evelýny komentáře u knih

To byla parádní jízda! Patrik Hartl mě opět svým vtipným textem nenásilně přesvědčil, že moje povinnosti mi neutečou. Dlouho jsem již tak nesprintovala do cíle, jako u této knihy. Poháněla mě moje neuvěřitelná zvědavost, jak tento navzájem propletený příběh čtyř spolužáků dopadne. Pomůže jim neutuchající přátelství vyřešit jejich krize středního věku?
Cílová páska protržena a mně nezbývá, než dát těmto chlapům, kteří se na chvíli pokusili vrátit do dob dětských her a malin nezralých, sbohem.

P.S: Mějte se pěkně, Prvoku, Tečko, Šampone, Karle... Bude se mi po vás stýskat.
A víte co? I ve mně jste aspoň na chvíli vzbudili touhu provést nějakou bláznivinu :-))) A za tento fakt přidávám dvě *, protože to se hned tak někomu dlouho nepodařilo.

Patrik Hartl vsadil na jednoduchost a vsadil dobře, protože v jednoduchosti je síla.
A upřímně: i já bych od tohoto autora uvítala ,,něco" v televizi.

63 04.03.2018

Tohle je pro mě kniha, která srší inteligentním humorem, vtipem, nadsázkou.
Co na ní obdivuji já? Optimismus. Vždy, když si ji přečtu, hned je mi na té životní pouti nějak lépe, i když mě každý den na..re někdo jinej.
Tohle je pro mě život.
Miluji knihu i film. Oboje se povedlo.

Scéna s plechovkou nebo dolování květináče v kontejneru je pro mě TOP. Snad i proto, že i já občas musím něco dolovat z kontejneru :-)))

45 03.03.2018

Pro tuto knihu můj čas již vypršel. S knihou jsem se nedokázala popasovat.
Možná proto, že nejsem ani dcera baletky, ani režisérka krátkých a dokumentárních filmů, nevlastním exkluzivní apartma v Paříži a milence o třicet let mladšího považuji za velkou úchylnost. Psychiatry poznám na sto honů a udržuji si od nich dost velký odstup :-).
Optimismus knize rozhodně neschází, sebevědomí a aktivity hlavní hrdinky jsou úctyhodné.
Popsala v knize spisovatelka svoji realitu, nebo se nechala unést svými představami?

A víte co? Já ve svém životě budu raději milou, vlídnou babičkou :-)))
Tímto zdravím svoji dceru.

37 03.03.2018

Verše - krásné, něžné, lyrické, dojemné, intimní, láskyplné, milostně toužebné - a přesto prodchnuté smutkem blížícího se nenávratného konce.

Znám tě a miluji tě už léta,
znamenáš pro mě víc než zbytek světa,
nemohu bez tebe žít. Víš?

Ale ze všeho nejvíce
chtěl bych být tvým milencem
Když postřehl bych ve tvé tváři
pousmání
do své náruče bych tě vzal
a líba líbal bez ustání

Tak takovéto verše píše inženýr chemie. A ilustrace pana Martina Zhoufa jsou velmi dobře zvoleným katalyzátorem pro chemickou reakci této sbírky.

Závidím ženě, která tuto chemickou reakci podnítila. Škoda jen, že žádná další sbírka již nebude.

P.S. Od tohoto spisovatele - básníka - překladatele si musím ještě něco přečíst.
Plánování a ekonomické stimulování v ochraně ovzduší to ale zřejmě nebude :-)

40 03.03.2018

Třista padesát sedm stran vtipného textu, který se snaží zakrýt hořkou pachuť nefunkční rodiny a z toho plynoucí velkou naivitu hlavní hrdinky, které osud nerozdal do začátku dobré karty.
,,Zákon pravděpodobnosti v kombinaci se zákonem velkých čísel praví, že někdy musíte akci opakovat vícekrát, abyste dosáhli kýženého výsledku.V zásadě jde o to, že někdy se prostě nesmíte vzdát."
A když velkou neznámou ,,náhodu" přesvědčíte, že konečně stojíte na správné straně barikády, vždy vám do té karetní hry přimíchá nějaké to eso :-).

P.S: I když já věřím na náhodu, tak v tomto příběhu jich i na mě bylo pohádkově "veľa" :-))

P.P.S: Nevzdávejte pomalý začátek knihy, protože Jojo nepíše pro edici pana Alzheimera. Příběh vás pobaví, místy dojme, i když já perličku na dně tentokrát nenašla. Ale vy ji třeba objevíte. Kdo ví ... ?

