihy a ukrajinské autory. Zvolila jsem si tuto krásně zpracovanou knihu a nelituji.
V knize najdete padesát různých pověstí, pohádek, mýtů. Některé z nich budete znát, jiné Vám budou připomínat naše pohádky, ale většina však je pro nás nová. Vše to jsou příběhy, které nám dokážou předat nějakou myšlenku, radu a ponaučení.
Jednou za čas je příjemné zpestřit svou čtecí rutinu knihou, která by se k Vám normálně nedostala. Určitě však doporučuji si knihu dávkovat. Některé příběhy jsou si podobné a když je čtete v kuse, může vám to chvílemi připadat nudné. Když si dáte sem tam jeden příběh, tak věřím, že Vás to určitě bude více bavit.
Příběh Kateřiny a Alberta. Na první pohled spokojený manželský pár, který má vše, co by si kdekdo přál. Na druhý pohled už to není tak idylické. Albert se chová hezky pouze na veřejnosti a na doma si nechává svou horší stránku. Život s ním je náročný, Kateřina neví, jak z toho ven, tak si alespoň začne psát deník, aby mohla své pocity nějak ovládat. Nečeká však, že se její manžel ještě nepředvedl v celé své kráse….
Autorka si nebere servítky a hned na první stránce nás hodí do příběhu rovnýma nohama, žádné dlouhé popisné pasáže, ale hned se ocitnete s Kateřinou a od té chvíle už ji neopustíte. V knize se střídají kapitoly ze současnosti a minulosti. Dozvíme se tak, jak se spolu seznámili a proč s ním Kateřina je, proč ho už dávno neopustila.
Čeká Vás smutné čtení plné emocí, s Kateřinou jsem vše prožívala, bylo mi ze všeho úzko. Fandila jsem jí a měla jsem potřebu jí pomoci. Kniha je psána jednoduše, ale ničemu to nevadí, ba naopak. Při čtení jsem měla pocit, že si povídám s kamarádkou, nebo že si čtu její deník. A díky tomu jsem se mohla do příběhu lépe ponořit a vžít se do hlavní hrdinky.
Nejhorší na tom celé je, když si představíte, že lidé jako Albert můžou být kolem Vás, ale vůbec si jich nemusíte všimnout, neboť se před okolím dokáží skvěle maskovat. Autorka tak zpracovala důležité téma domácího násilí, o kterém je potřeba více mluvit.
Kniha je označována jako psychothriller. Po pravdě jsem od českých autorů moc takových knížek nečetla, tak jsem byla zvědavá, jaké to bude a musím říct, že jsem byla mile překvapena. První polovina byla více psycho, ta druhá pak více thriller. Kapitoly byly krátké, napínavé a končily tak, že jste potřebovali číst dál a knihu jste prostě nemohli odložit. U thrillerů mám ráda, když je kniha spíše kratší, takže celkový formát mi moc vyhovoval.
Ač mi při čtení přišly některé části až moc a některé situace bych asi vynechala, i tak jsem hltala každou stránku, každé slovo a napětím jsem kolikrát ani nedýchala.
Pokud je toto autorčina prvotina, tak se rozhodně v budoucnu máme na co těšit.
Greta, osmdesátiletá hrdinka příběhu, si celý život vyčítá to, kým je – dcerou vysoce postaveného nacistického důstojníka. Ač již je dávno po válce a nemá s otcem nic společného, obviňuje se, že má v sobě gen zla. Nedokáže se smířit s tím, že má na otce i hezké vzpomínky, ač ví, kým byl.
V této knize máme pohled do duše nemocného člověka, který si v mládí prožil hrůzy války. Jak se cítí, na co vzpomíná, jak si celý život v sobě nosí pocit viny kvůli tomu, kdo byl jeho otcem. Zároveň tu máme pohled na válku očima různých dětí, které se ocitly každé na jiné straně bitvy.
Tato kniha je trochu jiná než ostatní s podobným tématem. Více než historický je to spíše psychologický román. A to mě na tom bavilo nejvíc. Kniha je neskutečně čtivá, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kromě současnosti, Greta vzpomíná na své dětství, a ještě je příběh prokládán deníkem dívky, který si psala za druhé světové války. Kousek po kousku nám vše do sebe zapadá, myslíte si, že už vše víte a pak přijde absolutně nečekaný a překvapivý závěr.
Tento příběh je jiný, ale neskutečně zajímavý a čtivý. Ale hlavně pak dojemný a smutný. Rozhodně si připravte kapesníčky, budete je potřebovat.
Trochu mně vadí obálka knihy, která moc nesouvisí s příběhem a nehodí se k němu, vzbudila ve mně úplně jiná očekávání, což je trošku škoda.
V knize mi občas něco málo nesedlo, ale v porovnání s tím, jak jsem zbytek doslova hltala, otáčela stránku za stránkou, byla jsem při čtení napnutá, jak to vlastně celé dopadne, tak jako celek hodnotím vysoko a zase jednou kniha, na kterou ještě nějakou dobu budu rozhodně myslet.
