evelýny komentáře u knih
Osm autorů, osm příběhů.
Osm krátkých povídek - osm životních etap, a některé s vámi zaručeně budou rezonovat.
Osm čitatelů se společným jmenovatelem rodiny.
Podtrženo, sečteno - osm různých pohledů na život, ke kterým se po jejich dočtení přidá pohled devátý - ten váš.
Osm příběhů k zamyšlení, na jehož konci třeba zjistíte, že ten váš život je vlastně docela fajn.
P.S: Děkuji za příběh Return Magic a tímto zdravím Petru Dvořákovou...
P.P.S: Děkuji všem zúčastněným, že moji večerku posunuli hluboko za nultou hodinu. Ale nevadí, dnes je totiž sobota ... :-)
Zvláštní kniha. Rozhodně k zamyšlení, než k odsouzení.
Když nic jiného, mohli bychom se prostřednictvím této knihy naučit aspoň pokoře, lásce a úctě.
P.S: Rozum má své meze. Ale omezenost je neomezená...
P.P.S: Potrefená husa se prý vždy ozve a tak nezbývá, než respektovat svobodu slova
Pro mě fantasmagorie a za to slovo se omlouvám. Výstižnější přirovnání jsem však nenašla.
Knihu jsem dočetla jenom proto, že to byl dárek.
Hodně dlouho jsem se vyhýbala odpovědi na otázku , zda se mi kniha líbila.
P.S: Promiň, ségra, tak teď už to víš...
Historická detektivka, která se počtem vraždících magorů může směle rovnat severským bestsellerům.
I když tak úžasně poeticky popsaný rigor mortis v nich zřejmě nenajdete.
,,Mojmír narovnal voskový prst pevně zaťatý do dlaně. Smrt už překonala odpor vůle a dovolila mu prsty pohnout. Potrvá to teď nějaký čas, kdy je tělo volné jako ve spánku, pak svaly ztuhnou jako kámen a dalších pár dní se budou pomalu uvolňovat a mířit k definitivnímu konci."
Pro mě dost chaotický, překombinovaný příběh, ve kterém jsem se ztrácela.
Spíše jsem si užívala neotřelé originální zpracování, krásu a bohatost českého jazyka.
P.S: Po celou dobu čtení mi hlavou vířila melodie Johanna Strausse ml. s textem K.M.Walló ... Noční motýl v lásce znamená - moje amygdala si prostě nemohla pomoci )
Kniha plná humoru, dojetí i nečekaných překvapení....????
P.S: Tento způsob humoru zdá si mi poněkud nešťastným, ale respektuji a s díky vracím
P.P.S: Ale překvapená jsem byla, to ano.
Velmi závažné téma ke zpracování, ale pro mě zpracováno povrchním způsobem Nedokázala jsem se do konce knihy popasovat s hlavní hrdinkou, která mi jako patnáctiletá připadala vyzrálejší, než jako třiadvacetiletá (promiň, Lily). Ještěže ten její psychopat nebyl tím pravým, nefalšovaným psychopatem, jinak by se zřejmě nekonal starý dobrý happy end.
Přiznám se, že se mnou nejvíce rezonovala až poznámka autorky, a to díky jedné jediné větě: ,,Až budu velká, chci být jako ty."
Věta, která by měla být vyslovena všem maminkám světa, ale...
P.S: Mám tě ráda, mami. Jsem již velká, ale
nechci být jako ty.
P.P.S: Pro mě emotivní příběh hlavně díky mým osobním vzpomínkám. Ale i o tom jsou někdy knihy...
Lenost
O lenosti by se toho dalo napsat hodně, ale - nechce se mi. Znáte to, ne? Necháme to na jindy. Děkuji vám.
A já děkuji panu Suchému, že to s leností nemyslel až tak vážně a že nám prostřednictvím této knihy dovolil nahlédnout do svojí fantazie a trochu i do života.
Jsou lidé, kteří by rádi hráli na varhany, ale mají k dispozici jen jednu píšťalu.
Co udělají?
Jdou a soudcují fotbal.
P.S: Pane Suchý, příště povolím uzdu své těkavosti a budu číst na přeskáčku ... )
P.P.S: Zapomněla jsem pochválit fotografie. Fotky jsou též super, zejména siesta v černém uhlí...
Kdykoli zalistuji v této knize, vždy objevím novou perličku na dně svého poznání.
Ale proč je tak těžké navléknout perlový náhrdelník...?
... radost a žal jsou neoddělitelné.
Přicházejí společně, a usedne-li jeden z nich k vašemu stolu, pamatujte, že druhý spí na vašem loži.
Kniha k zamyšlení, k rozjímání, k posílení ducha, inspirativní ...
Kniha časová - najde si vás teprve tehdy, když nastal její čas...
V pavilonu výsostném
vítr z hor dnes nevidí tě.
Tolikrát až na hranice
provázeli jsme tě - a zase zpět.