48 03.03.2018

Přestože miluji poezii, tato kniha u mě v knihovně čekala na přečtení 18 let. Darovala mi ji moje sestra, byla dárkem z lásky, čekala trpělivě. Až v okamžiku, kdy do mého srdce vstoupila nová láska, byl z jejího hřbetu setřen prach.
Reprezentativní výbor z poezie J.S., připraven pro samizdatové vydání k životnímu jubileu tohoto básníka (1981) - tolik přebal knihy. A já dodávám: Bravo!
Vy, kdož milujete poeziii a nečetli jste, čtěte!
Vy, kdož nemilujete poezii, čtěte též. Třeba do vašeho srdce vstoupí láska.

P.S: Děkuji ti, Mirko, že tak dobře znáš moji duši a omlouvám se, že jsem někdy pochybovala.

Líbal jsi mě na čelo či ústa,
nevím
- zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.

Nemám co dodat.

47 10.02.2018

Tak tato knika mě zklamala.
Příběh z mého pohledu naivní, předvídatelný.
Nemám nic proti jakémukoli fyzickému i psychickému handicapu, ale v tomto příběhu jsem nevěřila nic. Možná proto, že jsem již dávno překročila věkovou katergoii čtenářů YA literatury, kam tento příběh bezesporu patří a možná proto, že jsem právě dočetla ,,Hanu" a ,,Sůl moře", takže mé žebříčky hodnot jsou momentálně někde jinde.
Respektuji 90% v hodnocení a knihu s díky vracím.

P.S: Ke knize se nevrátím ani možná jednou ...

39 05.02.2018

Klasika , která opravdu nikdy nezklame - ať v knižní nebo filmové podobě.
U mě přečteno několikrát a vždy mě tento příběh spolehlivě odvede od přetechnizovaného, uspěchaného současného světa.
A přiznám se bez mučení, že do pana Darcyho se zamilovávám již automaticky. A jeho podoba v mých představách neodmyslitelně patří Colinu Firthovi ( ten je jistě celý štěstím bez sebe ) :-))

93 04.02.2018

Vina je lovec - Osud je lovec - Hanba je lovec - Strach je lovec
Stránku za stránkou, kapilu za kapitolou jsou pomalu sbírány střípečky příběhů, aby z nich trpělivý a pozorný čtenář mohl na konci knihy sestavit konečnou mozaiku se společným jmenovatelem Wilhelm Gustloff.
,,Zrovna když si myslíš, že ti válka vzala všechno, co jsi měl rád, někoho potkáš a uvědomíš si, že pořád máš co dát."
,,A uprostřed toho všeho plivl život smrti do obličeje".

V konečné mozaice několik kamínků chybí. Jak ráda bych tam doplnila aspoň ten růžový.
Ach Emílie... Konečně jsi zase doma. A poprvé po dlouhé době se ničeho nebojíš.

Šla kačenka podle vody,
napila se horké vody,
kde voděnka crčí,
tam zobáček strčí.

Zajímavost: Místo, kde se nachází vrak lodi, je označené jako válečný památník a námořní hřbitov. Nachází se v polských vodách a v námořních mapách nese označení ,,překážka č. 73".

78 26.01.2018

Nepřestávejme se modlit.
Sněme ten sen, jejž stojí za to snít:
že život, ten je příliš zásadový,
než aby zdržoval, když měl by odejít.

Ano, nepřestávejme se modlit.
Ne za to, ať naše duše dlí u Boha do světa skonání,
ale za to, ať umřem stářím a ve spaní.

Tak neskutečně pravdivá sbírka veršů, které zaručeně rozezní i tu nejtajnější strunu vaší citové loutny vzpomínek.
Tak nekompromisně děsivě pravdivé verše, které otevřou i ty nejzacelenější jizvy, které zůstanou po chemoterapeutické ztrátě někoho blízkého.

Tvůj popel je těžší, než jsem si myslel
Nesu k vlaku nákupní tašku s urnou ...
Připadá mi, že jsem to s tím nákupem přehnal.

Ti, kdož nezažili, nepochopí...
Já zažila, pochopila, ale nevím, zda budu čísti znova...
Ještě stále mám text hodně rozmazaný a tlak krve hodně vysoký.
AMEN...

P.S: K téhle knize se již nikdy nevrátím a nechci ji mít ve své hnihovně. Jsem zbabělá, ale já se snažím zapomenout...

