evelýny komentáře u knih

Je to kniha o „odcházení“ a přesto o naději.
A je to kniha zejména pro ty, kteří zůstávají.
Je to příběh plný lásky, která stačila sotva zaklepat, ale zůstala celý život.
Pro mě příběh hodně emotivní, i když z mého pohledu velmi překombinovaný.
Přesto hlavní myšlenka v tomto příběhu se neztratila.

,,Cítila jsem, jak mě opouští, jako nádherné pírko unášené větrem.“

P.S.: Pohlédněme k nebesům a sledujme znamení, nic jiného již nezbývá…

60 16.09.2020

Haiku je bezesporu největší japonský dar světové literatuře /Ibuse Masudži/

Haiku je bezesporu můj nejlepší, zcela náhodně vypadlý objev z regálu v městské knihovně /evelýny/

I nůžky
na chvilku zaváhají
před bílou chryzantémou

Voda v rybníce
je čirá a ryby hluboko -
ledňáček čeká

Hlas můry
chtivé plamenů doletí
až do podsvětí

Geniální, nemyslíte...?

P.S.: Haiku se dá číst úplně všude, nejen na záchodě, ale třeba i na psychiatrii...

62 16.09.2020

Tajemné pohoří Tribeč, záhadné mizení osob. Bermudský trojúhelník Slovenska.
Mlha přede mnou, mlha za mnou...
Jediná trhlina, úzká jako vlásek a dvě a dvě už nejsou čtyři.
Živé ticho s očima útočí.
Tribeč vám pomalu zalézá pod kůži.
Naše identita se hroutí…
Kde vlastně jsem...?
Kdo vlastně jsem...?
Davide!!! Ozvěna, která se rychle ztrácela...
A poslední v řadě mizí nejčastěji.

Moje první setkání s autorem. Chvíli jsem si myslela, že tento příběh nebyl napsán pro mě. Ale konec mě přesvědčil o opaku. Konec se mi opravdu líbil. Respektivě líbil se mi způsob vyřešení příběhu, neboť jsem si celý čas poslechu říkala, co s tímto příběhem Karika zamýšlí, kam jej v konci posune?
Ale nevím, zda bych dočetla, kdybych neposlouchala audioknihu.
Od teď si budu dávat pozor kudy jedu a kam jedu.
A rozhodně již nikdy nikde nepůjdu poslední...

P.S.: Zdravím vás, lesy, hory. Z duše zdravím vás...

82 13.09.2020

Audiokniha a pro mě příjemné překvapení.

Svědomí, to je pěkný prevít. Ale přiznání viny je prý polehčující okolnost.
Ale co s tím, když soudcem je už jen ten nejvyšší....
A co s tím, když některá vina prostě nejde smýt.
A pak přišel konec: šokující, přesto uvěřitelný, o to víc děsivější.
A bylo vymalováno...

Moje první setkání s Martinem Goffou a hned láska na první poslech.

Nikdy si nemůžete být jistí, co najdete pod policejní čepicí. Svatá pravda...

P.S.: Pomáhat a chránit. Pravda nebo lež...???

70 12.09.2020

V jednoduchosti je síla a genialitu autorky tohoto příběhu objevila až budoucnost.
Audiokniha v podání pana Marka Ebena a Ivana Trojana tuto genialitu povýšila k dokonalosti.

,,Je však oblast, kde vždy nalezneme něco opravdového. Totiž krb přítele..."

Přátelství je někdy víc, než láska...???

,,Kdo je ten Adolf Hitler, který zřejmě stoupá k moci v Německu?"

Oko za oko, zub za zub, až z toho mrazí.

P.S.: A ďábel se v Pekle nahlas směje..
P.P.S.: Pět hvězdiček tentokrát opravdu málo...

62 10.09.2020

Příběh možná o mostu, o psycholožce, jedné bankovní loupeži, policii, realitní kanceláři. Příběh několika rukojmí, které svedla NÁHODA...? Příběh na pohled zmatený, bláznivý, absurdní. Přesto příběh, jehož soukolí do sebe nakonec zapadnou s přesností hodinového stroje.
Zkrátka příběh o lecčems.
Příběh, který na mostě začíná a na mostě končí.
,,Mosty se stavějí proto, aby lidi sbližovaly."
Frederik Backman svými příběhy staví most ke čtenářově duši.
Tento mistr zápletek, ale především bravurních rozuzlení nás nutí zastavit se a podívat se přímo do očí našim úzkostem.
A vždy nabídne naději.
Smířit se s tím, že se své úzkosti nezbavíte. Jenom se ji naučíte nést.
,, Naše srdce připomínají mýdla. Vyklouznou nám pokaždé, když na vteřinu trochu povolíme stisk. Někam si odletí a hned se zamilují."
V tomto příběhu vás Fredrik Backman donutí smát se nahlas.
,,Humor je poslední obranná linie duše. Dokud se smějeme, ještě jsme neumřeli."
Mozek a oči se mohou někdy neshodnout.
Takže: klidně zasaďme jabloň, zachraňme, koho můžeme, ale hlavně zhluboka se nadechněme za to, že i tento den jsme zvládli. Zítra přijde další.