Tentokrát však sám a sám musel jsi k nim odejet.
Nebylo ode mě zrovna moudré, číst tuto sbírku v den státního smutku.
Karel snad promine...
Přes slzy nevidím a dočítám jen ztěží...
Snad pod režií této mimořádné situace se mnou tyto verše rezonují ještě více
Tolik souznění v loučení jsem již dlouho neprožila.
Ale po noci přijde den
A s ním možná nový sen, nová naděje....
Překvapená
Nevěřím srdci svému ten poplašený let.
Vidím tě, milý můj skutečně přicházet?
Nebo snad -
co nechtělo se ani ve snu zdát,
opravdu mohlo by se stát?
P.S: Samovolností svých myšlenek jsem byla překvapená ...
P.P.S: Promiňte, dnes osladím si kávu o trochu víc, byť jinak nesladím...
Laskavé pohlazení, veselé potěšení, nenásilné poučení, nostalgie s příměsí smutku..
A když při čtení necháte pracovat svoji fantazii, když otevřete svoji srdeční čakru, mohou vám tyto krátké úvahy amerického pastora mnohdy připomenout vlastní pocity, touhy.
Některé příběhy zapomenete okamžitě, některé si budete pamatovat týdny, měsíce, roky...
A příběh, který s vámi nejvíc rezonoval, si budete pamatovat celý život. Stačí jenom zavřít oči a pod víčky jej najít...
,, A kde mají stát mořské panny?"
,,Mořská panna se postaví sem, hned vedle Mořského krále!"
Dodnes si pamatuji jedny zasněžené Vánoce roku 1972, kdy mi tuto knihu nadělil tatínkův Ježíšek.
Příběhy Starého zákona dětem a nám, co nečetli ,,knihu knih", příblížil komunista, člen ÚV KSČ. Mně se líbily a bylo mi jedno, zda je napsal Ivan Olbracht nebo Kamil Zeman.
Který že příběh mě oslovil nejvíce? Ten o králi Šalamounovi, snad i proto, že moudrost mě oslňovala od útlého věku :-)
Zajímavost: Věděli jste, že podle jedné povídky I.O. byl zfilmován Prstýnek s Otomarem Korbelářem v hlavní roli? Já ne.
A protože je to můj oblíbený film pro pamětníky a tomuto herci jsem se sestrou v dětství venčila jeho afgánské chrty, tak poslední hvězdička u této knihy je tak trochu protekční. Snad mi prominete :-)
,,Veršíky - Kresby - To byl můj způsob - Jak se zbavit některých myšlenek - Aby udělaly místo dalším" ( Jiří Suchý)
Přečíst si veselé, hravé, melodické veršíky s vtipnými pointami je můj způsob, jak se zbavit některých myšlenek, aby udělaly místo dalším. (evelýny)
V lásce je lepší leccos nevědět
A když už se ví
Dělat že se neví
Protože někdy postačí pár vět
A zrno zmizí
Zůstanou jen plevy
Láska je krutá
co svět světem stojí
někdy však umí být i laskavá
A my jen žasnem
Jak nám tiše hojí
Ty rány které
Sama rozdává
P.S: V jednoduchosti je síla a pan Suchý to dobře ví. A proto je pro mě jeho ničím nekomplikovaná a přesto inteligentní poezie, dokonalá. Vždy si nad jejími řádky odpočinu...
,,Úžasné! Nejvtipnější kniha tohoto roku!" ( informace na obálce knihy)
Opravdu...?
P.S: Pod ,,Nuselákem" se pro jistotu již nikdy procházet nebudu.
P.P.S: Do divadla bych já šla raději s Tondou...
Tři naprosto nesourodé individuality se pod režií zvěrstev páchaných ve jménu ,,čisté rasy" v jednom okamžiku spojí, aby aspoň na chvíli unikly realitě a vytvořily naprosto souznějící komunitu pod záštitou lásky, ale i lži a přetvářky. Přesto jsem všem třem zlomeným andělům držela palce a přála štěstí.
Příběh plný emocí, ale mnohdy naivní, zdlouhavý, místy pro mě zmatený a nelogický, těžko uvěřitelný, ale díky velmi emotivnímu konci nezapomenutelný.
A jak to již v životě bývá, snaživá blbka, konající ve jménu spravedlnosti, nakonec vynese poslední trumf. Poslední...?
P.S: Ten poslední trumf vynese spravedlnost sama.
Anglie - mlha - blata - vřesoviště ... a světélkující obluda, která vraždí na potkání...
Dávno, dávno již tomu, co jsem četla tuto dnes již klasiku z pera skotského lékaře, všestranného sportovce, politika, bojovníka za zlepšení situace v Kongu, válečného zpravodaje, ale hlavně světoznámého spisovatele nejenom detektivních románů s dnes již kultovní postavou detektiva Sherlocka Holmese.
