evelýny komentáře u knih
Tato knížka se do kapsy sice nevejde, ale poskytne vám základní informace o magické moci čísel.
Vysvětlí jasně a stručně význam čísel a jejich symbolů, o které se v minulosti opíral již Pythagoras ze Samu.
Naučí vás jednoduché analýze, jejímiž výsledky budete překvapení - já tedy byla.
Co k tomu potřebujete?
Jméno, datum narození a jednoduchý matematický úkon: sčítání.
Budete ohromení, co všechno skrývá magie čísel, co všechno se dá vyčíst z data narození.
P.S.: Kdo hledá, najde...
P.P.S.: Můj učitel matematiky by byl hodně překvapený...
P.P.S.: V této knížce se dokáže orientovat i začátečník. Stačí jenom chtít...
AUDIOKNIHA
Dvě ženy, minulost - přítomnost, Beatrice - Iris. Dvě časové přímky, jeden průsečík: budova opuštěné banky, mrtvé schránky, ale tolik klíčů pohromadě.
Dokáže Iris najít včas ten správný klíč k té správné schránce, aby se konečně uzavřela tajemná historie jedné opuštěné bankovní budovy, kde se na dvacet let zastavil čas?
Ale pozor!
,, Nekraď na hřbitově Iris, nebo probudíš duchy." Iris svou zvědavostí probudila tak akorát lidské démony nejenom minulosti - chamtivost, hamižnost, závist...
Autorka rozhodně prověřila mou trpělivost a postřeh. Občas jsem se ztrácela v bludišti neustále popisovaných kanceláří, chodeb, větracích šachet = NUDA
Několikrát jsem tápala v osobách = ZMATENOST.
Moje trpělivost byla zčásti odměněna napětím a zajímavým propletencem vztahů, klouzajícim však po povrchu. Ale co s tím, když konec se tak nějak rozplyznul...
Myslím, že osobnost Beatrice i čtenáři si zasloužili mnohem víc...
Minimálně ještě třetí přímku, budoucnost.
P.S.: Odpočinutí věčné dej zemřelým, pane...
Konečně po dlouhé době kniha, která mě dokázala rozesmát nahlas.
Audiokniha: bratři Ivan a Jan Krausovi mi zde namíchali koktejl plný svěžího vtipného humoru, podaného s jistým nadhledem, okořeněného jemnou ironií.
S otevřeností a možná i s trochou nadsázky mě nechali nahlédnout do jejich rodinných historek, v kterých jsem se, ke svému překvapení, mnohdy poznávala i já sama. A tak přemýšlím, kdo od koho opisoval... :-)
,, Otevři, slyšíš. To jsem já, otec. "
,,Poznávám tě po hlase," řekl bratr Jan.
A já bych u této scény chtěla být muškou jenom zlatou... :-)))
P.S.: Děkuji oběma bratrům za jejich interpretaci, která u mě vyvolala tolik upřímného smíchu, včetně nostalgické vzpomínky na mé dětství.
P.P.S.: Ověřeno v praxi: tuto knihu lze konzumovat opakovaně a vždy se stejným výsledkem.
AUDIOKNIHA
Možná zrovna na nebi nebyla ta správná konstelace hvězd pro četbu historické detektivky, ale tenhle příběh mě tedy opravdu nebavil. Rozvláčné a nudné. Nezachránila to ani prvotřídní interpretace Pavla Soukupa.
P. S.: Ale musím uznat, že je zde velmi dobře popsaná prohnilost a fanatismus církve.
Nic nového pod sluncem. Vždy se doberete k tomu samému : NEŽRAT A CVIČIT...
„Simsala bim: Ať jsem štíhlá jako proutek“... se bohužel nekonalo. :-)
Ale souhlasím, hodně je to o hlavě.
P.S: A možná jsem to moje přání jenom nevyslovila správně.... ))
„Nenech nikoho, aby ti diktoval kdo jsi nebo co máš v duši. To víš jen ty sama.“
Příběh, ve kterém mládí dychtilo změnit svět, kde Herr Hitler rozhodoval o všem a myšlenka svobody projevu byla stejně mrtvá, jako císař.
