evelýny komentáře u knih

Krásný počin paní Hany Maciuchové, když nám čtenářům nabídla něco málo ze svých životních zkušeností a podala nám ruku, abychom i my zaslechli prostřednictvím vybraných básní své ,, vnitřní nápovědi, svůj prostor za obrazem, až ke své duši.“
Některé verše s vámi rezonují ihned, ale k některým se musíte prokousat a dlouho v nich hledáte ,,styčné body mezi žitím a poezií.“
Buďme trpěliví, protože verše jsou ,,milníky, které zachycují hlavně přítomný okamžik,“ náš, váš, můj, ale i jeho – samotného básníka.
,,V životě nic, co jde příliš snadno, nemá dlouhou životnost.“
Již teď vím, že brzy se má knihovna rozroste o verše Bohuslava Reynka, Violy Fischerové, Novelly Matvejevové.

,,Živím v sobě naději. Nechtěla bych se dostat tak daleko, abych ji již nepotřebovala.“
A mně nezbývá, než souhlasit.

P.S: Děkuji Vám, paní Hano Maciuchová. Děkuji na stotisíckrát…
P.P.S A děkuji i mým přátelům z této databáze za inspiraci. Děkuji, opravdu, fakt…

51 21.02.2020

Velmi procítěně, poeticky napsaný příběh lásky Aničky, dcery přednosty soudu a Františka,soudního adjunkta.
Svým vypravěčským uměním vám dovolí pan Kožík vstoupit do sto let starého obrazu renesanční Telče, města, co se vznáší na rybnících jak leknín – jak Nymphaea candida, jezerní růže.
Tajemné fluidum genia loci přenese vaši fantazii na pár hodin na náměstí Zachariáše z Hradce, nejkrásnějšího náměstí v srdci Evropy.

,,Jak by se mi nezastavil dech, když zaslechnu odraz kroků na podloubí…
A když zase jednou po letech jsem v tom domě dětství, v známých zdech…
Starý mlýn… Jak voní dyjský břeh!
Tam, kde mávli jste si při loučení…

Jak by se mi nezastavil dech!"

,, V Telči je tolik lásky než jinde na světě.“
Víte, jak se jmenovali rodiče pana Kožíka? Přeci Anna a František… :-)

P.S: Věřte, já mezi řádky aspoň na chvíli zaslechla…. Stříbrný vítr…
P.P.S: Některé lásky v Telči začínají, některé končí... Koloběh života...

46 20.02.2020

Příběh s velkou dávkou fantazie, mystiky, ale pro mě mnohdy zmatený, nepřehledný. Přesto příběh k zamyšlení.

,,Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost tím nezmění, ale pokud se změní naše myšlení…"
Přestaňte být pohlceni tím, co jste nedokázali...
Stačí jenom najít tu správnou židli a pak se zamyslet přesně tak dlouho, než vystydne káva

P.S: Emotivní konec příběhu si vysloužil jednu hvězdu navíc...

60 18.02.2020

Děj tohoto spíše dobrodružného románu z pera britského žokeje se dostihového prostředí dotýká jen okrajově. Hlavní hrdina - herec, je opět zcela kladný, značně inteligentní, bojující proti lidské hamižnosti a zaslepenosti, tentokrát doslova, třpytem zlata.
Dobro opět zvítězí nad zlem a nepotřebuje k tomu prolít potoky krve, vyvraždit půlku Afriky a vypít hektolitry whisky. Přesto se nenudíte, protože příběh je napsán poutavě, zajímavě, napínavě, i když s prvky naivity.
Ale poslech této audioknihy byl pro mě skutečným potěšením… A o tom to je :-)

P.S: Kdybych se náhodou chystala někdy na výlet do pouště, určitě si nezapomenu do kapsy přibalit igelitový sáček. Člověk nikdy neví…

61 17.02.2020

Netopýr je symbolem smrti v podobě sériového vraha, ale láska je větší mystérium než smrt.
V Austrálii si dávejme pozor na hady. Mojí knihou se plazil velký hnědožlutý Bubbur, který s každou kapitolou nabýval na síle a tloušťce. Otrávil moje řečiště vysokou dávkou nudy. A Harry není žádný čaroděj. Jeho kouzlo je otráveno démonem alkoholu, ale díky němu možná objevil ten správný echolokátor netopýra a jméno vraha tak neutralizovalo hladinu jedu.
Ale konec knihy mi způsobil lehkou embolii, sotva jsem lapala po dechu…
Přesto oceňuji autorovu fantazii, spojující australskou mystiku s tvrdou realitou vraždící bestie…
,,Lidská duše je hluboký temný les a všechna rozhodnutí činí člověk sám. Slabostí některých lidí je to, že chtějí žít jednoduše a příjemně."
A Bubbura porazí pouze odvaha a lest...

