evelýny komentáře u knih
Spletitý vztahový příběh s detektivní zápletkou a rodinným tajemstvím. Nad tím vším bdí velké vševědoucí tyrkysové oko egyptské královny Zer, které příběhu dodává magickou moc intuice a slibuje rozluštění záhadného tajemství minulých životů.
V tomto příběhu tyrkys-kámen života nejdříve přinesl smrt, aby tím mohla být obnovena rovnováha a soulad.
Magičnost fantazie se rozplynula pod nánosem bahna chtíče, chamtivosti, závisti, zbabělosti, hlouposti, průměrnosti.
Přečteno za jeden den...
P.S: Není všechno zlato, co se třpytí, přesto v Tibetu byl tyrkys nad zlato.
Život chce, abychom prožili svůj osobní příběh. Musíme při tom sledovat znamení.
Zaposlouchala jsem se do příběhu pastýře, abych pomocí Alchymisty pronikla do duše světa - svého příběhu.
Zastavit řeku života je někdy nemožné. Ale tolik moudrosti na jednu knihu? V jednoduchosti je síla, a proto:
,,Naslouchejme svému srdci," jak pravil Alchymista.
,,Správně vidíme jenom srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné,“ jak pravil Malý princ.
Zlepšíme-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Každý den v sobě nese věčnost.
MAKTUB…
P.S: Z největší pravděpodobností, ten nejvzácnější poklad leží přímo u našich nohou.
P.P.S: Poslouchána audiokniha. Lukáš Hlavica se stal hercem proto, aby tomuto příběhu vdechnul čtvrtý rozměr. Famózní výkon. Tleskám ve stoje.
Velmi povedený chronologický přehled panovníků českých zemí s krásnými ilustracemi jejich podobizen, doplněné stručnými životopisy v kontextu s jejich panováním.
V minulosti si ji ve svých čtyřech letech oblíbila dcera. Já s hrdostí matky, která jistě vychová další milovnici historie, předčítala.
O několik let později mi bylo dovoleno nahlédnout do písemné práce dcery. Na otázku: Jmenuj našeho prvního prezidenta, dcera odpověděla: Karel IV. :-o
Přesto mohu knihu jenom doporučit.
P.S: Hezká kniha – hezké vzpomínky
Prašina – tichý, uzavřený malý svět, kde se lidé setkávají tváří v tvář, plameny se tam mihotají ve skutečných krbech a na nebi jsou ještě vidět všechny hvězdy…
I mně na chvíli příběh splynul s tajemnými Stínadly, s osobou Jana Tleskače. Bohužel moje fantazie se rozplynula pod nánosem nedomyšlenosti děje, nelogičnosti, stále se opakujících útěků po schodech nahoru, po schodech dolů, a hlavně nerovného boje dvou puberťáků proti mafii dospělých hovad.
En úplná Xena. Já se přiznám, že na mě v příběhu vykoukl místy i Jára Cimrman…
Ale byla opravdu moje fantazie zcela potlačena?
,,Kousek za náměstím Míru se město proměnilo. Asfalt vystřídaly kočičí hlavy, zvuky se vzdálily, okna potemněla, auta zmizela … Hodinky se zastavily před očima…“
A já ještě dlouho budu přemýšlet, kde že se ta Prašina vlastně v Praze nachází…?
P.S: Koho mi jenom ten Klement Hrouda připomínal? Že by Bratrstvo kočičí pracky?
Medvědín – chudá část velkého lesa, jehož poslední nadějí je juniorský hokejový klub.
,,Tohle místo má nevysvětlitelnou schopnost dostat se vám pod kůži. Na jedné straně je tu spousta špatných věcí a pak je tu pár těch skvělých, které dovedou prozářit všechen ten marast. Hlavně lidi. Neústupní jako les, tvrdí jako led.“
Román nejen o hokeji a nejen pro hokejové fanoušky. Román pro všechny, kdo si cení přátelství, které je někdy komplikované, někdy jednoduché.
,,Objevit talent v maličkém klubu je jako spatřit kvetoucí třešeň ve zmrzlé zahradě.“
A právě tohle nám dovolil Fredrik Backman – mistr psychologické zápletky a moudrých slov. Jedinou větou dokáže přesně zacílit na vaši srdeční čakru. Jedinou větou vás donutí naslouchat nejen vašemu srdci. A jedinou větou dokáže zvyšovat napětí tohoto příběhu.
Poslouchána audiokniha – vynikající román – vynikající interpretace Pavla Soukupa.
