eva3992 komentáře u knih
V Londýně a v New Yorku se začínají objevovat zavraždění lidé, kteří mají na hrudi vyryté nápisy Návnada a Loutka. Začíná vyšetřování napříč kontinenty, aby se zjistilo, kdo je ten, kdo tahá za nitky.
Po knize Hadrový panák, která mě nebavila, jsem dala autorovi ještě jednu šanci (a to hlavně jen proto, že jsem knížku už měla doma), bohužel, ani tentokrát se nadšení nekoná.
Nevyhovuje mi to, jak autor píše. Mám problém se do knížky začíst, některé popsané situace se mi špatně představují, nedokáži si to převést do reality. Je tu hodně jmen, kolikrát jsem se ztrácela. A vyšetřovatelka Baxterová mi zrovna nebyla moc sympatická. Ač se kniha mrtvolami jen hemží, tak i přesto mi to přišlo málo napínavé a u čtení jsem se trochu nudila.
Navíc se tu často tajemně mluví o tom, jak skončil Hadrový panák, ale jelikož mě kniha nebavila, tak si to už nepamatuju. Byla jsem při čtení často mimo, o čem je vlastně řeč. Když se pustíte do čtení, tak to rozhodně vemte pěkně postupně.
Druhou šanci autor u mě nevyužil a jeho knížky už rozhodně vyhledávat nebudu.
Theresa, rozvedená matka, najde jednou na pláži vzkaz v láhvi. Milostný dopis uvnitř ji natolik uchvátí, že se rozhodne zjistit víc a snaží se vypátrat autora dopisu.
Romantické, letní čtení, ideální na dovolenou. Nejinak tomu bylo u mě a kniha mi dělala společnost ve dnech volna. Knihy Nicholase Sparkse jsou sázka na jistotu, co se romantických knížek týká. Příběhy jsou čtivé, pohltí vás a nemůžete se odtrhnout. Asi bych je nemohla číst pořád, přišlo by mi to stále stejné, ale jednou za rok je to pro mě ideální.
Vzkaz v láhvi jsem kdysi viděla jako film, ale přišla jsem na to, že už si ho vůbec nepamatuji, tak jsem si mohla užít celý příběh znovu.
Určitě pěkná kniha, u které jsem si pobrečela, ale místy mi to přišlo dost zdlouhavé, proto ubírám jednu hvězdičku. Ale jinak příjemné čtení.
Natálie, původně profesorka francouzštiny, si splní svůj sen a otevře si knihkupectví na francouzském venkově. Pomalu poznává své zákazníky a prostřednictvím knih se jim snaží porozumět a doporučuje jim čtení na míru.
Tak tahle kniha byla přesně pro mě, okamžitě jsem se začetla, ponořila do příběhu a nemohla se odtrhnout. Navíc v tomto případě bylo plusem i to, že mi ji doporučila má knihkupkyně, tak to celé do sebe krásně zapadlo.
V knize jsem se našla. Možná i díky tomu, že sama pracuji v malém obchůdku a zákazníci se mi často svěřují s jejich osudy, problémy a životními příběhy, tak mi to celé bylo bližší a dobře známé.
Navíc miluji Francii, a právě popisy francouzského venkova mě nadchly a já se tak v představách ocitla na místech, kde bych skutečně chtěla být.
Je tu spousta pravdy a mnoho krásných myšlenek. Nejednou jsem brečela a kniha se mě opravdu dotkla. Je zde ukázáno, jak mohou knihy ovlivnit náš život, ale nejen ty, hlavně lidé, které potkáme a kteří nám určitým způsobem vstoupí do života.
Na konci je uveden seznam knih, o kterých se v příběhu píše a já si rozhodně některé z nich potřebuji přečíst.
Krásný milý příběh, který si mě získal, přečetla jsem ho jedním dechem a musím poděkovat mé knihkupkyni, že už mě má přečtenou a ví, co mi má doporučit.
Příběh profesora Prokopa, který vynalezl výbušninu – Krakatit. Dostává se do spárů světových mocností, které ho potřebují pro své válečné plány. Příběh nám ukáže, jak se zachová a zda je pro něj důležitější válka nebo lidskost.
