evelýny komentáře u knih

,,Tehdy se mi zlomilo srdce pro srdce, které jsem právě zlomila. Pro to, které jsem se vždy snažila chránit."

Literatura, která rozhodně splňuje kolonku pro děti a mládež. Hodně naivní - nevěrohodná, ale přesto si přejete, aby aspoň v něčem byla pravdivá.
Přestože mě takto zpracované téma neohromuje, musím konstatovat, že na konci jsem spotřebovala několik kapesníčků.
Za tu uklidňující naději, že se jednou vrátíme ,,domů", přidávám jednu hvězdu.
Ale jinak souhlasím: přeslazená, ulepená cukrová vata. A zklamaná jsem nebyla, protože jsem tento vývoj příběhu předpokládala.

38 25.04.2018

Pakliže si vás má kniha najít, najde si vás. Já tuto sbírku objevila v r. 1980 v popelnici. Od té doby mě její verše stále okouzlují, dojímají - někdy rozteskní, někdy pobaví. Ale vždy nad nimi moje srdce plesá i díky skvělému přebásnění Bohumila Mathesiuse.

Vějíři z hedvábí, ty lichotný a hladký, ty sněhu bělejší, bělejší jinovatky,
jak luna kulatý, když kráčíš oblohou, jdi k němu, vějíři, jdi za mne nebohou!
Buď ve dne v noci s ním, skýtej mu doprovod,
tvůj vánek chladivý měj vůni stinných vod!
Pak - chladný podzimek až lehne do kraje a žlutým listovím si vítr zahraje-
on v skříně zásuvku tě hodí nedbale jak symbol, vějíři, znak lásky nestálé.

Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku ač chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.

P.S: Tuto sbírku si beru s sebou i do příštího života.

46 25.04.2018

Moje první setkání s indickou poezií.

Mračna deště zbavená za obzor se ženou,
píší: Dneska na nebi máme dovolenou.

Štěstí lásky trvá krátce jako sen,
bolest lásky neseš celým životem.

Až tady nebudu, zmizí jako sen,
co jsem si ponechal pro sebe jen.
Až tady nebudu, žít bude dál
u druhých, co jsem jim v životě dal.

Před ránem jitřenka na poslední list tmy
s úsměvem napsala:
Brzy se rozední!

40 24.04.2018

Minulost - přítomnost - budoucnost = osud.
Tvoří se naše budoucnost postupně, nebo je již předem dána?
A život nám někdy dá dárek, i když už to nečekáme...
Famózní gejzír fantazie s neuvěřitelnými kombinacemi bylo - je - bude. Určité děje příběhu byly na můj vkus již za hranicí, ale čeho? Cestování časem patří do fantaskní literatury, tedy přeludové - neskutečné. A jak je známo, fantazie je bezbřehá - nikde nekončí, nikde nezačíná, prostě bez hranic. Takže proč hledat nějaké hranice? :-))
Od druhé poloviny knihy se neodtrhnete. A konec - to je jen vybroušený diamant na vrcholu gejzíru.
A krátké citáty, které si sice G.M. vypůjčil od jiných známých osobností, jsou jen další kapkou živé vody v tomto vodopádu. Objevil je pro nás a podělil se s námi. Za to mu patří můj dík.

P.S: A tak nezbývá, než spolknout malou zlatou pilulku, zavřít oči a nechat si zdát o tom, co by bývalo, kdyby ... Co bude, když ...

42 22.04.2018

Láska. Lásky. Lásce. Lásku. Lásko! O lásce. S láskou.

Pokorná žačko má, mně se zdá,že změníš se mou výukou
v maturantku, jež poté v lásce zvládne i školu vysokou

Verše mnohdy provokující, mnohdy tesklivé, mnohdy žalující - ale vždy náladově bezprostřední a vždy plné lásky...

Byl tehdy krásný letní den. Samo slunce mi pomáhalo
ocenit vaše krásné tělo pod hedvábím a saténem.

Ani se mi nechce věřit, že ruce, které napsaly tyto verše dokázaly též stisknout kohoutek revolveru.
Prokletá láska - prokletý osud - prokletý básník - díky své poezii nesmrtelný.

Když nazdařbůh jsme včera hovořili, mé oči do vašich se vpily.
I vaše oči sledovaly mé během té rozmluvy, tak rozmarné...
A právě včera naděje mě zpila. Srdce se ptá, zda oprávněná byla,
či neuletí-li jak plachý pták.
Tomu tak není, že? Že tomu není tak?

Krásně strávené poetické odpoledne s jedním prokletým básníkem.