Realitní kancelář NAZDAR.
Bydlení ZDAR... :-)))

P.S.: Stockholmáci jsou úplně stejní jako Pražáci. To jsem si oddychla... )))
Tímto Praha zdraví zbytek světa...

99 06.09.2020

Četla jsem ve své ,,čtecí pubertě" za přísného dozoru babičky. Četla jsem jen jednou a to z úcty k ní. Příběh Svéhlavičky si pamatuji matně, ale nostalgická vzpomínka zůstane:
,,Umyj si ruce, než začneš číst."
,,Ano, babi..."
Kniha se z rodinné knihovny vytratila. Podezřívám babičku, že si ji vzala s sebou.
Líbí se mi, když se ke knihám váží osobní vzpomínky
Dnes tedy hodnotím v zastoupení za babičku Kateřinu.

P.S.: Svéhlavičkou jsme někdy každá z nás. Nebo ne... ? Historie se tak stále opakuje...

64 06.09.2020

,,Jediná jistota v životě je smrt. Někteří lidé umírají hodně pomalu."
A nad Městem Andělů se vznáší přízrak kata - nekompromisní sadistické bestie, která zná velmi dobře své oběti, protože:
,,Každý se něčeho bojí."
Detektiv Robert Hunter má jediný cíl: Zabránit dalším brutálním vraždám. Ale musí být velmi pozorný.
,,Na lidském obličeji můžeš změnit všechno. Ale oči zůstanou stejné. Jsou jako otisky prstů."
Slovo šikana se zde skloňuje ve všech pádech. Je důležité objevit bod zlomu, kdy se z agresora stává oběť.
Chris Carter nám ve svém příběhu nabídne vyváženost - rovnováhu - dvě polarity: Dobro a zlo.
Ale kdo určí, jakým směrem se dát...?

Sugestivně napsaný příběh, který vás jen tak neopustí. Chris Carter se vyzná v duši čtenáře.

P.S.: Jeden nikdy neví, co za magory z lidí vyroste.

70 29.08.2020

Filmový scénář - kniha.
Marek Epstein - Josef Klíma
Společný jmenovatel: Jan Mikolášek, léčitel nebo šarlatán...?
Hlavní rekvizita: lahvička s močí
"Paprsek světla se zlomil o sklo lahvičky. Pronikl dovnitř jako šíp a prosvítil pěnivou tekutinu."
Životopisné drama plné rozporuplnosti, dramatičnosti, tajuplnosti ale i houževnatosti, laskavosti, milosrdenství...
Drama plné andělů, ale i démonů.

Co je pravda a co pouhá fabulace autora? A existuje absolutní pravda?
Pravda se ukrývá za důmyslnou optikou čtenáře a jeho úhlem pohledu.
Jan Mikolášek - někdy léčitel, někdy šarlatán, někdy pouhý člověk. Rozhodně osobnost, hodná pozornosti.

,, Nejkrásnější knihou je příroda, láska a milosrdenství boží.
V přírodě je dobro. A dobro je od Pána. Co je v hlavě, je v srdci a naopak. Věř a bude líp."

P.S.: Každý totalitní režim je branou do pekla.
P.P.S.: Někdy se zajedu podívat do Jenštejna.
P.P.P.: Děkuji panu Klímovi za doslov v této knize.

72 23.08.2020

Jedlová samota je opředena sítí domněnek, zahalena pláštěm tajemství a strachu.
Brutální krvavý zločin, vrah však chybí.
Nad Jedlovou samotou se vznáší stín černých lovců.
Fantazie německé spisovatelky nám nabídne rekonstrukci činu, její smysl pro dramatizaci duši čtenáře udržuje v neustálém napětí,
A pak přijde konec..

