evelinaevelina komentáře u knih

Přečtena první povídka knihy, kterou si dcera půjčila v knihovně. Dál číst nebyla síla ani vůle.

Kritika postoje USA (a potažmo celé západní společnosti) k legálním migrantům je nosné téma celého příběhu. Počítačový virus vypuštěný právě jedním z těchto lidí do světa plného skrytého rasismu a xenofobie, aby ukázal dřeň této společnosti a aby ji ničil.
Až potud velice dobré.
Ovšem linie tří příběhů třech lidí na "různých stranách bariéry", jejichž osudy se vzájemně určitými způsoby protnou, nedovedla knihu tam, kam mohla mířit. Ač to autor jistě nechtěl, v průběhu jeden hrdina začíná povstávat nad ostatní (podle mě je zde také autorem nejpropracovanější postavou) a kladní hrdinové jsou zde vykresleni tak, že člověk o nich nesmí zapochybovat ani jedinou jejich špatnou vlastností - nereálné...
Navíc - pokud je zde zřejmý záměr ukázat svět ve své drsné nahotě, tak ten poměrně naivistický závěr mi tu nesedí.

1 11.03.2014

Výborná knížečka pro občasné zalistování, kdy chceme zjistit pouze základní informace o erbech, eventuálně o starých (většinou českých) rodech.
Nebo ji také můžeme vždy ( či jednou za čas) využít jako první setkání s některým z rodů, který nás zaujme natolik, že nás navnadí na čtení dalšch knih na dané téma.

3 11.03.2014

Vysoké zasvěcení, kterého dosáhl v řádu Zlatého úsvitu, tento Bratr Démon Est Deus Inversus, je znát v těchto krátkých textech.
Pocity?
Bílá a černá magie. Mystika. Okultismus. Pohané. Křesťané. Všudepřítomná jasná symbolika. A především - Irsko, právě Irsko je ta úžasná země, kterou má smysl milovat.

2 08.03.2014

Takže konečně p předcházejících dvou knihách spokojenost alespoň taková, jaká u mě byla s jeho prvotinou. Anebo že bych si už na jeho styl psaní zvykla?
Spád děje zde není (jak u AD je obvyklé) nijak světoborný, takže pro milovníky akčnějšího rázu nic moc, rozuzlení zajímavé, pro severské autory typicky ne nijak zásadně jednoznačné (takže opět pozor: jen ukázat na vraha zde není cílem).
Možná až moc osobní zaangažovanosti členů vyšetřovací skupiny A na případu - navíc brzy zjistitelné (nebo lépe řečeno - předvídatelné).

04.03.2014

"Arne Dahl si s vámi hraje jako vrah s obětí." Tato citace z Expressenu na zadní straně obálky knihy by se dala krásně parafrázovat: "Arne Dahl si s vámi pohrává- ba přímo zahrává, ale bohužel déle než vrah s obětí."
Tým skupiny A má další vyšetřování. Dahl určil, že tento tým státní policie bude vyšetřovat ty nejotřesnější či nejzapeklitější případy sériových vrahů či masových vražd většinou i s mezinárodním přesahem - ale to se mu nedaří "ukočírovat". Snažíc se do děje, který má zprvu dost linií vyšetřování (pro svou úmyslnou propletenost), vložit ještě osobní životy členů skupiny A pro jejich zlidštění (a zajištění obliby u čtenáře), příběh se stává někdy rozvleklým, někdy zase ústícím krkolomě do rychlých řešení určitých úseků.
Můj pocit - AD napadla dobrá myšlenka, vytvořil si dobrou, smysluplnou i originální dějovou osnovu, ale když to dával dohromady, tak to začalo drhnout...a on to tak nechal.
Mám z knihovny půjčenou ještě jednu knihu od Dahla, dám mu tedy jeětě šanci...
Možná se ale zkusím podívat na některé z jeho zfilmovaných knih (švédská produkce), třeba to jednou u mě bude obráceně a film bude stravitelnější...

28.02.2014

Bezejmenný začínající novinář řešící neřešitelné životní situace čtenářů své rubriky.
Až moc mi to připomíná trend naší současné "multikultiglobalizované" společnosti: zásadně všem pomáhat ať chtějí nebo nechtějí (a to jedině "po našem"), všechny spasit, všechny držet nad vodu - a při tom se sami topíme, aniž si to uvědomujeme.
Už spousta chytrých lidí přišla na to, že nelze spasit svět a zůstat při zdravém rozumu.