48 18.04.2018

Četla jsem verše prokletých básníků, souchotinářů i poštovních úředníků,
psychiatrů i docentů Univerzity Karlovy...
Četla jsem verše milostné, náboženské i politické,
elegie, epigramy, sonety...
Četla jsem balady, romance i Písně kosmické...

A v této souborné sbírce se spojily všechny verše světa,
aby mi vyrazily dech a posadily tvrdě
na zadek!

Jsem duše snící v těle muže
či tělo s duší? - Ptám se prostě:
Jsem hovno, z něhož trčí růže
anebo květ, jenž z hovna roste?

P.S: Snad mi něžné poetické duše prominou, ale já si nemohla pomoci.

53 18.04.2018

Z oběti se stal kat. Z kata oběť ...
Dobro se změnilo ve zlo, zlo se stalo dobrem ...
Tři příběhy, tři ,,pevnosti tvrdosti a nedůvěry s izolací samoty", tři ,,zajatci své vlastní minulosti". Jedné stědrovečerní noci, kdy se může stát cokoli, se jejich spirály vlastní destrukce protnou do jediného průsečíku odpuštění.
Příběh, který mě na konci opravdu paralyzoval - překvapil - dojal.
Na čem závisí, zda se dva zamilovaní sejdou? Na několika vteřinách, na jednom zaváhání, na štěstí ... A proto si važme toho, že můžeme milovat a že jsme milováni. Ámen.

P.S: Vyústění děje je opravdu trochu fantastické, ale v tomto příběhu mně opravdu nevadilo. Tak nějak k němu patřilo. Stejně jako k životu patří náhoda. Náhoda...?

43 17.04.2018

Pro mě velké překvapení. Inteligentní verše hodné vysokoškolského pedagoga, docenta na Katedře žurnalistiky.
Verše plné paradoxů, novotvarů, překvapivých point.

MÍ TAJNÍ SVATÍ Z orloje života
Zase jsou sťatí Tančí se gavota.
Zvonkohra cinká Chodí se dokola
Tančí i sklínka Vypitá dopola
Burácí techno Tančí se, jasná věc
A to je všechno Na konci kostlivec.

Opilí Dáni bloudí po Kodani a malá mořská holka hubená
v přístavu všem se dává a tak dlaní každej si šáhne, jak je studená.

Nemohu vám opsat celou sbírku, ale opravdu stojí minimálně za přečtení.
Já ji musím mít ve své knihovně!

Mě tato kniha zaklela :-))

38 13.04.2018

Miluji čínskou poezii. Vlastně miluji jakoukoli poezii . Ale ta čínská mě okouzluje bezmála čtyřicet let. Oceňuji její jednoduchost, prostotu a při tom v ní nacházím tolik poetičnosti. A přesto mě vždy ohromí svojí tvrdou realitou.

Mé srdce není kus kamene,
co každý válet smí po zemi.
A měkká rohožka také ne,
co svinout mohu, když chce se mi.

Po tvé lásce stopy není,
jen zášť ke mně nyní máš.
Jsem jak věc bez trošky ceny,
kterou nikde neprodáš!

P.S: V dnešním neprosluněném nedělním odpoledni jsem zatoužila po troše poetiky, která by zaplašila moje chmury. Nestalo se a tak aspoň rozdávám ,,palce" mým oblíbeným. Tímto zdravím do Brna :-)))

39 08.04.2018

,,Nic by se nestalo ... kdyby vstoupila do té kavárny o třicet vteřin dříve nebo o třicet vteřin později, nikdy by se nesetkali. Hloupý osud se rozhodl, že je svede dohromady v rozhodující chvíli. Volání anděla, jak říkávala její babička..."
Jedna neuvěřitelná náhoda rozehraje napínavý příběh dvou osob, které spojovalo nevědomé a tím dobře střežené tajemství. Když si jej ,,člověk nechá pro sebe, je jako hřích, z něhož se nevyzpovídá: roste v nás, kazí se a živí se pouze dalšími tajemstvími".
Madeline, Alice...
Té první dlužil vysvětlení.
Vůči té druhé měl dluh.

Tajemství bylo rozluštěno.
,,Jediná věc, která může nahradit závislost na minulosti, je závislost na budoucnosti".
Doufám že si od tohoto autora v budoucnu ještě něco přečtu, i když v tomto příběhu bylo těch náhod na mně moc. A to mám náhody ráda :-).