Zase jednou klasika, která si mě moc nezískala. Hned po prvních stránkách jsem měla pocit, že knížku odložím, ale jelikož knížky dočítám, odolala jsem a přečetla celé. Pro mě zvláštní kombinace výbušnin, zbraní a zároveň milostný příběh.
Na jednu stranu se mi to četlo dobře, bavilo mě, jak je to napsané, Čapkův jazyk, ale na druhou stranu samotný příběh mě nudil a nebylo to nic pro mě.
Do budoucna ještě určitě přečtu nějaké jiné autorovy knihy, ale Krakatit schovávám hluboko do knihovny.
Po nálezu těla je jasné, že se pátrá po brutálním vrahovi. Vyšetřovatelka Laura a její nový kolega Adam mají nelehký úkol ho dopadnout. Čeká nás spousta akce i nečekaná odhalení, která pomalu ale jistě dovedou vyšetřovatele na správnou stopu.
Tak toto je skvělá detektivka z českého prostředí, je vyprávěna během několika dní, díky tomu to má spád a stále se tam něco děje. Skvěle se vyrovná zahraničním kriminálkám, a přitom nám je bližší díky znalosti prostředí.
Já jsem jako první četla Vesnici, která se mi natolik zalíbila, že jsem sáhla i po Stvůře, abych blíže poznala Lauru s Adamem. Je lepší to číst hezky postupně, ale pokud přečtete pouze Vesnici, i tak všechny souvislosti pochopíte a jde to číst jako samostatná kniha.
Musím říct, že Vesnice se mi líbila o něco více, v této knize jsem odhadla vraha velice brzy, i když se autorka snažila a nabízela nám spoustu možných vysvětlení a potencionálních vrahů.
I tak za mě skvělá kniha a budu se těšit na další příběhy od autorky.
Chcete se vypravit do Střední a Jižní Ameriky? Stačí otevřít knihu Jakuba Kynčla a můžete se společně s ním vypravit do pralesa, budete stopovat jaguára, ochutnáte místní kuchyni i poznáte, že pro výstřel se mnohdy nechodí daleko.
Knížka je psána s lehkostí, přirozeně, s vtipem. Okamžitě se začtete, ponoříte se do příběhu a máte pocit, že jste společně s Jakubem na cestě. Nádherné fotky skvěle dokreslují atmosféru a vy jste zase o něco blíž navštíveným zemím.
Při čtení jsem se dostala na spoustu zajímavých a pro mě nových míst. Navíc jsem se dozvěděla hromadu nových informací, a to mám na knížkách vždy ráda, když se něčemu přiučím. Kolikrát jsem čerstvě nabyté vědomosti hned předávala manželovi a společně jsme se tak o knížce bavili. Myslím si, že jak manžel, tak i syn po knize sáhnou a také si ji rádi přečtou.
Když jsem knížku četla, byla jsem zrovna na cestě na dovolenou a bylo to ideální spojení cestování v reálu i v příběhu.
Trošku mě mrzelo, že pejsek byl až téměř na konci, klidně bych s Norií byla déle, ale věřím, že autor s touto knihou nekončí a my se setkáme jak s ním, tak s pejskem u jejich dalších dobrodružství.
Pro všechny milovníky cestopisů a pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco nového je tato kniha jasná volba.
Někdy vybírám knihy, které budu číst, jen pocitem. Bylo to i tentokrát. Tato kniha si vybrala v podstatě mě a já jsem neskutečně ráda, neboť si mě získala takovým způsobem, že ji ze svého srdce jen tak nedostanu.
Augusta má sestru dvojče a přeci jsou každá jiná. Augusta miluje knihy a slova, sní o exotických zemí, ví, že se jednou odstěhuje hodně daleko a chce si žít život po svém. Julia se chce především vdát, založit rodinu a žít spokojený život.
Kromě dvojčat tu máme chlapce jménem Parfait, který žije v zemi, kde je občanská válka. I on sní. Sní o tom, že zajistí pro svou rodinu lepší život na lepším místě.