4,5*/5*
Tento na jednu stranu drsný, na druhou však až pohádkový příběh, nás zavede do malé horské vesničky Maran. Žije tam už jen pár starších obyvatel, kteří se odmítají vzdát místa, kde žili celý život. V souladu s přírodou tu přijímají život s vděčností a pokorou. Poznáme několik z nich a jejich příběhy. Dozvíme se, proč jsou právě tam, kde jsou, jaký osud, většinou nelehký, jim Bůh nadělil a jak s se s ním dokázali vyrovnat.
Od prvních stránek jsem se do knížky ponořila a už jsem z Maranu nechtěla odejít. Chtěla jsem tam prožít nějaký čas společně s Anatolií, Jasaman, Vasilijem a dalšími. Jejich životní příběhy byly silné i dojemné, kolikrát nepředstavitelné.
Moc mě baví číst o různých pověrách, o přírodní léčbě v rukou babky kořenářky, o tom, jak lidé bydleli, jak žili, co jedli (až detailně popsaná jídla mi při čtení dělala opravdu chutě). Také výklad snů a jaký význam jim lidé přikládali byl neskutečně zajímavý.
Kniha se dá nazvat magickým realismem. Je tak skvěle napsaná, že kolikrát netušíte, co by měla být ještě pravda a co už nějaké kouzlo, nějaká vyšší moc.
V příběhu nehledejte žádné velké akce, i když spoustu zajímavých informací se zde dočtete. Já se však od čtení nemohla vůbec odtrhnout a kdybych měla čas, tak celou knihu přečtu najednou a vůbec ji neodkládám. Některé pasáže v ní jsem si neskutečně užila a prožila. Mimo jiné, třeba vše kolem bílého páva, který má v knížce své místo. Jelikož k nám na zahradu často chodí zámečtí pávi a mezi nimi je jeden bílý, tak mi to přišlo neskutečně osobní, kouzelné a dojemné.
Nádherná kniha, ve které najdete mnoho krásných myšlenek, některé jsou moudré, jiné úsměvné. Příběh, u kterého vím, že se do něj chci ještě někdy vrátit.
Karel Poláček, úspěšný spisovatel a novinář, ale také Žid žijící v Praze v předválečné a válečné době. Jeho život tak dostává úplně jiný směr. Autor nám zde předkládá jiný příběh z tohoto období. Jiný, ale skvěle uchopený. Můžeme zde nahlédnout do mysli Karla Poláčka, jak v té době žil, jak vnímal své okolí, jak na něho doléhala veškerá nařízení.
Hlavní prostor zde mají myšlenky o slovech, o bytí, filozofické úvahy nad životem, nad současnou dobou. Postupně si zde skládáme obraz toho, jaký měl Karel Poláček osobní život. Celkově je to sepsáno tak trochu jinak, ale krásně. To, jak autor píše se mi na jednu stranu líbilo, na druhou mi tam však něco bránilo v tom, abych se dokázala do příběhu více ponořit a více ho prožít.
Moc se mi líbil i doslov autora, kde v kostce shrnul Poláčkův život a pokud Vám tak něco v příběhu chybělo, tady jste si to mohli doplnit.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Žiji poblíž Poláčkova rodného města a je fakt, že jsem o jeho životě věděla pramálo. Navíc mě kniha i namotivovala k přečtení jeho knížek, neboť naposledy jsem je četla kdysi dávno na škole.
Knížka, která Vás donutí zamyslet se a zároveň se dozvíte spousty nového. Takové knížky mám ráda.
Příběh z druhé světové války nás zavede do Francie. Seznámíme se se sestrami Vianne a Isabelle. Ač je nejprve válka svede dohromady, záhy se ocitnou každá jinde. Vianne zůstává na venkově, manžel je odveden do armády a ona se musí snažit, jak se dá, aby zaopatřila sebe a svou dceru. Isabelle se v Paříži přidá k odboji a pomáhá proti nacistům svým způsobem.
Rozhodně je to nelehké čtení v dnešní době, ale po pár stránkách jsem se dokázala oprostit od současné situace ve světě a mohla se tak plně věnovat jen samotnému příběhu. Skvěle vykreslené, jak různí lidé pohlížejí na stejnou situaci rozdílně, jak se kdo chová a reaguje v těžkých situacích. Je zde ukázáno, jak dokáže válka změnit člověka. Autorka zde dává hold všem ženám a jejich důležité roli. Ač muži bojovali přímo na válečném poli, ženy toho dokázaly opravdu hodně a pomáhaly, jak se dalo. Jejich odvaha byla někdy až dechberoucí.
Kniha byla velice čtivá, někdy velmi napínavá, jindy trošku pomalejší. Konec byl každopádně velice dojemný a u mě plný slz.
Už několikrát jsem se přesvědčila, že hodně vychvalované knihy mi nesedly jen kvůli vysokému očekávání. Myslím, že to bylo i tentokrát. Ač se mi děj knihy líbil, čekala jsem možná ještě trošku něco víc, díky tomu, kolik chvály jsem na knihu slyšela. Co mi navíc vadilo, byla spousta nepřesností v textu. Například s časovou osou si autorka nebo korektura asi nedělala velké starosti. V jednu chvíli jsou čtyři hodiny odpoledne a za pár odstavců, v tu samou chvíli, je pravé poledne. A toho tam bylo opravdu dost a při čtení mě to rušilo.
Ale i přesto se mi kniha líbila a rozhodně ji řadím mezi ty lepší s tímto tématem.