Tak jako Sherlock se stal symbolem brilantní schopnosti dedukce, tak ,,Pes baskervillský"- anglický mastif - se stal symbolem obrovské vraždící stvůry.
,,...byl to obrovský pes, černý jako uhel ... oheň mu sršel z otevřené tlamy, oči mu žhnuly řežavou září, jeho morda a srst na krku a hruď byly lemovány plápolajícím ohněm. V žádném deliriu nemohl si žádný halucinacemi mořený nemocný mozek představit něco děsivějšího, hrůznějšího, pekelnějšího, než byl temný netvor s dravou maskou, který se na nás vyřítil z hráze mlhy."
P.S: Ale jak již to v životě bývá, příčinou a tudíž tou pravou stvůrou byl, je a bude vždy člověk. Jaký pán, takový pes...
P.P.S: Můj pes byl veselý, hravý, společenský, ale když se naježil, úplný ,,Baskervill" ... Ale stačil jeden jediný piškot ... Měj se ,,tam" dobře, Yoriku, jediný a nezapomenutelný... a měj se dobře i ty, ,,Pse baskervillský."
Zřejmě procházím transformací, protože tento neoriginální příběh mě nezaujal. Celou dobu jsem měla pocit, že jsem jej již v minulosti četla.
Jediné, co se z mého pohledu autorce povedlo, byly vtipné dialogy.
Za úsměv na mojí tváři dávám 2*.
Ale upozorňuji, že nejsem cílovou skupinou, takže se tímto komentářem nenechte odradit.
S chutí do toho, půl je hotovo. 91% na Databázi knih.
A databáze se přeci mýlit nemůže :-)
Krásně zpracovaný historický román o dvojnásobné české a polské královně.
Richenza, Eliška Polská, Alžběta, Eliška Rejčka, Hradecká královna - polská princezna, později z Boží milosti česká a polská dvojkrálovna.
Zpočátku pouhá figurka na šachovnicovém poli v politickém boji o moc - na konci královna vdova, jejíž charisma, inteligence a krása prostoupily staletími, aby nás okouzlovaly dodnes.
Celý život byla nucena vést boj o přežití a celý život díky své kráse, chytrosti a snad i osudovému štěstí vyhrávala. Ve svém dětství sirotek, odsouzený k milosti ,,braniborských," v dospělosti přední šlechtična evropského významu, přesně tak, jak se od královny vdovy očekává.
Přejme jí klidné spočinutí v bazilice Nanebevzatí Panny Marie v Brně po boku své snad jediné velké upřímné lásky, pana Jindřicha z Lipé.
P.S: Richenzo, moje srdce jste získala, ač jsem duší patriot a Přemyslovci jsou mojí velkou láskou. Eliška Přemyslovna snad již pochopila a odpustila...
HVĚZDA MOŘE
Hvězdice
vrácená do moře
prchá a tančí
jako myška z komparsu Opery
Ještě dlouho dlouho vidíš:
hlavičku
nožky
ruce
Tak přesně tuto báseň jsem si jako mladá opsala od kohosi do svého deníku. Ale opsala jsem ji s drobnou chybou a do dneška jsem stále přemýšlela, co tím chtěl básník říci :-)
Dnes již vím...
Není život krásný... )
P.S: To slovo bylo : z komparsu Opery - z kompasu Opery (moje verze) :-)
Verše krásné, ale já vím o lepších ...
Rabbi Löw stvořil golema, aby zachránil židy...
Osud stvořil Hitlera ...
Pod rouškou davové psychózy antisemitismu nestačila vykvést velká, upřímná láska.
Láska, která byla nucena klást podmínky, protože: ,,Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky." Jedno klíčové rozhodnutí, které spustilo řetězovou reakci pocitů viny a trestu.
Sofiina volba jedné generace? Snad.
Příběh lásky, odehrávající se v kulisách zločinu proti lidskosti a vy jste nuceni číst až do samého konce, i když vlastně od začátku víte, jak příběh Lenky a Josefa dopadne. A čtete hodně rychle, abyste tu hrůzu již měli za sebou.
,,Občas i to nejsilnější pouto se rozpojí a lidé se jeden druhému ztratí." Opravdu...?
Příběh tak emotivní, že jsem autorce odpustila i ,,Apatyku u Rotta - prototyp úspěšného židovského podnikání...?" (str. 80)
P.S: Proč, pane Bože, proč...?
Knihu jsem dostala od tatínka, protože brzy pochopil, že v minulém životě jsem opravdu nebyla Magdalena Dobromila Rettigová :-)
Díky této knize jsem se pro mé přátele stala Magdalenou Dobromilou, ale můj manžel věděl své... )
Z mého pohledu perfektní kuchařská kniha nejen pro začátečníky.
Zajímavost: Historie se prý opakuje, ale moje dcera vaří bez kuchařek a je vynikající kuchařkou. Ale při každé návštěvě vyžaduje ,,moje" vepřové maso v mrkvi. Tímto vyjadřuji dík kolektivu autorů...