Ač se zdá, že nás čeká v knize banální příběh, opak je pravdou. Dostala jsem nádherný příběh plný emocí a nedokáži slovy ani vyjádřit, jak moc se mi líbil. Autorka píše tak nenásilně jakoby nic, ale přitom je toho v textu tolik. Já chci víc, chci zůstat s Augustou. Už teď vím, že se ke knize brzy vrátím.
Od prvních řádků je kniha neskutečně čtivá, krásně napsaná a Augustu jsem si zamilovala téměř okamžitě. Na jednu stranu nečekejte žádnou velkou akci, ale hlavně myšlenky a pocity. Na druhou stranu, čím dále se v knize dostanete, tím více je to napínavé a vy chcete číst a číst a chcete, aby vše dobře dopadlo.
V příběhu je spousta pravdy i životních mouder, donutí Vás zamyslet se nad svým životem. Je to příběh smutný i vtipný, ale hlavně dojemný a nádherný. Autorka používá krásné věty, krásná přirovnání. Text plyne hladce, lehce, jako když vážka proletí….
Chtěla bych Vám říct víc, protože v knize je toho tolik, ale nemůžu, kniha by pro Vás ztratila své kouzlo. Takže jen prosím, přečtěte si ji, je nádherná.
V této knize na nás čeká hned několik vypravěčů v různých období našich dějin i v budoucnosti.
Anna a Omeir žijí v roce 1453, ona je vyšívačkou a miluje příběhy. On se s armádou chystá na obléhání města.
Kolem roku 2000 se potkáváme se Zénonem, který v knihovně se školáky nacvičuje hru podle starověkého příběhu. Je tu také Seymour, pro něj není současný svět úplně v pořádku a chce na to upozornit, třeba i výbuchem.
V nedaleké budoucnosti se potkáváme s Konstance, jež je uvězněná na palubě vesmírné lodi a vzpomíná na příběhy, které ji vyprávěl otec.
Tři zdánlivě nesourodé příběhy, které jsou však skvěle propojené. Každému z hrdinů na něčem záleží, ať už je to kniha, Země nebo láska.
Když jsem si přečetla anotaci, tak jsem se upřímně dost zděsila. Myslela jsem si, že takový složitý příběh se mi přeci nemůže líbit, navíc ani nejsem milovník řeckých bájí. Ale naštěstí jsem dala na krásnou obálku a na to, že autora „znám“ z knihy Jsou světla, která nevidíme, protože příběh byl nádherný a já jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst.
Ač autor skáče od jednoho k druhému, vše drží pohromadě, vše dává smysl, je snadné se v příběhu orientovat. A i když je tu tolik postav, všechny jsem si dokázala zamilovat, všechny jsem dokázala pochopit a vcítit se do nich. Je to příběh plný emocí, které mě zasáhly. Při čtení jsem se usmívala i brečela. Zhruba za polovinou mě kniha pohltila natolik, že jsem ji už vůbec nemohla odložit.
Díky krátkým kapitolám, které končí vždy otevřeně, to má spád a nutí nás to číst dál. Je až neskutečné, jak dobře promyšlený příběh autor vymyslel, jak všechno do sebe postupně zapadalo. Čtenář tak odhaluje různá tajemství a nečekané překvapení.
Knížku jsem si zamilovala, k příběhu nemám jedinou výtku, ale něco přeci jenom musím zmínit. Mrzí mě, jaká je spotřeba papíru na tuto knihu. Je v ní spousta prázdných nebo téměř prázdných stránek, což je škoda. Navíc i díky tomu, že se v knize v určité části věnujeme ekologii a záchraně planety, tak toto si úplně protiřečí.
Ale i tak, kniha je nádherná, ať už jste od autora něco četli anebo chcete teprve něco vyzkoušet, tuto knihu Vám mohu jen doporučit.
Soubor detektivních příběhů, které řeší charismatický mistr Petr – notář, a jeho sluhové Jakub a Vítek. Dostáváme se do staré Prahy kolem roku 1300. Skvělá atmosféra nás provází vraždami a záhadnými úmrtími. Dozvíme se, jak kdysi takové vyšetřování probíhalo, a i spoustu ze života tehdejších dní.