3 17.02.2014

Při čtení těchto kratinkých povídek ani jednikrát nezapochybujete, že by svět nebyl plný nadpřirozených sil. A že vy máte zatím štěstí (nebo smůlu?), že jste ještě nebyli vcucnuti do jejich tenat.

1 06.02.2014

Černý humor, černý humor - ale i poznání, že pokud světu ukážete své slabiny, řádně vás do nich nakope. Čím víc jste odevzdaní, čím víc ustupujete, tím hůř, alespoň pro Plumeho - a jak pro vás?

1 04.02.2014

V krátké době jsem po sobě četla tuto knihu a knihu Inyenzi (o genocidě Tutsiů ve Rwandě). Jak odlišné a jak podobné.
Vyhnanci z Vukovaru během války v bývalé Jugoslávii to měli zdánlivě snazší než utečenci z černého kontinentu - ale opravdu pouze zdánlivě. Co obě knihy spojuje? Ten všudepřítomný pocit naděje i beznaděje, víra člověka, který většinou dokáže přežít ledaco i bez záblesků slibnější budoucnosti. A snaha o "jakýsi normální" život s "normálními" starostmi (zde především dospívající dívky, samotné autorky), aby se vlastní mysl oklamala zdáním falešné skutečnosti alespoň na chvíli.

Ještě jakási poznámka pod čarou. Opisuji text tištěný na začátku knihy. Komnentář k tomu, jak to právě k této knize "sedne" nechávám na vás.
"Tento projekt byl realizován za finanční podpory EU. Za obsah publikace odpovídá výlučně autor. Publikace nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, kež jsou jejím obsahem."

1 04.02.2014

Mezi prvními dvěma díly MK a tímto jsem měla pauzu, takže jsem si prvotně neuvědomila zvláštnosti psaní detektivek tohoto autora. Děj je proložen krátkými úryvky, v nichž hovoří oběti jako by byly živé. Možná ještě zřetelněji a obsáhleji než v předešlých knihách hovoří o bolesti, strachu a pocitech za jejich života i po smrti. Navíc zde jsou podkapitolky, kde se podobným stylem samy za sebe vyjadřují i osoby podezřelé nebo vyšetřovatelé.
Někdy možná až moc jsou důležité neobjasnitelné pocity Malin (hlavní vyšetřovatelky),bez kterých by případ snad nedospěl k rozuzlení.
Celkově osud Malin je hodně protkán dějem, především její postupná závislost na alkoholu a osobní ztráty tím způsobené. (Někdy si člověk říká, jak věčně kocovinou a niterní rozbolavělostí zmítaná inspektorka dokáže náročný případ vyřešit.)
O to víc je zde zřejmé, že kniha není klasickou detektivkou, ale jakýmsi druhem psychologického románu, kde se také vyšetřuje vražda. KM zde ukazuje společnost ve Švédsku, konkrétně na všudepřítomný alkoholismus a v tomto díle i na rozdíly mezi zůstalými šlechtickými rody v zemi, jejich nástupci v roli novozbohatlíků a zbytkem občanů (v severské literatuře jsem se s tímto setkala poprvé).
Pokud chcete dějový spád, akci, pak kniha není pro vás, budete zklamáni. Musíte k ní přistupovat skutečně jinak než ke klasickým detektivkám. (Obzvlášť v tomto díle je ten spád skutečně nevalný.)

03.02.2014

Tak s touto knihou jsem se setkala nyní, když jedna má snaživá kolegyně za levný peníz nakoupila "hodnotné dárky" studentům hodných ocenění v tomto pololetí. Nebyli to jen Tři mušketýři z tohoto nakladatelství, svou poznámku adresuji sem čistě náhodně. Opomenu to, že má kolegyně tento výběr provedla, byť je pedagogický pracovník a vyšlu signál potenciálním čtenářům studentům (nevěřím, že by nakladatelství počítalo s jinou skupinou) - pokud vám jde pouze o obsah děje a dostat solidní známku či zápočet, pak si radši stáhněte něco z internetu (jak stejně máte ve zvyku), ale neprzněte si mysl těmito vydáními. Mají totiž opravdu funkci pouze těchto článků z internetu (jen vícestránkovou), ani náhodou ve vás nevzbudí ten pocit, pro který lidé čtou. To radši udělejte pokus a v knihovně si půjčte jakoukoliv knihu (třeba jen tenkou, jak vás znám) a možná, že ten pocit přijde - a možná, že časem se právě díky tomuto pocitu dostanete i k tomu, abyste nemuseli plýtvat časem a ničit si oči u těchto převyprávění a začetli se do různých originálů.