Příběh fanatismu, zaslepenosti, posedlosti, ale i statečnosti a silné vůle.
Příběh, ve kterém hloubka trýzně přesahovala vše. Život však jde dál, navzdory nespravedlnosti a hrůzám, které se z Německa šířily do celého světa.
Příběh dívky, která zůstala věrná sama sobě a nenechala si od nikoho poskvrnit duši a příběh muže, který tu její duši přišel zachránit.
Nacismus je svět, kde pro anděly není místo.
Cesta ke svobodě je dlouhá 80 km a v jeho útěku bylo i její vítězství.
P.S: Tímto autorovi děkuji za happy end, i když II. světová válka rozhodně happy endem nebyla.
Verše bez veršů, rýmy bez rýmů. Slova s příchutí smutku a nostalgie, úvahy s pachutí smrti a přesto nadějné.
Poezie? Snad. Originálně zvláštní, inspirativní, k zamyšlení.
Poezie, která vám tolikrát nastaví zrcadlo, že na chvíli ohromením zapomenete dýchat.
Kolik ve svém okolí znám princezen, které se zachránily samy?
P. S.: Doufám, že znám aspoň jednu....
princezna skočila z věže
&
zjistila, že celou tu dobu
uměla létat.
- ta křídla nikdy předtím nepotřebovala.
Zakoupeno pro mě mým otcem na radu mého učitele češtiny (ZDŠ, r. 1973).
Chvilku jsem přemýšlela, koho tou bichlí praštit dříve, nicméně budoucnost se postarala o změnu mého názoru. Byla to moje první Wikipedie.
P. S: Ale co teď s ní? Poradíte, pane učiteli?
Jak smutné, když se naše trápení stanou velkými, protože je způsobili ti nejbližší.
O to smutnější, když je působí ti, kteří by měli spíše chránit.
Četla jsem před více než čtyřiceti pěti lety, přesto si pamatuji emoce, které ve mně příběh Jany vyvolal. Možná to bylo tím, že i já měla v té době velké trápení.
Jana se tak na chvíli stala mojí nejlepší kamarádkou.
P.S: Historie se, bohužel, mnohdy opakuje. A to je to nejsmutnější.
Příběh o tom, co se stalo poté…
Příběh o hokeji, ale hlavně příběh o životě - jeho ztrátách, jeho nálezech…
Proč máme rádi týmové sporty?
Protože tým je rodina. Rodina je láska. Láska je přátelství.
V knize najdete tolik emocí a tolik pravdy. S některými se ztotožníte, některé nechápete, některé vás donutí smát se, některé plakat. Tak to bývá i v životě. A tak to bývá i v knihách tohoto mistra psychologických zápletek.
Láska-nenávist. Vztek-odpuštění. Radost-smutek. Naděje….
„Smrt je jako telefonní rozhovor. Teprve když ho položíme, uvědomíme si, co všechno jsme si měli říct.“ PRAVDA...
,,Nikomu se nechlubíme prázdnými místy mezi fotkami v albech, kam ukládáme všechno, co nás bolí. Tiché slzy ve zhasnutém pokoji." MOŽNÁ...
Hokej je jednoduchá hra. OPRAVDU?
Hokejky-dvě branky-dva týmy.
MY PROTI VÁM.
Miluji hokej, miluji Medvědín, miluji příběhy Fredrika Backmana, miluji život, i když není vždy lehký…
P.S: I zítra nad naším městem vyjde slunce
P.P.S: V Medvědíně bych já byla Ramonou
P.P. P.S: : Přátelství je někdy víc, než láska. Přítel je rozkvetlá třešeň v mojí zmrzlé zahradě…
Kvalitní rozjezd pro dráhu ornitologa, možná.
Základní teorie o životě ptáků i ptáčků, doplněné barevnými fotografiemi, které jsou však hodně zkreslené - nekvalitní tisk?