Na první pohled je vidět, jakou práci si autorka s knihou dala, aby nás zavedla do středověku a také do míst, která dnes v Praze známe, ale popsala je tak, jak mohla vypadat tenkrát. Historické knihy, které sahají až takto do historie, moc nevyhledávám, ale tato kniha zaujme jak ty, kteří historii milují, tak ty, kteří se o historii nezajímají, ale mají rádi detektivní příběhy.
Kniha se čte velmi dobře, vždy jsem se ponořila do příběhu a přemýšlela, kdo by mohl být vrahem a v podstatě ani v jednom z příběhů jsem na to nepřišla. Sluhu Jakuba si na první pohled zamilujete a budete mu fandit.
Přišlo mi, že jsem se u knížky zklidnila, ač se tam jedná o napínavé případy, tak tím, v jaké době se to odehrává, bez shonu, bez mobilů, tak mi to přišlo všechno pomalejší a klidnější a moc mi to vyhovovalo.
Autorka má skvěle našlápnuto na pokračování, kdy by nám mohla představit další případy mistra Petra a věřím, že tomu tak skutečně bude.
Osud svede tři rozdílné lidi na jedno místo, každý nám bude vyprávět svůj příběh. Je tu naděje, touha, smutek i odhodlání. Jakub, Klára a Jonáš, každý tak jiný, každý se zajímavým osudem.
Ze začátku každého z nich zběžně poznáme a potom dostanou prostor, kdy představí svou bolest ze života. Je to smutné čtení, ale překvapivě se čte snadno. Chvilku mně tedy trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem se ponořila do příběhu, a hlavně Klára mě velmi zaujala. A rozhodně potřebuji více informací o Jonášovi!
Spousta věcí je tu nedořečených a je na čtenářově fantazii, jak s jednotlivými životy a příběhy naloží. Někdy si to vysloveně říká, že by to chtělo další pokračování, abychom mohli strávit delší čas u jednotlivých postav.
Kniha se četla dobře, bavila mě, téměř jsem ji nemohla odložit a za dva večery byla dočtená. Některé věty mě mile překvapily, úplně zablikaly v textu, abyste si jich všimly.
Střídají se tu různé časové úseky a občas jsem se musela podívat zpátky, ve kterém roce jsme byli naposledy, abych si to správně seřadila.
Zavzpomínejte společně s postavami na Vaše významné léto, nejhorší podzim, nejkrásnější jaro a nekončící zimu….
Sally má těsně před maturitou, její život je plný rad a nevyžádaných návrhů. Rozhodne se od všech utéct pryč. Dorazí až na statek, ve kterém žije Liss. Ta je jiná než ostatní dospělí – nevyptává se, neradí. Sally u ní přespí a z jedné noci se stane pobyt na neurčitý čas. Je jen otázkou, kdo koho vlastně zachraňuje.
To byla nádhera! Hned na začátku Vám prozradím, že tato kniha bude rozhodně mezi těmi nejlepšími, co jsem letos přečetla. Stačila mi první strana k tomu, abych věděla, že se mi kniha bude líbit. Tak krásný text, poetický, nádherný, a přitom jen Liss jela traktorem Na dalších stránkách autor ukázal, že nemusí psát jen poeticky, ale není mu cizí ani rázné až sprosté výrazy, ale všechno do té knihy patřilo.
Kniha je plná emocí, vystřídala se u mě celá jejich škála. Chvíli jsem se usmívala, chvíli jsem brečela, prožila jsem každou chvilku. Do Liss i Sally jsem se dokázala vžít, vcítit, ponořila jsem se do jejich příběhu. Vždycky jsem nadšená, když se natolik sžiji s příběhem a s postavami, že kolikrát stačí jedna obyčejná věta a já mám slzy v očích. A čím více ke konci jsem se blížila, tím víc se mi chtělo křičet, chtěla jsem vstoupit do příběhu a pomoci jim. Odhalení, která tu máte u obou hlavních hrdinek, jsou nečekaná, někdy více, někdy méně. Avšak jsou bolestná a smutná.
Jsou tu nádherně popsané jednotlivé obrazy, celou krajinu vidíte před sebou, statek, sad, hrušky. Při čtení jsem snad i cítila chuť hrušek na jazyku…. Je tu skvěle popsán život na vesnici, pěstování všelijakých dobrot, chování zvířat, žití v souladu s přírodou.