Knihu jsem dočetla jenom díky nakřáplému hlasu Hynka Čermáka, který mi šeptal do ouška… :-)

P.S: Harry, proč zrovna Birgitta…? Muselo to být ???

66 16.02.2020

Kniha přečtená na jedno nadechnutí.
Čím více se blížíte k cíli, tím méně se vám dostává vzduchu. Vaše slepecká skvrna sobeckosti, lhostejnosti je paralyzována zábleskem pochopení, pravdy, lásky, ale i pochybnostmi: Byla jsem dobrá matka? Jsem dobrá matka?

Vrána je symbolem intuice, přeměny, spojuje světlo a tmu. Ale je též symbolem smrti, osamělosti, smůly…
Ale kdo určí zda rub, nebo líc? Náhoda, osud, my sami...?

Petra Dvořáková mě absolutně spoutala pavučinou mých vlastních emocí, pochybností, vzpomínek...


P.S: Báro, Barčo, Barunko, tak ráda bych tě objala, pohladila, holčičko…
P.P.S: Tak lehce uvěřitelný příběh, přesto toužíte po opaku.

102 10.02.2020

Knížka veršů půjčena v knihovně a půjčena ze zvědavosti. Jakéže verše psával pan Šmoldas, úspěšný glosátor a moderátor?
Na první pohled fantasmagorie – tak trochu odpuzující, tlachající o každodennosti života, fantaskně neuchopitelné, nevkusné…?
Na druhý pohled glosátorské - krátké, stručné, osobité, jízlivé, a přesto prosluněné geniální pointou
Na třetí pohled svébytné, samorostlé, zvláštní, absolutně originální
Na poslední pohled překvapivě krásné….

Odysseus
Dům není loď. A přece potápí se.
Ve vlnách elektromagnetických vod,
věčných jak tráva, sypkých jak písek,
táhlých jak step a chorovod.

A songy Sirén vlajou na skalisku.
Větrají propast - trychtýř tmy -
vsříc králi Ithaky (té z cementu a písku)
co připoutal se k stěžni antény.

P.S: Kam se poděla básnická múza doktora Šmoldase? Možná se zalekla maloobchodní ceny této sbírky (10, - Kčs. ) Psal se rok 1988…

46 08.02.2020

Historický romám o úpadku římského impéria pod vládou císaře Nerona, krvavého básníka.
Román o počátcích křesťanství a jeho pronásledování.
Pro někoho román o lásce i nenávisti, podlosti i čestnosti, statečnosti i zbabělosti, utrpení, krutosti, pýše i pokoře. Romám o životě a smrti.
Pro mě osobně román o jedné otázce a jedné odpovědi.
,,Quo vadis, Domine?"
,,Do Říma," odpověděl apoštol.
A vrátil se zpět.

P.S: Ach Petronie, kam se poděla tvá elegance...
P.P.S: Láska se dává, láska se nebere.
P.P:P.S: Velmi dobře udělena Nobelova cena za literaturu (1905)

84 04.02.2020

Milý Harry,
Ty jsi opravdu čaroděj. Dvacet let jsem Ti odolávala. A jenom díky Tobě jsem dnes překročila svůj Rubikon fantazie a času.

evelýny

P.S: Na zdraví Harryho Pottera. Chlapce, který zůstal na živu.
P.P.S: I já bych jednou chtěla dostat dopis, psaný smaragdově zeleným inkoustem...

99 02.02.2020

Knihu jsem zakoupila pod vlivem anestezie po dvouhodinovém pobytu v zubařském křesle.
Docela vtipná oddychovka o blondýně pro blondýny, možná...
S odeznívající anestezií jsem si však uvědomila, že je tato kniha pro mě moc...jednoduchá?
Ale i v těchto knihách se dají najít maličké poklady:
,,Naučit se milovat život, který máš zatímco budeš pracovat na životě, jaký chceš."
Konec mě tak překvapil, že zřejmě ještě budu muset navštívit očaře, neboť vidím dvojitě a rozmazaně. Tolik stupidity jsem nečekala. Epilog jsem dočítala ztěží.

P.S: Omlouvám se blondýnám...

47 29.01.2020

,,Teď se ukáže, jak jste chytrý, vy chytráku.
S úctou ABC..."

A ukázalo se...

,,Ono je třeba brát blázny vážně, mon ami... Blázni mohou být velice nebezpeční."

To byla opět přehlídka logiky, analýzy, tajuplnosti, intuice, chytrosti...
Nakonec jsem tím jediným bláznem u této knihy byla já, když jsem si myslela, že tentokrát určitě vraha uhodnu... :-)

P.S: Vy jste opravdu velký muž, monsieur Poirote. A starý lišák všemi mastmi mazaný... )

102 27.01.2020

Touto sbírkou pan Seifert potvrdil, že v jednoduchosti je síla.
Jednoduché verše a tolik něhy, úcty, obdivu, nostalgie, tolik lásky... A přesto i tolik bolu, který je však přirozenou součástí života.
Sbírku jsem našla pod vánočním stromečkem. Byl to dárek od srdce, v pravou chvíli... Byl to dárek pro maminku. Kdykoli ji otvírám, tiše ke mně promlouvá:
,, Maminko má, jak je to hezké u nás doma."

