eva3992 komentáře u knih
Příběh Abigail, matky, kterou v 5 ráno vzbudí telefon s informací, že její dcera Olivia utrpěla vážná zranění při pádu z mostu. Lékaři ji z nečekaného důvodu nemohou odpojit od přístrojů, ač její mozek již nepracuje. Policie označila pád za nehodu, ale Abi si všimla podlitin na zápěstí své dcery a chce se dopátrat pravdy sama.
Tak tohle byla úžasná knížka, thriller jak má být. Začala jsem číst a knihu jsem prostě nemohla odložit, dokud jsem ji nepřečetla. Knížka je neskutečně čtivá, napínavá, má to spád. Navíc zde máme dokonale vykreslený zoufalý stav rodiče, když přichází o své dítě. Ač je to thriller, tak po dlouhé době zase takový, ve kterém nenajdete žádné nechutnosti a zvrácenosti. Spíše je to psychologická sonda do duší jednotlivých členů rodiny a jejich přátel.
V knize sledujeme dvě časové roviny – současnost pohledem matky a nedávnou minulost, pohledem dcery. Na konci knihy se v obou vyprávění dostaneme do stejného bodu a zjistíme tak, co se vlastně tenkrát na mostě stalo. Ač jsem brzy odhalila, jak to celé bylo, autorka nám skvěle předkládá možnosti, jak to vlastně všechno mohlo být a nechává nás tak na pochybách a nutí dále přemýšlet.
Ke knize jsem měla v průběhu čtení pár připomínek – ať už to byly drobné nepřesnosti nebo zvláštně poskládané věty a myslela jsem si, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami. Ale pak přišel konec, který mě totálně dostal. Po dlouhé době jsem si u knížky zase pěkně pobrečela.
Takže za čtivost, za to, že jsem knihu neodložila a přečetla na jeden zátah, za napětí a za emocionální stránku, musím hodnotit pouze plným počtem hvězdiček.
Deset lidí je pozváno na ostrov, každý jiným způsobem a každý z jiného důvodu. Až na místě zjistí, že tajemný hostitel není a u večeře se dozvídají pravdu, proč tam jsou. Mají se postavit tváří tvář před spravedlnost. Vážení hosté začínají jeden po druhém umírat. Kam však zmizel vrah?
Královna a legendární tvůrce detektivek – toto označení právem patří Agatě Christie. Už dlouho jsem od ní žádnou knihu nečetla a o to víc jsem si tuhle vychutnala. Knížku jsem přečetla za jeden večer, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout a byla jsem napnutá, jak to všechno skončí a hlavně, kdo je vrah. Protože jsem ho vůbec neodhadla.
Moc mě baví styl, jakým autorka píše. Kniha je tak napínavá, snadno pochopitelná, i když je v ní více postav. Je také neskutečně čtivá.
Kdo ještě nezkusil nic od Agathy Christie a kdo má rád detektivky, určitě doporučuji.
Dvanáct povídek, které nás zavedou na rozličná místa v Americe, v hlavní roli žena, ale jinak spoustu různorodých témat.
Od této knihy jsem měla úplně jiné očekávání, povídky mě nebavily (pouze 2 z 12 se mi líbily), nesedl mi styl psaní. Některé povídky skončily dřív, než vlastně celé začaly. V některých se autorka snažila sdělit i hlubší myšlenku, ale jelikož jsem měla problém s tím, jak je to napsané, tak mi to nic nepředalo.
Naštěstí má kniha jen nějakých 150 stran, tak jsem ji za chvilku přečetla, i když se musím přiznat, že chvílemi jsem přeskakovala odstavce, abych to utrpení měla rychleji za sebou.
Timothy Blake, konzultant FBI, dokáže vyřešit i neřešitelné hádanky, takže často pomáhá i při vyšetřování únosů. Ovšem požaduje zvláštní odměnu – za každý život, který zachránil, si jeden vezme, aby ukojil hlad.