Nejkrásnější pták, spatřen ve volné přírodě, identifikován tímto atlasem:
Žluna zelená – Řád: Šplhavci; Čeleď: Datlovití. Hopkala si v Praze po chodníku za mým domem
Ptáčka, který si pravidelně staví hnízdo ve střešních trámech naší chaty, jsem zde neobjevila.
Je jím Rehek domácí, lidově zvaný kominíček – čermáček. Zde pomohl internet, ale byla to práce hodně detektivní :-))
P.S: Ornitologem jsem se nestala, ale opeřence pozoruji často a ráda.
Velmi sugestivně napsaný příběh lidí na úplném okraji společnosti, který vás přesvědčí, že pro někoho je štěstím třeba nedojedená svačina, odložená teplá bunda, stokoruna, o kterou je ochoten se ještě podělit. A nebo jenom laskavé slovo, pohlazení, úsměv...
„Bože, jsi všechno, co mám.“
Přesto se studem se snaží zapudit myšlenku, že jí „tohle všechno“ nestačí. Že touží po tom, aby ji měl rád někdo hmatatelný…
Každý člověk má v sobě morální kompas, jen je nutné ho objevit, aby jej pak jeho střelka mohla nasměrovat správným směrem k té správné osobě.
Kniha o komunitě zdánlivě nesourodých osob, které propojil …Bůh?... Vesmír?....Osud?
Bohužel i kolo osudu se mnohdy točí retrográdně.
Kniha, která mě okouzlila, připoutala a bude ve mně rezonovat ještě dlouho.
Kniha, kterou jsem přečetla na jedno nadechnutí, přesto na tolik povzdechů.
Za každou tváří bezdomovce je ukryt příběh…
Dokážu otevřít svoji srdeční čakru a podělit se? Myslím, že ano, ale spasit nemohu všechny.
P.S: Každý má svobodnou volbu, a každý má svůj kompas…
Motýli – Lepidoptera – Šupinokřídlí
Kniha nabízí základní přehled našich motýlů (fotografie + stručná charakteristika)
Vajíčko-housenka – kukla – motýl: metamorfóza, zázrak přírody. Umělecké dílo, vyvážená hra barev, vzorů a kreseb.
Nejběžnějším motýlem u nás je Okáč poháňkový. Potkáte ho i na Václavském náměstí v Praze, když máte štěstí…
Přesto motýlů v přírodě kriticky ubývá…
P.S: Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou … John Lennon
P.P.S: Netrhejte motýlům křídla, vždyť jsou tak krásní…evelýny
Buď zdráv, Macbethe, théne z Glamisu.
Co ostruhy nemáš pro svůj úmysl. Jen ctižádost, co přepadává sama přes sebe.
A tvoje velká mužná touha na mužný čin se nezmůže
A tvoje žena zlá, panovačná, chamtivá, však ve své podstatě zbabělá, opovržení hodná
Pojď, jdeme hrát a klamat čas
To bude komedie
Falešné srdce falešná tvář skryje
Zesílí zlo, co zlem se započalo
P.S: A historie se tak ráda opakuje...
Kniha zakoupena před lety na přání maminky, zakoupena pro maminku.
Je psána velmi jednoduchým způsobem, najdete zde zajímavé myšlenky – rady, nejen pro onkologická onemocnění.
Nad některými se však musíte usmívat:
„Další příčinou zápachu z úst mohou být zkažené zuby. Pak je vhodné vyhledat zubního lékaře.“
Některá doporučení vás upoutají jednoduchostí : Když jsou nosní dírky potřené olejem, nemůže nám již pyl uškodit (senná rýma) - je čas to vyzkoušet v praxi.
Nechci knihu bagatelizovat. Každý svůj náhled získá tím, že ji přečte.
To nejdůležitější však od knihy nedostanete.
Víru v uzdravení musíte najít sami v sobě…
A o tom to je.
P.S: Tímto zdravím moji maminku a vzpomínám…
Korálek nebo perlička? Ketlovací jehla… Cvak! Afroháček nebo klapka?