P.S: V životě se nám dostává pár okamžiků, neměli bychom je promarnit. A proto čtěte.
P.P.S: Možná objevíte kvetoucí třešeň ve své zmrzlé zahradě… :-)
Že půlnoc jest, zní od hodin,
leč v světle lampy zřím čís stín
Kdo navštívil můj skromný byt
a nyní ruší noční klid?
Jej poslal Ďas či Hospodin?
Přátelé, můj byt navštívil Kamil Princ. Ten chlap se nezdá – tak poetické jméno, a jeho verše mě absolutně paralyzovaly. Ale nutno podotknout, že jsem na začátku byla varovaná:
Nuž do číše si nalij krev a líh a o půlnoci čti ty kleté řádky,
jež vedou v tmu, z níž není cesty zpátky
A tak jsem četla, navzdory nulté hodině a pomalu jsem se plížila přes básně Sudičky,Květy pekla, Modlitba pohanova, Zahrada rozkoší, Cesta vlka…
Chvilku jsem setrvala u básně Styk, kde počáteční písmena každého verše skládají slovo KOPULACE - působivé
A přes básně Mrzák, Nepohřbený, Evangelium pohlaví jsem se dostala na str. 51.
A tam mě Kamil Princ šokoval, odboural básní Horký sníh. Přečetla jsem ji aspoň 5x, abych si byla jistá. Přiznám se, že já nad touto básní zcepeněla ...
Poezie břitkosti, prokletých básníků, která podává ruku rozervanosti, někdy s biblickým pohledem. Přiznám se, že na druhý pohled musím ocenit originalitu i odvahu básníka…
U této harfy však struny zrezivěly poněkud více, než unesl můj duch.
P.S: Někdy i léčba šokem je však potřebná.
P.P.S. Za denního světla si užívám rezavé harfy hlas, možná té Orfeovy. Za deního světla měním hodnocení... :-)
Této básnické sbírce, jejím veršům, jsem se nedokázala přiblížit. Je poslední sbírkou v životě této básnířky a tak je plná vzpomínání, bilancování, smíření se z minulostí, plná životní moudrosti.
Pro mě ji však Viola Fischerová zahalila aurou tajemna smrti, umírání, nevyhnutelnosti blízkosti konce.
Já k ní marně hledala ten správný úhel pohledu, aby mě neděsila.
A možná jsem se v této depresivní době koronavirové jenom bála nahlédnout pod povrch a smířit se ...
Viola snad promine…
P.S: Ale kdo hledá, vždy najde…
Tobě má lásko zanechám mušli
k slyšení
a těch pár duší
které tě taky znaly - ještě jsi nebyla
na zemi
Ubohá můra křídla popel
a prach
Už hodiny sní na bílé zdi
že dolétla do světla
jež nepálí
Knihu o tomto portugalském fotbalistovi jsem přečetla za jednu noc. Jednoduchý styl, několik fotografií, pro mě nečekaný zážitek, vyvolaný i nelehkým dětstvím Cristiana. Okouzlil mě svým pohybem na hřišti. Pakliže existuje pojem ,,fotbalový balet“, pak jeho mistrem je Ronaldo, aspoň pro mě. Díky této knize jsem pochopila proč.
Vím, že čas nezastavím. Přesto si přeji: Buď stále mlád, chlapče z Madeiry, co miluješ vítězství a nenávidíš prohry. Pro někoho Včelička – Uplakánek - E.T. – Ronnie – CR7. Pro mě na hřišti labuť mezi vránami
Strávila jsem noc s Cristianem Ronaldem, mužem, který mě naučil milovat fotbal…
P.S: Jeho metrosexualitu neřeším. Přečtěte si tuto knihu, možná pochopíte …
Knihu mi kdysi doporučila moje dlouholetá přítelkyně, která se prý u ní hodně nasmála...
Já se nesmála, já nedočetla, i když jsem tak strašně moc chtěla...
Nehodnotím, protože bych musela dát odpad a to moje ,,morálka" v podvědomí stále odmítá.
P.S: Neodrazuji od čtení. Jistě jsou tam povedené historky pro zasmání. Vždyť moje přítelkyně se smála a já respektuji...
Poslouchána audiokniha a poslouchána ze zvědavosti:
Nebylo v minulosti moje ,,mládí nevybouřené" na paní Proškovou zbytečně přísné?
Klasickou knihu bych určitě nečetla.
