evelinaevelina komentáře u knih
Ujde to, kniha patří do čitatelného středu detektivek.
Některé části mě docela zaujaly, některé přímo uchvátily a některé jsem přeskočila. Každému podle jeho gusta - autoři se zabývají tématy od jasnovidectví přes špionáže po činnost vulkánů či Slunce. Užívají pouzue poznatky vědy a snaží se je přiblížit čtenáři laikovi.
Určitě slabší než první díl trilogie - možně jen pro mě, protože zrovna autor rozvíjí tu část tématu, kzerá se mi už v prvním díle zdála až moc mysteriózní.
Dobré čtení, mám ráda tenhle typ knih. Jen ten konec byl skutečně málo uvěřitelný...:-) Kdyby autor zvolil něco ikdyž fantaskního ale přece jen uvěřitelnějšího, byla by to nejen hodně dobrá kniha ale přímo skvělá kniha.
Fajn čtení. Jasně, anglické fráze a počeštěné anglické výrazy zabrání tomu, abych knihu doporučila tátovi (který je také detektivkář a chce po mně, abych mu doporučovala novější autory), ale tak nějak ke stylu knihy zde prostě sednou. Hlavní hrdina je z "druhé strany", jeho sestra policistka mu v ději pouze sekunduje. Sám si prožije - sám si vyřeší.
Jen v závěru autor nemusel z hl. hrdiny udělat člověka tak přehnaně supermanovského - alespoň já těmto tzv. nepromokavým a neprůstřelným hrdinům nefandím.
Nedalo se odtrhnout od čtení. Právě v těch popisných pasážích člověka jímá ta největší hrůza i úžas. I s ostatními zápletkami a postavami si autor poradil dobře, ikdyž zde zůstávají zcela logicky ve stínu pasáží s myšlenkami a činy vraha.
Líbila se mi, právě pro ten jiný způsob psaní a proto, že to je více "obyčejný" příběh s náznakem krimi zápletky.
Asi jsem také od knihy podle recenzí čekala víc. Nevadí že zde nejsou pro detektivku tak klasicky jasné záporné a kladné (ty tu opravdu nejsou vůbec) postavy, ani že definitivní rozuzlení prakticky nepřijde - anebo nečekaným způsobem, to je naopak knize ku cti.
Je to jen takový soukromý pocit, že tomu prostě něco chybělo...ikdyž to neumím pojmenovat.
Lustigovy povídky nezklamaly, povídky Evy Lustigové spíš nesplnily očekávání.
Podle mého se v současnosti najdou lepší "plody severu" v žánru krimi.
Solidní detektivka, na kterou jsem narazila při četbě severských krimi. Přes 40 let starý příběh, který si nijak nezadá s těmi co jsou psány nyní.
Podle mě názor Poláků na Čechy nebyl nikdy nijak zvlášť optimistický . Spíš jako náhled staršího kamaráda na mladšího - mhouří se oči nad všemi pozitivy i negativy. Vždy ovšem ten dokonalejší kamarád, který může koukat se shovívavostí je podle Poláků právě Polsko.
I tak se dívá autor. Má Česko rád, z jeho knih je to vidět. Chyby Čechů popisuje s laskavostí, která českého čtenáře neuráží, naopak je skvělé chvilku se vidět očima příslušníka jiného národa (a možná buďme rádi, že právě očima Poláka - jinak by to asi nebylo tak lichotivé).
Útlá knížečka z edice Napětí mě příjemně překvapila. Náhodou jsem se k Sunesonovi dostala při čtení severských krimi. Jasně, není to žádný thriller, je to přece jen starší záležitost, ale určitě má děj, který člověka udrží od začátku do konce narozdíl od některých současných fantasmagorií.
Opět se mi líbil styl, jakým je detektivka napsána. (Na detektivní romány dost netradičně. Hutné holé věty, střídavě popisující děj nebo pocity detektivů, podezřelých, obětí).
Stojí za přečtení.
Útlá knížka kratičkých příběhů, z nichž každý jeden je přečten během pár minut, ale mnohem delší čas vyvolá k přemýšlení.
Povídky ať s větší či menší (někdy i bez) přítomností Boha, pro věřící i nevěřící. Pro čas, kdy máme hloubavou náladu, vychutnáváme si klid a chce se nám přemýšlet nad tím, na co mnohdy nemáme čas nebo nás vůbec nenapadá, že je k zamyšlení.
Zimní oběť mě velice zaujala, a to především pro detektivky netypický literární styl jakým je napsána. Určitě si přečtu další vydané knihy od Kallentofta.
Rozhodně více než dobré čtení. Detektivka s prvky psychologického románu (možno říci i obráceně), která se autorovi povedla. V hlavní roli nejsou policisté, ale švédská společnost současnosti se svými problémy reprezentována několika stěžejními postavami. (Ať už problémy celospolkečenskými jako rasismus či vyrovnávání se s nacistickou minulostí Švédska, tak těmi ryze "člověčenskými" jako následky nedobrého dětství, křivda, vlastní slabost.)
Na úbytě nepojde ani vyšetřování vražd, způsobem který knize dodává spád autor dojde k zajímavému konci.
Přečetla jsem zatím všechny autorčiny knihy. Nikdy jsem nebyla zklamaná, ani teď, Postupně více místa v knihách nechává rozvíjení životů členů policejní stanice, nejen hlavního vyšetřovatele Patrika. Také motivy více propracovává (vždy v návaznosti na minulost, která se příběhem prolíná jako malý samostatný děj) a především psychologií svých vrahů.
Kniha se mi nedostala až tak blízko k srdíčku, abych se k ní asi kdy vrátila. Možná snad první z povídek Honička a třetí Imaginární přítel.
Útlá knížečka pro milovníky starých časů, konkrétně časů meziválečných. Nebo také pro příznivce díla pana Poláčka Bylo nás pět. Očima malého chlapce vidíme Beroun oněch let. Patákův Pihoun nám přiblíží nejen běžné činnosti tehdejších nezletilců, ale detailně popisuje vzhled města a chod některých živností. Navíc nám jeho mentor Kottek čtivým způsobem přiblíží historii tohoto kouta Čech.
Paták beze zbytku využívá své znalosti z muzejní práce. Striktnost (a pro někoho občasnou nezáživnost) historických faktů či popisů zjemňuje právě postava Pihouna.