Celý příběh si dokážu představit jako film, myslím, že by se hned stal mým oblíbeným.
Pokud hledáte krásný, smutný příběh, který je plný emocí. Pokud si chcete užít nádherné věty, krásné, až poetické pocity. Pokud se chcete zamyslet nad životem. Tato kniha je přesně pro Vás. Já Vám ji z celého srdce doporučuji a věřím, že sama se k ní brzy vrátím.
Příběh jednoho z nejděsivějších sériových vrahů Ameriky. Ted Bundy se přiznal k zabití nejméně 36 mladých žen a byl odsouzen k smrti. Autorka, Ann Rule, netušila, že když začala psát knihu o sériových vraždách, bude pachatelem muž, jehož sama zná. Sledujeme tak i vnitřní boj někoho, kdo si odmítá připustit krutou pravdu.
Tato kniha ze série True Crime je přesně tím druhem knih, které mám ráda. Příběhy podle skutečných událostí, literatura faktu, spousta nových informací. Já sama jsem o Tedu Bandym možná někdy slyšela, ale nikdy mě to nezaujalo natolik, abych hledala další informace. Přesně naopak jsem to měla u této knihy a chtěla jsem se dozvědět víc.
Podívala jsem se i na filmy – Zlo s lidskou tváří z roku 2019. V tomto filmu byl skvělý herecký výkon, ale byl spíše pocitový a v podstatě jen ukázány soudy. Druhý film – Ted Bundy z roku 2002, ten byl naopak hodně drsný, byly zde ukázány jednotlivé vraždy, mrtvolami se film jen hemžil. A musím říct, že kniha, je zlatým středem obou filmů. Jsou zde emoce, ale hlavně fakta. Je to napsáno přehledně. Ač je tu hodně míst a hodně postav, neměla jsem s tím problém a bylo mi jasné kdo je kdo. Teda poznáme od jeho dětství až po jeho poslední den.
Skvělé tu bylo, že sama autorka znala Teda a téměř až do konce s ním byla v kontaktu. Díky tomu je kniha více osobní. Jednotlivé dopisy od Teda nám pomůžou nahlédnout do jeho osobnosti. Jak se choval, jak přemýšlel. Samotný myšlenkový boj, kdy Ann nechtěla uvěřit tomu, že by Ted byl vrahem, byl také dobře vylíčen.
Díky fotografické příloze se s Tedem seznámíte. Já do fotek během čtení neustále nahlížela, neboť souvisejí s dějem v knize a vždy jsem si tak mohla udělat konkrétní představu dané situace.
Pokud se rádi dozvídáte nové informace a pokud Vás zajímají kriminální příběhy, které se skutečně staly, tak tato kniha je přesně pro Vás. Já budu s nedočkavostí vyhlížet další knihy z řady True Crime.
Příběh patnáctileté Jany, která najde matčin deník plný podivných poznámek. Jana by ráda objasnila, co znamenají a jaké má její rodina tajemství. Vše se odehrává v roce 1982 a vzpomínkami se vracíme i do šedesátých let. Tím se dostáváme do nelehké doby naší historie.
Musím říct, že se autorce podařilo skvěle uchopit jedno téma z naší historie, o kterém se možná až tak moc nemluví a nepíše. S lehkostí ho převedla do románu, kdy vše sledujeme z pohledu mladé dívky a tím to působí velmi jednoduše. Je to tedy příběh přístupný opravdu všem.
V knize jsem se vrátila do mého dětství, skvěle vykreslena atmosféra, ale hlavně konkrétní vzpomínky. Účesy, oblečení, ale třeba mlýnek na kávu v obchodě, drobnosti, které mě donutily se usmát a zavzpomínat.
Knížka byla velice čtivá, psána s lehkostí. Děj je napínavý, dost se toho v knize děje, ale i přesto mi přišel pomalejší a vadily mi časté otázky, které si Jana dávala a které se v průběhu opakovaly.
Každopádně je to příběh, který osloví různé čtenáře. Ti starší zavzpomínají na dobu, ve které žili, ti mladší se toho můžou dost dozvědět. A navíc to zpracované téma je opravdu zajímavé a docela dlouho jsem v příběhu netušila, jaké tajemství vlastně Jana odhalí.