Vím, že jsem četla všechny díly rychle za sebou, neboť nadšení z dílu prvního bylo velké. Dvojka nezklamala, to ne, ale trochu toho nadšení ubylo. Třetí díl posouvá děj a vyprávění již do roviny, která mne tolik neuchvacuje, jak tomu bylo na samém začátku této série. Určitě si přečtu díl čtvrtý (nemám ráda nedočtené resty :-), ale už mne to tak rychle nepohání do knihovny, jak tomu bylo u dílů minulých.

1 01.02.2014

Do druhého dílu jsem se pustila ihned po dočtení prvního, to si pamatuji doteď. Vím, že tak strhující mi to již nepřipadalo, ale stále se tomu dal dát přívlastek - výborné.

1 01.02.2014

Úžasné. A to musí určitě uznat nejen milovníci starého Egypta.

01.02.2014

Početla jsem si. Tragické situace tu vyzní komicky - a obraceně, díky čemuž člověk snáší vidiny nastupujícího stárnutí, eventuálně blížící se smrti hrdinek (snad jednou i sebe?) s nadhledem. Věcnnost - až někdy přímo mrazivá, to je tady Tennessee Williams.

Má druhá kniha od tohoto autora. Už tolik nepřekvapil, trochu snad i pokulhává za svou prvotinou. Asi přece jen ukousl trošku větší sousto při tom, když vyšetřování rozšířil i do USA a zapojil FBI atp. a na mě toto sousto nedostatečně "požvýkal" což se promítlo do děje a při vyústění příběhu jsem měla pocit, že mu nezbylo než toto sousto "vyplivnout" v alibistický konec.
Nemohu mu ovšem upřít, že je dobrý vypravěč a dokáže příběh pěkně vystavět.

31.01.2014

Scholastique Mukasonga je výborný vypravěč, ale asi ani kdyby nebyla, čtenář se musí nechat strhnout příběhem ženy, která zažila genocidu. Je to věc pro našince v současné době mírně abstraktní, ale přitom stále bohužel ve světě častá.
Donutilo mě to podívat se, kde všude v posledních letech byla (nebo je) páchána genocida. Až mě mrazilo ze svých zjištění...a to přitom tuším, že při brouzdání na netu jsem nezjistila zdaleka všechno,

1 28.01.2014

Na základě jedné přečtené recenze jsem knihu koupila pod stromeček tátovi jako něco, co by mu mohlo zpestřit Štědrý den. S ním je to těžké, protože jinak si většinou buď koupí nebo půjčí v knihovně to, co chce číst a na Vánoce říká: "Zpestřete mi to pod stromkem nějakou knižní delikatesou a může to být i pokus, který přijde vniveč, ono to stojí zato, když jednou za čas tam najdu něco co bych si jinak nepořídil a sedne mi to."
Tento komiks, který i ve francouzštině nesl hrdě český název Svoboda! jsem si dnes přečetla také já, a přestože komiksy jinak nečtu (vyjma Čtyřlístku), tak tenhle se mi líbil. Téma, které nebývá časté ani v české beletrii (čeští legionáři na Rusi), se dostalo do komiksu a zpracoval ho Francouz. Určitě doporučuji (pro umírněnější příznivce komiksů třeba vypůjčit v knihovně), nenechte se odradit určitou chvilkovou stagnací děje v I. , můžete se zatím kochat Pendanxovou kresbou.

1 20.12.2013

Naprosto úžasné minipovídky. Vůbec ty útlé knížečky Malé řady VG zbožňuji. Co vydané dílko, to pohlazení po duši. Teď je znovu čtu. (Tedy alespoň těch pár, co vlastním.)

2 17.12.2013