Tak tenhle thriller mě opravdu vůbec nebavil. Bylo tam toho tolik, až toho bylo moc. Autor se snažil za každou cenu tam dát co nejvíc, až to ztratilo nějaký efekt. Motiv celého únosu a jeho provedení jsem v podstatě ani nepochopila, hlavní hrdina byl „fakt dobrej“ a to mě vadilo, některé věci tam byly nelogické.
U čtení jsem se nudila a dočetla jen proto, že rozečtené knihy neodkládám. Za mě tedy velké zklamání.
Příběh Hynka Grábla, chirurga, který nemá život jednoduchý. V jedné nemocnici si zavřel dveře kvůli alkoholu. Nyní je na malém městě, doma má věčně nespokojenou manželku, problémy s dětmi a v práci to taky není vždy ideální. Co mu život ještě přinese? A bude mít Hynek sílu to všechno zvládnout?
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda a i tentokrát jsem spokojená. Kniha je neskutečně čtivá, má spád a můžeme se snadno vžít do Hynka, ale i do ostatních postav. Mile mě překvapilo, že autorka píše knihu pohledem muže a myslím si, že se jí to velice povedlo. Oceňuji, jak jsou zde vykresleny všechny operace a vyšetření. Tohle mě moc bavilo a určitě se musím poohlédnout po další knize z lékařského prostředí.
Ač hlavní hrdina není úplný klaďas, tak mi byl neskutečně sympatický a přála jsem mu, ať mu to v životě všechno dobře dopadne.
Příjemná oddechovka, která by Vás neměla minout. Kdo má rád knihy ze života a o životě, tak rozhodně doporučuji.
Hravě a nevážně o menstruaci. Aby už menstruace nebyla tabu a mohli jste se o ní přirozeně bavit. Najdete v ní něco o pomůckách, cyklu, pms, o náladách a i o historii.
Tahle knížka je super. Bezva nápad ji takto zpracovat. Udělat ji vtipně, ale i zároveň poučně. Úžasné ilustrace, které knize dodávají šmrnc.
U knížky jsem se musela nahlas smát, ale zároveň jen usmívat. Možná nostalgicky, možná pochopením. Překvapilo mě, že pomůcky pro menstruaci vymysleli muži a fakt hodně jsem se zasmála u mýtů a pověr. No a taky jsem se dozvěděla, že menstruace má svůj mezinárodní den ;-)
Tahle knížka si zaslouží, aby se o ní mluvilo a aby putovala (nejen) mezi ženami. Já ji rozhodně využiji při povídání o menstruaci se svou dcerou.
Tak co? Jdete do toho, aby menstruace už nebyla tabu?
Plavec ve tmě, Tomasz Jedrowski
Kniha vypráví příběh Ludwika, který se jednoho léta potká s Januszem. Užívají si volných dní a pak se stane něco, co nečekají. Zamilují se do sebe. Má to však jeden háček – vše se odehrává v Polsku v roce 1980. Román o lásce, o ztrátě a o oběti, kterou přinášíme, aby měl náš život smysl.
Celý příběh je osobní zpovědí Ludwika, který ji vypráví jako dopis své lásce. Vypráví vzpomínky, které vyvolají vzpomínky starší. Vracíme se s ním do jeho dětství a poznáváme jeho rodinu. Část knihy je i ze současnosti, která nám po kouskách odhaluje, co se s Ludwikem stane.
V podstatě jsem ještě nečetla žádnou knihu o Polsku a tak málo o něm vím, co se tam odehrávalo od druhé světové války. A to je myslím škoda. Takže jsem ráda, za tuto knihu, kde nám hlavní hrdina neukazuje jen své pocity, ale také popisuje, jak to vypadá v Polsku od roku 1968 po rok 1980. O tom, jak nikde nic není, o hrozné lékařské péči, kterou si téměř nikdo nemůže dovolit. O tom, jak mít známosti je nesmírně důležité.