Knížky od Lucie Hlavinkové mám moc ráda a rozhodně je budu i nadále vyhledávat.
Kniha je plná rozhovorů s vdovami, které přišly o své muže při důlním neštěstí. Dočteme se tak, jaké to je, přijít ze dne na den o manžela. Ale také se dozvíme více o tom, jak se na hornictví pohlíželo v průběhu let. Kniha nám přiblíží i život na Ostravsku, jaké to tam bylo v jednotlivých období Československa a České republiky.
Miluji příběhy podle skutečných událostí, takže kniha rozhovorů je pro mě jasná volba a já byla nadšená. Najdeme zde těžké lidské příběhy, nejen když ženy přišly o své nejbližší, ale kolikrát jim osud do cesty připravil i jiné těžkosti.
Je to smutné čtení, avšak kolikrát plné naděje. Člověk se prostě musí zvednout a jít dál, i když je to těžké a nejde to snadno. Díky tomu, že to jsou rozhovory, mi při čteni připadalo, že mi to vypráví babička, nebo že si povídám s kamarádkou.
Kniha je doplněna o spoustu fotografií, lépe si k jednotlivým vdovám vybudujeme vztah a vidíme, jak žily před a po neštěstí.
Pokud se Vám líbil film Dukla 61, rozhodně si přečtěte i tuto knížku. Ale kniha je i pro všechny, koho zajímají lidské osudy a zároveň se chce dozvědět něco nového.
Příběh Mariky, která po tragické smrti své sestry hodí za hlavu svůj vlastní život, ujme se své neteře Violky, vyřeší zadlužené dědictví a musí se postarat i o rodinnou firmu. Osud ji však klade do cesty další a další překážky a Marika se musí hodně snažit, aby vše fungovalo tak, jak má.
Tato kniha mě svou anotací nalákala, mám moc ráda knížky, ve kterých se dočteme o těžkých osudech jednotlivých postav, o nelehkém životě. V tomto příběhu toho autorka na Mariku naložila opravdu hodně, ale bohužel, příběh si mě vůbec nezískal.
Chvílemi to bylo skvělé, ponořila jsem se do příběhu, bylo to celé silné a smutné. Ale většinu času to bylo moc naivní až pohádkové. Na to, jak závažné věci se řešily, tak se vše vyřešilo velice snadno. Bylo tam toho hodně, ale v podstatě nic nešlo do hloubky. K tomu chování hlavní postavy bylo, s prominutím, na ránu. Celou dobu mě neskutečně štvala. Příběh mi přišel i zbytečně natahovaný a klidně bych ho o pár stránek zkrátila.
Kniha bohužel nebyla pro mě, vždy mě bavil jen kousek a nad zbytkem jsem kroutila hlavou. Celé to byla prostě pohádka postavená na tragických základech a více než nelehký osud postav se tu řešila červená knihovna.
Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.
Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.
V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.
Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.
Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.
V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.
Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.
S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.
I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.
Příběh o Lindě, která se roku 1985 nastěhuje do hájovny. Ta se nachází ve vojenském prostoru, v němž jsou ruští vojáci. Zvláštní život na samotě poklidně plyne, dokud se jeden hloupý žert nepromění v tragédii. Linda se tak ocitá ve vězení a ztratí nejen svobodu, ale i manžela a malou dcerku.
Silný příběh, který je inspirován skutečnou událostí, autorka skvěle vykreslila a přiblížila nám život v Československu v té době. Je to příběh o lidském osudu na pozadí našich dějin, a to ne zrovna lehkého období.
Je to smutné a těžké čtení, které však autorka zpracovala svižně a čtivě. Nejsou tu žádná hluchá místa, příběh vcelku rychle ubíhá. Moc se mi líbil popis samotné hájovny, měla jsem pocit, že bych se tam hned rozjela a strávila tam alespoň pár dní.
Pro mě zajímavá kniha o nelehkém osudu jedné ženy. Jediné, na co bych upozornila, nečtěte si celou anotaci, na můj vkus je v ní prozrazeno až příliš.