42 26.01.2018

Absolutně nevím, co napsat. Tento příběh mě paralyzoval.
Pomyslné nitky života jsou pomalu splétány navzdory uzlíkům naivity a sobeckosti vlastního ega, navzdory falešné vypočítavé lásce, navzdory ,,nečisté rase" a všude číhající smrti, kdykoli spatříte kovovou blýskavou lebku se zkříženými hnáty - tu němou svědkyni tyranie a bezpráví.
Karmické kolo osudu se zastaví u nevinného žloutkového věnečku, darovaného z upřímné lásky.
Ale karmické kolo osudu chce nekompromisně jediné: svázat svůj začátek a konec do jediného uzlíku ODPUŠTĚNÍ.
Na konci každého tunelu je světlo, byť je vykoupeno neuvěřitelně uvěřitelnou poutí.
P.S: Dlouho jsem nevyplakala tolik slz, jako při dočítání dvacáté šesté kapitoly této knihy.
Tento příběh je bezesporu tím nejlepším, co jsem v poslední době přečetla. Navždy zůstane v mém srdci i v mojí knihovně.

Děkuji vám, paní Mornštajnová. Děkuji. Děkuji. Děkuji...

136 10.01.2018

Kniha, která ovládne všechny, kdo se zajímají o práci s podvědomím.
Kniha, která patří již deset let k mému životu společně s vykládacími kartami.
Kniha a technika, která zaujala mě i všechny mé přátele.

P.S: Nejkrásnější kartou pro mě osobně je PŘÁTELSTVÍ :-)

37 06.01.2018

Knihu jsem četla dlouho.
Simon Mawer má zřejmě vypracován svůj systém kvality pro psaní knih. Pakliže se standardy kvality stanou neměnnými, musí zákonitě vznikat sice kvalitní příběhy, které však postupně postrádají originalitu a tím zajímavost - poutavost (aspoň pro mě).
Po celou dobu čtení jsem přemýšlela, kým vlastně chtěla Marian být a kým byla?
Byla provazochodkyní, balancující na hranici pravdy a lži, strachu a odvahy, života - smrti ...
Zpočátku marionetou, kterou vycvičili a vodili tak dobře, až se stala loutkářkou, která vodila a ovládala. Pro někoho hravou roztomilou ,,Veverkou", pro někoho ,,Vlaštovkou".
Pro mě byla ženou, která v sobě skrývala ,,třetí dimenzi tajemna a neznáma", ženou, která celý život toužila najít velkou opravdovou lásku - snad?
Mohla Marian ve svém životě najít svůj hmotný střed, když na její ,,těleso" působilo tolik hmotné síly?
Našla Marian v životě svoje těžiště?
Opět plno otázek a žádná odpověď.
Po dočtení ve mně převládala hořká pachuť. Ale čeho...? Zbytečnosti, osamocení, smutku...? A možná jsem jenom nepochopila. Je na každém z nás, co si z příběhu Marian odnese.

44 06.01.2018

Rozhodně první kniha, kterou jsem - jako ostatně všichni - ,,přelouskala" osobně :-)
Díky několikerému stěhování a čím dál více stísněnějšímu prostoru v mojí knihovně, jsem o tuto knihu byla nucena přijít.
A tak mně nezbývá než s nostalgií vzpomínat..
Máma mele maso... Ema má mísu ... Ó, my se máme... :-)
P.S: A navždy bude tento slabikář spojen se jménem mojí první učitelky, která s nesmírnou trpělivostí mě dyslektika nezatratila a zasela tím v mém srdci lásku k literatuře, touhu po příbězích. Učitelka, která mě zkrátka naučila číst.
Děkuji vám, paní Ireno Kabátová.

57 06.01.2018

Přestože toto vyprávění je opravdu vtipné, pro mě bylo ke konci již zdlouhavé, stále se opakující, zkrátka ,,na jedno brdo". Možná je to tím, že cestovatelkou v tomto životě již nebudu a ani po tom netoužím.
Za Ládíkovu odvahu a vtipnost a za můj sugestivní pocit na konci knihy dávám 3*.
Lidi, jak mě bolely po dočtění nohy, to si nedovedete představit.

P.S: Jediné, co mám s Ládíkem společného, jsou puchýře na nohách. Každý z nás však evidentně od úplně jiného typu obuvi :-)
Přesto jsem ráda, že se nám Ládík ze svých cest ve zdraví vrátil, již kvůli jeho mamince.