Tato kniha je neskutečně čtivá, plná emocí. Moc jsem si ji užila a věřím, že autor nezůstane u této prvotiny, ale bude psát dál.
4*/5*
Neznámý host přichází do domu na břehu řeky, přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. I Hanu Strnadovou přitahuje svět pod vodou víc, než lidé ve městě. Proto její přítel Jarda Vávra povolává Haninu bývalou psycholožku na pomoc.
Tato kniha je závěrem volné trilogie po knihách Do tmy a Ke dnu. Je to hororový příběh lásky a ne jen tak obyčejný. Autorka prokládá příběh kapitolami, kde se dozvídáte konec. Samozřejmě ne na přímo, autorka jen naznačuje a na závěrečné rozuzlení si počkáme, takže jsme celou dobu příjemně napnutí.
Autorčin styl mi neskutečně sedí. Dokonale umí vytvořit atmosféru. Text Vás pohltí a přenese přesně tam, kam je potřeba. Dostaneme se tak do typického maloměstského prostředí, ale i do romantických míst kolem řeky. Celá kniha je temná, tajemná, smutná i strašidelná.
Tato kniha se dá číst i samostatně, bez předchozích dílů, ale já rozhodně doporučuji se je přečíst postupně, pak Vám neunikne ani sebemenší narážka na něco z minulosti a žádný detail.
Opět úžasná kniha od úžasné autorky. První díl Do tmy byl pro mě asi nejlepší, ale hned v těsném závěsu je právě tato kniha. Nemyslím si, že se bude líbit všem čtenářům, ale ti, kdo mají raději temnější knihy, prózu současných českých autorů a chtějí možná i trošku něco jiného, tak směle do toho.
4.5*/5*
Příběh se odehrává v roce 1957 v Madridu, kdy je Španělsko pod nadvládou diktátora Franka. V té době láká do země turisty a obchodníky, aby díky nim získal peníze. Hlavní hrdina Daniel, mladý člověk z Texasu, objevuje krásy země přes čočku fotoaparátu. Seznámí se s Anou a díky ní odhaluje krutou každodenní realitu Španělska.
Autorka nám překládá knihu s tématem, které není nijak známé a v knihách se často nevyskytuje. Odkrývá tajemství a krutosti, které byly na denním pořádku a my o nich nemáme ani tušení. Příběh je doplněn citací politiků a úryvky z článků a rozhovorů.
Kniha je rozdělena na dvě částky v rozmezí osmnácti let. Ze začátku jste hozeni do děje rovnýma nohama, chvilku možná budete zmateni, ale pak Vám vše začne dávat smysl a vše se začne proplétat a spojovat. Každá z postav má své tajemství, které nám postupně odhaluje a objasňuje.
Poslední část v knize mi přišla jako jedno velké klišé, co se týče postav. Odkrytí tajemství bylo super.
Musím se přiznat, že po předchozích knihách autorky jsem čekala něco trošku víc. Styl psaní mi přijde spíše pro mladší, já bych to brala asi více do hloubky. Ale každopádně oceňuji práci, kterou si autorka s knihou dala a rozhodně stojí za přečtení.
Autobiografická kniha čínské autorky, která žije od roku 1978 ve Velké Británii. Provází nás historií Číny i své rodiny (hlavně žen) od roku 1909. Seznámí nás se zvyklostmi, japonskou okupací, obdobím komunismu, hladomoru, kulturní revoluce a kultu Mao Ce-tunga.
Tato kniha nám poutavě ukazuje čínskou historii. Je neskutečné, že se někde děly takovéto věci. Je zde ukázáno, jak se lidem dokážou „vymýt“ mozky a nechat je dělat jen to, co chce jeden jediný člověk. Neskutečná představa, že by v tom měl člověk žít.
Bála jsem se trochu čínských jmen a názvů. Ze začátku to bylo v pohodě, ale čím více jmen se kolem rodiny nabalovalo, tak jsem si občas nebyla jistá, kdo to zrovna je. Ale na druhou stranu, ač je to kniha popisná, tak se čte velice dobře.