4,5*/5*
Kniha plná fotografií, dvojportrétů, které zachytil Zdeněk Merta a to nejen z české kulturní scény. Všechny pocházejí z let 1992–2012. Celé to tak působí jako časosběrný dokument, hlavně u těch, kteří se na fotografiích objevují častěji.
Na fotografiích je zachyceno kouzlo okamžiku, žádné strojené momenty. Úplně slyším fotografa, jak říká: „Mrkněte na mě“
Některé vyfotografované dvojice překvapí, jiné pobaví, některé jsem však ani neznala. Při prohlížení knihy jsem si připadala, jako kdybych byla u někoho na návštěvě a prohlížela si rodinné fotoalbum.
Určitě mě oslovily i úvodní slova od Petra Krále a Eugena Brikciuse, skvěle a zábavně popsané.
Kniha rozhodně nebude pro každého, ale já jsem ráda, že se mi dostala do rukou a mohla si v ní po chvilkách listovat a seznamovat se s jednotlivými dvojicemi.
Magdalenka, desetiletá slečna, která miluje přírodu, stromy i zvířátka a také svou rodinu. Do jejich poklidného života však vstoupí nemoc, která s sebou přináší strach a bolest.
Knížka primárně určená pro děti, kterou však velmi ocení i dospělí.
Tato knížka nám ukazuje svět dětskýma očima, co je pro děti důležité, jak vnímají radosti i strasti. Tím, že knihu vypráví malá slečna, nám umocní celý zážitek. V některých výrazech jsem úplně slyšela mou dcerku, když používá stejné věty.
Knížka je opravdu smutná, poprvé jsem brečela už na straně 14, ale autorka do knihy vkusně zasadila i humorné části, takže se stoprocentně budete i usmívat. Čeho tu je však nejvíc, tak lásky k přírodě. Malá Magdalenka a její maminka milují přírodu a autorka nám tak ukazuje její krásy. Dozvíme se zde tolik informací, pro mě i spoustu dosud neznámých, o přírodě, zvířatech, rostlinách, lesu i zahradě.
Knížku jsem prožila snad všemi emocemi, nemohla jsem ji odložit a chtěla jsem být v příběhu ukrytá, i když to někdy bolelo.
Vůbec si nedokáži představit, co této knize řeknou děti, co je v ní osloví, jak se jim bude líbit, jak to všechno pochopí. Určitě ji „otestuji“ na mé dcerce, ale ještě nějaký ten měsíc počkám, až bude malinko starší.
Rozhodně musím vyzdvihnout ilustrace Andrey Tachezy, které knížku skvěle doplňují.
Příběh pro všechny citlivé duše a milovníky přírody.
Autorka nám přibližuje poslední dva roky života Vincenta van Gogha. Dává nám nahlédnout do duše umělce, který byl velice citlivý a plachý člověk. I díky těmto vlastnostem jeho život nebyl jednoduchý. Co Vincenta vedlo k sebevraždě? A byla to vůbec sebevražda? A jak vznikaly jeho nejslavnější obrazy? Na všechny tyto otázky nám autorka v příběhu dává odpovědi.
Další kniha ze série zbeletrizovaných životů a jako obvykle zajímavé čtení, které mi přineslo mnoho nových informací. V příběhu se ocitáme kolem roku 1890, dostaneme se do Provence a můžeme tak obdivovat jeho krásy, navíc očima umělce. Samotný Vincent mi přirostl k srdci, oblíbila jsem si ho a fandila mu.
Moc se mi líbilo, že jsme se dočetli o tom, jak vznikaly jeho nejslavnější obrazy, kde bral inspiraci a co se mu třeba líbilo na slunečnicích.
Kniha je skvěle napsaná, hned u prvních řádků se ponoříte do příběhu a nebudete ho chtít opouštět. Je to čtivé a svižné. Při čtení jsem se potřebovala dozvědět o Vincentovi víc, vyhledávala jsem si tak další informace a prohlížela jeho obrazy, o kterých se autorka zmiňuje. Určitě mě kniha navnadila, abych se podívala i na film S láskou Vincent.
„Malíř nemaluje jenom barvami, ale taky tím, čeho se zřekl, co obětoval, zlomeným srdcem“