P.S: Příjemným bonusem jsou krátké citace v záhlaví každé kapitoly.
A mile překvapená jsem byla i zjištěním, že ,,původní semínko tohoto příběhu" mělo reálný základ :-)))

39 08.04.2018

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nebavila. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nenasmála.
Na druhou stranu opakování stále stejného mě někdy již nudilo. Přesto jsem dočetla.
Z mého pohledu jde o výjimečnou knihu spíše díky českému překladu - díky hrátkám s jazykem, které mě mnohdy skutečně oslňovaly. Pro mě v knize chyběl děj, ale u takového typu literatury to je celkem logické.

Mojí třešinkou na dortu bylo stejnojmenné divadelní představení - brilantní výkon herců. Královsky jsem se pobavila a díky tomu přidávám jednu hvězdu.

P.S: Poslech audioknihy možná ještě změní moje celkové hodnocení :-)

50 05.04.2018

Překombinovaný příběh skoro detektivní, trochu psychologický, místy naivní, místy nevěrohodný... A přesto plný zvratů a napětí, která vás ke konci nepustí. Posunou váš ,,letní čas" o několik hodin, ovládnou vaše ,,měla bych" a změní je na vaše ,,chci". Přestože vás bezvadně promyšlená konečná pointa překvapí, paralyzuje, přesto v ní objevíte bolest i laskavost, lásku, naději. A na konci tohoto příběhu si z hloubi duše budete přát aby to, co bude, bylo.

,, ...poznal jsem ji podle prvního
záchvěvu víček. Byla to ona,
nečekaná a očekávaná...

A přestože se tento příběh týká Alzheimerovy choroby, jsem přesvědčená, že pro edici tohoto německého lékaře napsán není.

P.S: I mně pointa připomněla Prokletý ostrov.

38 28.03.2018

Kdykoli se mi do rukou dostane mnou ještě nepřečtená sbírka J.H.K., vždy se těším, čím mě autor překvapí, paralyzuje, šokuje. A kolikrát jsem udivena, že mu k tomu stačí jediné slovo, které pointu v mých očích posune k dokonalosti skoro geniální. Nechápu, kde ten chlap bere inspiraci? Že by jeho sklenice neměla dvojité dno, ale bezedné?
Některé verše však mohu číst jen potichu :-)

Z druhého břehu přívoz není
zdvojené ticho zdvojí tmu...
křídlem si laskám přirození
kopýtkem dupám do rytmu

A tak hezky to začalo...... :-))

43 19.03.2018

Mám ráda postavu Hercula Poirota a před logičností jeho šedých buněk mozkových se skláním. Pravidelně se s nimi utkávám prostřednictvím televizní obrazovky. A pravidelně tento boj prohrávám, i když miluji analýzy a logické úvahy :-)))
Ne jinak tomu bylo i u této detektivky, kterou jsem poslouchala jako audioknihu. Přestože bylo pro mě konečné rozuzlení opět překvapením, vyšetřování šestnáct let staré vraždy se všemi detailními popisy mi prišlo nekonečné, zdlouhavé, i když velmi propracované.
Spojení dětské říkanky s vyšetřováním vraždy mi připadá opravdu skoro geniální.
První s pěti prasátek se na trh směle vydalo
A to druhé prasátko zase doma zůstalo ...
Pět prasátek - pět svědků vraždy
Které z těch pěti prasátek ví víc, než přiznalo?

57 18.03.2018

Tato sbírka a sobotní sněhová nadílka - mám již jen kousíček do deprese?
Ne!
To pouze žert a šok, ironie a provokace, narušení všednosti...
Zkrátka testament recese

A tak nezbývá, než otočit list. Ten poslední...

A tahle mě opravdu paralyzovala! Že by léčba šokem!?

Běž si ji umýt, a jdem na to, kotě
ať poznáš život... Život po životě

P.S. Opakování je prý matka moudrosti. V beletrii mi vadí hodně. V básnických sbírkách je toleruji. Kupodivu v této sbírce mi opakování nikterak nevadilo.

A číšník nejde...Počkám do půl
a sám si zajdu pro další
... vše nasvědčuje, že jsem doplul
jen vodu Bůh tu roznáší

...Sám v arše bláznů, jež je prázdná
choulím se v dešti pod kápí
sám na světě, sám v roli blázna
sám v lodi, jež se potápí

42 17.03.2018

Ohmataný, stokrát slepovaný brožovaný výtisk, nekonečné zelené prérie, stáda bizonů, indiánská teepee, stříbrná puška, bledé tváře, ocelový oř a v neposlední řadě má dětská touha vlastnit náhrdelník z medvědích drápů - to jsou mé nostalgické vzpomínky z dětství.
Vinnetou - náčelník Apačů, který se zrodil z fantazie německého učitele a stal se legendou a symbolem míru, statečnosti, čestnosti a ryzího přátelství.
Vinnetou a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand zůstanou navždy mými dětskými hrdiny. Jejich příběhy se četly, čtou a ještě dlouho budou číst. Howgh.