P.S: Těmito verši pan Jaroslav Seifert otevře srdeční čakru všem, kteří mu to dovolí.
P.P.S: Těmito verši překročil Jaroslav Seifert v mém srdci Rubikon geniality.

96 24.01.2020

Tato kniha mi pomohla pochopit a vcítit se do chování nejenom svého dítěte.
Teprve když pochopíte PROČ, můžete přijít na to JAK.
Teprve když pochopíte příčinu, můžete odstranit následek.
Výborná kniha, kterou mohu jenom doporučit.
A čtěte rychle, protože čas letí jako bláznivý...

P.S: Na výchovu dětí ale bývají vždy dva, někdy i tři ... Bohužel nebo bohudík...?

49 23.01.2020

Hele, hele, Helena
Honza honí jelena
Hanka křičí, hanbatá
Honí, honí housata

Knihu jsem mojí dceři zakoupila na doporučení logopedky, rok 1994. Díky vtipným jazykolamům a veselým obrázkům bavila celou rodinu.

P.S: Správně vyslovovat se podle knihy nenaučil pouze náš pes. Bohužel jeho podrobné studium kniha nepřežila. Velká škoda.
P.P.S: Snad jsem si verše zapamatovala správně, nemám je kde ověřit :-)))

49 22.01.2020

V tomto příběhu nám autorka narýsovala několik životních přímek se společným průsečíkem - starým vápencovým lomem.
Prověřila náš postřeh, logiku, analýzu. Přiznám se, že moje šedé buňky mozkové byly mnohdy paralyzovány severským mrazem.
Moje nadšení z vyřešení rovnice o tolika neznámých se nekonalo. Severský chlad z mého mozku nezmizel. U mě dokonce zamrzly i hvězdy v mém hodnocení.
A tak přemýšlím, zda na náledí uklouzla jenom moje fantazie...

P. S: Rozhodně beru vše na sebe, takže... Klidně čtěte.

41 20.01.2020

Upřímně a od srdce, nevím, co napsat...

Škoda, že se nedá nemoc odmalovat, začmárat..?
Čeho vlastně litujeme? Času...?
Je někdy potřeba skočit do vody...?
A je někdy potřeba nemít rád pravidla...?

Poslouchána audiokniha. Sametový hlas Pavla Soukupa je pro tuto knihu největším životním ternem.

60 19.01.2020

Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.
Vytuším, jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha bezvýsledná
na syna

Prosté básně, které mě svojí otevřeností několikrát pokousaly.
Cynismus, ironie, touha po silném citu, možná kritika vlastního bohémského života. A přesto tak srozumitelné.
Moje první ,,dobrovolné“ setkání s tímto básníkem. Určitě ne poslední.
Dejte básníkovi života a vzdoru do ruky zbraň - co udělá?
Nebude střílet, pouze vystoupí z řady
Po nás ať přijde potopa...

P.S: Děkuji mému dědu, také Františkovi, že se vrátil – byť oklikou přes Sibiř
Holohlavý a zbědovaný, nevystoupil z řady, vrátil se, nic víc…
P.P.S: A proto jsme se po sto letech mohli setkat i my dva, pane Gellnere....

53 18.01.2020

Audiokniha
Greg je jediný chlap, který mě dokáže spolehlivě rozesmát i při žehlení :-))

P.S: Tímto zdravím PUPANA, malinového plastového chechtacího medvěda...
P.P.S: A přitom taková hovadina...

42 15.01.2020

Ač nejsem cílovou čtenářskou skupinou, Greg spolehlivě přemění moje vrásky nas*štvanosti na vrásky smíchu :-))) Pod jeho vedením se moje nálada mění lusknutím prstů.
Je skoro jasné, že z ,,poseroutky" druhý Michael Phelps nevyroste, ale jako bratr si vedl na výbornou.
A jsem ráda, že díky ,,profláknutému" Gregovu tajemství se z něho nakonec stal - aspoň na chvíli - nindža, speciální jedinec, vycvičený pro špionážní účely....

41 15.01.2020

Příběh o přátelství, sázkách, redukčních dietách, senzačních střevíčcích, kuřeti marsala, jedné nepovedené svatbě... a hromadě koblih.
Příběh, končící známým happyendem: Všichni žili šťastně a spokojeně. A jestli neumřeli, žijí tak dodnes...

Vzkaz pro Minervu: Min, s tvojí matkou po boku by byla ,,tlustá" i Twiggy

Pro mě laciné, naivní zápletky podané zdlouhavým způsobem.
S respektem vracím do knihovny.

41 14.01.2020