Pane, uslyš nás...
Pane, vyslyš nás...
Pane, smiluj se
Kriste, smiluj se
Pane, smiluj se nad námi
Kriste, smiluj se nad námi
Pane, vyslyš mou modlitbu a nech můj hlas dojít k tobě
Amen

P.S.: Černí lovci číhají na každého z nás...
P.P.S.: Audiokniha je luxusní záležitost.

56 17.08.2020

Dnes mě navštívil Rikitan a kluci od Bobří řeky. Přišli mě upozornit, že do mojí sbírky třinácti bobříků mi ještě dva chybí. Oranžový a bílý.
Svoji Sluneční zátoku jsem ve svém životě již objevila. Teď ještě ulovit bobříka mlčení a ušlechtilosti... :-)

Zvonivý smích hochů od Bobří řeky mi připomněl odlesk šťastného dětství.

P.S.: Jak to ti Hoši od Bobří řeky dělají, že vůbec nestárnou...
P.P.S.: Nostalgie jako prase... ( bobřík ušlechtilosti ohrožen)

86 16.08.2020

AUDIOKNIHA
Český lékař, který miluje zimu, optimální venkovní teplotu do 15°C a šumavské lesy, překročil nejenom hranice Jižního Súdánu a čistým chirurgickým řezem se svými zápisky vnořil přímo do našeho srdce.

,,Císařský řez je jedinou operací, při kterém z jednoho zdravýho pacienta uděláte dva. Minimálně.“
Chirurgicky jednoduché a geniální.

„Jediným šéfem lékaře je jeho pacient.“ A já si do teď myslela, že VZP...?

P.S.: Hluboká poklona všem Lékařům bez hranic od jedné vysloužilé chirurgické sestry, která ještě dlouho bude přemýšlet, jak by ona „ukázala kozy ptákům...“

P.P.S.: Velký respekt, velké uznání. Pro mě silný emotivní zážitek i díky interpretaci Lukáše Hlavici.

62 15.08.2020

,,Život je prostor pro křehkou duši."

A tak nám Vlastina Svátková obnažila tu svoji, aby tím nabídla prostor pro tu naši.

Tak tedy zkusme vyplnit i ten svůj život v rovnováze a v klidu.

P.S.: O život stojí za to bojovat.

47 11.08.2020

Celkový dojem z knihy: ROZPAČITOST
Nezpochybňuji odvahu českých parašutistů. Mně vadily vlastní úvahy spisovatelky, kdy rozvíjela teorii ,,co by, kdyby...“ V polovině knihy jsem již absolutně ztrácela přehled „kdo s kým, o čem, pro koho....“ Všechny životopisy mi splývaly v jeden a těch „nešťastných náhod“ bylo na můj vkus víc, než dost.
Moje uznání nepatří autorce. Patří všem těm stovkám bezejmenných, kteří bez speciálních výcviků, beze zbraní a kapslí s jedem, pod rouškou smrti pomáhali statečně a nezištně všem těm smělým hochům-parašutistům, co odpovědnost za svůj život častokrát vložili do rukou těch, kteří mnohdy neměli ani možnost volby.

Každý svého štěstí strůjce. Opravdu...?

P.S: Odvaha jenom nestačí. Vždy je důležité, kdo vám kryje záda.
P.P.S.: V této knize by mohla být směle uvedena i jména mého dědečka a otce

48 09.08.2020

Tolik poetického textu – přesto krimi.
Podrobná sonda do duše stárnoucí ženy – přesto detektivka.
Tolik vztahových mnohoúhelníků – přesto čtení nejen pro ženy.
Minulost – přítomnost – výčitky svědomí.
Secesní vila se svobodně bující zahradou, ve které se příroda rozpíná, natahuje chapadla, aby vytvořila impresionistický obraz...
Pod vrstvou bezprostředního prchavého okamžiku však bují pokrytectví, faleš, pýcha, nadutost, ješitnost...
Poslouchejte pozorně. Co slyšíte? Kroky vraha...

Pro mě někdy moc popisné a tím na detektivku nudné. Přesto jsem poslouchala se zájmem.
Měla jsem dojem, jakoby se Michaela Klevisová do poslední chvíle nemohla rozhodnout, kdo bude vrahem.

P.S.:Všechny ženské hrdinky bych s chutí a rozběhem nakopla.
P.P.S.: Neměla bych si pořídit kočku???

71 04.08.2020

S krásně rýmovanými texty pohádek z této knihy jsem se poprvé seznámila v mateřské školce, aniž bych věděla, z jaké knihy nám je paní učitelka předčítala.
Podruhé jsem již cíleně předčítala svoji dceři a nestačila jsem se divit, že vlastně všechny pohádky znám, některé slovo od slova a to díky čítankové četbě prvního stupně ZDŠ.