Zajímavost: Dle posledních výzkumů bylo potvrzeno, že Karel May zemřel na otravu těžkými kovy pravděpodobně dlouhodobým pitím kontaminované vody. Na vině jsou zřejmě olovnaté trubky vodovodního potrubí. To by se mu v prérii po boku Vinetoua nestalo.

P.S: Zajímalo by mě, zda by postava Vinnetoua vznikla i za předpokladu, že by nebyl Karel May uvězněn. Ale koho se zeptat...?

90 17.03.2018

Na knihách Karla Maye jsem vyrostla. Zeměpis nikdy nebyl mojí silnou stránkou, ale příběhy effendiho Kara ben Nemsího a jeho věrného přítele Hádžího Halefa Omara mi přiblížily Orient velmi zdařile.
Knihy tohoto autora mám navždy spojené s Vánocemi a mým tatínkem. Přestože to byly dárky ,,od něho pro mě", mnohdy jsem na jejich přečtení musela vystát frontu (líbily se totiž jak jemu, tak mojí sestře i bratrovi.)
,,Karlovi, synovi Německa" odolávala v naší rodině pouze maminka.

62 17.03.2018

Minulost nezměníme. Snad proto mě vždy překvapí každý nový střípek v mojí historické skládance se společným jmenovatelem Česká republika. A proto mám ráda historické romány. I v této knize jsem několik střípků posbírala.
Příběh středověkého bodyguarda krále Václava IV., rozehraný na historickém základě boje o českou a římskou korunu na prahu husitské doby. A rozehraný tak dobře, že jsem se na konci musela zeptat: ,,Pane Hynku Tasi z Boru, byl jste skutečností nebo fikcí?"
Oceňuji název knihy, který se originálně pojí s pointou uvnitř příběhu. Vtipnost a prostořekost čtvrtého králova psa - mnohdy hraničící s neomaleností - dobře okořenila tento příběh. Bohužel, ke konci mě příběh nudil (ale jen trošičku, protože jsem dočetla).

P.S: Pane Hynku Tasi, ať jste skutečný nebo fiktivní, z mého pohledu byste se na Pražském hradě vyjímal i v současnosti :-))

P.P.S: Druhý díl této tetralogie mám již připravený ve své čtečce.

46 17.03.2018

K této útlé knížečce starojaponských pětiveršů jsem se dostala náhodou - vypadla na mě z regálu v měststké knihovně.
,,Kořenem japonského básnictví je lidské srdce a jeho listy jsou nespočetná slova."
,,Básník Hitomaro zemřel, ale poezie žije dál. Časy se mění a věci v nich; radosti a zármutky se křižují na svých cestách. Trvá - li však věčně rytmus, jak by mohla zahynout poezie?"

Tolik lásky, smutku, radosti, touhy, beznaděje a tolik pravdy je ukryto v pěti krátkých řádcích - v pěti verších. Při jejich čtení jsem se na chvíli ocitla jinde, na chvíli se pro mě čas zastavil, jakoby se v notách udělala závorka v čase, jako by to bylo vždy v nikdy.
Nad touto sbírkou jsem našla svoji krásu na světě.

Vysoko v oblacích
chryzantéma bílá:
Či se to hvězda
tak bíle
zatřpytila?

Marno je na vodu plynoucí psát,
písmenka začnou tancovat:
Marnější ještě na duši psát
muže, jenž nechce tě
milovat.

42 15.03.2018

V kočárku miminko mi spinká
a tiše brouká za spaní.
Můj brouček, moje mandelinka
a hlídač už nás vyhání

Bude šest, pane, zavíráme!
A v utajených zahradách
se o den světlo noci láme
a podzim ze zimy má strach

Poeticky strávená necelá hodina nad něžnými verši vysokoškolského pedagoga, doplněné romantickými ilustracemi bývalého profesionálního hasiče.
Pánové, bravo! Toto se vám opravdu povedlo.

Listonoš vítr nosí listy.
jež adresáta nemají,
a tak je chytám...přečíst místy
se dají, místy nedají

No uznejte - krásné, milé, něžné, určené babičkám a dětem, ale nejen jim.

P.S. Po přečtení mi bylo tak krásně na duši. A zároveň tak smutno - i když věk babičky dávno splňuji, stále nemám komu číst.

45 11.03.2018