Rozhodně jsem se v knize dozvěděla spoustu nového, hodně věcí mě opravdu až šokovalo a jen tak na ně nezapomenu.
Klidně bych brala ještě dalších 20 stran o tom, jak si autorka zvykla ve Velké Británii (o tomto se autorka v krátkosti zmiňuje pouze na začátku knihy).
Kdo má rád životopisné knihy a kdo se chce dozvědět více o Číně, tak rozhodně doporučuji.
Příběh mladé dívky Barbary, která se stará o svou slepou a nepříjemnou matku. Její vášeň je sbírání panenek a už se těší, že si brzy koupí novou, překrásnou panenku.
A příběh Marca – potížisty, cynika, který je po vážné autonehodě přidělen k mravnostní policii. Při jednom vyšetřování má pocit, že právě Barbara je chybějící kousek skládačky, který mu pomůže odhalit psychopata.
Tak, jak je děsivá obálka této knížky, tak děsivý je i příběh samotný. Je napsán velmi surově, naturálně, nebere si servítky. Nejednou budete překvapeni a budete jen nevěřícně zírat.
Příběh Marca mě úplně tak nebavil, ale ostatní kousky příběhu byly neskutečné, rozhodně mě to nenechalo chladnou a nutilo mě to číst dál a dál. Slabším povahám tuhle knížku moc nedoporučuji.
Kniha nám ukazuje, čeho všeho může být schopný psychicky nemocný člověk a jsou to věci nepředstavitelné.
Za mě velice povedený psychothriller.
Příběh o Charlesovi, kterému matka domluví svatbu se starší vdovou, ta však záhy umírá a on potká krásnou a mladou Emu. Hned po svatbě si však Ema uvědomí, že on není láskou jejího života. Uniká do románů, do flirtování, i do náručí milenců. Bohužel, nic ji nedokáže „vyléčit“ z jejího smutku.
Další klasika, ke které jsem se nikdy nedostala a přitom mě mile překvapila. Kniha se velmi dobře čte, nejsou v ní žádné dlouhé rozvleklé pasáže. Od začátku má kniha spád, stále se tam něco děje. Navíc je z Francie, což je moje oblíbená destinace.
Ač se děj odehrává kolem roku 1850, spoustu věcí a situací je tu stále současných. Převážně pak myšlení a chování některých lidí. Spoustu lidí píše, jak jim nesedla paní Bovaryová, ale když se to tak vezme, tak pokud se v hlavě usadí myšlenka, je někdy těžké se jí zbavit a je pak těžké s ní i žít. Navíc, kde není láska, většinou ani štěstí není.
Kniha je plná romantické lásky a ohleduplných mužů, kteří ví, jak se dvořit dámám. Při čtení si tedy odpočinete a můžete krásně snít.
Sesuv sopky vyvolal v oceánu obrovskou přílivovou vlnu, která vše pohřbila pod vodu. Svět zmizel a široko daleko odolal pouze dům jedné rodiny. Voda neustále stoupá, je potřeba odjet do hor pro pomoc, ale na lodi není dost místa pro všechny. Kdo pojede a kdo zůstane na ostrově?
U této knížky mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu skvělé téma, které by ovšem stálo za to více využít. V některých částech příběhu jsem se docela nudila, v jiných to naopak mělo spád a bylo to napínavé. Konec, kdy by měl příběh gradovat, tak byl podle mě až hloupý. Asi bych se i více rozepsala, ale bylo by to plné spoilerů.
Co mi ještě vadilo, tak to byl způsob psaní. Chvilku tam byla použita klasická přímá řeč, chvilku byla přímá řeč psána pouze kurzivou. Rozdíl jsem nechápala. Oslovování otec a matka, když jindy o nich bylo psáno křestním jménem, mě taky úplně nebavilo.
Takže celkově za mě dobrý průměr.