S nostalgií vzpomínám: Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko...

P.S.: Obrázky pana Trnky mě, svým způsobem, trochu děsí dodnes.

92 28.07.2020

AUDIOKNIHA

Bára a Milada.
Dva pohledy na život. Neobvykle obvyklý příběh vnučky a její babičky, s velkou dávkou mystična, přesto vtipný, s trochou sarkasmu, přesto laskavý.

Pakliže vám připadá, že strava v nemocnici je „nablito s rejží“ nebo, že „i pád na držku je pohyb vpřed,“ pak je to kniha pro vás. Projdete se sice slzavým údolím, ale s úsměvem na tváři.
Vy, kdo se občas cítíte jako špatně namazaný chleba s máslem, jako losos v kaluži, neodkládejte četbu na AŽ, čtěte HNED!

Po dočtení budete chtít tomuto příběhu věřit, protože ,,jednou ucítíte, jak to všechno pomalu končí."

P.S.: Sledujte znamení. Je to důležité.

63 27.07.2020

Kniha originálních fotografií, doplněná verši někdy volně neučesanými, někdy srovnanými do rýmů. Verši veselými, hravými, upřímnými. Verši pro zasmání i pro zamyšlení.

Naslouchám proudu duše
a ten mi říká suše: „PIŠ!!!“

A tak jeden lékař-neurolog vzal do ruky foťák a napsal jím jméno svý na zdi, aby podpořil svojí fantazií tu naši. Snad se budou prolínat, nikoli do sebe narážet...
Přiznám se, že některé myšlenky, ukryté v textu, pro mě zůstaly na neurologii. Ale nemusíme přece hned všemu rozumět.

Fotografii klidné vodní hladiny s blýskavým odrazem slunečních paprsků a doprovodným textem si já ukládám do své amygdaly. Nemohu jinak...

Na světě je tisíc front
a jenom jeden horizont.

P.S.: Mějte se krásně ve štěstí a naději i vy, pane doktore...
P.P.S.: Děkuji za tuto knihu, která s mojí duší rezonovala, prolínala se a jen občas narazila...
P.P.P.S.: A děkuji za vždy v nikdy, krásu na světě...

51 25.07.2020

AUDIOKNIHA
Marla a Max. Náhoda nebo osud...? První vyrazila za svými sny aby splnila sny tomu druhému.
,,Naše osudy jsou dávno napsaný. Chci ten svůj žít s radostí." Marla.

Zůstaň tu se mnou - prosba nebo modlitba...?

Kdo by si nechtěl splnit své sny. Myslím, že Karin Krajčo Babinská si touto knihou jeden svůj sen splnila.
Příběh neoriginální, díky ,,profláknutému hitu" hodně předvídatelný, kýčovitý.
Ale když mně se tak krásně poslouchal. Melodický hlas Richarda Krajča a doprovodná píseň byly balzámem na moji duši. Někdy i tohle málo stačí ke štěstí, nemyslíte...
A v závěru jsem byla docela napnutá. Protože, co kdyby... Naděje umírá poslední.
Nakonec jsem se stejně ocitla v slzavém údolí...

P. S.: Někdy je opravdu nutné pořádně uhodit do bubnu, zvlášť, když do snů vstoupí nekompromisně něco smutně absolutního
P.P.S.: Ještěže existuje epilog...
P.P.P.S.: Opravdu se nedá osud změnit?

53 23.07.2020

Láska, nenávist, vášeň, zločin, trest.
Psychotriler lež. Léčba šokem pravda.
Stále přemýšlím, zda Colleen chtěla napsat příběh nymfomanky nebo světice. Možná jenom chtěla trumfnout Padesát odstínů šedi. Christian však chyběl, zato naivka Lowen se povedla dokonale.
Co je pravda a co lež?
Soukolí tohoto příběhu hodně skřípalo překombinovaností a uspěchaně zmatený konec mu vylámal několik zubů.
Collen, vydělala jste si aspoň touto knihou na slanou vodu?
Dle ohlasů na této DK jste si u nás v Čechách vydělala i na zubaře.
Omlouvám se všem nadšeným čtenářům a sypu si hlavu popelem.
Polehčující okolnost: poslední dobou jsem prý divná (říká to můj přítel)

P. S.: Na ptáky jsme krátký a slovo šukat používala již babička Boženy Němcové. Bohužel v jiném kontextu.
P.P.S: Konečně vím k čemu se používá jazyk

64 14.07.2020