Je libo náušnice nebo náramek?
Šperk, skvost, klenot od slova bijouterie a 1000 úžasných fotografií, tolik inspirace, ale kde vzít čas?
P.S: Jen ta šikovnost a zručnost starých Keltů možná chybí…
Touha mojí malé dcery po psu mě v minulosti donutila zakoupit tento atlas „domácích mazlíčků.“
Hezké kresby psích plemen, doprovázené stručnými charakteristikami jejich povah. Společně s dcerou jsme listovaly knihou velmi často.
Vždy jsem si myslela, že pes patří k boudě a do městského bytu se nehodí. Ani tato kniha mě nepřesvědčila o opaku.
Až moje dilema vyřešila sestra. Darovala nám psa – středního knírače.
Yorik byl hyperaktivní erotoman, ale přesvědčil mě, že pes patří k lidem.
P.S: Yoriku, můj první pse, nikdy na tebe nezapomenu…
P.P.S: Já knihou listuji stále. Momentálně se mi líbí Čínský naháč. Již vybírám jméno... :-)
Chudák Jesse chtěl vidět ledovce, a tak je viděl.
Chudinka Emma zatím dospěla, snad…
Kolik může člověk zažít za život jediných pravých lásek?
Dobré věci nečekají, až na ně budete připraveni a výjimečné věci opravdu jdou najít všude.
A tak v této knize mohla ta jediná pravá láska vyhrát. Ale byla to dřina. Někoho musí sny praštit po hlavě, než si jich všimne. Za mě Emmina hlava skýtala jednu permanentní bouli.
Myslím, že mám bouli na hlavě i já.
Ale téma zajímavé...
P.S: Rajskou polévku a sýrové tousty umím také...
Píseň písní – Píseň Šalamounova – Velepíseň lásky
Lyrické milostné biblické verše, doléhající k nám ze vzdálených časů…
Můj milý je můj, já jeho jsem,
toho, kdo trhá lilie na svých pastvinách.
Dívky, jež jste krásnější než gazely a laně v polích,
nebuďte a neburcujte lásku, dokud sama nebude chtít.
Láska je vinice a nelze ji pronajmout
Láska je zahrada a nelze ji koupit
Láska je hojnost a nelze se o ni dělit
Poslouchána audiokniha.
Přiznám se, že k teologickému vnímání těchto veršů jsem ještě nedospěla, ale i tak byl poslech audioknihy pro mě silným zážitkem - povznášejícím, uklidňujícím, laskavým, naplňujícím…
P.S: Láska je ochota naslouchat svému srdci. Láska je volba …
Maryša – divadelní hra o pěti dějstvích a jedné dramatické snídani.
VÁVROVÁ
Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý –
VÁVRA
Černý mně dej…. Sladilas to?
VÁVROVÁ
Zapomněla sem…
Premiéra - 9.5.1894 – Národní divadlo
Drama chamtivosti, necitelnosti, tvrdohlavosti, pýchy, zaslepené poslušnosti, nešťastné lásky
Inspirací pro toto drama byl příběh Marie Turkové-Horákové z obce Těšany u Brna.
Obyvatelé Těšan toto drama přijali s velkou kritikou: „Tak to nebélo“, shodli se.
A jak to tedy bélo?
Kdyby bratři Mrštíkové napsali pravdu, zřejmě by jejich hra skončila v propadlišti dějin. Ale oni příběh upravili a tak napsali jedno z nejvýznamnějších děl českého kritického realistického dramatu.
A tak jedinou pravdu o této hře si přečteme u hrobu Marie a Felixe Turkových v Těšanech:
Napsáno drama – prožito větší
P.S: Odpočívej v pokoji, Maryšo – dcero Lízalova, ženo Vávrova
P.P.S: Z mého pohledu role Maryši byla napsána pro herečku Jiřinu Štěpničkovou, moje amygdala si nemůže pomoci…
P.P.P.S: Audiokniha - dnes poslechnuto 2x. Krása...