3,5*/5*
Jednoho léta se ocitne v „zapomenutých“ horách žena, Aurora. Nikdo neví proč se objevila, ani co potřebuje. To, co z ní vyzařuje, všechny přitahuje. Jak Martina – samotáře, který si uchovává odstup, tak i Lindu, hospodskou, která je pro mnoho lidí zvláštní.
Knížka, která se ke mně dostala úplně náhodou a jsem za to ráda. Krátka novela Vám ukáže krásu hor a lesů a také nelehké osudy lidí. Trvalo mi jen prvních pár stránek, než jsem se začetla, ale pak už jsem knihu neodložila. Autorka postupně odhaluje osudy třech hlavních hrdinů, se kterými se život nemazlil. Popisuje krásnou krajinu, která nám v létě dává víc, než si myslíme. Kromě všemožných plodů i pocit volnosti a čistoty.
Od knížky jsem dostala přesně to, co od knížek žádám – emoce. Při čtení jsem byla smutná, chtělo se mi brečet, litovala jsem hlavní hrdiny a zároveň jim fandila. Navíc ta krásná příroda mě hned nalákala, že bych se tam okamžitě vypravila.
Všem, komu nevadí smutné až depresivní příběhy, mohu jen doporučit.
Dolly Alderton, novinářka a bývalá autorka sloupku o randění v Sunday Times, viděla a vyzkoušela všechno, pokud jde o slasti a strasti na cestě k dospělosti. V knize se o ní dozvídáme to, jak se zamilovala, jak hledala práci, jak se s ní rozcházeli, i to, jak zjistila, že kamarádi tu pro Vás budou napořád. Ale hlavně to, že k životu potřebujete jen sami sebe.
V této knize se dozvíme vše, co ví Dolly o lásce jako teenager, v jednadvaceti, v pětadvaceti, v osmadvaceti a ve třiceti letech. Celou knihu sledujeme její vývoj, jak dospívá z holky, přes slečnu, až po ženu. Sledujeme ji jejím pohledem, čteme její zážitky a zjišťujeme její hranice mezi dospíváním a dospělostí.
Je to tu přesně jako v životě, od vtipných a až směšných momentů se dostáváme k více přemýšlení, k více pocitům a k zjištění, co vlastně chceme od života a od sebe samé. Nejprve čtete o jednom velkém mejdanu – večírky, lásky, alkohol, sex, drogy, kámošky, rande. V této části je autorka opravdu otevřená, používá vulgarity a ukazuje nám všechno tak, jak to bylo. Říkala jsem si, jestli bude taková celá knížka, že to tedy bude jízda, ale nebyla…
Každý jednou dospějeme do věku, kdy se zastavíme a zamyslíme. Někdy nás život nešetří a i v případě Dolly to tak bylo. Potkala se s vážnou nemocí blízkého člověka, prošla si úzkostmi a psychickými problémy. V knize najdete tedy i smutné, dojemné a vážnější témata.
Celá knížka je o lásce, o hledání sebe sama, o přátelství. Je to trefné, pravdivé, úsměvné i vtipné (také velice dobře čtivé). Nechybí zde ani typický anglický humor. Chvílemi si připadáte, jako při sledování seriálu Sex ve městě.
Do knihy dala autorka vše, co v tu chvíli považovala za důležité, takže kromě jejích historek, zde najdete například i její oblíbené recepty, seznamy toho co má nebo nemá ráda, dopisy, pozvánky.
Také jsem zde našla spoustu hlášek a citátů, které se mi moc líbili (např. „Bůh přebývá v oceánu!“)
Příjemná oddechovka, u které se jak zasmějete, tak i zamyslíte. Kniha ze života a o životě.
Příběh Zuzany, která se narodí do bohaté rodiny cukrovarníka. Užívá si krásné dětství plné přátelství a zábavy. Dospívá v krásnou a chytrou slečnu. Vše však má jeden háček – je to Židovka. Kniha o životě, o lásce, o ztrátě.