52 21.12.2017

Ferda Mravenec - kdo by jej neznal. Pilného, chytrého, statečného mravence s červeným puntíkatým šátkem kolem krku. I tu čúzu blondýnu Berušku nebo ,,všudybyla" brouka Pytlíka alias ,,všechno vím - všechno znám" :-) Milovala jsem jejich příběhy asi jako každé dítě školkou povinné ( školu nevyjímaje).
Když si uvědomíme, čím vším byl Ondřej Sekora, tak nás logicky musí napadnout, že Ferda Mravenec by mohl být autobiogafickým dílem. Rozhodně věřím informaci, že O.S. byl zkušeným entomologem. Ale byl také zakladatelem českých ragbyových klubů, sportovním trenérem a rozhodčím - zkrátka práce všeho druhu :-)
Zajímavost: Ferdovy příběhy spatřily světlo světa v r. 1927 jako komiksy pro dospělé. A já musím panu spisovateli poděkovat, že je později upravil pro děti.

P.S. Pane Sekoro, potkával jste na své životní pouti spíše více Berušek nebo brouků Pytlíků?
A je to vlastně jedno. Hlavně , že vaše příběhy vykouzlí usměv nejenom na dětských tvářích.
Právem vám patří titul zasloužilý umělec.

Nečekala jsem žádné omračující dílo. Nakonec i anotace u knihy prozrazovala, že nepůjde o žádný originalní námět. Ale tolik podobného s prvním dílem - včetně ,,nablblého" psa :-) - jsem nečekala. Ale mělo mě to napadnout, když se jednalo o příběh starší sestry a o americkou romanci (nic proti americkým romancím). Happy end tomu v mých očích žádnou další hvězdu nepřidal.
U epilogu jsem si opravdu oddychla, že byla spokojena všechna vajíčka hlavní hrdinky a nejenom její. I moje by mohla vyprávět :-)))
Proti gustu žádný dišpitát, ale já bych knihu svým přítelkyním nedoporučila.
A možná jsem jenom naladěna na jiný druh humoru, takže respektuji 86% v hodnocení a knihu s díky vracím tam, kam patří. Tedy do veřejné knihovny.

36 19.11.2017

Rozhodně kniha k prostudování, k zamyšlení.
A je to kniha časová - osloví vás až v okamžiku, kdy přijde její čas. Když budete chtít, když budete odhodláni ke změnám, změní váš život. Mně byla darována přítelkyní v období, kdy se radikálně změnil můj život díky nekompromisní diagnoze. S touto knihou do mého života vstoupila naděje, že je ještě nějaká šance.
Cesta to však není lehká, i když ,,v nekonečnu života, kde se nacházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé..." :-)
S láskou naslouchám poseltvím svého těla již dvacet let.

45 17.11.2017

Kdo by neznal Maryčku Magdónovu nebo Kantora Halfara. Každý z nás aspoň chvíli ,,sto roků kopal uhlí, za sto let v rameni bezmasém, svaly mu v železo ztuhly". Za mých mladých let to do nás ,,hustili" pod tlakem a my svědomití se verše učili nazpaměť, abychom je se zajíkavou trémou neuměle recitovali na ,,pranýři" spolužákům a nepřemýšleli, co tím chtěl básník říci.
Až mnohem později jsem objevila krásu této poezie poštovního úředníka. O mnoho let později jsem objevila přírodní lyriku Rybníků za Paskovem, intimní lyriku Labutinky černobrvé ...
Stále znovu mě bude dojímat, že ,, sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chatky, a nikdy víc se nevrátí zpátky".
A každý den čekám, až ,,za temným oknem, v květníku sivém červený z lodyhy vyrazí kalich, červený květ".
Tato sbírka si mě získala až v jeseni pozdním žití mého, takže teď zbývá již jen spatřiti lán lnu v Chuchelném modravého a ... Stužkonosku :-)
P.S: Po přečtení ostatních komentářů si nejsem až tak jistá, zda moje hodnocení bude vůbec uznáno. Mým domovem je totiž Praga caput regni :-)

53 17.11.2017

Bez rozpaků musím dát nejvyšší hodnocení, protože tato kniha mě ,,dostane" vždy. Možná i proto, že i já jsem několikrát vyhlížela ,,padající hvězdu", abych změnila nelítostný osud. Ale co s tím, když na nebi je tak málo padajících hvězd v tom správném okamžiku...
P.S: Ačkoli jsem svůj pracovní život na 12 let spojila s nemocnicí na Královských Vinohradech, prof. MUDr. Valju Stýblovou jsem v jejích zahradách nepotkala. Aspoň touto cestou děkuji za krásně popsaný život ,,sester - žákyněk".
P.P.S: Bohužel, moje dcera tento krásný, dojemný, poetický příběh nikdy nečetla. A já se jí ani nedivím. Dnes je to vše již o něčem jiném.
Ale až bude padat hvězda, stejně si něco přejte, protože ... Kdo ví ?

47 17.11.2017