EvaEma komentáře u knih
Tak krásný příběh, plný moudrosti a okořeněný chytrým humorem. Jedna z mála knih, které si chci přečíst znovu. Jsem ráda, že ji mám doma (díky Lumul! :-)).
Smála se celá rodina! A výchovná kniha, člověku se chtělo říkat, tak tohle, děti, vy nikdy nedělejte.... :-) Povídali jsme si o těch dvou ještě dlouho po dočtení a porad se k nim vracime. A ke knize samotné se taky vrátíme! Je senzační!
Čtivá detektivka, ne však dokonalá. Některá místa byla nesmyslná. Něco z toho pak měli autoři ke konci knihy snahu dovysvětlit, a některá vysvětlení zopakovali, jako kdyby chtěli čtenáře ujistit (nebo sebe? :-)). Taky mi lehce vadily "padající sněhové vločky". Buď je to podstatné, a pak tedy mohli autoři navodit sněhovou atmosféru pěkně "od podlahy", a nebo je to úplně jedno, pak stačil popis sněhu jednou, dvakrát, ne však ve skoro každé kapitole. Ale tak jo, je to "severská" detektivka.
Líbilo se mi propojení postav, lehkost čtení, je to oddychovka.
Donutila jsem se precist prvni stovku stran s nadeji, ze se styl zmeni. Nezmenil. Kniha me az urazela, nic mi nedala. Nedocetla jsem.
Skoro mam pocit, ze je to vic pro dospele (aspon pocatecni neshody rodicu a mamincina bravurni manipulace).... Jama a kyblik pobavily uplne vsechny :-)
Kniha se mi do ruky dostala omylem, nectu fantasy.
Zacetla jsem se tak, ze mam hned dalsi dva dily a nemuzu se odtrhnout. Pribeh je ctivy, nekdo tu psal "naivni", ono je to ale hezky naivni :-) A fotografie.... k tomu neni co dodat.
Kniha na jeden nádech. Nedala se odložit :-)
K Afgánistánu doporučuji též knihu Jezdci od J. Kessela. Podobně zajímavé vykreslení té úplně jiné kultury a atmosféry...
Vynikající, vynikající, vynikající!!! Smála jsem se v MHD nahlas :-)
Občas jsem se musela trochu "prokousávat", ale stálo za to knihu přečíst. Celkově se mi líbila, miluji odkazy na jinou literaturu a zde i na zajímavé filmy.
Děti si je vyslechly, celkem je pohádky bavily. Jen pohádku o tom, jak se zatoulá vánoční dopis k sousedovi, jsem musela vynechat. Syn je teď přesně v období, kdy ještě na Ježíška věří, ale pomalu začíná pochybovat. Tato pohádka by mu napověděla. Naštěstí jsem si předem pohádky prolítla, jinak bych měla při rozečtení velký problém, jak z toho vybruslit.
Taková normální kniha, ničím zvláštní či ohromující, ale příběh pěkně plynul. Zajímavé bylo sledovat, jak se vyvíjí jednotlivé postavy, a to včetně těch, které nebyly v popředí.
Synům se kniha moc líbila. Na mě byly kapitoly delší, ale děti trvaly každý večer na dočtení, a to se musí podporovat :-) Vřele doporučuji.
Pohádky se nám líbily, úvod byl zbytečný. Použili jsme jako čtení na dobrou noc, to nám postačilo a byli jsme spokojení. Na další "vyšší" cíle této knihy moc nejsem, takže to nehodnotím.
Knihu jsme četli se 7-letým synem. Je určena pro "první čtení". Myslím si, že pro první čtení, aby si knihu dítko četlo samo, jsou kapitoly moc dlouhé. Kniha nás však inspirovala a vedla nás k vyhledávání podrobností, nad kterými syn hloubal a v knize se nedočetl.
Četla jsem celkem hodně knih s touto tématikou, navíc jsem ještě měla tu možnost vyslechnout si zkušenosti z války od prarodičů. A když mám za sebou např. Modlitbu za Kateřinu Horowitzovou, Životy ve vypůjčeném čase a především zmíněné Laskavé bohyně, pak mi Vypravěčka přišla místy až směšná. Z pozice historické výpovědi je tato kniha naprosto zbytečná, občas až urážlivá (např.vůči současným Němcům).
Od autorky příběhu "Je to i můj život" jsem čekala něco jiného.
Synům (6 a 3 roky) se kniha líbí, já z pozice rodiče mám sem tam trochu výhrady. Ke konci knihy jsem však měla jednu výhradu velkou, a to když tatínek na vánoce při odjezdu na chatu zapomněl igelitku s dárkama doma. Jak tohle vysvětlit dětem, co jsou v takovém tom zlomu, že ještě věří na Ježíška, ale mají dost rozumu a vede je to k pochybnostem?!
Mám ráda detektivky čtené na jedno nadechnutí a tohle je jedna z nich.
Kniha mě bavila spíš proto, že mám sama vystudovanou biologii. Vadilo mi ale, jak byla hlavní hrdinka skeptická, negativistická, odevzdaná. Měla pro to důvody, ale baví mě víc knihy s pozitivnějším přístupem a nadhledem.
Pěkná kniha, ale vzala jsem si ji do nemocnice a asi to byla chyba. Bývala bych se potřebovala víc soustředit. Občas jsem se musela vracet, abych se vyznala v postavách. Mně tedy dělaly problém ty mužské. Vojta, Víťa... moc podobná jména, někde jmenovaná příjmením, jinde křestním jménem. Jinak se mi příběh líbil.