Tohle byla úžasná knížka! Moje první od autorky, ale rozhodně ne poslední. Moc mě uchvátil její styl psaní, který je strohý a jednoduchý, avšak krásný. Nečekejte žádné dlouhé popisy a vysvětlování. Krátké věty, které umocňují pocity a kladou důraz přesně na to důležité. Moc mě bavilo, jak autorka zdůraznila drobnosti, které Vás donutí se zamyslet nebo třeba pousmát.
Absolutně úžasné jsou její přirovnání: „Dětství z nich vyvane, jako když se otevře okno a zafouká vítr…). Text byl syrový a upřímný. Na nic si prostě nehrál.
Kniha je rozdělena na tři části – dětství, dospívání a dospělost, a na každé z nich vidíte, jak proměnu člověka, tak hlavně proměnu té doby a celého světa.
Kniha je plná emocí, je smutná, silná, s nečekaným koncem.
Mě si naprosto získala. Dostane i Vás?
Tato kniha je o fiktivní kapele The Six a zpěvačce Daisy Jones. Celá kniha je vyprávěna formou rozhovorů se členy kapely a lidí kolem nich. Je to o tom, jak vlastně kapela vznikla a proč se tak záhy rozpadla. Navíc pohledem každého zvlášť, jak to viděl právě on.
Tak tohle byla jízda! Absolutně není poznat, že je to fikce. Při čtení jsem se rázem ocitla v sedmdesátých letech v Americe, v uších mi zněla Janis Joplin a měla jsem pocit, že to všechno prožívám s nimi. Je tam všechno – atmosféra té doby, samozřejmě, že taky sex, drogy a rock‘n‘roll. Muzika, kterou i při čtení slyšíte. Je to o vzniku jednotlivých songů (které si mimochodem můžete na konci knihy přečíst i s překladem).
Možná, že tahle kniha není pro každého, ať už to je kvůli formě rozhovorů a nebo kvůli tématu. Já sama miluji hudbu a celé období sedmdesátek v Americe, takže je to téma přesně pro mě a moc jsem si to užívala. Knihu jsem nechtěla a nemohla odložit, úplně jsem se vžila do děje.
Někomu se může zdát, že se tam toho moc neděje, ale já to vnímala naopak. Užívala jsem si každou větu, každý náznak. Je úžasné, co se dá vyjádřit hudbou, slovem, gestem.
Při čtení jsem nutně potřebovala lístek na jejich koncert, potřebuji jejich desku, chci tam být s nimi. Škoda, že je to jen fikce.
Už teď vím, že si knížku určitě znovu přečtu a objevím tam spoustu nových věcí, které jsem teď přehlídla.
Úžasná knížka, kterou doporučuji!
„Písničky jsou o tom, co člověk cítí, ne o tom, co se skutečně stalo.“
(SPOILER) Příběh této knihy začíná roku 1928 v Ružomberku, kdy dva kamarádi – Žid Viktor a Němec Karel, neúmyslně zastřelí svého vrstevníka. Viktor utíká do New Yorku a přidá se k mafii. Karel studuje medicínu v Mnichově a mění se v oddaného stoupence nacistické ideologie.
Tato kniha je velice propracovaná co se týče vážných témat. Když se ocitáme v Německu, jsme na úplném začátku Hitlera a Heydricha. Je zde ukázáno, jak lehce jde ovlivnit lidskou mysl a pohrávat si s ní a v podstatě změnit člověka na stvůru.
Dozvídáme se o začátku války, o vzniku koncentračních táborů, plynových komor a co tomu předcházelo. Navíc méně známý pohled na druhou světovou válku na Ukrajině a v Litvě.
Co se týče mafie v New Yorku, tak to pro mě bylo absolutně nové téma. Autor zde vylíčil situaci 30. let minulého století, jak to prostě v Americe chodilo. Pro mě to nebylo úplně zajímavé a tato část mě nebavila. Bylo tam na mě moc jmen a v podstatě jen samá brutální vražda.