Ale oběd jsem s Pavlem Soukupem u ouška uvařila lusknutím prstů...:-)))
Zloducha jsem však neuhodla, i když děj byl hodně předvídatelný.
P.S: Nesnáším vaření... :-)
P.P.S: Pavel Soukup je mistrem svého oboru. Miluji jeho hlas...
Bohužel, tentokrát mě můj oblíbený autor věhlasných bestsellerů neoslovil.
Policie v Miami, oddělení vražd. Bravurně vykreslená téměř ,,sisyfovská“ práce detektivů.
Pro mě však bylo vše zdlouhavé, nudné... A hlavně lehce předvídatelné – až na jeden moment. Hodně filozofických úvah však stále prověřovalo moji trpělivost.
A epilog – to již pro mě byla tak trochu parodie, i když:
,,V prostředí, kde je krutá smrt každodenním chlebem, náhlý - nečekaný záblesk humoru působí jako očistný déšť.“
A tak nezbývá, než souhlasit s panem Voltairem: Život připomíná Damoklovu hostinu. Meč stále visí.
P.S: Měla by být poprava barbarská tak, jako samotný zločin?
P.P:S: Detektiv mi byl tentokrát opravdu nesympatický, ale co mi zrcadlil? Další otázku k filozofování... :-))
Tolik vyvolaných emocí u tohoto příběhu jsem ani nečekala.
Rozpačitost nad ufňukaností hlavní hrdinky. Rozladěnost nad táhlostí příběhu, která nekompromisně prověří vaši trpělivost.
Vztek: ach ty matky…
Překvapení při odkrytí podstaty příběhu. Napětí skoro detektivní, jak vše dopadne. Emoce z vlastních vzpomínek, z vlastních ztrát. Dojetí. Radost. Pochopení…
Román o ztrátách – nálezech; o vině – trestu; o přátelství – sobeckosti; o lásce - nenávisti; o zoufalství - naději; o životě – smrti...
Život se s nikým nemazlí. Osud je nekompromisní a chce jediné:
ODPUŠTĚNÍ
P.S: Opravdu se můžeme zamilovat jedině tehdy, když ještě nevíme, do koho jsme se zamilovali?
P.P.S: Posloucháno jako audiokniha – zvýšen stupeň rychlosti čtení. S trpělivostí jsem na štíru :-)
P.P.P.S.: Román, který bezesporu prověří čtenářovu trpělivost.
Z mého pohledu velmi zdařilá příručka k všestrannému využití astrologie již proto, že ještě dnes ji doporučují mnozí profesionální astrologové.
Byla napsána v minulém století r. 1939. Její jazyk je tudíž z pochopitelných důvodů zastaralý a tak pro mnohé z nás její studium není jednoduché, byť obsahově kvalitní. Pouhým prostudováním této knihy se z nás určitě nestanou astrologové, ale můžeme se aspoň na chvíli přiblížit tajemnu hvězd, když budeme chtít.
Jan Kefer-český astrolog, jehož celý život obklopovalo tajemno magie, okultismu, esoteriky, tajemno nekonečného Vesmíru.
A tak mě napadá, co asi pan Kefer viděl ve hvězdách, že raději volil jistou smrt v koncentračním táboře Flossenbürg…?
P.S: Každý máme možnost svobodné volby…
Tak poetický text, a přesto z něho mrazí...
Zbytečná, nesmyslná, hloupá válka
P.S: Doufám, že tento komentář již nikomu vadit nebude a zůstane zde. Ale nechápu, proč se pravidla musí dodržovat i u sto let starého, obecně známého příběhu...
Novella Nikolajevna Matvejevová - dcera zeměpisce a básnířky, vnučka básníka, ruská bardka, se smyslem pro melodii - ač sama neznala noty, zpěvačka s vrozeným citem pro poezii, pro básně:
-plné obyčejnosti, přesto povznášející
- plné nostalgie, přesto s kapičkou radosti
-plné skromnosti, přesto darující hojnost
Básně přírodní lyriky s odkrývající hloubkou pravdy jak nekonečný vesmír…
Básně plné lásky a naděje…
,,A už je noc, horoucí jako zvěst;
Zas bude krásný den, svit v plané růži!
Slunce - tu někde je; pod zimou z hvězd,
pod tenkou tmou – jak krev pod jemnou kůží…“
Básnířka, narozená pod tíhou citové karmy čísla 7, která svoji lásku darovala celému světu ve svých písních.
Já však zůstávám u čtené varianty, neboť při poslechu originálu se moje nostalgie vytratila pod projevem dětinského stáří...
