EvaHonsová komentáře u knih
Kniha vychází ze skutečností, které se odehrávaly na konci 2. světové války v Saint Malo 8. 8. 1944. Jsem ráda, že jsem se obohatila o znalosti, které se děly jak na francouzské, tak na německé straně. Kniha je koncipovaná do 2 příběhů. První je o slepé francouzské dívce, která před bombardováním Paříže odjíždí se svým otcem do Saint Malo, kde přežívá 2. světovou válku u strýce Etiena. Paralelně probíhá příběh o mladičkém německém a matematicky nadaném chlapci Wernerovi, jehož schopnosti byly zneužity za 2. světové války. Způsob psaní mi vůbec neseděl. Do čtení jsem se musela nutit.
Námět knihy je velmi dobře zvolený. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o historii Jižní Korey, o kterých jsem nic nevěděla. Nevyhovovalo mi autorčino zdlouhavé popisování a mnohomluvnost, ty mě od čtení odrazovaly.
Přesto doporučuji k přečtení.
Velmi čtivě zapsaný skutečný příběh. Zajímavé jsou i zkušenosti z psychologie, které autorka přidává k lepšímu.
Opět velmi přesvědčivě popsaný příběh velmi přizpůsobivé Rusky za různých režimů. Hlavní postava je neuvěřitelně povahově prokreslená, až člověka mrazí v zádech.
Autorka se nebojí vyjít na slunce se svými názory, to je velmi sympatické obzvlášť v dnešní době. Píše jasně, stručně, výstižně. Dává spoustu tipů na zajímavé autory současnosti a na divadelní představení. Kniha je autobiografická s vhledem do jejího cítění. Doporučuji.
Kniha je psaná čtivě, ale vzhledem k tomu, že jsem od autorky četla už vícero knih, musím dát této knize o hvězdičku méně. Lehké a nenáročné čtení.
Kniha je psaná s lehkostí o velmi smutném životním osudu dvou dívek v 50. letech. Velmi se mi líbí záměr pisatelky z rádoby jednoduchého příběhu vytvořit velké překvapení.
Velmi poutavě psaná biografie 2. profesorky na Univerzitě Karlově Růženy Vackové, která byla vězněna jak fašisty, tak komunisty. Její mírumilovná povaha pomohla politickým spoluvězeňkyním přežít a stmelit je. Kniha se čte jedním dechem a je psaná na základě skutečných historických a politických událostí. Doporučuji.
Nejvíce se mi líbí příběh z doby ledové, který je vyprávěn dětem před spaním: Aby dikobraz přežil, musí žít s ostatními v těsné blízkosti, ale Ti nejbližší ho nejvíce zraňovali, proto se rozhodl žít sám. To mu ale neprospělo, neboť v osamocení umíral mrazem. Aby přežil, rozhodl se tedy raději žít v těsné blízkosti a být zraňován ostny těmi nejbližšími.
Kniha je zamyšlením nad životem a láskou. Kdo miluje, bude žít věčně. Je to otázka schopnosti milovat druhého bez výčitek a je jedno, jde-li o člověka nebo o psa. Jedná se o hluboký cit a ne každý ho je schopen.
Tato kniha od Jodi Picoultové mě moc bavila. Nejvíc mě zaujala její myšlenka o prožitcích v bezvědomí. Trošku mi vadilo extrémní vylíčení Covidu u hlavní hrdinky, ale věřím, že i tyto případy se mohly stát. Ale úplně dech beroucí je konec knihy a epilog. Děkuji za téma, které se věnuje smyslu života. Doporučuji k přečtení.
Netušila jsem, jakým strastiplným hladomorem si dospělí, děti a hlavně sirotci, procházeli v bývalém Sovětském svazu v roce 1923. Autorčin způsob psaní mi silně nevyhovuje, do četby se musím nutit, ale dozvěděla jsem se historické skutečnosti, o kterých jsem neměla tušení. Pro mě byla nejdrastičtější zpráva o masakru žen. Dějev byl neuvěřitelně schopný, co se týká zajištění obživy pro děti ve vlaku...
Autorka má dar napsat srozumitelný, akční příběh z období 50. let 20. století a současně zasvětit čtenáře nenásilnou formou do historických událostí. Příběh mě moc bavil a těším se na další knihu.
Na tohle téma bylo napsáno mnohem více a výrazně lepších knih... Chápu, že autorka chce zaujmout svým syrovým a vulgárním slovníkem, také netradičním způsobem psaní. Mne se zdá její styl psaní spíš ubohý, než abych ji za to vychvalovala. Chce prostě jen zaujmout,... To se jí ale u mě nepodařilo. Určitě bych si tuto knihu znovu nepřečetla.
Kniha se čte dobře, začne člověk skutečně pochybovat nad postavami. Kdo mluví pravdu a kdo mlží? Dávám 4 hvězdy, neboť jsem od knihy čekala víc.
Prvních 80 stran je psáno s lehkostí a až pak se začíná odvíjet skvěle propracovaná zápletka. Hlavní hrdinka rozvíjí své myšlenky nad nesmyslností války, kterou vedla Itálie ve 30. letech v Etiopii. Autorka zosnuje spleť nepěkných událostí, které poukazují na ty, kteří mají peníze, těm společnost nepravosti toleruje a omlouvá. Závěr knihy je strhující. Doporučuji k přečtení.
Květnatým jazykem zapsané myšlení, cítění a vnímání sounáležitosti s rodem u cikánů. Hlavní hrdina je charizmatický cikán a odvíjí se zde příběh jeho celoživotní lásky. Děj je velmi pozvolný, chce to hodně trpělivosti. Závěr má důraz na závist a nenávist, která ovlivňuje životy lidí, mezi kterými žijeme.
Skvělé počtení. Moc se mi líbila v knize řada myšlenek. Konkrétně, že člověk je dospělý, až když přestane vzhlížet k autoritám a je jedno jestli je to otec, matka, učitel, farář... Začne žít sám za sebe, na plno s tím nejlepším předsevzetím. Každý z nás má mantinely (desatero) od narození naprogramované v sobě. Další velice podnětný postřeh: "Není potřeba stále něco, lajkovat, kritizovat, hodnotit..." To je skutečně osvobozující lehkost. Skvělá kapitola je i o pravidlech fotbalu ve srovnání s pravidly křesťanského života. Vynikající výběr příměrů, citátů, typů na filmy. Doporučuji.
Netradičním způsobem vykreslený příběh muže s epilepsií, který prožívá konec války se svými včelami a pomáhá židům.
Příjemně lehce čtivá kniha o mládí a utrpení v lásce. Zamyšlení nad smrtí. Úžasný závěr, jenž je inspirován biblí. Vadí mi občasné překlepy ve slovesných tvarech.
Autorka vypíchla některé běžné věci, které asociují socializmus a které jednoznačně rozkrývají, jak se nám žilo za vlády KSČ. Doporučuji k přečtení. Psáno s lehkostí Markétě vlastní.