Celkově moc oceňuji autora, jakou neskutečnou práci si musel dát s tím, než vyhledal všechna fakta k této knize a poskytl tak historicky přesný popis události. Opravdu, klobouk dolů. Kniha je napsána čtivě, jednoduchým jazykem, takže se nemusíte bát počtu stránek.
V knize je opravdu velké množství brutality, nechutné popisy vražd a týrání. Rozhodně nic pro slabší povahy.
S knihou jsem měla problém s tím, že mi ani jeden z hrdinů nebyl sympatický a tím se mě to emočně nedotklo. Zajímavější pro mě byla např. část v Osvětimi, kdy se děj netýkal pouze Viktora, ale jeho známých, tak to bylo pro mě citově náročnější. Navíc vraždy a mučení tam bylo opravdu tak často, že jsem to po chvilce už přestala vnímat, že to je vlastně něco drsného.
Na Slovensku je tato kniha rozdělena do dvou knih a upřímně si myslím, že bych po přečtení první části už do druhé nešla. Historicky a fakticky výborná kniha, nicméně po citové stránce, pro mě bohužel ne.
Každopádně, pokud máte rádi toto historické období a pokud Vám nevadí opravdu brutální popisy, tak rozhodně doporučuji k přečtení.
Příběh se odehrává na konci druhé světové války ve Východním Prusku, dříve německé oblasti, nyní obsazeném Rusy. Obyvatelé jsou vyhnáni ze svých domovů, žijí ze dne na den, bez jídla, většinou i bez střechy nad hlavou. Šestiletá Renata se dostane do Litvy, kde se naučí důležitou větu – Jmenuji se Maryte, díky ní dostane naději na nový život.
Knížka řeší málo známé téma vlčích dětí – wolfskinder, což jsou sirotci z Pruska, kteří se snaží dostat do Litvy s nadějí, že tam bude lépe, že získají jídlo pro svou rodinu. Bohužel, ne vždy jim to vyjde a děti se tak potulují lesem a snaží se přežít.
Tato kniha byla neskutečně zajímavým pohledem na toto téma. Opět něco z druhé světové války, o čem se moc nemluví. Kniha je drsná a smutná. Sledujeme nejen malou Renatu, ale i celou její rodinu a její snahu vydržet hrůzy, se kterými se potýkají.
Ze začátku mi trošku vadil styl psaní, není zde klasická přímá řeč, je to popsáno hodně obrazně, neodhalují se zde myšlenky jednotlivých postav. Ale na druhou stranu je to napsáno tak skvěle, že Vás to za chvilku chytne a už nepustí. Budete prožívat vše s hlavními hrdiny a i když jim nevidíte do hlavy, budete prostě vědět, jak se cítí.
Velice smutný příběh, který se Vás určitě dotkne.
Povídková kniha – kniha plná úzkostí, depresí, strachu. Život se někdy zastaví a musí se zastavit i člověk, aby si to uvědomil a rozhodl se, jak dál, nebo zda už to dál nejde...
Po třech úžasných románech, přichází autorka s povídkami. Já sice nejsem povídkový typ, ale v tomto případě mně to vůbec nevadilo. Každý jeden příběh Vás okamžitě vtáhne, rozloží, rozbrečí a nepustí. Všechny příběhy jsou silné, dojemné a zasáhnou Vás.
Po některých prostě musíte knihu odložit a rozdýchat to, než půjdete dál. Z každé povídky si dokážu představit, že by byla samostatná kniha a všechny bych si přečetla.
Moc mě baví autorčin styl, velice dobře se čte, okamžitě Vás vtáhne do děje. Na povídkách je vidět, že ani nepotřebuje moc prostoru, aby Vás příběh získal.
Takže pokud se chcete zamyslet, pokud si chcete pobrečet, pokud se chcete nechat rozložit, pokud milujete knížky Viktorie Hanišové, určitě si ji přečtěte.
„Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.“