,,... a nikdo cestou návětrnem
už nepotkal ji v životě.
Zmizela loďka v světle strmém,
jako se mizí v temnotě..."
Sbírku jsem objevila v jednom pražském antikvariátě. Byla vydaná r. 1978, přesto neohmataná. Opatřená osobním věnováním paní překladatelky a ilustrátorky:
,,Ivanovi – my dvě (Jana Štr. a Julie Sv.)“
P.S: Ač nejsem Ivan, jsem ráda za tuto sbírku. Jenom mě napadá, kde asi skončí, až i já se vydám cestou návětrna…
P.P:S: Korálky nostalgie navlékám na stébla trávy, mám již celý náhrdelník…
P.P.P:S: Dávám přednost českému překladu, ruština mě neoslovuje...
Tuctový příběh manželského páru, který prochází osudovou zkouškou
Matka hlavní hrdinky krůta, manžel Graham je ozdoben svatozáří a Quinn, patologicky posedlá svojí nedokonalostí. Rozumím a chápu, ale…
Přesto pokračuji setrvačně ve čtení.
Najednou se můj text začne vlnit, rozpíjet a emotivní příběh opouští hranice knihy, na jejíž stránky dopadají první kapky… Nevíte, co se to děje?
To jen Colleen Hooverová nastavuje zrcadlo. Pořádně do něj nahlédněte. Co vidíte?
To nejlepší v nás…
P.S: Colleen Hooverová je zdatnou architektkou nastavených zrcadel…
Audiokniha, dárek
Snažila jsem se zaposlouchat, ale stále se nade mnou vznášela představa zubařského křesla a kolem lítaly pohlavky.
Pan Macek odvedl celkem slušnou práci, ale já mám ráda originalitu a opakovaný vtip není pro mě vtipem.
Co mám dělat s tímto fantem, na který teď právě myslím?
Odkaz…
P.S: Audioknihu tedy odkazuji ostatním spoluobčanům. Najdete ji ve veřejné knihovně.
Verše hravé, hýřící vtipem, verše dokonalých maličkostí, momentálních nápadů, v kterých si básník hraje se slovy i s čtenářovou fantazií.
Jsem ráda, že poezie pana Jiřího Žáčka zůstala nezměněna navzdory těžké zkoušce osudu. A možná právě proto se v jeho verších objevuje pod žertovnou fasádou mnohdy hořkosladká pointa , ale i naděje
A zázrakem mu k tomu stačí čtyři řádky.
P.S: Jsem ráda, že pan Jiří Žáček dezertoval od stavařiny k poezii…
Prstýnek
Hle, první, druhá, třetí Eva
A každá musí milovat!
Na lásku z ráje bývá sleva
A v prstenu se skrývá had.
Slánka
Co zbylo z lásek dávných žen?
Jen moře slzí, jímka pro moldánky.
A z toho moře zbyla jen
sůl uvnitř slánky.
Dnes musím říci, že tento příběh je opravdu hodně naivní.
Přesto mi dovolil na chvíli odplout do krajiny mého dětství , kdy jsem při jeho čtení zapomínala na písemku z fyziky, zkoušení z příroďáku. Kdo by tenkrát nechtěl dva roky prázdnin, když ty hlavní byly tak krátké... Toužila jsem se plavit na plachetnici uprostřed party kluků, kteří v mé fantazii nabývali podob mých spolužáků – tímto zdravím Tomáše, Radana, Kamila a Zdeňka ….
P.S: A dnes se mi, pro změnu, zastesklo po školní lavici a elektromagnetické indukci… :-))
Výběr z českého haiku?! Není to spíše o Japonsku?
Knížečku mi v knihově doslova vnutila zvídavost mého životního čísla 5.
Krása lyrické miniatury, dvě protilehlé ideje, 17 hlásek.
Neukončená poezie na tři řádky s předem stanovenými pravidly.
Vynalézavý, originální jazyk rozkmitá fantazii čtenáře, aby se pointa verše ukončila až v jeho srdci.
Šest žab u tůně,
volavka za rákosím.
Žbluňk žbluňk žbluňk
žbluňk žbluňk! (Marek Müller)
P.S: Miluji originalitu, miluji poezii, od teď miluji haiku, i když lyriku jsem občas postrádala a někdy se nemohla dopočítat. Ale jsem začátečnice...
P.P.S: Třeba je možné někdy pravidla porušit, když nejsme v Japonsku :-)